Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Superbohaté lze k placení daní jen motivovat

  17:28
Prezidentští kandidáti za americkou Demokratickou stranu chystají daň z bohatství, především pro superbohaté. Podobný cíl má šéf britských labouristů Jeremy Corbyn. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Má se tento nápad kopírovat i jinde ve světě nebo je situace každé země specifická?

Má mít 26 nejbohatších stejně jako 3,8 miliardy chudých? foto: Richard Cortés, Česká pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Prezidentští kandidáti za americkou Demokratickou stranu chystají daň z bohatství, spadeno mají především na superbohaté. Podobné cíle si klade i šéf britských labouristů Jeremy Corbyn. Je to dobrý nápad? Má se kopírovat i jinde ve světě nebo je situace každé země specifická? Lze dosáhnout, aby v rámci globalizace přinesla daň pro bohaté jiný efekt než politické gesto? Či aby neměla opačný než oznámený efekt?

Jak jsem napsal v pátečním Monitoru JM, superbohatí zažívají skvělé časy, ale stále více leží lidem i politikům v žaludku. Občas se bohatých někdo zastane, například nedávná studie švýcarské banky UBS, v níž se uvádí, že superbohatí jsou světu a ekonomikám, zkrátka všem, prospěšní. UBS je ale největším světovým poskytovatelem služeb privátního bankovnictví a správy majetku, a proto potřebuje svým klientům nastavovat vlídnou tvář. Jak to vidíte?



Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Jednotný systém

Superbohaté lze k placení daní pouze motivovat. V globalizované ekonomice budou mít vždy možnost své bohatství přesunout tam, kde zaplatí nižší daň, nebo se placení daně zcela vyhnou a budou této možnosti využívat k daňové optimalizaci.

Pokud by mělo být zdanění superbohatých účinné, musel by být zaveden jednotný systém zdanění bohatých ve všech zemích v jeden okamžik, aby nebylo možné přesunout bohatství do země s nižší, výhodnější daňovou sazbou, výpočtem daňového základu nebo daňových prázdnin. Vždy existuje populistická varianta, tedy znárodnění části bohatství superboháčů, ale doufejme, že tuto strategii už jsme si historicky vyzkoušeli, a nehodláme ji opakovat.

Pokud by mělo být zdanění superbohatých účinné, musel by být zaveden jednotný systém zdanění bohatých ve všech zemích v jeden okamžik, aby nebylo možné přesunout bohatství do země s nižší, výhodnější daňovou sazbou, výpočtem daňového základu nebo daňových prázdnin

Vraťme se proto k původní myšlence – bohatí budou dobrovolně platit vyšší daně, ale ještě lépe, poskytnou část svého bohatství na projekty výzkumu, vzdělání, zlepšování přístupu k vodě, zalesňování pouští, zlepšení zdravotní péče v rozvojových zemích, což někteří dělají již dnes. Soukromé investice a projekty jsou vždy efektivnější než ty, na něž stát nejdříve vybere daně a pak tyto peníze přerozdělí.

Superbohatí by mohli využít své zkušenosti z podnikání na projekty zvyšující životní úroveň především v rozvojových zemích Afriky, Latinské Ameriky a Asie. Alternativou je financování projektů, které mají velký inovační potenciál, ale jejich autoři nejsou schopní získat finanční prostředky na rozjezd a komercionalizaci svých nápadů kvůli velkému riziku na bankovním ani na kapitálovém trhu.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Nemožnost kontroly

Problém s globalizací a volným trhem vůbec je, že zároveň s obecným růstem bohatství zvyšuje rozdíly mezi příjmy bohatých a chudých. Přitom lidé nehodnotí kvalitu svého života, případně svůj úspěch, podle absolutních ukazatelů, jako je, o kolik si mohou dovolit více než dříve, nýbrž podle relativních, ve srovnání s jinými, například o kolik má soused víc než já. Tak vzniká politická potřeba něco dělat, aby se tyto rozdíly nezvyšovaly.

Ve volání po zdanění majetku proto vidím jen snahu vyhovět tomuto pocitu většiny obyvatel. To ovšem neznamená, že tato potřeba není reálná – pocit, že v soutěži s několika vyvolenými prohrávám, může způsobit těžké otřesy společnosti, jak dnes ve světě leckde vidíme. Tomuto fenoménu nepomáhá skutečnost, že zatímco globalizace zvyšuje rozdíly uvnitř národů, snižuje je mezi národy, co považuji za mnohem významnější.

