DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. |
Podle studie Evropské komise zaostává Česká republika v digitalizaci. Propadla se za rok o dvě příčky a je na 17. místě v Evropské unii. Nejde o zaostávání uživatelské a spotřebitelské, například nakupování na internetu či používání GPS, ale v digitalizaci státní správy a její komunikaci – občanské průkazy či daňová přiznání – a také o její pomalé zavádění do průmyslových podniků a výrobních procesů.
Kde to podle vás vázne? Je to nedostatkem leadershipu v této oblasti? Roztříštěním rozhodování? Obavami z vypisování velkých zakázek a možnou kriminalizací? Co je třeba změnit?
Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě
Důsledek netransformované státní služby
Hlavní problém české státní služby je, že neprošla transformací po pádu komunismu. V době, kdy se ostatní politické a ekonomické instituce systematicky a v podstatě úspěšně přizpůsobovaly situaci a formám běžným ve svobodném světě, o státní službu se jako o instituci nikdo nestaral.
To znamenalo, že se zachovala úplná politizace státní služby zděděná z komunismu. Ta vedla také k resortismu, protože rozhoduje-li o všem ve státní službě politický ministr, obtížně se udržuje společný étos a jednotlivé resorty spolu komunikují, jen je-li to nezbytně nutné.
Častá změna kádrů
Při střídání mocenských skupin u vlády se pak příliš často mění kádry, což způsobuje, že resorty vedou lidé, kteří se ve státní službě teprve zaučují. Výsledkem je nedostatek profesionality v jejím řízení. Trvá-li taková situace celou generaci, neprofesionalita se stává standardem a vede k tomu, že každý pokus o změnu končí špatně.
Při střídání mocenských skupin u vlády se pak příliš často mění kádry, což způsobuje, že resorty vedou lidé, kteří se ve státní službě teprve zaučují. Výsledkem je nedostatek profesionality v jejím řízení. |
Lidé na nižších postech ve státní službě, kteří politizací nejsou dotčeni, jsou schopní zachovat fungování systému v rámci své odpovědnosti, ale jen pokud se nic nemění. Měnit musejí manažeři, které si však státní služba nevychovávala.
Na otázku, proč nebyla státní služba transformovaná, nelze jednoznačně odpovědět. Slýchávám, že aby se mohlo švindlovat a krást. Tomu nevěřím. Zdá se mi spíše, že to způsobila skutečnost, že nikdo nebral v úvahu význam státní služby, protože ve fungujícím demokratickém státě je její manažer neviditelný – jeho zásluhy i nedostatky přebírá politik.
Naši novopečení politici si proto zřejmě mysleli, že se bez manažerů obejdou, respektive, že je zastane každý schopný mladík z ministrova politického okolí. Navíc to bylo v době, kdy v daných demokratických zemích, například v Británii za Thatcherové, se některé vlastnosti manažerů státní služby hlasitě kritizovaly, což se zdálo potvrzovat, že je stát nepotřebuje.
Zázrak
Nedostatek sebevědomí vedl mnoho ministrů ke spolupráci jen s lidmi, kteří jim byli blízcí, takže jim nedostatek profesionality na jejich ministerstvu vyhovoval. Dnes, o generaci později, se to stalo normou. To také vysvětluje, proč jsme uvedli do účinnosti zákon o státní službě až na nátlak Evropské komise a proč se z původního návrhu vypustily důležité části, takže k této opožděné transformaci přistupujeme jen pomalu a nejistě i dnes.
V českém prostředí státní služby by bylo zázrakem, kdyby se podařilo nezaostávat v natolik citlivé a komplikované úloze, jako je digitalizace |
V uvedeném prostředí státní služby by bylo zázrakem, kdyby se podařilo nezaostávat v natolik citlivé a komplikované úloze, jako je digitalizace. Ta vyžaduje spolupráci celé státní služby ve všech resortech a vysokou profesionalitu v managementu na všech ministerstvech.
Toto ostudné zaostávání v digitalizaci, přestože jinak máme relativně vyspělou IT, zřetelně ukazuje, co vše ztrácíme tím, že jsme netransformovali státní službu. Tyto ztráty se však ani zdaleka neomezují jen na zpoždění v automatizaci.
Tomáš Prouza, státní tajemník pro evropské záležitosti
Koordinace a efektivnější komunikace
V celkovém hodnocení úrovně digitalizace Česká republika ztrácí zejména kvůli veřejné sféře. Nikoli však proto, že by náš e-Government byl natolik zaostalý. Existuje mnoho nových iniciativ v této oblasti, ale kvůli nízké informovanosti o nich uživatelé, občané nebo podnikatelé často vůbec netuší.
Jednou z mých priorit v nové roli koordinátora digitální agendy bude lepší komunikace a propagace projektů e-Governmentu. Důležité také bude nabídku digitálních služeb co nejrychleji rozšířit nejen na úrovni státu, ale i měst, které mohou poskytnout řadu praktických „e-služeb“ pro každodenní život.
