Lidovky.cz

Vyšší úspory zatím nejsou důvodem k panice

  18:09
Evropané začali spořit, čímž potvrzují obavy ekonomů, že spotřebitelé nezachrání pokles ekonomik. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Jak tomu mají vlády a centrální banky čelit? Mají povzbuzovat k utrácení? Jak je mají přesvědčit?

Jak spořit peníze? foto: Shutterstock

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Evropané dupli na brzdu a začali spořit, čímž potvrzují obavy ekonomů, že spotřebitelé nepřispěchají zachránit klesající ekonomiky. Ve čtyřech z pěti největších evropských ekonomik v březnu prudce vzrostly úspory. Jak mají vlády a centrální banky tomuto vývoji čelit? Mají občany povzbuzovat, aby se neobávali utrácet? Jak je mají přesvědčit? Mají se úspory znevýhodnit, třeba negativními úroky? Mají zvýšené úspory i pozitivní stránku, například, že se vládám budou lépe prodávat státní dluhopisy?



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Utrácení, dluhy a exekuce

Není symbolické, že jsme se dostali do světa, kde jsou úspory chápány jako problematické? Něco, proti čemu musíme bojovat? Něco, co u každého považujeme za ctnost, jsme na úrovni celé ekonomiky povýšili na zlo. Jak má ale každý mít dostatek úspor, když je nesmíme mít dohromady?

Jsme tlačeni ke stále dalším úvěrům a utrácení, ale za jeden z největších problémů současnosti považujeme dluhy spojené s přehnaným utrácením a následné exekuce. Kdykoliv se v obavách rozhodneme zachovat rozumně a neutrácet, centrální banky začnou hledat nové cesty, jak naše koruny rozpohybovat.

Jsme tlačeni ke stále dalším úvěrům a utrácení, ale za jeden z největších problémů současnosti považujeme dluhy spojené s přehnaným utrácením a následné exekuce. Kdykoliv se v obavách rozhodneme zachovat rozumně a neutrácet, centrální banky začnou hledat nové cesty, jak naše koruny rozpohybovat. Ve světě, kde vznikají nové peníze bankovními úvěry, mohou úspory představovat problém, a pokud by centrální banky nezasáhly, mohla by se ekonomika propadnout do deprese.

Centrální banky musejí ze zákona zasáhnout a záporné sazby i další nekonvenční nástroje uvidíme dříve či později i u nás. Je to ale systém, který jsme si uměle vytvořili a který mít nemusíme. Naopak, měli bychom uvažovat, zda tuto karavanu táhnout dál, nebo jestli bychom se neměli poohlédnout po alternativě, kde jsou úspory ctností jak u každého, tak u ekonomiky jako celku.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Opačné reakce vlády

Neměli bychom být překvapeni, že domácnosti neutrácejí zvláštní státní podpory na trhu, nýbrž je ukládají do svých rezerv. Jsou pro to aspoň dva zřetelné důvody. Jednak je průběh krize přesvědčil, že jim nejvíce neschází spotřeba, nýbrž rezervy pro nejisté časy, proto přicházející peníze věnují především jejich vytváření. Jednak opatření proti šíření viru jim znemožňují peníze utratit, jak byly zvyklé nebo jak chtěly (například na cestu k moři nebo do restaurace), proto s útratou čekají, až to zase bude možné.

Současnou krizi nezpůsobil jen koronavirus, ale i pravidelná cyklická krize, která by měla vyčistit trh (provést „kreativní destrukci“), obnovit fixní kapitál a nasměrovat investování tam, kde bude vytvářet největší přidanou hodnotu v nových podmínkách. Problémem se zdá, že povaha těchto dvou souběžných krizí je taková, že vyžadují někdy opačné akce vlády.

Situaci, kdy zvýšená nejistota spojená s nedostatkem zboží či služeb vede k nárůstu thesaurovaných peněz, (my staří) důvěrně známe z doby po válce. Tehdy to stát řešil dvěma peněžními reformami, tentokrát se jich nemusíme obávat. Zdá se, že thesaurované peníze se uvolňují pomalu, proto snad nehrozí velké nebezpečí, a až se postupně přestaneme tolik bát, zbavíme se jich inflací (doufejme především cen, které se neevidují v indexu spotřebitelských cen).

Současnou krizi nezpůsobil jen koronavirus, ale i pravidelná cyklická krize, která by měla vyčistit trh (provést „kreativní destrukci“), obnovit fixní kapitál a nasměrovat investování tam, kde bude vytvářet největší přidanou hodnotu v nových podmínkách. Problémem se zdá, že povaha těchto dvou souběžných krizí je taková, že vyžadují někdy opačné akce vlády.

