Lidovky.cz

Zisky bank bychom regulací omezovat neměli

  15:02
Člen bankovní rady České národní banky Aleš Michal opakovaně vybízí banky k vyššímu zúročování vkladů střadatelů. Spolupracovník LN Jan Macháček se předních českých ekonomů, analytiků a pedagogů ptá: Měl by člen bankovní rady ČNB vyzývat banky k většímu zúročování vkladů?

Má vybízet centrální bankéř banky k vyššímu zúročení vkladů? foto: Richard Cortés, Česká pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Člen bankovní rady ČNB Aleš Michl opakovaně vyzývá banky, aby více úročily vklady občanů. Vyřešily by se tím dvě věci najednou. Občané by byli motivováni více spořit a ziskové marže bank, kvůli nimž někteří lidé volají po sektorové bankovní dani, by se snížily. Otázky pro tento týden znějí takto: Má to člen bankovní rady říkat, nemůže-li s tím nic dělat? Neexistuje přece jen nějaký regulatorní nástroj, kterým by mohla centrální banka v tomto směru na komerční banky a spořitelny působit?


 

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Neetické jednání

Každý úředník by se měl určitě zdržet komentářů o tom, co by měly dělat subjekty, které reguluje. Není to etické. A to platí i pro členy bankovní rady České národní banky.

Skutečně nám nepřipadá absurdní, že jednu z nejdůležitějších cen v ekonomice, tj. cenu za půjčení peněz, určuje centrální úřad a ne trh?

Banky mají zákonný úkol maximalizovat zisk, ne dělat radost centrálním bankéřům nebo politikům. Pokud by nějaký centrální bankéř chtěl vyšší úrokovou míru v produktech obchodních bank, měl by hlasovat pro vyšší sazby na zasedání bankovní rady. Hodnotím pozitivně, že Aleš Michl tohle dodržuje.

Ale vraťme se úplně na začátek: Skutečně nám nepřipadá absurdní, že jednu z nejdůležitějších cen v ekonomice, tj. cenu za půjčení peněz, určuje centrální úřad a ne trh?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Soutěžení s matracemi

Není třeba omezovat člena bankovní rady v takovýchto výzvách komerčním bankám, sotva však budou tyto výzvy vyslyšeny. Situace na trhu je taková, že úročení vkladů o něco více než dnes běžná kladná nula nové vklady nepřitáhne, respektive je nepřitáhne v té míře, která by se bankám vyplatila. Představa, že by lepší úročení vkladů vedlo k většímu spoření obyvatelstva, se nezdá reálná. 

Lidé spoří tolik, kolik si předsevzali (nebo kolik jsou schopni), a pak případně hledají nástroj, jak úspory zhodnocovat. Nechávají-li peníze na obyčejných účtech, dělají to buď proto, že potřebují mít pohotově hotovost, nebo proto, že jsou líní jiné nástroje hledat, a činí tak dosti nezávisle na tom, zda je účet malou částkou zúročen.

Lidé spoří tolik, kolik si předsevzali (nebo kolik jsou schopni), a pak případně hledají nástroj, jak úspory zhodnocovat. Nechávají-li peníze na obyčejných účtech, dělají to buď proto, že potřebují mít pohotově hotovost, nebo proto, že jsou líní jiné nástroje hledat, a činí tak dosti nezávisle na tom, zda je účet malou částkou zúročen. Obyčejné účty tak soutěží s domácími trezory nebo s matracemi, ale pochybuji, že by bylo možno mírným úročením vkladů spoření v bankách zvýšit. Konkurence mezi bankami o zákazníky zřejmě také dostatečně nefunguje. Je ovšem nutno si také uvědomit, že konzervativní chování bank i střadatelů v této oblasti má i své výhody v tom, že jsou zárukou stability. Bankovní krize vznikají v dynamických systémech s mnoha neotřelými nápady a měnové oblasti, kde převládá konzervativní přístup (jako Kanada) se jim snáze vyhnou.

Domníváme-li se, že je nutno omezit ziskovost bank, bude asi nutno tak učinit skutečně sektorovou daní, protože regulace, která by vynucovala úročení účtů tam, kde si to trh nevyžaduje sám, mi připadá absurdní. Nejlepší by ale asi bylo neřešit tuto situaci regulací, nechat členy bankovní rady ať se pokoušejí o slovní intervenci, mají-li to za rozumné, a soustředit se na vytváření co nejpříznivějšího podnikatelského prostředí, aby se tyto zisky samy k nám vracely jako investice.



Pavel Kohout, Robot Asset Management SICAV

Příliš silná ČNB

Obecně nemám nic proti svobodě projevu, což se vztahuje i na centrální bankéře. Druhá věc je, zdali by centrální banky měly mít více regulatorních nástrojů. Zde je odpověď kategorické „Ne“. Již dnes mají centrální banky (zejména ČNB) více moci, než je zdrávo a než by bylo přiměřené okolnostem. Obchodní politika komerčních bank a jiných subjektů na finančním trhu je jejich věc a mělo by to tak zůstat. Minulá finanční krize ostatně vznikla v důsledku přeregulovanosti odvětví, nikoli deregulace, jak tvrdí finanční analfabeti.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

V zajetí ekonomické teorie

Aleš Michl má pravdu. V současné situaci by vyšší úročení vkladů dávalo smysl. Působí ale v instituci, která tomu sama brání. Kvůli ČNB žily banky deset let v prostředí téměř nulových úrokových sazeb a musely tlačit úroky dolů.

Ke cti bychom mohli novému radnímu přičíst to, že od začátku svého působení zaujal jestřábí pozici a snaží se úroky zvyšovat. Nicméně nedělá to jen z přesvědčení, ale na základě ekonomické teorie. Ta by mu v letech po finanční krizi nepochybně radila úroky snižovat a v současnosti bychom i tak měli stejně vklady úročené minimálně.

Je pravdou, že český trh patří stále k těm nejvíce konkurenčním široko daleko. Působí u nás 48 našich a zahraničních bank. Prostor pro uvolnění podnikání ale existuje. Sektorová daň by šla naopak přímo proti tomu a konkurenční tlak na lepší služby a vyšší úroky by se tím mohl zásadně omezit.

Centrální banka je v zajetí ekonomické teorie (a možná je to dobře), tudy tedy cesta nevede. Jediné, co může ČNB skutečně dělat, je podporovat zdravou konkurenci na bankovním trhu. Je pravdou, že český trh patří stále k těm nejvíce konkurenčním široko daleko. Působí u nás 48 našich a zahraničních bank. Prostor pro uvolnění podnikání ale existuje. Sektorová daň by šla naopak přímo proti tomu a konkurenční tlak na lepší služby a vyšší úroky by se tím mohl zásadně omezit.

Loňské zvyšování sazeb a jeho předpokládané pokračování v letošním roce úroky na spořících účtech povzbudí. Jen to bude chvíli trvat. První záchvěvy už ale vidíme.



Monitor Jana Macháčka
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.