Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Po brexitu si může Británie dělat, co chce

  16:44
Ekonomové sice po britském referendu o vystoupení země z EU čekali propad důvěry v Británii, ale nestalo se. Spolupracovník LN Jan Macháček se předních českých ekonomů, analytiků a pedagogů ptá: Jaké dopady brexitu očekáváte? Bude se finanční průmysl částečně stěhovat za kontinent?

Důsledky brexitu.. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Britská vláda koncem měsíce formálně spustí proces brexitu. Ekonomové po referendu čekali velký propad spotřebitelské a investorské důvěry ve Velkou Británii. Nestalo se tak, lidé v Británii nakupují a půjčují si, jako by se nechumelilo. Čím si to vysvětlujete? Máte pocit, že se teď něco změní? Poté, co si ekonomové a analytici spálili prsty, dnes většina z nich počítá s tím, že brexit se bude projednávat tak dlouho, složitě a upachtěně, že nakonec žádné výkyvy, propady či zvraty nevyvolá. Ani na ostrovech, ani na kontinentu.

Jaké dopady brexitu očekáváte? Bude se finanční průmysl částečně stěhovat na kontinent? Může se Británie více industrializovat? Poklesnou v Londýně nájmy? Je něco co může po cestě vyvolat nějaký šok či prudký pád?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Je to škoda, ale ne konec světa

Dopady brexitu na Velkou Británii (ale také na Evropskou unii a zbytek světa) není a nebude náhlý. Trhy správně reagují, jako by se nechumelilo, protože zatím není nic dohodnuto a pro tento vývoj není precedent, který by naznačoval, co se bude dít. Zároveň je ovšem jasné, že změny nebudou ze dne na den. Ztráty, které brexit přinese, budou značné, ale spíše v omezení potenciálu než v měřitelném výkonu; spíše ve ztracených příležitostech než v diskontinuitě. Největší škodou je asi skutečnost, že Evropská unie ztratí vyvažující vliv další významné země. Pro Velkou Británii pak bude smutné uvědomění (až nastane), že přeorientování z evropského na anglofonní svět je nostalgický sen, který dnes již nemá reálný základ, a že přervání svazků s evropským kontinentem ji nechává izolovanou a méně významnou, než byla dříve. Velký návrat do minulosti, ať již industriální, imperiální nebo národnostně homogenní, se již nikdy konat nemůže, byť snaha o jeho uskutečnění může Británii v budoucnu omezit, oslabit a zdržet.

Ze všech evropských zemí je právě Británie nejspíše ještě schopna tuto situaci unést politicky, kulturně i hospodářsky.

Ze všech evropských zemí je však právě Británie nejspíše ještě schopna tuto situaci unést politicky, kulturně i hospodářsky. Logika věcí ji nakonec přivede zpět do nějakého svazku s kontinentem. Bohužel však se ztrátou tempa a za cenu omezení či ztráty potenciálu ve srovnání s jinými zeměmi.

Co to vše bude konkrétně znamenat pro Británii i pro kontinent, dnes nelze odhadnout. Neexistuje precedent a mnoho záleží na kulturních, politických a emocionálních faktorech. Je to všechno škoda, ale není to konec světa. A skutečnost, že si (zatím) trhy udržují klid, věci pomáhá.



Tomáš Ježek, český ekonom

Trh neuznává hranice. A to je dobře

Je vidět, že trh neuznává žádné hranice členství, nebo nečlenství Velké Británie či kohokoli jiného v nějaké nadnárodní organizaci, což je jen dobře.



Kryštof Kruliš, analytik Asociace pro mezinárodní otázky

Střednědobě bude brexit bolet

Bezprostřední reakce trhů, investorů i spotřebitelů na výsledek červnového referenda na britských ostrovech nepřinesla katastrofický scénář, před nímž tolik ekonomů tolik varovalo. Britové a turisté na ostrovech vyrazili do obchodů ve velkém a vytáhli do černých čísel i druhé čtvrtletí, ve kterém přišel pro mnohé překvapivý výsledek referenda.

Ostrovní ekonomika nakonec ve všech čtvrtletích po referendu dosud rostla poměrně slušným a vyrovnaným tempem. Odhaduje se, že za rok 2016 posílila o dvě procenta. To je pomaleji než v 2015, ale jen o desetiny procenta.

Dlouhodobý horizont

Nenastaly ani výprodeje britských akciových titulů, když roli hrálo oslabení libry a kroky centrální banky, která snížila úrokové sazby a přistoupila ke kvantitativnímu uvolňování. Krátkodobě tak byly impulzy vyplývající z referenda přehlušeny. Střednědobě bude vše záviset na racionalitě přístupu k jednání o podmínkách odchodu Britů z Evropské unie, a to jak na její straně, tak vlády jejího veličenstva. Dohoda a uspořádaný exit jsou v zájmu obou stran.

