Lidovky.cz

Měli by ekonomové o efektech migrace mlčet?

USA

  10:23
„Jak by měli ekonomové odpovědět těm, kdo mají z migrace úzkost? Mlčet a přiznat, že migrace představuje jak kompliment sociálním státům, tak jejich ohrožení?“ ptá se v aktuální Debatě spolupracovník LN Jan Macháček.
Jak by měli ekonomové odpovědět těm, kdo mají z migrace úzkost?

Jak by měli ekonomové odpovědět těm, kdo mají z migrace úzkost? foto: Richard Cortés, Česká pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Co vědí ekonomové o migraci? Málo. Podle Edwarda Hadase si mnozí ekonomové myslí, že je současná vlna migrace do Evropy po všech stránkách pozitivní.

Například ekonomové ze švýcarské banky Credit Suisse (CSFB). Začínají krátkodobými benefity: letošní ztrojnásobení migrační vlny do eurozóny (až na dva miliony lidí) povzbudí poptávku. Extra peníze, které vlády utratí za ubytování uprchlíků, za stravu a vzdělání, se přidávají k celkové spotřebě a zvyšují celkový ekonomický výstup. Může se jednat až o 0,3 procenta HDP eurozóny.

Kvůli dekádám slabé porodnosti má Evropa relativně málo energických mladých lidí. Díky migraci jsou ti mladí tady.

Dlouhodobá očekávání jsou pro CSFB ještě pozitivnější: „Celkový efekt velkého množství migrantů na veřejné finance eurozóny, důchody, demografii i potenciální růst by měl zůstat pozitivní.“ K podobným závěrům dochází organizace OECD, podle které mohou být migranti celkově „hodnotní přispěvovatelé k ekonomickému i sociálnímu zdraví společnosti.“

Hlavní argument je jasný. Kvůli dekádám slabé porodnosti má Evropa relativně málo energických mladých lidí. Díky migraci jsou ti mladí tady – jejich práce zvýší HDP, jejich daně vyrovnají rozpočty a jejich úspory budou financovat penze.

Jediná obava je (Holger Schmieding z Berenberg Bank), že se imigranti a jejich děti nebudou dobře integrovat do společnosti, což je ale paradoxně to podstatné. Potíž je podle Hadase v tom, že analýza zaměřená na HDP a demografii je vlastně nepodstatná, kromě úzkého světa finančních trhů. Žádné číslo nezachytí, jak migrace ve skutečnosti mění ekonomický život populace – práci, bydlení, nakupování, městský život a podobně.

Recept na úzkost

Jak by měli ekonomové odpovědět těm, kdo mají z migrace úzkost? Mohli by začít tím, že budou mlčet. Protože o celkových efektech migrace skoro nic nevědí. Nevědí nic o tom, jak kombinovat kultury. Nevědí nic o tom, jak a kolik by měli pomáhat lidé žijící v komfortu lidem žijícím v nebezpečí a chudobě. Ekonomové by měli přiznat, že migrace představuje jak kompliment sociálním státům, tak jejich ohrožení.

Nyní chtějí migranti do Německa částečně proto, že mají důvěru, že jim pomohou tamější školy, nemocnice, plánovači a další orgány moderních vlád

Když se před sto lety a dříve valili migranti do USA, neobdrželi od vlády skoro žádnou pomoc. Nyní chtějí migranti do Německa částečně proto, že mají důvěru, že jim pomohou tamější školy, nemocnice, plánovači a další orgány moderních vlád. V případě Německa mají migranti asi pravdu. Země je dostatečně organizovaná, bohatá a rozhodnutá podporovat generozní „vítací kulturu“. Pro země jako Řecko nebo Maďarsko je to těžší.

Hlavní ekonomická lekce z této migrační krize spočívá v tom, že politické hranice národních států stále určují ekonomickou agendu. Nevykládejte uprchlíkům nic o globalizaci nebo neomezené moci nadnárodních korporací.

Co o tom soudíte vy? Vědí ekonomové něco o migraci? A jaká má být jejich role?



Michal Šnobr, analytik J&T

Co děláme pro naše rodiny s dětmi?

Jedno je zcela jasné. Konstatovat nyní obecně, že současná migrační vlna bude pro EU a její průmysl pozitivní, je předčasné, teoretické a vlastně i krajně nezodpovědné. Aktuálně nevíme, kdo do Evropy přišel a jaký je skutečný potenciál, nebo dokonce vlastní iniciativa těchto lidí se integrovat a produktivně pracovat.

