Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Nebojme se robotů, práci lidem nevezmou

  10:13
Stroje jsou čím dál výkonnější. Dosud však všechny varovné předpovědi o nadvládě strojů nad lidmi selhaly. Spolupracovník LN Jan Macháček se předních českých ekonomů, pedagogů a analytiků ptá: Jsou dnešní podmínky natolik jiné, že stroje vytlačí lidi z pracovního trhu?

Roboti vítězí. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Financial Times se v článku v pondělí 15. února vyjadřují k tématu robotů a umělé inteligence. Moše Vardi, profesor počítačové vědy na Texaské univerzitě, píše: „Dostáváme se do okamžiku, kdy stroje předčí člověka prakticky ve všech činnostech. Společnost se musí začít zabývat otázkou, co budou dělat lidé, až budou všechno dělat stroje.“

Odpovědí asi není, že se lidé budou věnovat volnočasovým aktivitám nebo odpočinku. To asi nepůjde, protože člověk jako druh k životu práci mentálně potřebuje – kromě toho, že se musí něčím živit.

Umělá inteligence se začíná rychle posunovat z akademické sféry do reálného světa. Stroje už dnes slyší a vidí jako lidé, nebo mnohem lépe. Facebook už dnes rozezná tváře lépe než člověk a do 25 let budou na světě pouze auta, která se řídí sama, což prý sníží nehodovost o 90 procent.

Proč se predikce, že stroje vytlačí lidi z pracovního trhu, nikdy nevyplnily? Proč by to mělo být tentokrát jinak? Protože nejde o stroj, ale o inteligenci?

Nic proti tomu, aby se na to vlády a firmy připravovaly, podle mého soudu bude člověk pracovat a vydělávat peníze v oblastech a činnostech, které nikdy umělá inteligence vytvořit nedokáže, jako je kreativita, fantazie. Zde je třeba nesouhlas s autoritou, konfliktnost, respektive neposlušnost, tvrdohlavost, často je to předpoklad kreativity a fantazie.

Daňový nebo právní poradce může být do určité míry robot, ale jen pro velmi jednoduché úkony. Napíše snad komentář robot nebo umělá inteligence? Napíše zpravodajství? A kdo ho přečte? Také robot? Pokusme si vytipovat profese, kde nás robot umělá inteligence nahradí (řidič je asi jasný) a kde nenahradí nikdy (novinář, politik, vědec).

Jak si to představujete? Jaká má být podle vás úloha vlády v přípravě na tento trend?



Jan Libich, VŠB-TU Ostrava & La Trobe University, Melbourne

Robotizace a zaměstnanost se nevylučují

Legendární kapela Olympic v písni z roku 1984 zpívá, že roboti „myslí myslí umělou, ale nadanou, takže nás tu zanedlouho ve všem zastanou“. Duchovním otcem této myšlenky je Karel Marx, který v Kapitálu popisuje zápolení mezi pracujícím a strojem.

Marx předpovídá, že pokračující industrializace a mechanizace povedou ke stále rostoucí nezaměstnanosti, čímž dojde ke zničení prostředků obživy mnoha lidí. Marxova hypotéza je velmi jednoduše testovatelná a data ji jednoznačně vyvracejí. Dokonce lze říci, že tato předpověď aspiruje na titul největší omyl v historii ekonomie.

V čem se Marx mýlil

Industrializace od dob Marxe pokračovala vysokým tempem a technologický pokrok vedl k nahrazování pracovníků stroji v mnoha oblastech. Nezaměstnanost se však držela na velmi nízké úrovni. Ještě sto let po Marxově předpovědi byla nezaměstnanost ve většině západních zemí kolem jednoho či dvou procent, přestože jejich materiální prosperita, kterou poháněla industrializace a technologický pokrok, vzrostla o 500 procent a více. Hřebíčkem do rakve Marxovy hypotézy je fakt, že země s nejrychlejším tempem industrializace a robotizace měly v průměru nižší nezaměstnanost než ostatní země, což platí doposud.

