Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Záchranný plán má logiku. I vyvolává pochyby

  17:54
Navrhovaný záchranný plán pro Evropu se zatím spíše vymyká zdravému selskému rozumu, a to jak celkově, tak z hlediska jednotlivých států. Někdo chce dotace, jiný jen poskytovat úvěry. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Vymyká se navrhovaný záchranný plán pro Evropu selskému rozumu?

Ursula von der Leyenová hovořila o tom, co by jako šéfka EK do budoucna chtěla prosadit. foto: AP Photo/Jean-Francois Badias

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Navrhovaný záchranný plán pro Evropu se zatím spíše vymyká zdravému selskému rozumu, a to jak celkově, tak z hlediska jednotlivých států. Někdo chce dotace, jiný jen poskytovat úvěry. Proč však nutit úvěry někomu, kdo je nechce? Solidarita kvůli zdravotní situaci je v pořádku, proč však podporovat evropské průmyslové šampiony nebo dotovat elektrokola?

Zohlednit nárůst nezaměstnanosti a propad HDP během karantény je také v pořádku, proč však vycházet z celkové nezaměstnanosti? Proč se mají zvýšit dotace pro Polsko, které pandemií zdravotně ani ekonomicky příliš neutrpělo? Nechce-li Evropa federální stát, možná by měla nechat jednotlivé státy zbankrotovat a stavět se ke všemu civilně. Záchranný plán nikomu trn z paty nevytrhne. Na evropské poměry je sice mimořádně velký, možná symbolicky důležitý, ale stále na hraně makroekonomické relevance.

Podobně diskutabilní je vydání dluhopisů. Proč se diskutuje o tom, kdo bude jakou částí budoucích odvodů do rozpočtu Evropské unie ručit? Takto se budou státy osočovat, kdo na koho doplácí. Když USA vydají federální dluhopisy, také se neřeší, za jakou část dluhu ručí stát Montana a za jakou Kalifornie. Vymyká se navrhovaný záchranný plán pro Evropu selskému rozumu?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Volba dobré strategie

Evropský záchranný plán vypadá, jako když pejsek a kočička vařili dort, a je možná skutečně příliš velký a nedostatečný. Zdá se mi však, že logiku má, byť nikoli na první pohled zřejmou nebo důsledně uplatňovanou. Autoři si zřejmě uvědomují dvě podstaty současné krize – vnější šok způsobený koronavirem i cyklická krize, již zvětšuje skutečností, že minulá krize kvůli velké státní pomoci nevyčistila dostatečně trhy.

Návrh záchranného plánu se asi změní. Doufejme, že naši představitelé zvolí dobrou strategii. Jakou, je těžké říci, ale především je třeba minimalizovat případný pocit křivdy kdekoli v systému, nikoli počítat haléře.

Snaží se proto řešit jak pomoc ekonomice, aby se vrátila tam, kde byla, tak efektivně podpořit restrukturalizaci ekonomiky růstem nových odvětví a kreativní destrukcí starých. Navíc se také snaží využít krize, aby se začaly řešit notorické problémy některých ekonomik, které vedou k chronické nezaměstnanosti a neefektivnosti. Ve všech těchto aspektech se to asi bude dít jen symbolicky, což může být dobře, protože s trochou štěstí to může nastartovat proces, a přece jen tolik peněz nevyplýtvat.

Představa, že není spravedlivé, aby úspěšní, kteří se o sebe postarali, byli „trestáni“ za úspěch na úkor neúspěšných, kteří v tom neuměli nebo nechtěli tak dobře chodit, je falešná. Problémem volného trhu je, že s růstem ekonomiky a blahobytu roste i nerovnost. Lidská společnost to odjakživa řeší velkým důrazem na pomoc neúspěšným charitou, nebo později transfery prostředků. Úspěšní a bohatí se toho účastní nejen kvůli svému svědomí, nýbrž i proto, že jejich úspěch záleží na tom, aby neúspěšní a chudí odebírali jejich produkty.

Má-li být trh volný, musí v něm být neúspěšní schopní utrácet, a protože peníze nemají, musejí nějak utrácet peníze bohatých. Přestaňme tedy s tím, jak žárlivě střežíme, aby nás někdo nevyžral – podstatné není, kdo zaplatí poslední haléř, nýbrž aby se kola točila. Bude-li to fungovat, bude všem lépe, bohatým i chudým. Návrh záchranného plánu se asi změní. Doufejme, že naši představitelé zvolí dobrou strategii. Jakou, je těžké říci, ale především je třeba minimalizovat případný pocit křivdy kdekoli v systému, nikoli počítat haléře.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Lepší nálada investorů

Německo patřilo dlouhodobě mezi odpůrce jakýchkoliv náznaků fiskálního přerozdělování v Evropské unii. Fakt, že kancléřka Angela Merkelová otočila a s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem prosazuje záchranný fond, většinu pozorovatelů překvapil. Podle mnohých obrat kancléřky souvisí s nálezem německého Ústavního soudu, který rozporuje přiměřenost dluhopisových programů Evropské centrální banky. Pochybnosti o legitimitě takových nákupů by mohly podlomit důvěru investorů.