Širší rozsah
Není možné, aby úspěšně „našlápnutou“ soukromou sféru (první místo ČR třeba ve využívání online nakupování) brzdila státní správa. Určitě také pomůže, pokud se vedle webových e-služeb podaří co nejvíc věcí dostat do chytrých telefonů a na tablety, které používá stále více Čechů – nemluvě o tom, že díky mobilním aplikacím budou e-Government služby skutečně „po ruce“.
Musíme se postarat, aby lidé uměli reagovat na nové požadavky zaměstnavatelů. Celkově je nutné, aby ČR konečně digitalizaci uchopila v širším rozsahu. |
Co se týká zavádění moderních technologií do výroby, vidím opět velký prostor pro aktivnější roli státu. Na národní úrovni se připravují opatření, která by digitalizaci ekonomiky měla povzbudit. Hodně pozornosti se věnuje aktivitám pod hlavičkou Průmysl 4.0.
Pro mne je klíčové soustředit se na zlepšování digidovedností lidí, protože se začnou měnit požadavky na pracovní kvalifikaci. Musíme se postarat, aby lidé uměli reagovat na nové požadavky zaměstnavatelů. Celkově je nutné, aby ČR konečně digitalizaci uchopila v širším rozsahu.
Koordinace všech relevantních ministerstev, kterou mě vláda pověřila, a efektivnější komunikace určitě prospějí. Dlouho se o zavedení jednotné koordinace pro digitál pouze mluvilo, nyní konečně můžeme začít jednat. Udělám vše pro to, aby byly vidět konkrétní výsledky.
Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
Tři důvody
První důvod: Nekompatibilita jednotlivých systémů a chybějící sjednocující autorita
V zemi, kde není centrální autorita, které by na digitalizaci záleželo, se není čemu divit. Jednotlivé resorty si hrají na vlastním písečku, a pokud jde o věci, jež je přesahují, sestavují meziresortní komise, ve kterých je účast spíše odměnou než výzvou.
Jednotlivé resorty si hrají na vlastním písečku, a pokud jde o věci, jež je přesahují, sestavují meziresortní komise, ve kterých je účast spíše odměnou než výzvou |
Od dob ministerstva informatiky nepřišel nikdo s inovací, která by měla významnější dopad na komunikaci státu s občany. Jedinou světlou výjimkou je nedotažený CzechPoint. Všechny další aktivity resortů se omezují spíše na budování vlastních (izolovaných) informačních systémů či v lepším případě systémů pro komunikaci mezi resorty.
Výsledkem takové činnosti jsou nekompatibilní systémy, které ovládají spíše jejich dodavatelé než instituce, které je pořizovaly. Ty propojovat je pak nákladné, organizačně složité a nezřídka takovým snahám hází klacky pod nohy i dodavatelé, kteří by integrací přišli o své monopolní pozice u jednotlivých institucí. I zde se ale blýská na lepší časy – příkladem mohou být základní registry, které sice mají porodní bolesti, ale našlápnuto správným směrem.
Druhý důvod: Náročnost vypsání výběrového řízení
Vypsat výběrové řízení tak, aby výsledek splnil zadání, a nikomu se nepodařilo toto řízení „shodit“, je velmi obtížným úkolem |
Vypsat výběrové řízení tak, aby výsledek splnil zadání, a nikomu se nepodařilo toto řízení „shodit“, je velmi obtížným úkolem. Spíše se potkáváme s pragmatičtějším přístupem – vypisují se zakázky, které mají šanci dostat peníze z Evropské unie bez ohledu na jejich užitečnost.
Poznáte je snadno. Unie obvykle trvá na umístění cedulky s touto informací na viditelném místě. Výsledkem jsou třeba desítky informačních portálů pro občany, které nikdo nenavštěvuje a jež postupně hynou, jak docházejí peníze.
Třetí důvod: Nejsou lidé
Instituce si nemohou dovolit natolik kvalitní lidi, kteří by myšlenky dotáhli do konce a přetavili nápad ve fungující systém |
Vzhledem k popsané volnosti při výběru technologických řešení chybí institucím experti, kteří by v tomto úkolu obstáli. Není žádnou novinkou, že instituce si nemohou dovolit natolik kvalitní lidi, kteří by myšlenky dotáhli do konce a přetavili nápad ve fungující systém.
S tímto problémem se potýká celá Evropa. Kdokoliv je alespoň trochu schopný a nebojí se pracovat, odchází dříve, nebo později do soukromé sféry s platy několikrát vyššími.
Partner soukromé sféry
Digitalizaci by měla předcházet procesní optimalizace. V administrativní zátěži podnikatelů (ale týká se občanů všeobecně) jsme na jednom z prvních míst – tedy téměř nejhůře. Pokud by se podařilo nejprve vypustit zbytečnosti a obtěžující duplicity – to je to známé, „obíhá formulář, nikoliv občan“ – zbylo by pro digitalizaci významně méně procesů a vše by mohlo být rychlejší a jednodušší.