Hřebíčkem do rakve Marxovy hypotézy je fakt, že země s nejrychlejším tempem industrializace a robotizace měly v průměru nižší nezaměstnanost než ostatní země.

Lze namítnout, že jsme byli svědky období razantních nárůstů nezaměstnanosti - například v období velké deprese ve 30. letech 20. století či nedávné globální finanční krize. Ekonomický výzkum však ukazuje, že tyto události měly velmi odlišné příčiny, což rozebírám ve své nedávné knize.

Ekonomie je schopna vysvětlit, proč Marxova předpověď selhala. Lidé jednoduše řečeno dělají jinou práci a přesunují se z výroby do služeb a do vývoje. Čím kvalitnější a samostatnější stroje jsou, tím méně času trávíme jejich používáním a naopak více času věnujeme jejich vymýšlení a zdokonalování.

Vyplývá tedy z historických zkušeností, že lidská pracovní síla je v bezpečí? Nikoliv. Přestože důvody, které seslaly Marxovu hypotézu do propadliště dějin, budou dále existovat, je možné, že budoucnost robotizace bude představovat principiálně jinou éru technologického pokroku.

Stane se to například tehdy, pokud by umělá inteligence a robotizace šly cestou nastíněnou v americkém filmu Terminátor, v němž roboti dokáží nejenom sestavit sami sebe, ale rovněž vymyslet technologicky vyspělejší typ. Ze scénáře tohoto filmu je však zřejmé, že rostoucí nezaměstnanost nebude naším hlavním problémem. Pokud jsou prognostické schopnosti tvůrců Terminátora lepší než Marxovy, bude nás více zaměstnávat, jak tyto inteligentní stroje řídit a zabránit jim v dominanci nad lidmi.



František Bostl, hlavní ekonom společnosti Colosseum

Zvládneme to

Technologický pokrok je součástí dnešního světa, a nejen jeho. Pokrok definuje lidstvo, a to již od vynálezu ohně, kola či střelného prachu, po první automobil, počítač či robota. Stejně se vyvíjí přístup lidstva k práci – od lovců a sběračů, přes rolníky a horníky k dělníkům a řemeslníkům, až po dnešní designéry, analytiky, doktory a architekty.

Každý pokrok – a zrovna tak ten současný – přináší změny a my jsme schopni tyto změny zvládnout. Nejedná se totiž o změnu trendu, ale o přirozený vývoj. Dříve sklízelo deset lidí jedno pole. Dnes sklízí jeden kombajn deset polí. Technologický pokrok nás vytlačuje z neefektivních činností a otevírá nové možnosti. Posouvá naše hranice. Pracovní trh se sám začne k těmto novým hranicím „tržně“ orientovat.

Na druhou stranu by bylo pošetilé tvrdit, že vlády by se tímto trendem neměly zabývat. Naopak. Trhu je totiž vždy potřeba trochu pomoci, nasměrovat ho a případně ho krotit. Sám si přesto nedokážu představit, že se dnešní vlády - mnohdy neschopné řešit mnohem triviálnější problémy - začnou zabývat hrozbou úplné robotizace.

Zároveň lze očekávat, že pokrok bude spíše pozvolný a pomalejší, než naznačují předpovědi většiny amerických sci-fi filmů. Na dobu, v níž pouze roboti budou vyrábět roboty a z nás se stanou filozofové a vědci, si budeme muset ještě nějaké to století počkat.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Roboti vládnout nebudou, odhalí však naši zaostalost

Představa, že stroje nahradí lidi, kteří pak nebudou mít co dělat, se opakuje na počátku každé technologické revoluce, a to jak v sebevědomé podobě (budeme mít víc volna), tak v pesimistické (nebude práce a umřeme hlady či nebude práce a z nudy budeme organizovat násilí).

