Deflace poražena není. Buďme na stráži

Inflace se vrací do vyspělého světa. Je však její návrat trvalý? Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Je nebezpečí deflačního vývoje opravdu za námi?

Jan Macháček 23.3.2017
Je nebezpečí deflačního vývoje za námi? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Je nebezpečí deflačního vývoje za námi? | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Je nebezpečí deflačního vývoje za námi? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Je návrat inflace do vyspělého světa trvalý, nebo ho vyvolal nárůst cen ropy? Ten ale může kdykoli skončit – třeba hned poté, co se Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) nedohodne na pokračování limitů těžby, nebo s nárůstem objemu americké produkce. Je nebezpečí deflačního vývoje za námi?



Michal Brožka, investiční stratég Raiffeisenbank, lektor Unicorn College

Michal Brožka, investiční stratég Raiffeisenbank, lektor Unicorn College

Sebenaplňující přesah

Současný vývoj krásně demonstruje, jak svět přenáší současnost do projekce budoucnosti. Na přelomu roku bylo v podstatě jasné, že inflace v nejbližších měsících zrychlí a finanční trh zvýšil očekávání na inflaci na deset let dopředu. Inflace se přitom po dlouhých letech a s odřenýma ušima dostala na úroveň kolem dvou procent, která je centrálními bankami považována za komfortní. Tato úroveň byla velkým dílem dosažena nárůstem cen ropy a potravin, které jsou z principu značně proměnlivé a v horizontu jednoho roku mohou působit velmi snadno opačným směrem.

Pokud bych byl centrálním bankéřem cílujícím inflaci, komfortně bych se zatím necítil. Riziko výrazného poklesu inflace není malé.

Na druhou stranu není deflace jako deflace. Současný vývoj světové ekonomiky je veskrze pozitivní a riziko vzniku deflační spirály i v případě opětovného poklesu ceny ropy a potravin je nyní pravděpodobně menší, než jaké bylo například tři roky nazpět, kdy ČNB oslabila korunu. Projekce současné vyšší inflace do budoucnosti má navíc sebenaplňující přesah. Vyšší inflační očekávání vedou k tlaku na růst mezd a k dalšímu zdražování. Pokud bych však byl centrálním bankéřem cílujícím inflaci, komfortně bych se zatím necítil. Riziko výrazného poklesu inflace není malé, přičemž úrokové sazby není prakticky kam snížit. Riziko dalšího nekonvenčního zásahu centrálních bank proto v nejbližších letech nezmizí. Není náhoda, že ECB tvrdošíjně trvá na dokončení současného programu „tištění peněz“.



Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank

Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank

Držme pohotovost

Růst cen spotřebního zboží v USA a téměř v polovině zemí Evropské měnové unie přeskočil laťku dvou procent a přesto se ani jedna z klíčových centrálních bank nehrne do rychlého zvyšování úrokových sazeb. Proč? Protože si není dostatečně jistá, jak odolný a pevný je ve svých základech aktuální vzestup inflace.

Společným rysem je vzestup cen ropy (pohonných hmot) a v Evropě i cen mnoha potravin. Co však zbytek, který centrální banky zajímá nejvíce, tedy takzvaná jádrová inflace? Ta se tak rychle nahoru nehrne. Růst cen byl tak dlouho vystaven bodu mrazu, že ještě nějakou dobu potrvá, než ledy roztají.

Jakmile začnou viditelně růst mzdy, můžeme boj s deflací prohlásit za vyhraný. Do té doby bych raději držela pohotovost.

Ekonomové a centrální bankéři si už nějakou dobu lámou hlavu nad záhadně pomalým růstem mezd i tam, kde se hovoří o napjatém trhu práce (např. USA nebo Česko). Důvodů jejich zatím pomalého růstu, který by budoval pevné základy pro růst inflace, bude určitě více. Jeden z nich lze popsat tak, že se mnoho výrobců nebo i celé výrobní sektory stále ještě nevymanili z deflačního prostředí, jež jim nedovolí zvedat ceny, natož pak výrobní náklady.

Jakmile začnou viditelně růst mzdy, můžeme boj s deflací prohlásit za vyhraný. Do té doby bych raději držela pohotovost. Ke stejnému závěru bych dospěla, i kdybych do indexu spotřebitelských cen promítla ceny nemovitostí (jak to nedávno učinil britský statistický úřad), protože bez růstu mezd by brzy splasknul i růst cen nemovitostí.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Ošemetná předpověď

Předpovídat vývoj indexu spotřebních cen je ošemetné, takže nelze snadno odhadnout, zda se kvůli situaci v některém důležitém odvětví tento index opět nepřiblíží negativním hodnotám. Domnívám se však, že obavy z důsledků takového vývoje jsou přehnané.

