DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. |
Česká ekonomika naráží na své limity. Při pohledu na poslední čísla statistického úřadu hovoří ekonomové o nedostatku pracovníků a poklesu vývozu.
Jistě, máme některá specifika jako například posilující korunu či nedostatek pracovních sil. Neodráží však vývoj v Česku jen dění Německu i jinde ve světě? Maloobchodní tržby v Německu v únoru klesly meziměsíčně o 0,7 procenta, průmyslová produkce v Německu poklesla meziměsíčně o 1,6 procenta. Objednávky průmyslu klesly rovněž, byť méně než v lednu. V britském Daily Telegraphu věští Německu recesi, což je zřejmě nesmysl, minimálně je to hodně přehnané. Nějaké zpomalení však přichází.
Na serveru Bloombergu píší, že světová ekonomika bude v expanzi pokračovat, nicméně podotýká, že na rozdíl od roku 2017, kdy byla expanze skutečně mohutná, a slušně rostli všichni velcí hráči (Čína, USA, Evropa i Japonsko), globální expanze mírně zpomalí. Výsledky tak budou i nadále solidní, i když nebudou závratné. Jaký vliv bude mít světová expanze na českou ekonomiku?
Michal Skořepa, analytik, Česká spořitelna
Udržitelné tempo růstu
Růst české ekonomiky letos oproti zářnému loňskému roku velmi pravděpodobně zpomalí. V pozadí bude souběh více faktorů. Na domácí půdě je to především vyčerpanost trhu práce, přičemž i při nynějším solidním růstu investic bude delší dobu trvat, než se firmám podaří přejít na automatizovanější technologie, a tím oslabit svou citlivost na nedostatek pracovníků. Zároveň bude tlumícím směrem působit i zpřísňující se měnové podmínky, ať už přes vyšší kurz nebo přes silnější korunu. I letošní růst mírně nad 3 procenta však lze považovat za příznivé tempo. Rozhodně nepůjde o pád do recese, spíše se dá mluvit o návratu na úroveň tempa růstu, která je v případě české ekonomiky dlouhodoběji udržitelná.
Z hlediska zahraničních faktorů je ovšem velkou neznámou dopad brexitu a případného rozhoření obchodní války mezi Čínou a USA s nepřímými dopady na všechny malé otevřené ekonomiky, a to včetně té naší. |
Svou roli však bude hrát i vývoj v zahraničí. Pro naši ekonomiku je klíčový především růst v eurozóně; tam lze očekávat mírné zklidnění růstu. Letos bude toto zpomalení dané růstem domácí poptávky – a tedy nárůstem dovozů zejména zboží pro konečnou spotřebu –, zatímco příští rok začne hrát roli také posun ECB ke zpřísňování měnové politiky.
Z hlediska zahraničních faktorů je ovšem velkou neznámou dopad brexitu a případného rozhoření obchodní války mezi Čínou a USA s nepřímými dopady na všechny malé otevřené ekonomiky, a to včetně té naší.
Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen
Náš osud je v rukou Fedu a ECB
Neradi to slyšíme, ale Česká republika nehýbe světovou ekonomikou. Jsme učebnicová malá otevřená ekonomika, což nám v dobách dobrých pomáhá, ale škodí v dobách špatných. I kdyby naše politická reprezentace házela růstu klacky pod nohy, přelije se k nám z dalších zemí Evropské unie a ze Spojených států. Na druhou stranu nás zasáhne i krize, za kterou nemůžeme.
Většina našeho zahraničního obchodu se uskuteční se zeměmi Evropské unie. Když rostou, rosteme s nimi. Dominantní postavení mezi našimi obchodními partnery dlouhodobě zastává Německo. A Německu i zbytku EU se daří, proto se daří i nám.
Chtěli bychom si myslet, že máme situaci pod kontrolou, plně ve vlastních rukou. Nemáme. Naše současné dobré hospodářské výsledky jsou výsledky okolních zemí. A dokonce ani jejich hospodářské výsledky nejsou důsledkem chytrých vládních opatření. Vše dnes stojí a padá na uvolněné měnové politice velkých centrálních bank.
Dosavadní růst může zastavit celá řada událostí. S trochou nadsázky žijeme ve světě, kdy může optimistické trhy shodit i špatně mířený tweet Donalda Trumpa. |
Když Evropská centrální banka (ECB) pumpuje likviditu do evropských komerčních bank, aby je motivovala poskytovat víc půjček a větší půjčky, přímo tím ovlivňuje růst HDP a pokles nezaměstnanosti. Nové peníze se utrácí a vytváří nová pracování místa. Ekonomiky rostou.