Opakovaně však zjišťujeme, že tyto revoluce k takovým výsledkům nevedou. Požadavky změněné ekonomiky na poptávanou pracovní sílu se sice mění (a tudíž mohou na krátkou dobu způsobit přechodné napětí na pracovním trhu v obou směrech), ale na celkovou zaměstnanost nemají dlouhodobý vliv. Ekonomický přínos těchto změn nespočívá v ušetření pracovní síly, ale v násobení její efektivity. Totéž bude pravda s robotizací: neubude pracovních příležitostí, jen se přesunou od automatizovatelných procesů k jiným (například od výroby tovaru ke službám či od rutinních služeb k sofistikovanějším). Fantasmagorie o převzetí moci roboty je ještě hodně daleko.

Robotizace odhalí slabiny

Měli bychom se však obávat nepřipravenosti české pracovní síly na nadcházející změnu. Přinese totiž s největší pravděpodobností další posun od „zlatých ručiček“ ke schopnosti organizovat nejen výrobní procesy, ale zejména efektivnost inovací a společenské procesy.

Věčné strachy z každého nového jevu (migranti dnes, roboti zítra) nás připravují na další zaostávání za těmi, kteří se s těmito výzvami vypořádávají efektivně.

Nedostatky, které všichni kritizujeme minimálně dvě desetiletí (a nic s nimi neděláme), jako jsou neschopnost zefektivnit státní správu, nepřipravenost na týmovou práci, potlačování inovativnosti místo její podpory či obcházení požadavků místo jejich plnění, budou ještě zřetelněji než doposud působit jako brzda.

Věčné strachy z každého nového jevu (migranti dnes, roboti zítra) nás připravují na další zaostávání za těmi, kteří se s těmito výzvami vypořádávají efektivně. A reformovat naše školství tak, aby chrlilo absolventy připravené plnit dnešní (a nikoli zítřejší) požadavky pracovního trhu, je nejkratší cesta k trvalému zaostávání.

Hrozba robotů není proto v jejich dlouhodobém efektu na zaměstnanost, nýbrž v tom, že mohou odhalit naši nepřipravenost a způsobit další zaostávání.



Miroslav Radiměřský, Mendelova univerzita v Brně

Jak budou lidé placeni za práci?

Ekonomové jako profese jsou většinou v podobných úvahách na straně optimistů. Důvodem jsou historické zkušenosti. Fakt, že se podobné predikce nikdy nevyplnily a že není důvod, aby tomu tentokrát bylo jinak.

Stroje nahrazovaly a nahrazují pracovníky, ale většinou je s tím spojen vznik a růst nových profesí a odvětví. Proč by tomu nemohlo být nyní stejně?

Bohatnutí společnosti

Obavy souvisejí většinou s tím, že již není kam pracovníky přesouvat. Technologický pokrok v zemědělství dodal pracovní sílu průmyslu. Průmyslový pokrok pak uvolnil prostor pro růst služeb, jenže nyní v nich ubývají místa a žádné další odvětví se nenabízí.

Ekonomika se mění s tím, jak společnosti bohatne. Služby, které byly dříve pouze pro bohaté, se stávají dostupnými pro širší populaci. Tím pádem mohou být zdrojem nových pracovních míst.

Pracovní místa sice mizí, ale to je jen část celého obrazu. Vznikají nové služby a nový prostor pro uplatnění, i když často nejde o práci v tradičním smyslu. Vezměme si například lidi, kteří jsou schopní se živit nahráváním vlastních videí na YouTube. Takzvaní youtubeři jsou sice široká skupina – od hráčů počítačových her přes videoblogery o čemkoliv až po ty, kteří nahrávají těžko uchopitelná videa –, ale jedno mají společné: vydělávají na reklamách a lidé jsou ochotní se na ně dívat.

Podobně vznikají služby, které bychom dříve považovali za zbytečné. Takové, kdy bychom si to dříve raději udělali sami, než bychom za to platili. Ekonomika se navíc mění s tím, jak společnosti bohatne. Služby, které byly dříve pouze pro bohaté, se stávají dostupnými pro širší populaci. Tím pádem mohou být zdrojem nových pracovních míst.

Tyto dva jevy v budoucnosti jen zesílí. Vždy se najde někdo, kdo vymyslí novou věc, za kterou mu lidé budou ochotní platit, a je jedno, zda to budou přímo spotřebitelé, nebo zprostředkovaně společnosti. Stejně jsou i dnes lidé ochotní platit mnohonásobně vyšší ceny, za ruční nebo originální výrobu. Není důvod si myslet, že v podobném duchu nebudou fungovat některé obory i v budoucnosti.

