Lidovky.cz

Růst akcií zdravou ekonomiku nesignalizuje

  10:20
Akciové trhy prošly turbulencemi, jež se sice uklidnily, ale nevíme, proč se to stalo. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Co tentokrát spustilo turbulenci na akciových trzích?

Co spustilo turbulenci na světových akciových trzích? foto: Richard Cortés, Česká pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Turbulence a výprodej na světových akciových trzích se na začátku tohoto týdne zklidnily, poněkud však znepokojuje, že moc nevíme, co a proč se stalo. Co víme?

Víme, že vyspělé trhy (tedy nikoli trh český) by měly jistým způsobem kopírovat vývoj ekonomik a ziskovosti podniků, a fundamenty hlavních světových ekonomik jsou relativně zdravé, respektive jsou zdravější než před rokem či dvěma. Víme však i to, že trhy nemohou pořád jen klidně růst, občas prostě přijde korekce či špatné počasí.

Co bylo ale tentokrát spouštěčem? Obavy z vyšší inflace? Nebo nové finanční produkty různých fondů zaměřené na volatilitu trhů a algoritmické obchodování garantující stabilní výsledky? O tom více například v mém pátečním sloupku. Co tentokráte spustilo turbulenci na světových akciových trzích?


 

Pavel Kohout, Partners

Nevypočitatelné emoce

V dlouhodobém horizontu akciové trhy sledují především objem peněz v oběhu, dále ziskovost firem. Nemusí nutně platit, že růst akcií signalizuje zdravou ekonomiku. Venezuelská burza například posílila za poslední rok zhruba stonásobně, důvodem je ovšem hyperinflace spojená s katastrofální hospodářskou politikou.

V krátkodobém horizontu hrají roli nevypočitatelné emoce. A to je nejpravděpodobnější vysvětlení únorové epizody s volatilitou amerického akciového trhu. Po řadu měsíců trh nerušeně rostl tak klidným tempem, až to bylo podezřelé. Je nenormální, aby hlavní akciové indexy vykazovaly anualizovanou volatilitu v hodnotě pod 10 procent. Typická průměrná hodnota je minimálně o polovinu vyšší.

V krátkodobém horizontu hrají roli nevypočitatelné emoce. A to je nejpravděpodobnější vysvětlení únorové epizody s volatilitou amerického akciového trhu.

Příběh se tedy zřejmě odehrál zcela jednoduše. Delší dobu (přibližně od konce roku 2016) trh sledoval velmi nízkou volatilitu a rychlý růst cen akcií. Nejprve s nadšením, ke konci již se značnou nervozitou. Jednoho dne některému velkému investorovi „ruply nervy“ a rozhodl se, že zinkasuje tučný zisk. Impuls se přenesl na trh a výsledkem byla panika. Svoji roli mohly hrát i obavy z růstu úrokových sazeb. Jedna teorie tvrdí, že k pádu přispěla poznámka odcházející předsedkyně FOMC Janet Yellenové o předraženém trhu.

Lze si představit i „sorosovský“ scénář, v jehož rámci velký hedge fond nejprve zaujme krátkou pozici v derivátech na pokles volatility, nashromáždí balík akcií a jednoho krásného dne jej vrhne na trh. Trh zpanikaří, hodnota derivátů poklesne téměř k nule, fond realizuje pohádkové zisky. Je znám případ menšího fondu (Ibex Investors z Denveru), který skutečně dosáhl spekulací na pokles hodnoty těchto derivátů zisk v hodnotě 8600 procent. Tento fond je však příliš malý, než aby dokázal pohnout trhem. Spíše než o manipulaci s trhem se jednalo o odvážnou a úspěšnou spekulaci.



Dominik Stroukal, Liberální institut

Malé ufouknutí akciové bubliny

Akcie padají, protože si zvykly na levné peníze a bojí se, že už tak levné nebudou. Od krize centrální banky držely deset let úrokové sazby na nule a nyní je pomalu zvyšují. Na to akcie reagovaly vždy a reagují i nyní.

Rekordně nízké úrokové sazby po roce 2001 byly před krizí zvýšeny, na což akciové trhy zareagovaly jedním z nejvyšších propadů v moderních dějinách. Řešení, které centrální banky zvolily, nápadně připomíná důvod, proč jsme se do problémů vůbec dostali. Zásadně snížily sazby až k nule. A dnes je opět začínají pomalu zvyšovat. Vlastníci akcií a obchodníci si to dobře pamatují a mají se na pozoru. Za poslední roky jim vlastnictví akcií vyplácelo hezké zisky, o které by neradi přišli. A tak prodávají.

