Lidovky.cz

Probyznysová sněmovna příliš nehrozí

  10:40
Zdá se, že v Poslanecké sněmovně budou mít ústavní většinu probyznysové strany. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Jaké dopady bude mít většinově probyznysová Poslanecká sněmovna?

Byznysová sněmovna. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

V nově zvolené Poslanecké sněmovně budou mít ústavní většinu strany, které lze označit za takzvaně probyznysové. ANO, TOP 09. STAN, ODS; můžeme sem zařadit rovněž lidovce. V poslaneckých lavicích ANO se zvýší počet podnikatelů, manažerů i miliardářů. Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, co to je probyznysové a co protržní, ale určitý dopad to mít bude. Zahraniční byznysová média a ratingové agentury si této skutečnosti všímají a hodnotí ji vesměs pozitivně. Určité pozitivní dopady se mohou udát v legislativě, fiskálu i v daňové oblasti. Co této příležitosti říkáte? Jaké dopady bude mít většinově probyznysová Poslanecká sněmovna?


 

Pavel Kohout, Partners

S probyznysovými stranami to není tak horké

Zde je stručná bilance voleb z mého pohledu – jak jednotlivé strany jsou pro byznys a pro trh:

Babiš: Jednoznačně pro byznys, hlavně jde-li o jeho vlastní. Český Putin.

Okamura: „Moje srdce bije nalevo.“ Jeho vlastní citát z první ruky. Dopady na byznys a trh? Uvidíme.

ODS: Budou silnější tržní principy nebo hlad po funkcích? Uvidíme.

STAN: Starostové, největší příjemci dotací hned po zemědělcích. Z jejich pohledu je byznys čerpání a čerpání je byznys.

TOP 09: Co káže Brusel, je posvátné. Jak je Brusel protržní a pro byznys, již dobře víme.

STAN: Starostové, největší příjemci dotací hned po zemědělcích. Z jejich pohledu je byznys čerpání a čerpání je byznys.

Lidovci: Univerzální plastická výplň do jakékoli vládní koalice. Spolupachatelé EET, kontrolních hlášení a dalších zvěrstev. Snad v příštích volbách vypadnou, ale bohužel momentálně mohou napáchat ještě hodně škod.

Piráti: Jejich radikalismus je přímo úměrný jejich naivitě.



Dominik Stroukal, Liberální institut

Zapomíná se na malé

Politika hnutí ANO, bez kterého se sněmovna pravděpodobně neobejde, není ani tak probyznysová, jako pro-velko-byznysová. EET, kontrolní hlášení nebo třeba zákaz kouření jsou příklady zákonů, které velcí hráči bez problémů ustojí, ale pro drobné podnikatele mohou znamenat nepřekonatelnou překážku. A velkým to nevadí, ti jsou rádi, že se zbaví dravé konkurence. Ostatní pravicové strany v minulých vládách také ukázaly, že na ty malé rády zapomínají.

Možná se ale vše změní. ANO bylo letos zvoleno z velké části voliči komunistů a sociální demokracie. Již brzy uvidíme, jestli se svému elektorátu přizpůsobí, nebo bude pokračovat ve své politice. Ani od jednoho scénáře však nelze čekat nic zázračného.

Probyznysová politika se dá dělat liberálně a neliberálně. Snížit daně, omezit přebujelou byrokracii, zjednodušit zakládání podniků a jejich správu nebo zjednodušit najímaní, ale také propouštění zaměstnanců – kolik takových opatření jsme zažili od začátku tisíciletí? Lze to spočítat na prstech jedné ruky.

TOP 09, STAN či ODS mají sice programy plné prohlášení o podpoře drobného podnikání, ale k jejich smůle můžeme tato prohlášení porovnat s realitou.

Bují opatření neliberální. Dotace, na které dosáhnou spíše ti velcí, byrokratizace a nové regulace, které jim zlikvidují konkurenci, a vyšší daně, před kterými velcí snadněji utečou, nebo je optimalizují na minimum. Otevřít si dnes malý podnik bez předchozích zkušeností lze jen z pošetilého rozmaru či neznalosti. Dostát všem 75 úkonům, které stát na podniku během roku vyžaduje, stojí stovky hodin a desítky tisíc korun.

TOP 09, STAN či ODS mají sice programy plné prohlášení o podpoře drobného podnikání, ale k jejich smůle můžeme tato prohlášení porovnat s realitou. TOP 09 s podporou STAN se spolu s ODS podílela tři roky na vládě kabinetu Petra Nečase. Přestože byly výsledky jejich práce nutně ovlivněny roky trvající vládní krizí a neustálými obměnami ministrů, žádných opatření přispívajících k rozkvětu malých a středních podniků jsme se nedočkali.