Větší úkol

Navzdory tomu by bylo chybou brát probíhající změny na lehkou váhu. Originální výroba nikdy nebude schopná pojmout stejný počet zaměstnanců jako sériová. Na úspěšného youtubera, sportovce či podnikatele připadá řada neúspěšných. Už dnes se mluví o špatných pracovních místech. Práce na takovém místě neumožňuje zaměstnanci vydělat si dostatek peněz na důstojný život.

Odpoutání se od mzdy a nalezení jiného mechanismu motivace a odměny je pro vlády a společnost mnohem větší úkol než pro jednotlivce konkurovat stroji

Postupně jsou tudíž lidé vytlačování z pracovního trhu a zůstávají na dávkách. Pokud by zanikla placená práce a přišli bychom tím o mzdy v ekonomice, museli bychom najít jiný způsob, jak rozdělit produkci mezi obyvatelstvo. Existují možnosti, jak toho dosáhnout, a jednou z nich je současné experimentování se zaručeným příjmem, ale mzda má tu výhodu, že spojuje vlastní činnost a odměnu – má tedy potenciál motivovat.

Na mzdy jsou navázané daně, sociální a zdravotní systémy. Je to klíčový aspekt celé naší ekonomiky. Odpoutání se od mzdy a nalezení jiného mechanismu motivace a odměny je pro vlády a společnost mnohem větší úkol než pro jednotlivce konkurovat stroji.



Aleš Chmelař, Úřad České vlády

Problém makroekonomické nerovnováhy

Poslední vlna technologického pokroku je něčím nová. To není samo o sobě důvodem k obavám. Jádro totiž není v technologiích, nýbrž v makroekonomické nerovnováze posledních let.

Zatímco dříve stroje nahrazovaly sílu, výdrž a přesnost – což nejsou vlastnosti člověku příliš vlastní – dnes nahrazují základní inteligenci a komunikaci. To jsou vlastnosti svou podstatou lidské. Zatímco předchozí automatizace nahrazovala práci útrpnou, opakující se či zbytečnou, současné technologie často nahrazují práci smysluplnou, naplňující a dokonce respektovanou. To by však sám o sobě neměl být problém.

Nedostatečná poptávka

Dosud se nadhodnota technologického pokroku zobrazila ve vyšším objemu fixního kapitálu, vyšším růstu, vyšším objemu mezd, a tedy vyšší poptávce po službách. A protože služby zaměstnávají poměrně více lidí než kapitálu a daňový systém fakticky rozdával spotřebitelům, rovnováha byla dlouho udržována.

Ekonomika šlapala, sféra služeb získávala vyšší podíl na ekonomice a zaměstnanost na smysluplných postech rostla. Dnes to není možné. Nikoli kvůli charakteru digitalizace, ale kvůli nedostatečné koupěschopné poptávce po nových službách.

Ekonomika šlapala, sféra služeb získávala vyšší podíl na ekonomice a zaměstnanost na smysluplných postech rostla. Dnes to není možné. Nikoli kvůli charakteru digitalizace, ale kvůli nedostatečné koupěschopné poptávce po nových službách. Existuje řada automaty nenahraditelných služeb – od pečovatelů přes sociální pracovníky po psychology a učitele celoživotního vzdělávání –, které by měly mít potenciál masově zaměstnat lidi a zvýšit naši životní úroveň.

Ve chvíli kdy není koupěschopná poptávka vzhledem ke stagnaci výnosů práce oproti výnosům investičním, které se koncentrují mimo reálné příležitosti této spotřeby, je však něco podobného nemožné. Jádro pudla tedy není v technologiích. Ty mohou mít svá úskalí, zrychlí transformaci trhů práce a mohou být regresivní. Za současnými obavami ale hledejme nerovnováhy mezi základními složkami ekonomické vědy.



Monitor Jana Macháčka

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!