Některé kroky českých a jiných vlád mohou jít tomuto umělému růstu naproti nebo ho snižovat. Neměli bychom na politiku rezignovat. Přestože je náš osud dnes v rukou Fedu a ECB, domácí hospodářská a měnová politika dokáže o pár procentních bodů nahoru či dolu posunout.
Politici toho rádi selektivně využívají. Když vypukla finanční krize, nesypali si popel na hlavu, pokles plně svedli na vývoj v zahraničí. Dnes, kdy je situace s opačným znaménkem, ale rádi připisují zásluhy za vysoký růst svým krokům.
Dosavadní růst může zastavit celá řada událostí. S trochou nadsázky žijeme ve světě, kdy může optimistické trhy shodit i špatně mířený tweet Donalda Trumpa. A že jsou trhy přehnaně optimistické, že se na nich nafouknula bublina, to lze popřít jen obtížně.
Za posledních devět let, od dna finanční krize, vyrostl akciový index Dow Jones přesně čtyřikrát. Ptejme se sami sebe, jestli spíše věříme tomu, že jde o zdravý růst, nebo o efekt nově natištěných peněz.
Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
Dochází palivo
Není pochyb, že se česká ekonomika nachází na vrcholu. Naznačuje to řada zveřejněných údajů od průmyslu, po export a maloobchodní tržby. Není snadné dál zvyšovat rychlost, když dochází palivo. V Česku už chybí práceschopné obyvatelstvo. Neobsazených pozici nabízených zaměstnanci nejen přes úřady práce ale i jinde už překonal počet osob, které se nahlásily na úřadech práce a mohou nastoupit do zaměstnávání. Osob, které ale skutečně chtějí a mohou pracovat, je ještě méně (dle ČSÚ už méně než 130 tisíc).
V ČR zavládla přezaměstnanost. Výsledkem je dvojnásobný růst mzdových nákladů na jednotku produkce vyrobenou zaměstnancem v porovnání se sousedním Německem. V přepočtu na euro, mzdové náklady rostou ještě rychleji. Koruna, která ještě loni stimulovala vývoz, už také „fouká proti“. |
V ČR zavládla přezaměstnanost. Výsledkem je dvojnásobný růst mzdových nákladů na jednotku produkce vyrobenou zaměstnancem v porovnání se sousedním Německem. V přepočtu na euro, mzdové náklady rostou ještě rychleji. Koruna, která ještě loni stimulovala vývoz, už také „fouká proti“. Do hry začíná vstupovat i celosvětový cyklus prodeje aut. Počty registrovaných osobních automobilů jak v Česku, tak v Evropě, několik měsíců stagnují a ve Spojených Státech už vládne delší dobu pokles. Automobilový průmysl pravděpodobně překonal svůj cyklický vrchol, což dokazuje i velmi výrazné zpomalení růstu zakázek v tomto odvětví. Závislost české ekonomiky na automobilovém průmyslu se může vymstít. Nicméně není to jen automobilová výroba, kde začínají ubývat zakázky.
Zpomalení přichází ze západu, především z Německa. Česká ekonomika dýchá ve stejném rytmu jako Německo, i když si ještě udržuje hlubší nádech (rychlejší růst). Německo si sice užívá růstu hospodářství už sedm let, Česko teprve čtyři roky a jedno čtvrtletí, přesto se zdá, že obě ekonomiky už zahájily společný sestup z vrcholu směrem k pomalejšímu růstu. Recese je oběma ekonomikám ale stále vzdálena. Naopak podle mého názoru jiné evropské země teprve směřují ke svému vrcholu, stejně jako ekonomika Spojených států. Růst ekonomiky USA bude letos teprve vrcholit zásluhou vysokých rozpočtových výdajů a daňové reformy. Rok 2019 je ale s velkým otazníkem.
Rizika v podobě obchodních válek či geopolitického konfliktu, však mohou růst americké ekonomiky relativně brzy srazit k zemi. Oslabování role amerického dolaru jako světové rezervní měny může mít také neblahý dopad na ochotu finančního trhu tolerovat Spojeným státům bobtnající dvojí deficit: zahraničního obchodu a veřejných rozpočtů. Všechna tato rizika, pokud by se materializovala, by vedla k rychlému konci zlaté éry expanze globální ekonomiky.