Německá kancléřka Angela Merkelová se rozhodla propagovat nástroj, který má teoreticky posloužit jako další pojistka proti nepříznivému vývoji. Zprávy o vzniku tohoto vehiklu zlepšily náladu investorů a snížily výnosy italských nebo řeckých vládních bondů.

Proto se Merkelová rozhodla propagovat nástroj, který má teoreticky posloužit jako další pojistka proti nepříznivému vývoji. Zprávy o vzniku tohoto vehiklu zlepšily náladu investorů a snížily výnosy italských nebo řeckých vládních bondů. O jeho reálném protikrizovém přínosu však lze spíše pochybovat. Fond začne rozdělovat prostředky nejdříve v následujících letech. Diskutabilní rovněž zůstává efektivnost navrhovaných grantů. Neodradily by tyto dotace postižené země od nezbytných reforem?

Půjčky by dávaly větší smysl, jelikož by nutily nakládat s prostředky hospodárně. Zároveň je důvod se domnívat, že kromě pomoci by měly granty sloužit i k prosazování politické agendy Bruselu, například v oblasti elektromobility. Kritéria pro rozdělování grantů také vzbuzují obavy, zda vehikl poslouží primárně zemím zasaženým koronavirem. Patří mezi ně například HDP na hlavu a nezaměstnanost v letech 2015 až 2019. Nebyla by relevantnější například změna HDP nebo zaměstnanosti mezi čtvrtým čtvrtletím 2019 a čtvrtým čtvrtletím 2020?

Společné evropské dluhopisy zatím nejsou reálné. Aby si našly cestu mezi zavedená a likvidní finanční aktiva, musely by se jejich emise odehrávat na pravidelné bázi. To by vyžadovalo mnohem vyšší míru přerozdělování v eurozóně, zejména evropskými daněmi. Minulá léta však ukázala, že pro hlubší integraci neexistuje v danou chvíli dostatečná politická vůle. Ani pandemie covid-19 situaci nezmění. Naopak spíše posílí odstředivé tendence.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Krok k federaci

Záchranný plán nelze vnímat pouze ekonomicky, má i velkou politickou logiku. Je totiž především krokem k vysněným společným evropským dluhopisům a k federalizaci Evropské unie. Že je to krok zmatený a polovičatý, o tom není pochyb, ale i to hraje fanouškům „Spojených států evropských“ do karet.

Pokud se bude vše vyvíjet, jak má, ani nepoznáme, že jsme za něco ručili. To je dobrá zpráva pro fanoušky společných evropských dluhopisů. Ukazuje to, že by mohly fungovat.

Pokud se bude vše vyvíjet, jak má, ani nepoznáme, že jsme za něco ručili. To je dobrá zpráva pro fanoušky společných evropských dluhopisů. Ukazuje to, že by mohly fungovat. Pokud se pohádáme, někdo nebude schopný nebo ochotný splácet, bude to pro ně také dobrá zpráva. Ukáže to totiž, že je současné řešení polovičaté a že je třeba skutečný společný evropský dluhopis. Jisté je, že si v EU nikdo sypat popel na hlavu nebude.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Stále větší centralizace

Záchranný plán pro Evropu se vymyká selskému rozumu, pouze pokud se na něj díváme optikou toho, zda dává smysl sám o sobě. Evropská legislativa však často dává smysl až ve druhém sledu – když se podíváme blíže, často vidíme, že tím pravým záměrem je čím dál větší centralizace.

Je v podstatě základním pravidlem EU, že každou krizi využije k větší centralizaci. I když se může zdát, že tento záchranný balík není velkým skokem vpřed, prolamuje činnost EU v dalších oblastech, kde dosud fungovaly pouze (nebo dominantně) členské státy.

Je to stejné jako s eurem. Ekonomicky smysl nedává, na čemž se shodl Milton Friedman s Paulem Krugmanem nebo s Josephem Stiglitzem. Smysl dává jako centralizační nástroj. Podobné věci můžeme v EU sledovat i u menší legislativy, než je euro nebo mamutí záchranné balíčky, spíše tedy balíky.

Je v podstatě základním pravidlem EU, že každou krizi využije k větší centralizaci. I když se může zdát, že tento záchranný balík není velkým skokem vpřed, prolamuje činnost EU v dalších oblastech, kde dosud fungovaly pouze (nebo dominantně) členské státy.Že si do této legislativy Evropská komise „zadními vrátky“ protlačila své sny o novém zeleném údělu pro Evropu, to je jen třešnička na dortu.



Monitor Jana Macháčka

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...