Dejme komunistům šanci. Aby se museli reformovat.

Pokud se KSČM nepromění, voliči brzy poznají, že tato strana ve své současné podobě nepatří do popředí politiky, ale do jejího odpadu.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

KOMENTÁŘ Vojtěcha Bednáře / Úspěch KSČM v krajských volbách možná oprávněně zapálil doutnák mediálních nářků a spekulací o návratu jejich zločineckého režimu. Jedním z dodnes přetrvávajících dozvuků „revolučních“ let 1989 a 1990 je snaha o zákaz KSČM. Jednou s ním přichází vláda, jindy skupina senátorů, většina se však shoduje, že provést jej by bylo mimořádně technicky náročné, právně komplikované a sporné, byť jen proto, že KSČM je parlamentní strana s nemalou základnou členů i voličů.

Domnívám se však, že tyto dozvuky jsou nesmyslné. Navzdory výraznému morálnímu apelu totiž nemají opodstatnění a řešení komunistického problému, který se po volbách plně ukázal, spíš brzdí, než napomáhají.

Umné zakrývání třešničkami

Měla-li být komunistická strana někdy oficiálně zakázaná, pak již v roce 1990. Její skalní příznivci by stejně jako v jiných zemích vytvořili nový subjekt, ve kterém by pokračovali ve své politice bez historického stigmatu i marxistického označení, a dnes bychom jim říkali postkomunisté. Zřejmě by již měli za sebou vládní zkušenost, přičemž jejich účast v levicových koalicích by mnoha lidem sice byla nepříjemná, ale asi by je příliš nepřekvapovala.

Měla-li být komunistická strana někdy oficiálně zakázaná, pak již v roce 1990

KSČ však zakázaná nebyla, a nejen kvůli svému názvu, ale i ideologii se dodnes nezřekla marxistických ideálů. Řečeno jinak, KSČM nadále hlásá revoluci proletariátu, byť to umně skrývá za třešničkami. V každém případě chvíle, kdy měla být zakázaná, dávno pominula. A protože zakázaná nebyla, udržela si kontinuitu. (Abych komunistům jen nekřivdil, s řadou dílčích omluv za zvěrstva v padesátých letech.)

KSČM se prakticky na 20 let ocitla ve společenské izolaci. Václav Havel se v době svého prezidentského mandátu s komunisty, byť právoplatně zvolenými, zásadně nestýkal, a jeho morální kredit o to víc působil na to, jak je vnímala veřejnost.

Co teď?

Psychopatologie používá pojem deviantní kariéra pro člověka, kterého společnost natolik přesvědčivě označí za zločince – byť zpočátku z objektivních důvodů –, že se jako zločinec začne chovat. Těžko říct, co stigmatizace dělá s komunisty, přinejmenším s těmi, kteří jsou členy KSČM z jiných než tradičních důvodů, ale nic pěkného to pravděpodobně nebude.

Volební úspěch KSČM a vyhlídka dalších možných však ukazují, že tuto stranu nelze nadále držet v izolaci ze dvou důvodů:

  • Za prvé, jako demokraté musíme přiznat, že KSČM představuje nemalou část vůle voličů.
  • Za druhé, časem by se mohla stát roznětkou sociálních svárů, zejména pokud by se její vedení generačně obměnilo.

Úspěch komunistů vypadá hrozivě, především vezmeme-li v úvahu, že mohou stále věřit v revoluci. Skutečnost, že po triumfu v krajských volbách komunisté nezískali žádný nový mandát ve volbách senátních, vůbec neznamená, že šlo o omyl, který voliči napravili. Protože relativní posilování komunistů není věcí jedněch voleb, ale dlouhodobého trendu a protože je řada lidí vnímá jako laternativu vůči zkorumpovanému zbytku politického spektra. A tak nezbývá, než si klást otázku: Co si s tímto úspěchem počít?

Izolace komunistů byla jedním z důvodů, proč se nereformovali

Demokratickou část politického spektra, zřejmě včetně sociálních demokratů nebo přinejmenším některé z nich, současný stav poněkud šokuje, a scéna hledá cesty, jak jej zvládnout. Proto se kritizuje, obviňuje, občas se provádí sebereflexe. Jsou snahy například omezit počet krajů nebo je úplně zrušit. Nikdo se však nepokouší se vyřešit skutečný problém: co teď s komunisty. Navíc se zapomíná, že právě izolace komunistů byla jedním z důvodů, proč se nereformovali. I důvodem, proč jsou jinak nekomunisticky smýšlejícími voliči vnímáni jako alternativa.

Standardní levicová demokratická strana

Pokud však nechceme, aby svou revoluci uvedli do praxe, reformovat se musejí. Proto by měli dostat šanci podílet se na vládě a měl by být využit odborný potenciál mnoha z nich pro společné dobro. Současně by však ostatní politické subjekty měly za každou cenu zabránit byť jen pokusu o prosazení čehokoli z jejich revolučního programu. Jedině tehdy komunisté zjistí, že jejich ideologie jim vlastně brání v rozvoji, a proto musejí někdy se svou zakonzervovaností skoncovat.

KSČM by se měla proměnit ve standardní levicovou demokratickou stranu a opustit marxistické principy

KSČM by se měla proměnit ve standardní levicovou demokratickou stranu a opustit marxistické principy. K tomu ale potřebuje dostat šanci. To se nám sice nemusí líbit, ale poskytněme ji. Za jasně určených podmínek a jasně stanoveným způsobem, přičemž by slova, jako je „znárodňování“, komunisté, budou-li chtít spolupracovat s ostatními, nesměli ani vyslovit.

Přestaňme strašit komunisty, protože již dávno neplatí Marxův výrok, že strašidlo komunismu obchází Evropou. Dejme jim najevo, že si hlasů jejich voličů vážíme, ale že trváme na tom, aby se chovali dle pravidel 21. století. Pokud se pak komunisté transformují, možná se tím vyřeší mnoho vleklých problémů české politiky v důsledku jejich „mrtvé“ síly v parlamentu. Pokud se netransformují, voliči určitě brzy poznají, že komunistická strana ve své současné podobě nepatří do popředí politiky, ale do jejího odpadu.

Počet příspěvků: 15, poslední 28.10.2012 07:57 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.