Digitalizovaná státní správa je jednou z cest, jak omezit byrokratickou zátěž podnikatelské sféry a učinit ze státní správy lépe a efektivněji fungující organizaci, která by se časem mohla stát rovnoprávným partnerem soukromé sféry |
Bohužel, priority několika posledních vlád byly někde jinde, a proto zůstalo pouze u proklamací. Věci ani neprospělo zavedení služebního zákona, které má za následek přijímání stále dalších úředníků, kteří si logicky vytvářejí práci („dej úředníkovi funkci a vymyslí lejstro“).
A věci by i prospělo oprášení konceptu ministerstva informatiky. Vnitro v této oblasti hraje spíše mrtvého brouka, protože jeho vedení celkem oprávněně spatřuje smysl své existence jinde. Na druhou stranu bychom „z fleku“ dokázali vyjmenovat několik ministerstev, která by nikomu – kromě příjemců dotací nebo navázaných firem – nechyběla.
Digitalizovaná státní správa je jednou z cest, jak omezit byrokratickou zátěž podnikatelské sféry a učinit ze státní správy lépe a efektivněji fungující organizaci, která by se časem mohla stát rovnoprávným partnerem soukromé sféry. Možná bychom se divili, jak by vzrostla produktivita práce, kdybychom odbourali zbytečnou byrokracii.
Na odpovědi spolupracoval Roman Hájek, IT analytik.
Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum
Problém je v konkrétních lidech
Problém není v systému, ale v konkrétním jednání jedinců. A to nejen na straně poskytovatelů a správců digitálních agend, ale i uživatelů. Uvedu dva příklady.
Zdravotnictví
První se týká zdravotnictví. Zde by bylo lehké svalit vinu na konec systému elektronické zdravotní knížky, jejíž potenciál především z hlediska sdílení dat mezi lékaři a kontroly výdajů na zdravotní výkony ze strany pacientů nebyl ze známých důvodů plně využit. Neschopnost sdílet data o výsledcích vyšetření mezi lékaři vede ke zbytečné duplikaci výkonů. Je běžné, že dva lékaři vás pošlou na stejné vyšetření krve, místo aby tyto údaje sdíleli, a tím ušetřili nejen finanční prostředky, ale i čas pacienta.
Sdílení dat zvyšuje přehled lékařů o stavu pacienta a minimalizuje duplikaci zdravotních výkonů. V praxi obvodních lékařů je však něco podobného stále spíše vzývaným ideálem než skutečností. |
Jak sdílení dat ve zdravotnictví zvyšuje kvalitu péče lze vidět například ve fakultních nemocnicích sdílejících informační systém. Než pacient přijde z jednoho vyšetření na druhé, systém již zobrazuje zprávu z předchozího. Sdílení dat zvyšuje přehled lékařů o stavu pacienta a minimalizuje duplikaci zdravotních výkonů.
V praxi obvodních lékařů je však něco podobného stále spíše vzývaným ideálem než skutečností. Ačkoliv má většina praktických lékařů připojení na internet, zdravotní agenda probíhá stále primárně v „papírové podobě“. Je třeba donést, fyzicky doručit například zprávu od jiného lékaře či rentgen, a to i v rámci jedné budovy. Přitom ve stomatologické praxi je dnes běžné, že pokud stomatolog nemá vlastní rentgen, požádá o přeposlání snímku ze specializovaného pracoviště na svou e-mailovou adresu.
Je tedy zřejmé, že nejde o systémovou chybu, ale spíše o přístup konkrétních jednotlivců a jejich schopnost využívat možnosti digitální agendy, šetřit prostředky na zdravotní péči, zvýšit komplexnost pohledu na zdraví pacienta a v konečném důsledku i šetřit čas pacientů.
Veřejná správa
Veřejná správa nabízí poměrně rozsáhlou digitální agendu. Navzdory tomu úředník v rámci jedné budovy nechává občana putovat s různými formuláři jejími odbory. |
Druhý příklad je z veřejné správy. Ta nabízí poměrně rozsáhlou digitální agendu. Navzdory tomu úředník v rámci jedné budovy nechává občana putovat s různými formuláři odbory veřejné správy. Systém sdílení umožňuje, ale kvůli nerozhodnosti jednotlivce není využíván. To opět vede k duplikaci výkonů, zvyšování nákladů a ztrátám času občana v důsledku čekání ve frontách na úřadech.
Do svého svědomí si však musí sáhnout každý jednotlivec. Kolik z nás důsledně trvá na tom, aby úředník/lékař využil možnosti sdílení dat? Kolik z nás raději vyplní známý formulář v tištěné podobě, místo aby se naučil pracovat s novým elektronickým?