Spravedlivý výběr takové daně bude problematický, protože nebude možné kontrolovat všechny možné úniky plátců, například přesunem majetku do daňových rájů nebo manipulací toho, komu majetek patří, či oceňování

Pochybuji, že taková daň může přinést něco ekonomice. Narušují-li velké majetky tržní prostředí, jejich působení omezují antimonopolní zákony a jiná opatření, která již fungují. Spravedlivý výběr takové daně bude problematický, protože nebude možné kontrolovat všechny možné úniky plátců, například přesunem majetku do daňových rájů nebo manipulací toho, komu majetek patří, či oceňování.

Boháči budou ve výborné pozici, aby podobné triky využili do sytosti. Daň z majetku je do značné míry návrat k poměrům, kdy velká bohatství byla především v nemovitostech, polích, lesích, statcích a podobně. Tehdy se ovšem daň vybírala snáze z majetku než z příjmů, protože nemovitosti byly viditelné a nepopiratelné.

Možná bylo snazší zdaňovat ostřeji dědictví velkých majetků. Z obecných etických hledisek je nejméně akceptovatelné, že velká bohatství dědictvím končí v rukou lidí, kteří se o jeho vytvoření nijak nezasloužili. Navíc by to povzbudilo tendenci velkých boháčů peníze odkazovat charitám a dávat na jiné bohulibé cíle.



Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Upozornění na rozdíly

Nastolení této debaty je legitimní a logické. Prakticky všude ve světě jsme svědky rozevírání nůžek příjmové nerovnosti. Zatímco procento nejbohatších lidí světa drží polovinu veškerého majetku, druhá polovina je rozdělena mezi zbývajících 99 procent lidstva. Nemyslím si, že by zmíněná daň byla jen prázdným politickým gestem. V této souvislosti je třeba připomenout, že američtí a třeba francouzští miliardáři v minulosti vyzývali své vlády k vyššímu zdanění těch nejbohatších.

Zdanění superbohatých sice současný stav nespasí, ale může to být jedna z cest, jak upozornit na zvyšující se rozdíly ve společnosti a otevřít diskusi. Je také třeba si uvědomit, že stojíme na prahu čtvrté průmyslové revoluce, která přinese ztrátu nemalého počtu pracovních míst, a naši společnost hodně změní.

Spatřuji v tom velkou symboliku, která by měla vést k další společenské debatě o nastavení společnosti v globalizovaném světě. Pokračující dělení na superbohaté a superchudé je totiž cestou, která nemůže dopadnout pro nikoho dobře. Zdanění superbohatých sice současný stav nespasí, ale může to být jedna z cest, jak upozornit na zvyšující se rozdíly ve společnosti a otevřít diskusi. Je také třeba si uvědomit, že stojíme na prahu čtvrté průmyslové revoluce, která přinese ztrátu nemalého počtu pracovních míst, a naši společnost hodně změní.

O těchto změnách musíme hovořit už nyní a začít se na ně připravovat. Pokud jde o příjmovou nerovnost, problémem jsou i daňové ráje, kam řada zisků nejúspěšnějších lidí směřuje. Snahy o ukončení této praxe s ohledem na kumulaci majetku v rukou procenta nejbohatších lidí světa, bývají tématem Světového ekonomického fóra v Davosu. Nejde tedy jen o levicovou polemiku, ale o reálný problém, jejž si uvědomují i ekonomové, které nikdo z levicových pohnutek podezírat nebude.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Hledání způsobů, jak ušetřit

Empirie ukazuje, že firmy, v nichž si zakladatel, bohatá fyzická osoba, udržuje podstatný vliv, mají sklon překonávat širší akciový trh. Částečně lze tento fenomén vysvětlit tím, že mezi společnostmi s významným podílem původních vlastníků často jsou technologické firmy. Ty se ve srovnání s etablovanými korporacemi nacházejí v ranějším stadiu svého životního cyklu a generují rychlejší růst zisků. Primární roli však hraje přítomnost zakladatele, která pomáhá nastolit dlouhodobou vizi. Zároveň vytváří vyšší tlak na provozní efektivitu.

Vyšší zdanění nejmajetnějších problémy střední třídy nevyřeší. Naopak, miliardáři začnou hledat způsoby, jak ušetřit, a jednou z možností je osekání nákladů ve svých firmách, což může trend poklesu reálných příjmů zvětšit.