Pomáhat ano, ale v rámci zákonů

Evropa by si měla především uvědomit, že být solidární neznamená nutnost porušovat veškeré zákony, které platí pro všechny občany žijící v EU. Pomáhat ano, ale v rámci zákonů. Selhání EU jako celku je v tomto směru fatální.

Tyto věci nejsou černobílé a výsledky současné divoké migrační vlny rozhodně nemusejí být automaticky „růžové“

Zpět k migrační vlně. Jsem aktivní podnikatel v několika oblastech a sám dobře vím, jak komplikovaný přístup k zaměstnání mají v Česku například Ukrajinci, kteří skutečně pracovat chtějí a o schopnosti jejich případné integrace nemůže být ani řeč. K tomu, co se nyní děje, rovnou říkám: na mediální „pozitivní“ zkratky doplněné vybranými obrázky nevěřím. Tyto věci nejsou černobílé a výsledky současné divoké migrační vlny rozhodně nemusejí být automaticky „růžové“.

Na závěr mi dovolte jednu připomínku: stále se mluví o problematickém demografickém vývoji v Evropě. Pak je tu ale otázka, kterou by si měla Evropa, ale i český politik položit jako první: Co děláme pro rodiny s dětmi, jejichž rodiče poctivě pracují, starají se o své děti a jejichž děti chodí do školy? Jak motivujeme mladé lidi, kteří si chtějí rodinu založit? Dle mého názoru dělá stát hodně málo na to, jak důležité to pro budoucnost je. Tak to jen na okraj, když se v EU nyní tak šermuje miliardami eur, které se najednou objevují.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Rozlišujme a vybírejme si

Imigranti snad vždy byli ekonomickým přínosem zemi, do níž přicházeli; u nás snad už od přemyslovských časů, a platí to o celém světě a určitě o všech zemích Evropy. Vcelku jsou to lidé cílevědomí a podnikaví, kteří jsou ochotni věnovat své práci a svému úspěchu obvykle více obětí než domácí obyvatelstvo. To je pravda i tam, kde neklesá porodnost pod reprodukční úroveň. Ekonom by je měl tudíž vítat.

Problém není v jejich celkovém přínosu, který je nesporný, nýbrž ve způsobu a úsilí, který ta která země k jejich integraci uplatňuje. Společnosti totiž záleží i na efektech mimoekonomických.

Azylanti versus ekonomičtí migranti

Především je nutno jasně rozlišovat mezi azylanty prchajícími před válkami či zločinnými režimy a ostatními migranty. Azylanti mají nárok na pomoc a skutečnost, že nakonec budou většinou přínosem ekonomice přijímacího státu, je zde vedlejší. Snad se už konečně jak Evropa, tak i Česko dokážou zorganizovat tak, abychom byli schopni tuto vlastně docela zvládnutelnou vlnu přijmout.

Ekonomičtí migranti také budou přínosem. Zde však je nutno vážit tento nesporný ekonomický přínos proti změnám mimo ekonomickou sféru. Každá změna je ovšem obtížná a integrace ctižádostivých a podnikavých lidí víceméně jiné kultury do společnosti, kterou nejpodnikavější lidé dlouho opouštěli, vyvolává obranný reflex. Zvláště je tomu tak u nás, protože jsme se do roku 1989 spíše nekonformních lidí zbavovali. Přitom máme s integrací imigrantů ve skutečnosti daleko lepší zkušenosti, než si připouštíme (Ukrajinci, Vietnamci, Jugoslávci), ale často nejsme připraveni tuto skutečnost vzít v úvahu.

Hlavní úkol však čeká v další fázi, totiž ve výchově dětí imigrantů: bránit jejich diskriminaci a izolaci. Zkušenost ukazuje, že tato fáze je zvláště důležitá.

Imigrace bude ekonomicky a i společensky nejefektivnější, budeme-li vybírat imigranty podle schopnosti integrace a ekonomických potřeb střednědobého výhledu. Úspěšné imigrační země mají již zaběhané systémy, které umožňují adaptaci na měnící se podmínky, zachovávajíce při tom základní princip. Dále pak je nutno investovat do prvních kroků, které tu imigrant udělá, aby se naučil jazyku a reáliím a pochopil relevantní kulturní rozdíly. To se, myslím, zčásti děje. Pak snad pomoci systematičtěji v hledání práce.