Nové peníze nafukují akcie. Od nové hypotéky, skrze kterou banka vytvoří z ničeho nové peníze, kudy tyto peníze tečou, tam nafukují ceny. A tak rostou ceny nemovitostí, akcií a nakonec všeho.

Propad v poslední době může být jen malým technickým výkyvem. Malým ufouknutím celé této bubliny. Ale větší propad, který nás čeká, nebude ničím jiným než předvídatelnou reakcí na strach z konce uvolněné měnové politiky.

Nevidíme to jasně, protože inflace zůstává nízká. Oproti dřívějším letům je to hlavně tím, že se nenafukují ceny spotřebního zboží, ale lidé nové peníze investují. Inflace se tak projevuje v nemovitostech, pozemcích, roste cena akcií, ale i obrazů a umění obecně. Za nové peníze si lidé už nekupují druhé auto a druhou večeři. Koupí si raději vlastní byt a zainvestují do akcií. A protože se k novým penězům dříve dostávají spíše ti bohatší, je tento efekt ještě silnější.

To vše navíc posilovaly centrální banky, které nakupovaly akcie v rekordních objemech. Například japonská centrální banka se postupně stává většinovým vlastníkem v desítkách největších firem v zemi. To táhne cenu těchto akcií nahoru. Už jen kvůli samotnému nákupu, ale také kvůli tomu, že centrální banka nemá proč akcie prodávat. I kdyby firma neměla výsledky, centrální bance je to jedno, ta zbankrotovat nemůže. Je dobré vlastnit akcie firmy, kterou spoluvlastní někdo, kdo má neomezeně peněz.

Propad v poslední době může být jen malým technickým výkyvem. Malým ufouknutím celé této bubliny. Ale větší propad, který nás čeká, nebude ničím jiným než předvídatelnou reakcí na strach z konce uvolněné měnové politiky. Že tohle všechno brzy skončí. Strach, že lidé nebudou dále kupovat nové byty, protože budou vyšší úroky. Pokud nebudou více investovat, ceny těchto aktiv budou stagnovat, případně začnou padat. Kdo při uvolněné měnové politice nakupuje, vyhrává. Když se začnou utahovat šrouby, vyhraje ten, kdo prodá jako první.



František Táborský, analytik Raiffeisenbank

Volný pád

Investoři panikaří, VIX index volatility zažívá vrchol popularity a všichni řeší, co korekci trhu způsobilo. Správnou otázkou ale je, co tato situace přináší a co bude dál. Jedná se pouze o krátkodobou příležitost k nákupu nebo je to začátek větší korekce nebo úplná změna trendu?

Špatnou zprávou však je, že výnosy amerických státních dluhopisů stále rostou a dostávají se stále blíže hranici bodu varu, kdy se stanou atraktivnějšími než akcie, a zároveň bude pro americké společnosti stále nákladnější si půjčovat na kapitálovém trhu (jak je tomu v USA zvykem).

Během tohoto roku zmizelo z globálních akciových trhů téměř pět miliard dolarů a všichni chtějí vědět, kdy výprodej skončí. Dobrou zprávou je, že je tu stále velké množství nakupujících, kteří drží trh před volným pádem. Většina drobných i institucionálních investorů využívá ve výsledku situaci ke změnám v portfoliu a nákupu za nižší ceny.

Špatnou zprávou však je, že výnosy amerických státních dluhopisů stále rostou a dostávají se stále blíže hranici bodu varu, kdy se stanou atraktivnějšími než akcie, a zároveň bude pro americké společnosti stále nákladnější si půjčovat na kapitálovém trhu (jak je tomu v USA zvykem). Často se mluví o tříprocentní hranici u desetiletých státních dluhopisů. Pravděpodobně tato hranice bude o něco výše, nicméně není příliš vzdálená a odstartování pravých výprodejů může přijít velmi brzy. Dalšímu růstu výnosů přidává expanzivní výhled federálního rozpočtu americké administrativy, který v očích investorů nebudí víru v zářnou budoucnost ekonomiky nebo rychlejší inflace, která bude nutit americkou centrální banku k dalšímu navyšování úrokových sazeb a investory vyžadovat vyšší výnos.



Monitor Jana Macháčka
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.