Růst HDP v jednom roce nemá vypovídací hodnotu

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

České hospodářství už vloni nerostlo nejrychleji v Evropské unii, viz tento článek. Jsme třináctí, stále nadprůměrní, ale blízko průměru. Sice jsme před většinou západních zemí, ale za Maďarskem, Slovenskem a hlavně za Polskem. Polsko rostlo meziročně o 5,1 procenta, Maďarsko o 4,9 procenta, Česko pouze o 2,9 procenta. Premiantem Evropské unie je s růstem 6,9 procenta Irsko.

Co dělají jiné středoevropské země lépe než my? Kde máme největší rezervy? Je to přeregulované stavebnictví? Ve Varšavě i v jiných polských městech se všude staví, u nás sotva zahlédnete jeřáb. Je to přílišná svázanost s Německem, které hodně zpomaluje? Je to nedostatek pracovní síly? V čem se můžeme inspirovat v Irsku?

Lubomír Lízal, rektor AAU, člen dozorčí rady Expobank a ČEZ

Srovnání bez významu

Jedno srovnání v čase nemá žádnou vypovídací schopnost. Už třeba jen proto, že nic neříká o stavu ekonomického cyklu a dalších podmínkách. Z takového srovnání lze vyvodit řadu líbivých anekdotických pozorování, avšak nikoliv seriozní úsudek. Samotné HDP bez kontextu je navíc velmi zrádnou veličinou. Pokud si například vláda půjčí a vypůjčené peníze ihned neproduktivně utratí, tak o tuto část vzroste HDP. Každému je jasné, že takový růst na dluh, přestože jde o růst, není nic zdravého. Řecko si tímto způsobem napsalo novou antickou tragédii. Jen pro připomenutí: Pokud opustíme evropský pohled stagnující populace, tak pro země s rostoucím počtem obyvatel může nastat stav, že HDP sice roste, ale pomaleji než populace, takže HDP na obyvatele pak klesá a lidé vlastně chudnou. 

Pro hodnocení hospodářské politiky při porovnání zemí mezi sebou je důležitý jen a pouze dlouhodobý trend, a to ne růstu HDP, ale růstu HDP na obyvatele, který očistíme o vliv změn cenových hladin v jednotlivých zemích, tj. to, co se nazývá reálnou konvergencí. Pro ekonomickou konvergenci navíc platí dlouhodobé pravidlo, že ti, co začínají níže, rostou (konvergují) rychleji. Podobně jako po velkém hospodářském propadu nastupuje zpravidla rychlejší fáze růstu.

Reálná konvergence nám dává poněkud jiný obrázek než samotné srovnání růstu HDP. Ve srovnání podle parity kupní síly na obyvatele je Česko nyní (již po několik let) ze zemí Visegrádské pětky nejblíže průměru EU. Poslední známé pořadí z loňské Analýzy stupně ekonomické sladěnosti je Česko, Slovinsko, Slovensko, pak Polsko jen těsně před Maďarskem. Před krizí však bylo pořadí Slovinsko, Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko. Reálná konvergence je záležitost desetiletí. Důležitý je dlouhodobý stabilní výkon, nikoli krátkodobé vzepětí či zakopnutí.

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Příliš krátká doba

Podle Eurostatu sice česká ekonomika v posledním roce rostla pomaleji než ekonomiky našich visegrádských sousedů, ale v předchozích letech rostla srovnatelně, někdy i rychleji, takže nejde o chronicky špatný stav české ekonomiky. Navázání české ekonomiky na zpomalující německou se nabízí jako hlavní vysvětlení. Útlum veřejných zakázek na všech úrovních je také na vině, stejně jako přeregulované územní plány.

V Irsku se můžeme inspirovat snížením daní ze zisků firem a vůbec vstřícným daňovým prostředím pro české i zahraniční firmy. Pokud politika nízkých daní dokáže přitáhnout spoustu zahraničních investorů, bude to dvojnásobná výhra – stát vybere více peněz díky zvýšené ekonomické aktivitě a občanům zůstane díky nižším daním více peněz v kapsách. O prospěšnosti ekonomické aktivity na tvorbu pracovních míst ani nemluvě.

Kryštof Kruliš, předseda správní rady Spotřebitelského fóra, z.ú. a analytik AMO

Není se čeho bát

Růst našeho HDP v loňském roce netrhal rekordy jako v předchozích letech. Že rosteme pomaleji, než ostatní země V4, je dáno souběhem více faktorů. Stále však máme vyšší úroveň HDP na obyvatele než Slovensko a podstatně vyšší, než jaká je v Polsku a Maďarsku. Z vyšších úrovní se přitom zákonitě roste obtížněji, pro takový růst je nutné vynaložit kvalitativně mnohem vyšší úsilí. Zároveň je s tím spojen také omezenější přístup k penězům z EU, které více směřují do zemí s nižším HDP na obyvatele. 

V České republice k tomu přibývá ještě nevýhoda, že Praha coby region s vysoce nadstandardním průměrem HDP na obyvatele, má omezenější přístup k čerpání fondů EU. Chybějící pražské infrastrukturní projekty typu obchvatu města nebo rychlého železničního spojení s letištěm by přitom měly velký prorůstový přínos v celonárodním měřítku.

Důležitým faktorem pak je také to, že jsme dosáhli stavu téměř plné zaměstnanosti. Nezaměstnanost se drží na nejnižší úrovni v EU. Další růst HDP tak už nemůže pocházet ze zapojování nezaměstnaných do pracovního procesu. Přestože se Slovensko či Polsko k tomuto stavu také blíží, nepostoupila tam situace ještě tak daleko jako u nás. I proto se našim sousedům z V4 stále roste o něco pohodlněji. Zároveň ale platí, že HDP není všeříkajícím ekonomickým ukazatelem. Pozitivní je solidní spotřeba českých domácností, která je tažená růstem reálných mezd. Řada spotřebitelů proto loňský rok mohla vnímat pozitivněji, než by číslo růstu HDP naznačovalo.