Trvající deflace má řadu negativních důsledků, z nichž nejnebezpečnější je stav, kdy spotřebitelé odkládají spotřebu, protože očekávají zlevnění, a tím brzdí ekonomiku a roztáčejí takzvanou deflační spirálu.

Nebezpečná i benigní deflace

Neblahé zkušenosti s tímto vývojem z 30. let 20. století vedou ke snaze zabránit jakékoli deflaci v podstatě za každou cenu. Dnešní situace je však jiná: zlevňování zboží je působeno specifickými faktory, především technologickým rozvojem zejména v IT a případným poklesem cen energetických surovin.

Jen obtížně si lze dnes představit, že by spotřebitelé odkládali koupi nového počítače nebo benzinu do auta, protože bude brzy stát méně. Jinými slovy, některá deflace je nebezpečná, jiná benigní.

Jen obtížně si v dnešní společnosti můžeme představit, že by spotřebitelé odkládali koupi nového počítače nebo benzinu do auta, protože bude brzy stát méně. Jinými slovy, některá deflace je nebezpečná, zatímco jiná benigní. Navíc jsme si dnes nebezpečí takového vývoje dobře vědomi, takže v případě neblahého vývoje budeme umět včas reagovat.

Připadá mi, že se v recesi, která zřejmě skončila, podařilo větší deflaci zabránit a že nám teď v nastalém oživení nehrozí negativní důsledky nové deflace, i když nelze vyloučit specifické pohyby indexu spotřebitelských cen.



Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Návrat inflace... Až do další krize

Návrat inflace je trvalý, ale pouze do další nepředvídatelné krize. Deflaci lze chápat jako statistický ukazatel a podrobně analyzovat, které položky spotřebního koše inflaci ovlivňují. Zde určitě ceny surovin nebo mzdy mohou hrát významnou roli.

Překonaný psychologický efekt

Považuji deflaci za psychologický fenomén. Lidé v očekávání krize a jejího potenciálního dopadu odkládají spotřebu. To se projeví propadem poptávky a následně poklesem cen. Reakcí firem na pokles poptávky je snížení produkce, zastavení nebo dokonce pokles mezd, případně propouštění přebytečných zaměstnanců.

Pokud akceptujeme, že „blbá“ nálada z trhu zmizela, mzdy rostou, nezaměstnanost je na historicky nejnižší úrovni, pak můžeme považovat psychologický efekt za překonaný

Zastavení růstu nebo pokles nominálních mezd spojený s růstem nezaměstnanosti pak vede k růstu nejistoty spotřebitelů o budoucím vývoji a dalšímu propadu poptávky. Spotřebitelé odkládají poptávku kvůli úsporám na horší časy nebo ze spekulativních důvodů. Pokud počkám s nákupem, koupím vše ještě za nižší cenu než dnes.

Pokud akceptujeme, že „blbá“ nálada z trhu zmizela, mzdy rostou, nezaměstnanost je na historicky nejnižší úrovni, pak můžeme považovat psychologický efekt za překonaný. Víra v lepší budoucnost vede k růstu spotřeby (poptávky) a návratu růstu cen. Větší optimismus trhu vede i k růstu poptávky firem po surovinách či nových technologiích. To vše přispívá k růstu cen.

Chování centrálních bank

Bude užitečné sledovat chování centrálních bank a jejich přístup ke snižování objemu peněz napumpovaných do ekonomických systémů od roku 2008

Je však třeba vzít v úvahu dva faktory, které mohu hrát důležitou roli v dopadu na budoucí vývoj cenové hladiny. Během krize „napumpovaly“ centrální banky obrovské množství likvidity do finančního systému. Neexistuje však žádná historická zkušenost jak tuto likviditu efektivně snižovat, aniž by byl ohrožen prozatím „křehký“ ekonomický růst.

Bude proto užitečné sledovat chování centrálních bank a jejich přístup ke snižování objemu peněz napumpovaných do ekonomických systémů od roku 2008. V konkrétním případě české ekonomiky bude hrát velkou roli vývoj kurzu po opuštění intervencí. Pokud bude česká měna zhodnocovat, budou se snižovat ceny dovozů, což při vysoké otevřenosti české ekonomiky může výrazně zpomalit růst cen.



Monitor Jana Macháčka


Počet příspěvků: 2, poslední 25.3.2017 08:35 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.