Lidovky.cz

O digitální dani by Česko nemělo jednat samo

  17:42
Návrh české digitální daně ve výši sedmi procent prošel v Parlamentu ČR prvním čtením. Podobný návrh s nižší sazbou připravila Francie, ale před dvěma týdny jej odložila. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Co si myslíte o českém návrhu? Může být francouzský postup návodem pro Česko?

Google. foto: Reuters

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Návrh české digitální daně ve výši sedmi procent prošel v Parlamentu ČR prvním čtením. Podobný návrh připravila Francie, i když s nižší sazbou, ale před dvěma týdny odložila jeho platnost. Co si myslíte o návrhu české digitální daně? Může být francouzský postup návodem pro Českou republiku?

Je nesmyslné poškozovat české exportéry do USA, jimž hrozí odveta, ale je třeba tlačit (i kdybychom měli přiložit jen polínko) na Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a její členské země i na velké nadnárodní (americké) internetové firmy, aby konečně přišly s řešením, a přestaly se placení daní vyhýbat, a tím se vysmívat celému světu.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Obezřetný postup

Opět se ukazuje, nakolik je nešťastné, že Evropská unie nemá vlastní fiskální politiku a příslušný aparát. Má-li mít naději na příznivý výsledek opatření, která vyvolají reakci USA (nebo jiného velkého hráče), musí jednat jako organizovaný celek, protože jen tehdy může případný souboj být víceméně vyrovnaný. Ani velký evropský stát, jako je Francie, nemůže postupovat nezávisle a počítat s úspěchem.

V dané situaci musejí menší země, jako je Česko, postupovat obezřetně. Pokus v současném návrhu zákona stanovit v Česku nejvyšší digitální daň v Evropě, nás může jen poškodit. Podobně nás téměř jistě poškodí, skončí-li vše tak, že daň zavedeme, zatímco Francie a jiné větší země její zavedení odloží.

Skutečnost, že členské země EU mají radikálně protichůdné zájmy a že není možné se v unii dohodnout na jednotné digitální dani, je neblahé. V dané situaci musejí menší země, jako je Česko, postupovat obezřetně. Pokus v současném návrhu zákona stanovit v Česku nejvyšší digitální daň v Evropě, nás může jen poškodit. Podobně nás téměř jistě poškodí, skončí-li vše tak, že daň zavedeme, zatímco Francie a jiné větší země její zavedení odloží.

Pokud už jsme se dostali až sem, nejlepší asi bude postupovat v souladu s největší skupinou evropských zemí, tedy zákon schválit (ale s nižší sazbou) a jeho účinnost odložit do projednání v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a postupovat v souladu s Francií a ostatními zeměmi, které se k této strategii připojí.

Doufám, že to je strategie naší vlády a že demonstrace větších svalů je jen součástí taktiky v trumpovském světě. Dlouhodobě bychom asi měli v Evropě spíše prosazovat společné instituce (jako je unijní fiskus), ve kterých mohou středně velké země mít odpovídající vliv, než bazírovat na suverénním jednání, kde je zřejmá naše relativní slabost. Tato záležitost není principiální a fanfarónství by se mohlo nevyplatit.



Michal Pícl, člen představenstva Masarykovy demokratické akademie.

Řešení na národní úrovni

Nadnárodní internetoví giganti u nás dosahují nadměrných zisků. Pokud se ale soustředíme na to, v jaké míře u nás tyto firmy platí daně, pak jejich ziskům neodpovídají ani vzdáleně. Nikdo se proto nemůže naší vládě divit, že usiluje, aby hodnoty, které byly u nás vytvořeny, byly i v naší zemi důsledně daněny. Konsenzus v digitální dani na úrovni EU či OECD je čistější postup, ale kvůli nedostatečnému pokroku v jednáních o jejím zavedení těžko něco namítat proti tomu, že státy ztrácejí trpělivost a přicházejí s řešením na národních úrovních.

Konsenzus v digitální dani na úrovni EU či OECD je čistější postup, ale kvůli nedostatečnému pokroku v jednáních o jejím zavedení těžko něco namítat proti tomu, že státy ztrácejí trpělivost a přicházejí s řešením na národních úrovních

Co se týče Francie, v současnosti sice odkládá účinnost nového daňového zákona do prosince 2020, ale její vláda deklarovala, že jeho stažení ani pozastavení nebude přijato. V zavedení digitální daně nejsou Francouzi rovněž otevřeni kompromisům. A ani britská vláda. Ta deklaruje přijetí zákona o dani z digitálních služeb v březnu 2020 a jeho zavedení od 1. dubna. Itálie a Rakousko od letošního ledna tuto daň zavedenou mají. Španělsko svůj záměr zveřejnilo loni v lednu. Česká republika tedy není se svým návrhem v Evropě osamocená.

