Deset děr ve financování politických stran

Transparentní účty měly přispět k větší průhlednosti české politiky a jejího financování. Ve skutečnosti jsou plné bočních vstupů, přes něž se před voličem schovávají informace.

Martin Shabu 22.8.2017
Tomio Okamura není sám, kdo potapetoval republiku billboardy. Podrobnosti... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomio Okamura není sám, kdo potapetoval republiku billboardy. Podrobnosti... | foto: Foto Michal ŠulaMAFRA
Tomio Okamura není sám, kdo potapetoval republiku billboardy. Podrobnosti... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Tři poslanci, osmnáct zastupitelů krajů a přitom jen těžko přehlédnutelná kampaň. Vypadá to na početní nepoměr. Kde na to hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) bere? Odpověď by měl poskytnout transparentní účet. Jenže neposkytuje. „Proč to potřebujete vědět? Chcete nás pošpinit? Kdybyste nás sledoval a neházel na nás špínu, věděl byste, že jsme si u Fio banky vzali úvěr 18 milionů korun,“ reagoval Jaroslav Staník, tajemník hnutí. To se ale z transparentního účtu nedozvíme. Pravidla, jimiž se účty řídí, jsou totiž děravá. Okamurovo hnutí v tom ovšem není samo.

Už řadu měsíců se řidiči brázdící české silnice setkávají s obličejem Tomia Okamury. Šéf Svobody a přímé demokracie (SPD) se na ně usmívá a slibuje zákaz islámu či spravedlnost pro každého na úctyhodné řadě billboardů, jejich nejhojnější trsy se vyskytují ve středních Čechách a na Vysočině. Kdyby byl některý z řidičů zvědavý a chtěl se na transparentním účtu ujistit, kolik přesně to stálo a jestli hnutí na tak rozsáhlý výlep má, skončí s nepořízenou.

Porovnání dvou účtů

Potíže nastávají už v tom, na jaký účet u Fio banky, u níž musí strany účty vést, kliknout. Jeden účet se vztahuje k běžnému, provoznímu financování strany a druhý k volební kampani. Aby se pídivý volič něco dozvěděl, musí je oba porovnat. Kolik peněz odešlo z provozního na volební? A vychází to? Nevychází.

Potíže nastávají už v tom, na jaký účet u Fio banky, u níž musí strany účty vést, kliknout. Jeden účet se vztahuje k běžnému, provoznímu financování strany a druhý k volební kampani. Aby se pídivý volič něco dozvěděl, musí je oba porovnat.

Hnutí SPD deklaruje, že všechny peníze od státu, z darů a příspěvků shromažďuje na provozním účtu. Při pohledu na ten volební ale člověk zjistí, že hnutí tam poslalo o miliony víc, než má podle provozního účtu vůbec k dispozici. Dohromady SPD – ústředí nebo krajské organizace – vložilo ke středě 26. července na volební účet skoro 6,9 milionu. Suma příjmů na stranickém účtu za celou dobu ale ke stejnému datu ukazovala jen 4,3 milionu. Kupodivu to ale neznamená, že tak Okamura se svými lidmi porušuje zákon.

Vysvětlení rozdílů mezi příjmy strany a výdaji na kampaň leží v děravých pravidlech, která nabízejí přehršel způsobů, jak část příjmů, a klidně významnou, zakrýt. LN napočítaly deset způsobů, jak obejít zákon o politických stranách a hnutích, který má stranické výdaje a příjmy hlídat online pomocí transparentních účtů.

Deset triků, jak obejít transparentní účet

Navzdory všem bílým místům, s nimiž zákon nepracuje, je Jiří Skuhrovec z platformy Rekonstrukce státu, který novelu podporoval, přesvědčen, že loňská úprava přinesla změnu k lepšímu. Vznikl minimálně nezávislý úřad, který má hospodaření stran hlídat.

„Doteď na sebe strany dohlížely samy v parlamentní komisi a moc to nefungovalo. I transparentní účty, na nichž není všechno, jsou krok kupředu,“ uvedl pro LN s tím, že platforma nyní chystá aplikaci na monitoring černé reklamy a hodnocení transparentnosti financování politických stran.

Vypíchl zejména povinnost tři dny před volbami zveřejnit podrobné informace o kampani i report, který musí strany podat tři měsíce po volbách. Až dosud byla veřejnost odkázaná na výroční zprávu o hospodaření. Co z toho šlo na kampaň, se mohl čtenář zprávy jen domnívat. A jak se tedy dá průhledné financování obejít?