Byl bych rád, kdyby se ukázali jako skuteční liberálové a trochu podnikům odlehčili. V době všeobecného růstu se zdá, že to není potřeba a že se z firem dá vytáhnout více peněz, aniž by je to příliš bolelo. I tak se ale vyplatí dnes podnikání zjednodušit a zlevnit. Až jednou ekonomika zakolísá, budeme rádi, že naši zaměstnavatelé nezavřou. Zatím to však nevypadá, že by se k odlehčování česká pravice chystala. A je to škoda.

Mohlo by však být i hůř. Podporovat velké na úkor malých je špatné, ale pořád je to lepší než podporovat stát na úkor veškerého byznysu. Centrální plánovači v těchto volbách prohráli. Nebo to zatím tak vypadá, některé nové tváře se teprve budou muset projevit. Ostatně SPD hned po volbách volá po znárodňování.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

S hodnocením bych počkal

S konečným vyhodnocením nového charakteru dnešní Poslanecké sněmovny bych raději nespěchal. Jisté je pouze to, že výrazně oslabily dvě zatím docela dobře zorganizované antitržní aliance, tj. komunisté a sociální demokraté. Bohužel, jak je to v dnešní Evropě běžné, jejich ztráty byly tvrdě zaplaceny tím, že současná pravice se posunula hodně doleva.

Vrátíme-li se k faktické síle Poslanecké sněmovny, budu vždy tvrdit, že hospodářskou politiku může reálně ovlivnit pouze ten, kdo dokáže efektivně ohlídat, či dokonce „kleknout“ na ministerstvo financí.

A především: Ať je dnes Poslanecká sněmovna jakákoli, politiku lze reálně ovlivnit pouze z vládních funkcí, jak nás dnes poučuje i Tomio Okamura. Opačná ujišťování, co všechno lze zařídit z poslaneckých lavic, bychom tedy měli považovat za trapnou výmluvu těch, kdo ve skutečnosti této zemi nemají co nabídnout. Ohledně hospodářské politiky tak dovozuji z plakátů, na nichž se všude objevila jen „bakelitová“ hesla o korupci, vzdělání, byrokracii, reformě EU a průmyslu 4.0. Naopak jsme se zhola nic nedozvěděli například o ukáznění neziskovek, novém přístupu k mandatorním výdajům, odpovědnosti nezávislých orgánů a transformaci polostátních akciovek.

Vrátíme-li se k faktické síle Poslanecké sněmovny, budu vždy tvrdit, že hospodářskou politiku může reálně ovlivnit pouze ten, kdo dokáže efektivně ohlídat, či dokonce „kleknout“ na ministerstvo financí. Pokud by tedy někdo z naší pravice takovou možnost dostal, mohu jen zopakovat, že případné odmítnutí takové příležitosti nelze vysvětlit jinak než jeho obavou z odhalení absolutní absence vážně míněného programu.



Lubomír Lízal, Fakulta elektrotechnická ČVUT a Český institut informatiky robotiky a kybernetiky ČVUT.

Jeden krok kupředu, pak dva zpátky

Pro podnikání je v prvé řadě důležitá stabilita a předvídatelnost právního prostředí, až následně pozitivní změny. Bohužel naše nedávná historie svědčí o přesném opaku, typické jsou změny pro změny, a to ještě bez ohledu na stabilitu podnikatelského prostředí či dlouhodobou perspektivu a konkurenceschopnost. Pokud časté změny spojíte s nefunkčním soudnictvím (protože rozsudek v obchodním sporu či se státní správou za mnoho let je firmě prakticky i fakticky už k ničemu a precedent je kvůli častým změnám zákonů zastaralý již v době svého vzniku) a rigidními detaily všemožných bobtnajících předpisů, máte podnikatelský neúspěch zaručen. Nové předpisy stále vznikají (jakoby mimochodem) jako na běžícím pásu a už dnes je nikdo není schopen všechny přečíst, natož bezchybně pochopit.

Nové předpisy stále vznikají (jakoby mimochodem) jako na běžícím pásu a už dnes je nikdo není schopen všechny přečíst, natož bezchybně pochopit.

S časovým odstupem vidím jeden zásadní rozdíl mezi Českem a Slovenskem. Zatímco u nás je hlavním negativním tématem voleb vždy, co bychom měli zrušit z dědictví předchozích vlád (vzpomeňte na důchodovou reformu, poplatek u lékaře či nyní spor o EET), a pak to vítěz skutečně zruší, tak na Slovensku provedou jen bezvýznamné kosmetické změny a podstatu důležitých reforem nechají beze změny. Tady hledejme důvod rychlejšího slovenského růstu.