To, že Donald Trump „chrastí řetězy“, je jasné. Nelze se mu divit. Moc dobře si totiž uvědomuje, že pro americké firmy je tato oblast léta snadným cílem pro dolování lehce nabyté renty. Evropská komise už v této oblasti prostřednictvím komisaře pro obchod Phila Hogana vyjádřila členským státům podporu s tím, že v tomto případě jde o „evropskou záležitost“. Je tedy připravena dotčeným členským státům pomoci deeskalovat situaci. I proto bych se tolik nebál.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Rovné globální podmínky

U tuzemských politiků se periodicky objevují úvahy o dodatečném zdanění bankovních domů. Tyto nápady však nedávají smysl. Peněžní ústavy totiž přispívají do státního rozpočtu slušnou částkou. Návrh na uvalení daně z prodeje digitálních služeb však opodstatnění má. Mezi příjmy, které v ČR internetové firmy vygenerují, a částkou, již odvedou do státní pokladny, je značný nepoměr.

Česko není ve svém tažení osamocené. Odvody z online byznysu považuje většina zemí včetně USA za nedostatečné. USA však usilují o rovné globální podmínky, a proto by parametry měla nastavit OECD. V dnešním, obchodním konfliktem zmítaném světě představují daně na unilaterálním principu riziko.

Česko není ve svém tažení osamocené. Odvody z online byznysu považuje většina zemí včetně USA za nedostatečné. USA však usilují o rovné globální podmínky, a proto by parametry měla nastavit OECD. V dnešním, obchodním konfliktem zmítaném světě představují daně na unilaterálním principu riziko.

Francie navrhla digitální daň na konci loňského roku, od svého záměru však upustila, protože Donald Trump přišel s efektivním protiopatřením. V případě zavedení odvodů z digitálních služeb by následovala cla na vývoz šampaňského, sýrů a jiných produktů. Jelikož se druhá největší ekonomika eurozóny ve čtvrtém čtvrtletí zmenšila o 0,1 procenta a protesty proti penzijní reformě přispívají k nestabilitě, nechtěla francouzská vláda riskovat další podlamování hospodářské aktivity.

V případě ČR lze rovněž očekávat odvetná americká cla. Tuzemský vývoz do USA dosahuje 100 miliard korun. Případné tarify by čeští exportéři bolestivě pocítili. Proto se nejrozumnější variantou jeví, aby se ČR připojila k ostatním zemím, pomohla nalézt konsenzus na úrovni OECD a nepřistupovala k unilaterálním akcím.



Kryštof Kruliš, předseda správní rady Spotřebitelského fóra, z.ú. a analytik AMO

Je to na OECD

Navrhovaná digitální daň má dopadnout zejména na globální IT firmy s mnohamiliardovým celosvětovým obratem. Většina z nich má původ a technologie vyvíjí v USA. Českých firem se v zásadě dotkne, pouze pokud v nich má některý globální gigant podíl příslušné velikosti. Výnos digitální daně se odhaduje v řádu jednotek miliard korun ročně. Aby si z něj Česko pořídilo například 12 vrtulníků made in USA od firmy Bell, které v prosinci 2019 podepsala naše armáda za 14,6 miliardy korun, bude nutné výnos daně kumulovat několik let.

Akvizice vrtulníků přitom byla označovaná za milník v česko-amerických vztazích. Česko získalo technologii spojence a největší armády v NATO a polepšilo si ve stále ostřeji sledovaných výdajích na obranu. Reakce USA na zavedení digitální daně ve Francii dává tušit, že toto diplomatické snažení by rychle mohlo přijít vniveč. Reakce USA byla drtivá – zavedly cla na tradiční francouzské výrobky. Prezident Trump dal jasně najevo, kde se mají danit zisky globálních IT firem – v USA, kde mají původ a vyvíjejí podstatnou část technologií.

Drahé napravování

V případě France mohlo reakci také podpořit, že v uplynulých letech vykazovala s USA přebytek obchodní bilance. U ČR by vzhledem k saldu obchodní bilance z uplynulých let nemusela být reakce stejně silná. Navrhovaná rekordní sedmiprocentní digitální daň nás však může postavit do ostré záře reflektoru z Washingtonu.

Propad příjmů daňových a exportérů do USA by každoročně výnos z digitální daně mohl přesáhnout. Pragmatické účetní počty má dáti dal tedy pro zavedení digitální daně příliš nehovoří. Tím spíše, že napravování pošramocených transatlantických vztahů není levné.

Podíl našeho přímého exportu do USA dosáhl v roce 2018 4,181 miliardy dolarů. Objemově sice nejde o největší exportní destinaci, ale exporty přes Atlantik mívají vyšší přidanou hodnotu, a české firmy proto na nich mají vyšší marži než u vývozů do většiny jiných částí světa. Selektivní cla by mohla zasáhnout úspěšné exportní zboží, například zdravotnická zařízení.

Propad příjmů daňových a exportérů do USA by každoročně výnos z digitální daně mohl přesáhnout. Pragmatické účetní počty má dáti dal tedy pro zavedení digitální daně příliš nehovoří. Tím spíše, že napravování pošramocených transatlantických vztahů není levné. Zdanění IT firem, zejména jeho přeshraniční aspekty, by se mělo řešit globálně. OECD je pro to ze současných organizací asi nejvhodnější.

