Lidovky.cz

Případná cla na auta bude EU muset spolknout

  16:03
Evropa se obává, že Donald Trump zavede vysoká cla na dovoz evropských automobilů. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Jak by měla Evropská unie zareagovat v případě, že Trump vyhlásí 25procentní cla na dovoz evropských aut?

Zavede Donald Trump vysoká cla na evropské automobily? foto: Richard Cortés, Česká pozice

Evropa a především Německo se obávají, že americký prezident Donald Trump brzy spustí z důvodu národní bezpečnosti 25procentní cla na dovoz evropských (německých) automobilů. Nevíme sice, jak by osobní vozy BMW či Mercedes mohly ovlivnit americkou národní bezpečnost, na druhou stranu jiný důvod dle pravidel WTO uvést nelze. Trumpa je nyní zaměstnán Čínou a Venezuelou, ale ve vzduchu visí, že Evropa přijde brzy na řadu.

S těmito nápady koneckonců Trump vedl kampaň a ideje ze své kampaně většinou plní (nebo se o to pokouší). Jeho voličská základna však toto téma vůbec neprožívá. Drahými německými auty nejezdí, nemůže si to dovolit. Americký autoprůmysl je proti – bojí se zdražení komponentů. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker tvrdí, že Trump mu slíbil, že cla nezavede. Pokud je však Trump nakonec spustí, možná mu půjde pouze o obchod (zastavení Nord Stream 2, nákup americké vojenské techniky apod.) Co si o této věci myslíte? A jak má Evropská unie případně zareagovat?


 

Lubomír Lízal, rektor AAU, člen dozorčí rady Expobank a ČEZ

Spolknout hořkou pilulku

Je pravda, že voliči Donalda Trumpa zpravidla nejezdí v německých vozech, které jsou v USA znakem luxusu. Trump se nicméně sliby, které dal voličům (tj. té části obyvatelstva, která neprofitovala z obrovského uvolnění a liberalizace světového obchodu), vskutku plnit snaží.

Zavedení cel bude Evropu bolet více, a proto si musí dobře rozmyslet, jestli nakonec nebude lepší spolknout hořkou pilulku než riskovat větší problém rozšířením cel na další oblasti.

Značná část pracovní síly byla vystavena konkurenci levné práce přes outsourcing výroby i dalších aktivit do zahraničí. Právě na ni nejvíce dopadlo snížení zaměstnanosti v těchto oblastech ekonomiky doprovázené nízkým růstem mezd. Zároveň levnější dovozy spotřebních komodit nemohly zcela kompenzovat pomalu rostoucí příjmy. Tito lidé se cítí být stranou, neprofitují z nevyváženého růstu americké ekonomiky. Z jejich pohledu je éra volného obchodu v USA charakterizována nízkým růstem reálných příjmů a rozevíráním nůžek sociální nerovnosti.

Pro Evropskou unii je situace složitější v tom, že domácí poptávka je relativně slabá. Evropské ekonomiky na tom stále nejsou dobře, tudíž je export nejen vítaným zdrojem příjmů, ale do určité míry i záchranným kruhem. Potřeba nových homologací v EU po emisním skandálu navíc jen prohloubila problémy s domácími prodeji automobilů.

Zavedení cel proto bude Evropu bolet více, a proto si musí dobře rozmyslet, jestli nakonec nebude lepší spolknout hořkou pilulku než riskovat větší problém rozšířením cel na další oblasti. Pokud si bude chtít americký prezident zachovat podporu svých voličů, může cla na automobily vyměnit nejen za uvedené příklady, ale třeba i za zrušení (de facto) zákazu schvalování geneticky modifikovaných plodin v EU. A Evropě nezbude nic jiného, než na něco z toho kývnout.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Utlumit tlak na Británii

Především bych nepodceňoval Donalda Trumpa v odhadu preferencí jeho elektorátu. Třeba jsou to právě ty vzpomínané mercedesky, které by jeho voliči dostali z ulic ze všeho nejraději. 