Zatímco zbrzdění ekonomiky kvůli koronakrizi vede vládu k zachovávání struktur, aby se jim podařilo překlenout krátkodobý výpadek, cyklická krize by ji měla vést k radikálním investicím do oblastí, které ovlivní budoucí konkurenceschopnost, tedy zejména do vzdělávání, infrastruktury, reformy státní služby a podobně. Protože obě krize probíhají zároveň, je velice obtížné rozlišit, kdy rozhazovat hotovost z vrtulníku a kdy investovat rozumněji.



Pavel Kohout, Algorithmic Investment Management, a.s.

Nepřekážejte a neškoďte

Evropané začali spořit – co ale měli jiného dělat, když karanténa znemožnila nákupy, cestování, dokonce návštěvy kadeřnictví? K tomu je třeba přičíst vyšší nejistotu ohledně budoucnosti. Kdybych mohl vládám a centrálním bankám něco vzkázat, pak: dejte už lidem pokoj. Nestresujte je zápornými úrokovými sazbami a podobnými hloupostmi. Nevyhrožujte vyššími daněmi a s penězi, které jsme vám jako voliči svěřili, zacházejte rozumně. Především však zapomeňte, že byste mohli ekonomiku řídit. Nepřekážejte a neškoďte.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Návrat k předchozí praxi

„Co je mrtvé, nemůže nikdy zemřít,“ říkají Greyjoyové z Železných ostrovů ve Hře o trůny. Měli by to říkat i ekonomové o mnohokrát pohřbené myšlence o „růstu taženém spotřebou“. Ekonomického růstu se dosahuje investicemi – a ty jsou možné jedině z úspor. Spoření není škodlivé pro ekonomický růst, je jeho nezbytnou podmínkou.

Změnili spotřebitelé dlouhodobě své časové preference, nebo jen v současné chvíli „není za co utrácet“, a jakmile skončí karanténa, vrátí se věci do přibližně předchozího stavu? Vsadil bych si, co se míry úspor týče, na variantu návratu k předchozí praxi.

Samozřejmě, že pokud lidé skokově změní svou takzvanou mezní míru časové preference, a tudíž mezní míru spotřeby, má to důsledky pro strukturu ekonomiky. Změnili spotřebitelé dlouhodobě své časové preference, nebo jen v současné chvíli „není za co utrácet“, a jakmile skončí karanténa, vrátí se věci do přibližně předchozího stavu? Vsadil bych si, co se míry úspor týče, na variantu návratu k předchozí praxi.

Především ať politici nezavádějí nesmyslné, ekonomicky a ekologicky škodlivé nápady, jako je šrotovné. Měli jsme štěstí, že v minulé recesi tento šílený nápad v České republice neprošel. Snad budeme mít štěstí i tentokrát.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Vyšší sklon ke spotřebě

Cesta z koronovirové krize vede přes spotřebu. Na ochotě domácností utrácet závisí, jak rychle proběhne ekonomické zotavení. Proto se nelze divit, že zpráva o březnovém nárůstu úspor mnohé pozorovatele trhu a investory vyděsila. S důsledky zvýšené tendence spořit se však potýkáme dlouhodobě. Převis úspor nad investicemi se projevuje nafouklými cenami aktiv. Dluhopisy se obchodují se záporným výnosem, v posledních letech také kontinuálně rostou ceny nemovitostí.

Ve třetím měsíci letošního roku byly v mnoha zemích zahájeny karantény a ostatní restriktivní opatření. To způsobilo v domácnostech značnou nejistotu, která vedla k vyšší obezřetnosti a úsporám. Nyní v květnu začíná být jasné, že se apokalypsa nekoná. Lze proto očekávat, že se opět zvýší sklon ke spotřebě.

Březnový skok v úsporách však zatím není důvod k panice. Jde totiž o prvotní reakci obyvatel eurozóny na bezprecedentní šok. Ve třetím měsíci letošního roku byly v mnoha zemích zahájeny karantény a ostatní restriktivní opatření. To způsobilo v domácnostech značnou nejistotu, která vedla k vyšší obezřetnosti a úsporám. Nyní v květnu začíná být jasné, že se apokalypsa nekoná. Lze proto očekávat, že se opět zvýší sklon ke spotřebě.

Zavádět opatření, která občany odradí od spoření, není třeba. Dlouhodobý přebytek úspor a uvolněná měnová politika střadatele penalizují dostatečně. Jaké úroky mohou banky nabídnout na běžných a termínovaných vkladech, když Evropská centrální banka (ECB) udržuje sazby v záporném teritoriu? Vládám se podaří držet náklady na obsluhu dluhu na uzdě i bez citelného nárůstu úspor.

Vysoké vládní deficity povedou k vyšší emisní aktivitě. Mezi institucionálními investory však stále je hlad po výnosech. Pokud výnosy státních bondů krátkodobě vzrostou, opět je stlačí dolů nákupy velkých fondů a bank. Stejný efekt má i protipandemický dluhopisový program ECB.



Monitor Jana Macháčka
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.