Hlavní úkol však čeká v další fázi, totiž ve výchově dětí imigrantů: bránit jejich diskriminaci a izolaci. Zkušenost ukazuje, že tato fáze je zvláště důležitá. Přísná vymahatelnost zákona pomůže, ale potřebovali bychom její lepší realizaci i mezi svými. Těžko naučíme imigranta, aby nešidil stát na daních, vidí-li, že my tak všichni činíme. (Vždyť by se pak třeba tak dobře neintegroval.)

Problémy s imigrací tedy nejsou ekonomické. I mimo ekonomickou sféru však skýtají potenciální přínos. Nebojme se.



Pavel Kohout, Partners

O ekonomických principech migrace víme hodně

Když před sto lety a dříve migranti masově směřovali do USA, nemohli počítat s žádnou pomocí státu. Nicméně po zaplacení správního poplatku ve výši jednoho dolaru a složení přísahy z nich okamžitě byli občané Spojených států. Z přijímací stanice na Ellis Islandu odjížděli do New Yorku již jako Američané. Mohli svobodně podnikat a pracovat. Nikdo nepřijížděl kvůli sociálním dávkám. Všichni přijížděli budovat nový svět. To byla síla, která stvořila Ameriku jakožto supervelmoc.

Situace imigrantů v současné Evropě je velmi odlišná. Povolení k pobytu, neřkuli občanství, je běh na dlouhou trať. Práce, nebo dokonce podnikání jsou během této doby možné jen těžko. Práce ovšem není hlavním magnetem pro mnoho příchozích: tímto magnetem jsou sociální dávky. Internet dává přehled, oč je kde možné žádat. Proto migranti touží po Německu, Švédsku a Británii, protože sociální systémy těchto zemí jsou nejvstřícnější.

Není národnost jako národnost

Na opačném konci žebříku figurují Somálci, Íránci a Iráčané. Ekonomická aktivita u těchto menšin je zvláště nízká mezi ženami – z pochopitelných důvodů.

Nebylo by samozřejmě fér házet všechny migranty do jednoho pytle. O imigraci se již ví dost, aby bylo možné pozorovat statisticky významné rozdíly mezi různými národnostmi. Velmi dobře se tedy ví (viz studie Office of National Statistics), že nejnižší míra nezaměstnanosti (a nejvyšší míra ekonomické aktivity) je v Británii mezi Poláky, Litevci, Jihoafričany, Australany nebo Filipínci. Dobře si vedou také Italové nebo Španělé, neboť příslušníci těchto národů nejezdí do Británie pobírat sociální dávky, ale pracovat.

Na opačném konci žebříku figurují Somálci, Íránci a Iráčané. Ekonomická aktivita u těchto menšin je zvláště nízká mezi ženami – z pochopitelných důvodů. Kultury těchto národů si nijak přehnaně nepotrpí na genderovou rovnost. Žena je v domácnosti, kde kmitá kolem tří až pěti dětí.

Děti a motivace

Dobrá. Dospělý člověk se nezmění, ale co děti? Stanou se z nich Britové, Švédové, Němci, anebo zůstanou cizinci?

Nejlepší průměrný prospěch v Británii mívají čínské dívky z chudších rodin: kultura pracovitosti se spojuje s vysokou mírou motivace.

Statistiky opět ukazují, že záleží na kultuře a na motivaci. Země jako Kanada nebo Austrálie vykazují vysokou míru integrace v tom smyslu, že školní výsledky dětí imigrantů se příliš neliší od prospěchu dětí rodilých Kanaďanů nebo Australanů. Slušně si vede i Británie, kde některé imigrantské skupiny mají systematicky lepší prospěch než bílí Britové: jde zejména o Číňany a Indy. Nejlepší průměrný prospěch v Británii mívají čínské dívky z chudších rodin: kultura pracovitosti se spojuje s vysokou mírou motivace.

Ukazuje se, že naprosto rozhodujícím způsobem záleží na kultuře imigrantů i na kultuře hostitelské země. Země, která imigrantům nabízí nicnedělání a sociální pohodu, dostane přesně takové imigranty, jaké si zaslouží.