Z jiné strany nahlíženo bychom mohli začít spekulovat i o tom, zda celní válčení s USA by na druhé straně nemohlo utlumit unijní tlak na co nejtvrdší potrestání Velké Británie za brexit.

Rovněž si můžeme položit otázku, jak případná rána evropským automobilkám souvisí s americkou iniciativou ve věci softwarových afér typu dieselgate. Možná totiž nejsme až tak daleko od situace, kdy americký (či jakýkoli jiný) NÚKIB prohlásí, že software v autech představuje riziko pro národní bezpečnost s tím, že ještě nebezpečnější by bylo, kdyby nám měl předložit důkazy pro takové tvrzení.

Z jiné strany nahlíženo bychom mohli začít spekulovat i o tom, zda celní válčení s USA by na druhé straně nemohlo utlumit unijní tlak na co nejtvrdší potrestání Velké Británie za brexit.

Nad tím vším nicméně stojí představa, že – ať už je Trumpovým motivem cokoliv – výsledkem jeho konání může být třeba i nezamýšlené narovnání trhu; tak nějak ve smyslu naší elektronické evidence tržeb.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Dávno vyvrácený nesmysl

Přeformulujme si otázku: Jak by měla EU zareagovat v případě, že Trump nechá postavit kolem Spojených států zeď, kterou budou moci naši vývozci přeskočit se zbožím pouze skokem o tyči? Je to to samé – zvýší se náklady na prodej našich výrobků ve Spojených státech. Pomůže nám to ale pochopit lépe tři aspekty cel.

Cla jsou holý nesmysl vyvrácený ekonomy napříč ekonomickými školami už stovky let. Cla nejsou pravicová nebo levicová, cla prostě nedávají smysl. Zrovna tak by nedávalo smysl nechat obchodníky skákat o tyči.

Zaprvé, cla jsou holý nesmysl vyvrácený ekonomy napříč ekonomickými školami už stovky let. Cla nejsou pravicová nebo levicová, cla prostě nedávají smysl. Zrovna tak by nedávalo smysl nechat obchodníky skákat o tyči.

Zadruhé, kdyby v reakci na zavedení takového opatření Evropská unie rozhodla, že i na naší hranici se bude skákat o tyči (nebo alespoň běhat opičí dráha), patrně by se lidé začali ptát, jak se přes hranice dostanou v náručí skokanů třeba americké ledničky. Nebylo by těžké si představit, že by nebyly. Něco by se prostě nedováželo. A zbytek by byl dražší. Stříleli bychom si tedy do vlastní nohy. Trump by zdražil život svým občanům a my bychom na oplátku zdražili život nám.

Zatřetí, naneštěstí mají cla ten problém, že jde jen o pouhá čísla, dopady se představují obtížně. Málokdo si navíc plně uvědomuje, jak moc věcí ze zahraničí kupujeme. Dávno pryč je doba, kdy výrobků bylo pár druhů, a v každé zemi se vyráběly téměř všechny. Dopady se tudíž schovají do několika procent, neodlišitelných od inflace. U skoků o tyči by to bylo zjevné.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Zachovat chladnou hlavu

Donald Trump je stejně jako Evropská unie v zajetí zbankrotované teorie mezinárodního obchodu, totiž merkantilismu, podle něhož jsou exporty dobré a importy špatné. Nic nemůže být dále pravdě, jak potvrdí každý, kdo se podívá na svoji obchodní bilanci se svým supermarketem. Do supermarketu obvykle nic nevyvážíme, zato z něj dovážíme celou řadu zboží. Naše osobní obchodní bilance se supermarketem je tak značně negativní. Znamená to ale, že bychom si měli na prahu svých domovních dveří uvalit na zboží ze supermarketu cla? Těžko.

Podle průzkumů přes 90 procent ekonomů souhlasí, že není efektivní zamezovat dovozu. Politici bohužel nejsou ekonomové, a tak se často rozhodnou poškozovat obyvatele vlastní země uvalením cel. Je to stejně smysluplné jako uvalení rodinných cel na nákupy ze supermarketu.