Spíše než čeření transatlantických vztahů kvůli zdanění nul a jedniček by bylo namístě zatlačit na země, jako je Irsko, které zvláštním daňovým režimem dovolují stahovat celosvětové zisky IT gigantů, čímž zasévají svárů mezi země, kde IT firmy technologie vyvíjejí, a země, kde je jejich zákazníci užívají.

Nebýt na jedné straně

Nelze ani zapomínat, že i u nás existuje řada IT vývojářů, kteří své produkty již dokázali uplatnit na celém světě. U nich přijde přirozené, že zisk jejich firmy zdaníme u nás, a stejně jako USA by se nám nelíbilo, kdyby prodeje jejich počítačových her či bezpečnostního softwaru byly v zahraniční u jejich zákazníků vedle nepřímých a spotřebních daní zatíženy i daněmi přímými.

Navrhované digitální daně v členských zemích EU obracejí mediální pozornost k něčemu, co zasluhuje řešení a mezinárodní dohodu. Pro ČR nemá smysl být na jedné straně barikády a nejagresivněji mávat praporem digitální daně s nápisem „nejvyšší sazba“.

Navrhované digitální daně v členských zemích EU obracejí mediální pozornost k něčemu, co zasluhuje řešení a mezinárodní dohodu. Pro ČR nemá smysl být na jedné straně barikády a nejagresivněji mávat praporem digitální daně s nápisem „nejvyšší sazba“. U transatlantických vztahů navíc dosud platilo, že jejich poškození by pro obě strany bylo natolik závažné, že se to ani jedné nevyplatí.

EU a USA na sebe již od devadesátých let míří těžkotonážními mezinárodními sankcemi v souvislosti s americkým Helms-Burtonovovým zákonem, který původně cílil na Kubu. Dosud však ani jedna strana neaktivovala zásadní sankční ustanovení. Je možné, že digitální daně a hrozby USA, že zavedou selektivní cla na zboží z vybraných členských států EU, budou tento scénář v blízké budoucnosti opakovat, a to až do vyřešení problému v rámci platformy k tomu příslušné, tedy OECD.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Riskantní a příliš vysoká

Srovnávat čísla není jednoduché. Ze známých návrhů by Velká Británie chtěla dvě procenta, většina zemí tři nebo pět, jenom my sedm. Procenta však k řádným závěrům nestačí. Podívejme se proto na očekávané příjmy z daně, přepočítejme je na obyvatele dané země a následně porovnejme s kupní sílou průměrné mzdy. Jak z tohoto srovnání vycházíme? Navrhovaná digitální daň je u nás šestkrát vyšší než ve Velké Británii, 3,5krát než ve Francii, 2,3krát než v Itálii a přibližně stejná jako v Rakousku a Španělsku.

Především je třeba si uvědomit, že jde o clo na vývoz digitálního obsahu. A jako clo je to zbytečná a škodlivá překážka dobrovolného obchodu, kterou stejně jako u každého cla zčásti zaplatíme všichni.

Nejenže je příliš vysoká, ale je to i riskantní krok. „V případě zavedení daně z digitálních služeb nelze vyloučit přesun této daně vpřed, tedy promítnutí do cen služeb pro spotřebitele,“ říká naše vláda. A je to pravděpodobné. Konkurence na trhu není vysoká a reklama na Facebooku je značně odlišná od reklamy na Seznamu, takže zvýšení jejích cen vysoce pravděpodobné, protože si to budou moci dotčené firmy dovolit. Z části to zaplatí uživatelé. Jak moc zatím nevíme.

Především je třeba si uvědomit, že jde o clo na vývoz digitálního obsahu. A jako clo je to zbytečná a škodlivá překážka dobrovolného obchodu, kterou stejně jako u každého cla zčásti zaplatíme všichni. Inspirovat se Franciií nedává smysl. Vyvolá to jen politickou odpověď USA – a Donald Trump se už nechal slyšet, že to bez reakce nenechá, a uvalí cla například na francouzské víno. Co to bude u nás? Škoda? Avast? Rizik a otazníků je kvůli očekávaným pěti miliardám příliš.



Pavel Kohout, Algorithmic Investment Management, a.s.

Zlepšit podnikatelské prostředí

Evropské nápady s „digitálními daněmi“ jsou smutným dokladem nekonkurenceschopnosti EU v nové ekonomice. Zde jasně vedou USA. Pokud jde o giganty, jako je Alphabet, Amazon, Facebook a další, a jejich evropské pobočky, například Amazon s.a.r.l. v Lucembursku, platí daně podle příslušných zákonů.

EU by měla spíše zlepšit podnikatelské prostředí v Evropě, zejména pokud jde o startupy, než házet klacky pod nohy úspěšným

Není důvod, proč by vybrané velké firmy měly platit speciální znevýhodnění. Pokud je EU nespokojena s faktem, že jde vesměs o společnosti se sídlem v USA, měla by spíše zlepšit podnikatelské prostředí v Evropě, zejména pokud jde o startupy, než házet klacky pod nohy úspěšným.



Monitor Jana Macháčka
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.