Premiantské Irsko je velmi specifická země pro srovnávání výkonnosti v růstu HDP. Země, které se přezdívalo „Keltský tygr“, rostla na přelomu tisíciletí téměř každý rok o 5 a více procentních bodů. Bylo to způsobeno několika faktory. Vedle pozitivního demografického vývoje patřilo mezi výrazné faktory čerpání peněz z fondů Evropských společenství a zvláštní daňový režim, který Irsko aplikovalo specificky na holdingové společnosti. Kombinací podmínek daňového ráje (pro zahraniční holdingy), rozšířeností angličtiny a právního systému common law, Irsko dokázalo přilákat sídla nadnárodních gigantů jako Google nebo Apple a stalo se alternativní vstupní branou do EU pro investory zejména z anglofonních zemí světa.

Po brexitovém referendu tento trend získal další vítr do plachet. Pokud skrze zemi s necelými pěti miliony obyvatel převádíte zisky nadnárodních gigantů z a do půlmiliardového vnitřního trhu EU, nelze se divit, že statistika občas nemá reálnou vypovídací hodnotu. Příkladem je rok 2015, kdy se mohlo zdát, že irští leprikóni přičarovali zapomenutý pytel plný zlaťáků a irská ekonomika z roku na rok poskočila o 25 procent, což je přičítáno zejména vlivu transformace dceřiných společností Applu sídlících v Irsku.

Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Efekt dohánění

Česká republika rostla mezi roky 2013 a 2018 rychleji než většina zemí Evropské unie. Průměrné tempo růstu bylo 2,89 procenta, zatímco Řecko vyrostlo v průměru ročně jen o 0,04 procenta, Itálie o 0,46 procenta a na jedno procento nedosáhl ani Kypr. Bohaté země, ke kterým rádi vzhlížíme, jako je Finsko, Francie, Belgie, Rakousko, Německo, Dánsko a další, zůstali na průměrném ročním růstu pod 2 procenty.

V porovnání s kolegy z Visegrádu jsme ale na chvostu. Polsko, Maďarsko i Slovensko si udržely průměrný růst nad třemi procenty. Nemusíme si ale nic vyčítat. Vinu můžeme snadno svést na přirozený efekt dohánění, kdy chudší ekonomiky rostou rychleji, čímž pomalu dohánějí své bohatší kolegy. Naše produkce na hlavu je o polovinu vyšší než v Polsku a stále mnohem vyšší než v Maďarsku i Slovensku. Ekonomie by tak předpovídala, že tyto země porostou rychleji už jen z tohoto titulu a není potřeba k tomu hledat žádné další údaje.

Jen obtížně bychom u visegrádských kolegů hledali inspiraci ke zlepšení. Jsme na obdobných příčkách v indexu měřícím snadnost podnikání (jakkoliv všichni ve druhé polovině zemí OECD), v otevřenosti obchodu, ve stavu finančního sektoru atd. Pokud bychom se opravdu chtěli někde inspirovat, museli bychom se podívat trochu dál, třeba na Nový Zéland nebo do Jižní Koreje. Obě země jsou bohatší, než ta naše, přesto je nedoháníme, ale naopak nám utíkají.

Pavlína Žáková, ekonomická poradkyně, Zastoupení Evropské komise v ČR

Od investic k inovacím

Růst ekonomiky v jednom konkrétním roce nedává směrodatnou informaci o výkonnosti ekonomiky. Pokud se podíváme na posledních pět let, rostla česká ekonomika čtvrtým nejrychlejším tempem v regionu. Důležitá je dlouhodobá konvergence životní úrovně k vyspělejším ekonomikám. A zde se České republice daří. Životní úroveň, měřená hrubým domácím produktem na obyvatele v paritě kupní síly, dosáhla v roce 2017 89,4 procenta průměru EU, což je jen kousek za Španělskem (92 procent) a zároveň nejvyšší hodnota mezi zeměmi střední a východní Evropy.

Některé země regionu se ovšem přibližují k průměru EU rychleji. Je to dáno z velké části nižší výchozí pozicí. Podle ekonomických teorií chudší ekonomiky typicky rostou rychleji než ty na vyšším stupni vývoje, a čím blíže průměru se dohánějící ekonomika nachází, tím je dohánění těžší. Ekonomické teorie také předpokládají, že země typicky za dvacet let uzavřou polovinu mezery od vyspělejšího celku. U zemí střední a východní Evropy to v průměru funguje. Některé země za tímto teoretickým tempem konvergence zaostávají – například Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko nebo Chorvatsko – jiné země zase teoretické tempo převyšují, například Estonsko nebo Litva. Česká ekonomika je v tomto ohledu vzorová – za posledních 20 let se HDP na obyvatele v paritě kupní síly zvýšil z 65 na 83 procent průměru evropské patnáctky, která tvořila EU před rokem 2004.

Rozdílné míry konvergence ukazují, že vedle výchozí pozice je klíčové i nastavení hospodářských politik. Platí to ještě více ve fázi, kdy se středně příjmová ekonomika snaží dotáhnout na průměr nebo i nad něj. Jak říká švédský ekonom Erik Berglöf, pro pokračování konvergence je třeba přejít od růstu taženého investicemi k růstu taženému inovacemi, a to vyžaduje zásadní transformaci ekonomiky. Právě zde se můžeme poučit třeba od Estonska, které vsadilo na inovace a digitální technologie, vykazuje vysoká tempa konvergence a letos se stalo – namísto ČR – i nejatraktivnější zemí pro investory v regionu.