Firmy s roztříštěnou akcionářskou strukturou často přehnaně bazírují na čtvrtletních číslech, aby co nejvíc potěšily investory, což může být na úkor dlouhodobé strategie. Návrhy na zdanění nejbohatších osob jsou populistické gesto. Z hlediska politického marketingu se navrhované opatření jeví poměrně racionální. Příjmy střední třídy stagnují, proč tedy nezatížit daněmi ultra bohaté osoby?

Vyšší zdanění nejmajetnějších problémy střední třídy nevyřeší. Naopak, miliardáři začnou hledat způsoby, jak ušetřit, a jednou z možností je osekání nákladů ve svých firmách, což může trend poklesu reálných příjmů zvětšit. Americké ekonomice by prospělo jiné opatření – daňové zvýhodnění kapitálových výdajů oproti dividendám a buybackům (zpětným odkupům akcií).

Podniky v USA letos pravděpodobně odkoupí vlastní akcie v celkové hodnotě 800 miliard dolarů. To sice pomáhá tamním indexům v prozkoumávání nových maxim, dopad na reálnou ekonomiku je však zanedbatelný. Naopak kapitálové výdaje v uplynulém roce klesaly, což se může promítnout do slabšího hospodářského růstu v příštích letech. Korporátní investice totiž představují důležitou složku HDP.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Vláda versus Bill Gates

Když se proti plánům Elizabeth Warrenové ozval i demokrat a obrovský filantrop, který na svých penězích nelpí, jako je Bill Gates, napovídá to, že její plány asi nebudou v pořádku. Americký rozpočet je 4,11 bilionu dolarů, tedy téměř sto bilionů korun. Pokud americká federální vláda zcela okrade Billa Gatese, bude americký rozpočet 4,22 namísto 4,11 bilionu.

Je mezi námi někdo, kdo se domnívá, že vláda používá peníze efektivněji než Bill Gates? Je lepším vynálezem Windows (Bill Gates), nebo E-Verify (USA)? Je lepším sociálním programem boj s malárií (Bill Gates), nebo deportace mírumilovných Hispánců (USA)?

Opravdu si někdo myslí, že by to změnilo sociální poměry k lepšímu? Zamyslela se Warrenová, že po ní se může prezidentem stát další Donald Trump, který za tyto dodatečné peníze bude ještě více šikanovat migranty, místo aby je použil na nějaký oblíbený program Warrenové?

Tato nová situace by navíc zcela změnila nejen americké, ale i globální poměry. USA by už nebyly zemí amerického snu. Už by nebyly zemí, kde si můžete nechat svoje peníze. A to i dnes je federální daň z příjmu nemalých 37 procent, navíc musí Gates také platit státní daň z příjmu, která je například v Kalifornii 12,3 procenta, polovina příjmů bohatých je tedy zdaněna už dnes!

Bohatým Američanům by nezbylo, než emigrovat do Singapuru, Austrálie nebo do jiné země, která využije takovou ostudnou chybu americké politiky ve svůj prospěch. Je mezi námi někdo, kdo se domnívá, že vláda používá peníze efektivněji než Bill Gates? Je lepším vynálezem Windows (Bill Gates), nebo E-Verify (USA)? Je lepším sociálním programem boj s malárií (Bill Gates), nebo deportace mírumilovných Hispánců (USA)?



Pavel Kohout, Algorithmic Investment Management, a.s.

Zničující účinek

Vysoké daně pro velmi bohaté byly v historii už víckrát vyzkoušeny, většinou se zničujícím účinkem. Důvodem byly částečně válečné dluhy, částečně ideologie. Británie měla po druhé světové válce dluh okolo 250 procent HDP, což se snažila řešit vysokým zdaněním bohatých. Výsledkem bylo, že až do éry Margaret Thatcherové postupně zaostávala za méně daňově zatíženým Německem, Francií a dokonce Itálií. Z ideologických důvodů zavedla velmi progresivní daňové sazby také Indie. Ani jí se však nepodařilo „prodanit“ k prosperitě.



Monitor Jana Macháčka

Pronájem bytu 3+1 63m2
Pronájem bytu 3+1 63m2

Alej 17. listopadu, Roudnice nad Labem, okres Litoměřice
12 500 Kč/měsíc