Protekcionismu se daří. Před volbami.

Američtí prezidentští kandidáti jsou buď ochranáři, nebo ochranářství není vzdálené. Zdá se, že budoucnost atlantické a pacifické zóny volného obchodu není příliš růžová. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Bude mezinárodní obchod nadále vzkvétat?

Jak změní ochranářská rétorika mezinárodní obchod? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jak změní ochranářská rétorika mezinárodní obchod? | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Jak změní ochranářská rétorika mezinárodní obchod?

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Všichni američtí prezidentští kandidáti jsou buď přímo protekcionisté, nebo po ochranářství alespoň mírně pošilhávají.

Donald Trump vyhrožuje cly Mexiku a Číně, minimálně tvrdí, že alespoň „dojedná“, aby obě země nějak vyrovnaly svůj obchodní přebytek s USA. Bernie Sanders je také odpůrcem svobodného globálního obchodu a kapitalismu. Mluví se hodně o spravedlivém obchodu.

Také Hillary Clintonová se příliš nehlásí k dohodě NAFTA, kterou dohodl její manžel Bill.

Budoucnost atlantické a pacifické zóny volného obchodu není příliš růžová. Doba ideálů je asi pryč, nastává doba soupeření a poměřování svalů – především s Čínou. Pro Teda Cruze jsou asi podstatnější otázky pekla, potratů a podobné harampádí.

Jak moc je to nebezpečné? Nebo může mezinárodní obchod ještě několik desetiletí žít a kvést z baterek nabitých v devadesátých letech?



Pavel Kohout, Partners

Pavel Kohout, Partners

Pohled ďáblova advokáta

Jako ekonom jsem samozřejmě pro svobodný obchod, proti clům a jiným bariérám. Kdybych si ale chtěl zahrát na ďáblova advokáta, vypadalo by to asi takto. Dejme tomu, že jsem dostal zakázku napsat část projevu pro Donalda Trumpa. Napsal bych:

„Přátelé Američané, kdo z vás už zažil, že čínský síťový adaptér k počítači odešel těsně po konci záruční lhůty? Kdo zažil, že mu odešel celý počítač, případně jiný čínský výrobek? Kolikrát jste si řekli, že byste si i připlatili za kvalitnější americký produkt, navíc s vědomím, že dáváte práci svým spoluobčanům? Kolikrát jste chtěli v hračkářství koupit dárek dítěti a zjistili jste, že hračky nejsou? Že místo hraček se prodává již jen laciný čínský šmejd z podřadných plastů? Kvalitní hračky našeho dětství nejsou. Zmizely. Našim dětem o nich můžeme již jen vyprávět.

Čína dováží cenné suroviny a vyváží bezcenný brak. Vedlejším efektem tohoto obchodu je znečištění životního prostředí, nezaměstnanost ve Spojených státech a série hysterických vzestupů a pádů na čínských burzách, kde doufám, že nemáte zainvestované prostředky ve svých penzijních fondech. Obchod s Čínou je dobrý jedině pro Číňany — pro nás Američany jde ale po všech stránkách o ztrátový byznys. Oni vyhrávají, my prohráváme. Omezme obchod s Čínou, zredukujme dovoz z této země na hedvábí, čaj a kaligrafické štětce! Je třeba získat zpět pracovní místa, kvalitní hračky pro naše děti a síťové adaptéry, které vydrží déle než jen záruční lhůtu!“

(Mohutný aplaus v sále.)

Samozřejmě, že vím, že tyto dva odstavce fiktivního projevu jsou velmi populistické a zamlčují řadu důležitých faktů. Ale ruku na srdce: kdy jste naposledy láteřili nad nějakým porouchaným čínským výrobkem? A kdy naposledy jste se marně pokoušeli sehnat kvalitní hračku pro dítě? Tak vidíte.



Evžen Kočenda, Institut ekonomických studií, Univerzita Karlova.

Evžen Kočenda, Institut ekonomických studií, Univerzita Karlova.

Předvolební projevy berme s rezervou

Zahraniční obchod funguje na principu koupit levněji – prodat dráž, a to podle toho, ve kterých zemích výroba umožňuje vyrobit levněji (a tedy i koupit levněji). I přes období nejrůznějších ochranářských opatření si směna zboží mezi státy vždy nějakou cestu našla.

Pokud politici vyhlašují úmysl zavést ochranářská opatření, neznamená to ještě, že je skutečně zavedou.

Pokud politici vyhlašují úmysl zavést ochranářská opatření, neznamená to ještě, že je skutečně zavedou, budou drastická a že budou trvat dlouho. Zvlášť v předvolebních obdobích berme jejich veřejná prohlášení s rezervou.

Politici udělají obvykle to, co jim zajistí (znovu)zvolení. V případě zavedení výraznějších ochranářských opatření ve vyspělých zemích by bylo nutné smířit se s omezením výběru zboží a s jeho vyššími cenami. Z hlediska obyvatel, tedy voličů, to není zrovna nejlepší krok. Budoucnost zahraničního obchodu proto vidím v barvách právě rozkvétajících sakur.



Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Zavádění ochrany trhu vždy spustilo zkázu

Je nutné rozlišovat předvolební rétoriku a ekonomickou realitu. V předvolebním boji se vždy najde skupina voličů, která ráda uslyší, že jejich pracovní místa budou více chráněna.

Je ovšem otázkou, zda sliby politiků o větší ochraně národních trhů mohou být vůbec naplněny. Závazky členských zemí Světové obchodní organizace (WTO) přesně stanovují bariéry, ve kterých se jakákoliv protekcionářská opatření mohou pohybovat. A tyto bariéry jsou postupným vývojem od padesátých let 20. století výrazně omezeny.

Historická zkušenost WTO naopak ukazuje, že odstraňování obchodních bariér a zvětšování trhu je v dlouhém období přínosné pro všechny zúčastněné země.

Historická zkušenost WTO naopak ukazuje, že odstraňování obchodních bariér a zvětšování trhu je v dlouhém období přínosné pro všechny zúčastněné země. Čistě statisticky v systému budou vždy země s přebytkem obchodní bilance a země s deficitem platební bilance. Pozice země je vytvářena na základě vztahu úspor a spotřeby a je rovněž dána schopností využití komparativních výhod – a ty se v čase mění.

V období krize (hospodářského zpomalení) se vždy objeví politici, kteří budou mluvit o větší ochraně národních trhů. Bylo tomu tak i na začátku krize eurozóny. V realitě přesto dlouhodobě dochází k dalšímu odstraňování obchodních překážek nejen uvnitř regionálních obchodních bloků, jakými jsou Evropská unie nebo NAFTA, ale i napříč globální ekonomikou – především na platformě WTO, respektive formou vytváření zón volného obchodu. Zavádění ochrany trhů vždy v historii vyvolalo reciproční opatření obchodních partnerů. A historie ukázala, že šlo pokaždé o cestu do pekel.

Druhý pohled

Pokud bychom však chtěli vzít otázku vážně, zeptejme se takto: Existují oblasti, kde by měla snaha o posilování národní produkce na úkor zapojení do zahraničně obchodní výměny smysl?

Většina ekonomů se shodne, že jakákoliv země má pouze omezené výrobní prostředky – kapitál, práci, půdu. Měla by se tedy soustředit na výrobu toho, v čem má oproti ostatním díky geografické poloze, technologiím nebo schopnostem pracovní síly výhodu. Pokud jsou například Spojené státy jednou z mála zemí, které jsou schopny vyrobit a dodávat technologii pro jaderné elektrárny, měly by své zdroje soustředit právě do takových oblastí, v nichž mají unikátní postavení.

Z pohledu kapitálové a technologické vybavenosti USA nemá cenu soutěžit s Mexikem ve výrobě ledniček a s Čínou ve výrobě triček.

Z pohledu kapitálové a technologické vybavenosti USA nemá cenu soutěžit s Mexikem ve výrobě ledniček a s Čínou ve výrobě triček. Zdroje mají být soustředěny na výrobu toho, v čem má země výhodu a dokáže být lídrem na globálním trhu.

Samozřejmě, že existují oblasti, kde návrat k posílení domácí – regionální – místní produkce smysl má. Nedává například velkou ekonomickou logiku, že kuřata nebo vepři cestují k zákazníkovi napříč Evropou nebo exotické ovoce v sezóně sklizně jablek a hrušek má nižší cenu než domácí produkce. Přiblížení produkce potravin spotřebitelům a udržování určité míry potravinové soběstačnosti dává smysl. Pokud je však výroba cukru z cukrové třtiny mnohem efektivnější než z cukrové řepy, neměly by za každou cenu státy trvat na absolutní soběstačnosti. Určitě bychom například ve sklenících i v Česku dokázali vypěstovat mandarinky a pomeranče, není ale lepší se soustředit na produkci základních plodin, jako jsou obiloviny nebo brambory?

Nechme to na trhu

I přes výše uvedené nelogičnosti trhu by však rozhodnutí, co a od koho máme kupovat, mělo být vždy ponecháno na spotřebiteli a trhu. Obchodní bariéry by měly zůstat historickou ukázkou prosazování národních zájmů v učebnicích ekonomie. Představa absolutní samostatnosti národních celků je nesplnitelným přáním politiků.

Kdo má pochybnosti, ať vyrazí na pár let poznávat ekonomickou a životní úroveň Severokorejců, jejichž režim má soběstačnost (izolovanost) jako jednu z dlouhodobých politických priorit. Já raději zůstanu v globalizované části světa – se všemi jeho přínosy i nedostatky.



Monitor Jana Macháčka

Počet příspěvků: 1, poslední 20.3.2016 11:22 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.