1. Je to dárek

Člověk by očekával, že na transparentním účtu by měly být všechny dary na kampaň. Tak to ale není. Kupříkladu dary na provoz strany se tam neobjeví. Strana ho totiž vykáže jen na provozním účtu, ale na volebním už ne. Pokud tedy někdo zamýšlí podpořit stranu v kampani před sněmovními volbami a nechce, aby byl vidět, stačí, aby dal straně dar. Ta si pak tutéž částku převede na volební účet, ale jako odesílatel už figuruje jen strana. O skutečné identitě dárce se veřejnost dozví takříkajíc na poslední chvíli. Dary na kampaň musí strany zveřejnit tři dny před volbami.

2. Podnikáme, neukazujeme

Strany často podnikají. Může jít například o pronájmy nemovitostí, které vlastní. Z toho plynou příjmy, ale na transparentní účet se tyto částky nepropíší. Dokonce ani ve výroční zprávě o hospodaření není uvedeno, z čeho konkrétně příjmy z podnikání plynuly. Strana ve výkaznictví uvede pouze souhrnnou sumu, kterou inkasovala z výdělečné činnosti.

3. Neviditelné výplaty

Kampaň dělají lidé, jenže jejich zaměstnanecké výplaty nejsou na transparentním účtu vidět, osobní náklady se tam nedávají. Pokud třeba předseda strany zaměstnává poradce, kteří reálně vytvářejí strategii kampaně a starají se o jeho zviditelnění na sociálních sítích, jejich gáži se volič nedozví. Strany se mohou vymluvit, že poradci poskytují nápady dlouhodobě a netýká se to specificky kampaně. Takhle se dají pohodlně vytahat peníze ze stranického účtu, například kdyby předseda platil za marketing sám sebe.

4. Chod strany

Přehled o tom, kolik strany reálně vydaly na kampaň, komplikuje položka na transparentním účtu s názvem „na chod strany“. Pod darem s tímto přídomkem se může skrývat ledacos.

5. S výhodnou slevou

Sofistikovaný způsob obejití pravidel poskytuje extrémně výhodné smluvní plnění. Tím se rozumí situace, kdy si strana například u reklamní agentury objedná inzerci za částku, která se sice na transparentním účtu objeví, ale vůbec neodpovídá reálnému rozsahu reklamy. Za milion si tak strana může přijít na plnění, za něž by musel komerční subjekt zaplatit i stonásobek ceny. Dle nových pravidel by strana měla tuto informaci tři dny před konáním voleb zveřejnit, včetně obvyklé ceny za danou službu či produkt. Nakolik férové poskytnutí těchto informací bude, napoví již říjnové volby.

6. Kolik stojí zpěv

Tři dny před volbami by měly strany také přiznat, kdo pro ně dobrovolně pracoval – tedy opět údaj, který žádný transparentní účet nepostihne. Z toho by mělo například vyplynout, pro jakou stranu v kampani zdarma zpívala populární zpěvačka, jejíž honoráře jsou mnohonásobkem průměrné měsíční mzdy. I tohle pravidlo se v praxi poprvé otestuje letos.

7. Peníze na dřevo

Na účtu se neobjeví dary, které jsou stranám poskytnuty v bankovkách vysázených na dřevo. Limitovány jsou jen všeobecnými pravidly pro transakce v hotovosti. Nepromítnou se na něj ani výdaje do pěti tisíc korun, jež strana zaplatí hotově.

8. Schovaná půjčka

Transparentní účty v době kampaně neposkytují ani informace o finanční kondici strany. Není z nich vidět, jestli a kolik si od koho půjčila. Tento údaj by měly strany přiznat tři dny před volbami, podrobnější informace má pak poskytnout výroční zpráva o hospodaření. Jenže ta za letošní rok bude zveřejněna až půl roku po volbách.

9. Když to platí druzí

Plnění třetích osob jednajících ve prospěch strany – to je když někdo sám rozjede kampaň, protože chce stranu podpořit. Podle zákona může takhle vynaložit maximálně 1,8 milionu a musí být registrovaný u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí. Jenže informace, že organizace v kampani pomáhá konkrétní straně, na transparentním účtu opět není. Volič je znovu odkázán na dohledávání informací z dalších zdrojů, aby vůbec zjistil ve prospěch koho, popřípadě proti komu, daný subjekt kampaň vede.

10. Včera bylo včera

Oficiálně a podle zákona musí strany vést transparentní účty od chvíle vyhlášení termínu voleb. Co se stane předtím, jako by nebylo. Stačí si masivní billboardovou kampaň nasmlouvat dva dny před vyhlášením, a do limitu se nepočítá.