Dlouhodobě bude záležet jen na Britech, zda dokážou z ostrovního království vytvořit centrum globálního obchodu propojené na všechna velká centra světové ekonomiky

Politické rozepře však mohou ještě ledacos zkomplikovat. Protahovaná nejistota ohledně nastavení obchodních vztahů si svou daň nakonec vyžádá. Brexit tak zákonitě bude nějaký čas Brity bolet. Dlouhodobě bude záležet jen na nich, zda dokážou z ostrovního království vytvořit centrum globálního obchodu propojené na všechna velká centra světové ekonomiky. Dosavadní silné jazykové, kulturní a ekonomické vazby po celém světě jsou pro to dobrým potenciálem.

Ani Britům však snadný přístup na třetí trhy nespadne jen tak do klína. Pokud nové ministerstvo zahraničního obchodu pod vedením Liama Foxe dokáže rychle uzavřít síť obchodních dohod s USA, Indií, Austrálií, Kanadou či dokonce s Čínou, má Británie šanci za čas dohnat ztráty, které ve střednědobém horizontu utrpí, a nakonec vyjít z celého snažení s těžce vydřenou plichtou.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Země velkých příležitostí

Nemohu nezopakovat tezi, že již založení EU a poté zavedení společné měny a „Šengenu“ se ukázalo utopiemi srovnatelnými s nerealistickými očekáváními otců-zakladatelů reálného socialismu.

Přetržení pupeční šňůry

Navazující tezí je moje absolutní nevíra, že uvedené omyly je možné napravit v existujícím institucionálním rámci, a to i kdyby evropské orgány nějakým zázrakem získaly alespoň zdání demokratické legitimity a na ni navazující tvořivosti a akceschopnosti. Neboli, jak se ukázalo ve střední a východní Evropě před téměř 30 lety, přetržení pupeční šňůry s existujícími institucionálními stereotypy je nutnou podmínku pro byť jen rozpoznání dnešního problému Evropy.

Jak se ukázalo ve střední a východní Evropě před téměř 30 lety, přetržení pupeční šňůry s existujícími institucionálními stereotypy je nutnou podmínku pro byť jen rozpoznání dnešního problému Evropy

Důsledkem ovšem tehdy u nás byla i dezintegrace příslušné části světa, tedy například slovenský exit z unie zvané Československo. Těm, kdo se dnes děsí brexitu, bych si proto dovolil připomenout námi tehdy řešený a brilantně vyřešený slexit, včetně našich původních posměšků nad slovenskými „špecifíky“ a následné pokory, s níž jsme docenili jejich možnost výrazněji devalvovat národní měnu.

Shrnu-li tuto ódu na dezintegraci, pak Velká Británie si dnes může dělat, co si zamane, což z ní činí zemi velkých příležitostí. Zatím jistě pouze to. Už nyní však její konkurenční výhodou může být, že ve zbytku Evropy, bohužel, žádné srovnatelné příležitosti jen tak neuvidíme.



Pavel Kohout, Partners

Problém má spíše kontinent

Jediný hmotný dopad hlasování o brexitu jsou zatím zvýšené tržby a ještě hustší davy na nákupních ulicích Oxford Street and Regent Street v Londýně. To vše díky oslabené libře, která naopak kontrastuje s růstem cen britských akcií – důkaz, že s vírou v racionalitu trhů bychom to neměli přehánět. Ani s vírou v zázračnou moc očekávání v ekonomii, neboť nic se nemění tak rychle jako očekávání.

Přehnaným tlakem ke zničení

Jaké budou důsledky odchodu Británie z EU? Uvidíme. O Británii starost nemám, přežila ze strany kontinentu i horší věci než nepodepsání smluv o volném obchodu. Británie má funkční trh zboží, práce i kapitálu, což nelze prohlásit o většině kontinentálních zemí. Mohou přijít potíže, ale budou jen přechodné, podobně jako problémy české ekonomiky po rozpadu Sovětského svazu.

Budovatelé jednotné Evropy mohou přehnaným tlakem na sjednocení přispět k jejímu zničení. Bruselská snaha centralizovat všemožné i nemožné zašla příliš daleko

Starosti mi dělá spíše kontinent než Británie. Nyní, když se tvrdému bruselskému jádro podařilo vyštvat Británii z EU, mohou převládnout názory fundamentalistů, kteří požadují superstát. Společný rozpočet, společné daně, ještě větší demokratický deficit a ještě mocnější centrum. Víme, jak centrum umí zacházet s mocí, a není to hezký pohled.

Nucená centralizace, která Evropě hrozí, povede k ještě větší rozhádanosti, neshodám a k odstředivým tendencím. Budovatelé jednotné Evropy mohou přehnaným tlakem na sjednocení přispět k jejímu zničení. Bruselská snaha centralizovat všemožné i nemožné zašla příliš daleko.



Monitor Jana Macháčka