Ačkoliv je obtížné rušit různé předvolební dárky (dokonce kvůli tomu vzniklo nové slovo pastelkovné), není to ten hlavní problém, mnohem horší jsou plíživé nové regulace, co zůstávají do budoucna jako nový standard, který pak bobtná jak valící se sněhová koule. Paradoxně však největším neštěstím Česka je fakt, že volební sliby o rušení zásadních reformních kroků se často skutečně splní. A k čemu nám budou skvělé probyznysové či protržní změny, pokud bude jejich životnost omezena jen do příštích voleb?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Osobní nevraživosti

Pozitivním výsledkem voleb do Poslanecké sněmovny je skutečně probyznysová většina, která se skrývá za jinak problematickými detaily. Republika potřebuje zlepšit podnikatelské prostředí (zejména odstraněním zbytečných byrokratických překážek, zlepšením fungování státní služby, investicemi do infrastruktury a pozitivnějším vztahem k evropské integraci v praxi). Za normálních okolností by se proto mělo podařit programy této většiny prosadit; funkční demokracie by si měla relativně snadno potřebné struktury k tomu vytvořit.

Osobní nevraživosti našich předních politiků (spojené často s nechutným výrazivem v jejich projevech), jakož i přednost, kterou mají u politiků i jejich voličů ideologické slogany před praktickou politikou a jejími nutnými kompromisy, způsobují, že nalézání společné platformy bývá obtížnější, než bychom si přáli.

Zda je tento optimismus oprávněný, si však vůbec nejsem jist. Osobní nevraživosti našich předních politiků (spojené často s nechutným výrazivem v jejich projevech), jakož i přednost, kterou mají u politiků i jejich voličů ideologické slogany před praktickou politikou a jejími nutnými kompromisy, způsobují, že nalézání společné platformy bývá obtížnější, než bychom si přáli. Mám v dobré paměti zklamání z roku 1998, kdy po rozkolu v ODS a karambolu druhé Klausovy vlády voliči v mimořádných volbách překvapivě dali většinu tehdejším pravicovým stranám (ODS, Unie svobody, KDU-ČSL). Tím jasně vyslovili přání, aby vláda pokračovala na stejné platformě. Osobní nevraživosti a neochota pravicových politiků se zachovat podle skutečného výsledku voleb a potlačit osobní pocity však způsobily, že nikoho ani nenapadlo názor voličstva respektovat. Skončilo to ostudnou opoziční smlouvou a snahou změnit volební systém (což se nakonec bohudík nepovedlo).

Uvidíme, zda dnešní sada politiků bude v překonávání svých předpojatostí úspěšnější. Doufejme, že se jim to povede lépe než tehdy.



Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Stejný cíl, různé cesty

Při pohledu na nově vytvořený žebříček české politické moci si pozorovatel asi hned neuvědomí, že podpora podnikání by se měla stát viditelnější prioritou. Podle verbálních předvolebních proklamací i obsahů programů by tomu však být opravdu mělo. První dvě místa totiž obsadily strany, kterým jde o silnou a konkurenceschopnou ekonomiku, a tuto prioritu staví možná i nejvýše. Do tohoto kontextu zapadá i přístup třetích Pirátů vůči digitální ekonomice.

Pod stejným či obdobným obecným cílem se nicméně skrývají odlišné představy o cestách k jeho dosažení. Některé z nich však mohou být komplementární a jejich propojení může být přínosné.

Stupně vítězů (nemluvě o případných koaličních partnerech z nižších míst) tedy svědčí podnikatelské empatii a vstřícnosti. Pod stejným či obdobným obecným cílem se nicméně skrývají odlišné představy o cestách k jeho dosažení. Některé z nich však mohou být komplementární a jejich propojení může být přínosné. Představou zdravého podnikatelského prostředí z pohledu ANO je nadále posilovaná fiskální a daňová disciplína, kterou provází výrazný pokrok v pořizování dopravní, energetické i informační infrastruktury. ODS klade důraz na rozvoj přirozeného konkurenčního prostředí, odstraňování zbytných překážek, zjednodušení pravidel hry pro volnou soutěž, a to vše v podmínkách makroekonomické zdravosti, stability a prediktability. Piráti pak zdůrazňují digitální společnost, kterou mají velmi podrobně rozpracovánu, a to včetně scénáře proveditelnosti jednotlivých kroků vedoucích k žádoucímu posunu, neboť česká realita v této oblasti vskutku nesmírně zaostává například za estonskou praxí, která je ve všech sférách velmi umně prosazovaná během aktuálního estonského předsednictví.

Všechny tyto priority jsou pro zdravé konkurenční ekonomické prostředí velice důležité. Bude však klíčové, zda vzniknuvší koalice bude tyto potřeby vnímat a adekvátním způsobem se jich ujme – věcně, bez ideologických a politických vášní. Je na čem stavět a co dohánět. Někde patříme mezi evropskou smetánku a pozice je třeba držet (trh práce, makroekonomická stabilita, míra strukturálních poruch), jinde těžce zaostáváme a je nutno ztrátu co nejdříve dohnat (veřejná služba a institucionální podpora, digitální ekonomika a společnost).



Monitor Jana Macháčka
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.