Rozdíl ve schopnosti porozumět čtenému textu mezi imigranty a studenty z hostitelských zemí

Rozdíl ve schopnosti porozumět čtenému textu mezi imigranty a studenty z...

Pramen: OECD

Dlouhodobě nejhorší školní výsledky mají děti imigrantů v Belgii, Lucembursku a v Německu, jak lze doložit statistikami testů PISA. Pokud představitelé těchto zemí budou dávat rozumy ohledně imigrace, vyplatí se je raději ignorovat, případně se zařídit přesně opačně. Tyto tři země to s imigranty prostě neumějí. Statistiky ukazují, že ani další země, například Dánsko, Itálie, Švýcarsko, Nizozemsko, Švédsko nebo Francie, na tom nejsou s integrací imigrantů úplně skvěle.



Jan Libich, VŠB-TU Ostrava & La Trobe University, Melbourne

Uprchlíkonomics

Ano, většina ekonomů ví o efektech migrace málo. Podobně můžeme konstatovat, že by většina doktorů nebyla schopna provést bypass žaludku nebo výměnu kyčelního kloubu. Nicméně v obou případech existují „výjimky“ – lidé, kteří se na tu specifickou oblast specializují.

Odborná literatura na téma migrace čítá stovky studií, které skrze teoretické modely a pečlivou analýzu dat zkoumají její efekty na širokou škálu oblastí, například demografickou strukturu obyvatelstva, platy, nezaměstnanost, demokratické hodnoty a národní identitu, bezpečnost, vzdělávací proces, zdraví či změnu klimatu. Zabývají se vlivem migrace jak na destinaci migrantů, tak na zemi jejich původu, včetně vlivu peněz, které do své původní domoviny posílají.

Neprůstřelný recept?

Asi nejrozsáhleji je zmapována oblast trhu práce. Výzkum zde ukazuje, že není možno dělat zobecňující závěry, neboť efekt imigrace na mzdy a zaměstnanost původních pracovníků záleží na mnoha faktorech.

Studie však dokumentují, že pokud migranti pocházejí ze zemí s velmi odlišnou kulturou, může migrace vést k růstu nezaměstnanosti

V prvé míře se jedná o dovednosti imigrantů, schopnosti jejich asimilace do společnosti (včetně těch jazykových), i charakteristiky domácí ekonomiky. V některých případech si domácí pracovníci s nízkou mzdou pohorší, v některých polepší. Ti se střední a vyšší mzdou si polepší ve většině případů – kdy jsou migranti schopni zapojit se do trhu práce –, a proto se průměrné mzdy v populaci většinou zvýší. Studie však dokumentují, že pokud migranti pocházejí ze zemí s velmi odlišnou kulturou, může migrace vést k růstu nezaměstnanosti.

Nicméně i přes bohatou vědeckou literaturu je nutno přiznat, že o celkových efektech migrace včetně všech sociálních, kulturních, náboženských a historických souvislostí jsou znalosti (i těch nejfundovanějších) ekonomů omezené. Rozhodně nestačí k tomu, aby byli schopni předložit na současnou uprchlickou krizi neprůstřelný recept.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Pracovní efektivnost versus míra nesvobody

Nevím, co ohledně uvedeného tématu říkají národohospodáři, ale ekonomická teorie v něm má celkem jasno. Například v rámci státní zkoušky EKS 50 si mohou naši studenti vytáhnout otázku „trh práce“, případně „trh výrobních faktorů“. Na té nejvyšší úrovni pak dostal v roce 2006 Edmund Phelps Nobelovu cenu za makroekonomickou analýzu (ne)zaměstnanosti.

Čtyři ekonomické postřehy

První věcí, o které by nás ekonomie mohla poučit, budiž to, že pracovní síla L je výrobní faktor, tedy vstupní veličina takzvané produkční funkce Q = f(K, L). Ohledně ní jistě platí, že objem vyrobeného zboží Q roste jak s velikostí L, tak i ostatních (ne-lidských) výrobních faktorů K. Nicméně, a to je to podstatné, k uvedenému růstu veličiny Q dochází se stále menší „rychlostí“. Pro rozhodování, kolik lidí firma zaměstná, proto není důležitá velikost výsledného produktu Q, ale velikost takzvaného mezního produktu, neboli produktivity příslušného výrobního faktoru.