Mnoho lidí nevzdělaných v ekonomii tvrdí, že pro mezinárodní obchod platí jiná pravidla než pro obchod se supermarketem ve vedlejší ulici. Je tomu ale tak? Ve skutečnosti spolu neobchodují státy, ale firmy a jednotlivci. Pokud jsme si prokázali, že obchodní bilance se supermarketem za rohem je negativní a není to špatně, proč by se mělo na situaci něco měnit, pokud nekoupím svoje zboží ve smíchovském obchodním domě Tesco, nýbrž na americkém Amazonu nebo čínském AliExpressu?

Jediný rozdíl je v tom, že nákup ze zahraničí se musí účetně odečíst v položce čistých exportů, aby nebyl započítán dvakrát. Z národohospodářské identity Y = C + I + G + X – M nelze vyvozovat nic o škodlivosti dovozů!

Ekonomové to vědí; podle průzkumů přes 90 procent ekonomů souhlasí, že není efektivní zamezovat dovozu. Politici bohužel nejsou ekonomové, a tak se často rozhodnou poškozovat obyvatele vlastní země uvalením cel. Je to stejně smysluplné jako uvalení rodinných cel na nákupy ze supermarketu.

Z toho všeho tedy plyne tento závěr: Pokud Donald Trump uvalí další cla na evropské výrobky, nejlepší odpovědí je zachovat chladnou hlavu a nedělat žádná odvetná opatření. Naopak, Evropská unie by měla zrušit celní sazebník a oznámit světu, že Evropané rádi nakoupí zboží z celého světa bez neefektivního a nemorálního (protože nejvíc dopadá na chudé v EU i v třetích zemích) zdanění na unijních hranicích.



Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Síla je v jednotě

Po jisté době uklidnění na transatlantické frontě – Trump se více soustřeďoval na jiná obchodní bojiště (Čína, Latinská Amerika) – se Trumpova pozornost vrací zpět do Evropy. Zvolil si zbraň velmi silnou, když se zaměřuje na automobilový průmysl a dává jej do souvislosti s národní bezpečností (což je účelovka jak vystřižená z tuctového amerického filmu). 

Evropa by měla zcela určitě být ve střehu, ale současně se nenechat vyprovokovat. Zatím jsme opravdu pouze u silných slov, kterých americký prezident za uplynulé dva roky své vlády již vypustil bezpočet, ale zdaleka ne všechny úspěšně zakončil v podobě jejich praktického naplnění.

Evropa by měla zcela určitě být ve střehu, ale současně se nenechat vyprovokovat. Zatím jsme opravdu pouze u silných slov, kterých americký prezident za uplynulé dva roky své vlády již vypustil bezpočet, ale zdaleka ne všechny úspěšně zakončil v podobě jejich praktického naplnění.

Evropa navíc v automobilovém průmyslu tahá za delší konec, protože v globálním kontextu je dominantní producent a vývozce. Opatření by se v první řadě dotklo amerických spotřebitelů, kteří jsou zvyklí používat evropské značky. Asijští výrobci by nebyly schopni případný výpadek rychle vyplnit a ti američtí již vůbec ne, alespoň ne v nejbližších několika letech.

Úmysl amerického prezidenta lze pochopit, chce jakýmikoliv způsobem oživit americký zpracovatelský průmysl a znovuvybudovat průmyslové kapacity v sektorech, kterým před dekádami Amerika dominovala, ale nyní již jen vyklízí pozice. Evropa by měla ukázat sebevědomí, protože v tomto souboji není slabším článkem, nenechat si líbit a vnutit kroky, které neodpovídají jejímu přesvědčení, použít diplomatických cest k prosazení názoru, že odklon od liberálních principů obchodu škodí všem, a v důsledku by se měla připravit na to, že hrozba se může v rozředěné formě stát realitou. I v této situaci by však měla zůstat jednotnou, protože v tom je její síla.



Monitor Jana Macháčka
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.