Existují investoři, kteří vyhledávají (třeba i v uprchlických táborech) pracovníky, jež vyškolí (například na programátory), aby je posléze nabízeli (prodávali) na trhu práce

Ekonomická teorie je proto schopna velice vážně tvrdit, že pokud se politik či politička rozhodne do ekonomiky „najednou zavést“ například statisíce počítačů, k jejich efektivnímu využití může dojít pouze absurdní náhodou, a to nezávisle na tom, jak kvalitní či nekvalitní tyto počítače budou. Ekonomická teorie celkem snadno doloží, že pravděpodobnějším výsledkem bude to, že politicky „umístěné“ výrobní faktory zůstanou ležet ladem, či dokonce začnou ničit životní prostředí.

Druhý ekonomický postřeh nechť spočívá v tom, že pracovní síla, jako nakonec každé jiné zboží, se může stát i kapitálovým statkem, do kterého lze investovat, a následně s ním provozovat takzvaný body shopping. Proto existují investoři, kteří vyhledávají (třeba i v uprchlických táborech) pracovníky, jež vyškolí (například na programátory), aby je posléze nabízeli (prodávali) na trhu práce – zhruba tak, jak jsou dnes na Balkáně vyhledáváni budoucí hráči Bundesligy a u nás zase milionáři z NHL.

Evropská úroveň minimální mzdy bude jistě lákat k migraci, nicméně docela zásadně omezí možnosti migrantů najít práci

Třetí příspěvek připomene, že i technokraticky cynická ekonomie „připouští“, že pracovní síla je přece jen výrobní faktor zvláštního druhu. Pro tyto účely především připomeňme keynesiánskou hypotézu downward rigidity of wages, podle které mzdy – na rozdíl od jiných cen – mohou pouze růst, a to, zdůrazněme, například v důsledku trvalého tlaku odborářů na takzvanou minimální mzdu. Její evropská úroveň bude jistě lákat k migraci, nicméně docela zásadně omezí možnosti migrantů najít práci.

Dalším učebnicovým specifikem člověka je jeho schopnost se rozhodovat ohledně velikosti volného času, respektive ohledně toho, kolik ze svého času chce věnovat práci. Už proto jenom upozorněme, že do té míry, do jaké migrantům tato volba nebude nabídnuta, budou se spíš podobat těm ostatním (ne-lidským) výrobním faktorům – 24 hodin denně běžícímu mrazáku nebo ladem ležící půdě.

Již jen na závěr doplňme, že momentálně si nedokážu vybavit, jak ekonomická teorie dokládá naši silnou intuici, podle které bude pracovní efektivnost člověka klesat s mírou nesvobody, s níž je „totálně nasazena“, například do nejrůznějších zemí podle předem vymezených evropských kvót.



Jan Bureš, hlavní ekonom Ery

Neposlouchejte nás....

Představa, že my ekonomové dokážeme odpovědět na otázku, zda je migrace dobrá, nebo špatná, je úsměvná. Nedokážeme nic víc než nasvítit realitu z našeho úhlu pohledu. Úhlu pohledu, který je nutně od počátku omezený naším teoreticko-modelovým aparátem.

To neznamená, že by naše výpověď neměla smysl. Pokusit se odhadnout, jaké budou náklady na uprchlíka, jak může imigrační vlna pomoci řešit problém stárnutí populace nebo jak může zamíchat průměrnou mzdou v pupulaci – to jsou všechno bezesporu legitimní analytické počiny. Jen nelze očekávat, že nám „aksi automaticky“ pomohou zodpovědět klíčovou otázku, zda k uprchlíkům přistoupit s otevřenou náručí, nebo se před nimi spíše uzavřít.

Těžko hledat univerzální závěry

Za prvé proto, že naše závěry se častokrát výrazně liší v závislosti na tom, jaké metody, a především jaká data použijeme. Jinou výpověď například přináší zkušenost severských zemí z devadesátých let a jinou francouzská z let sedmdesátých. Jinými slovy, těžko hledat univerzální závěry.

Ani kombinace ekonomie a jiných společenských věd tedy za politiky a voliče zásadní rozhodnutí neučiní

I pokud bychom je našly, ekonomie nasvěcuje realitu pouze z jednoho pohledu. Jiné společenskovědní obory, především sociologie nebo psychologie, dokáží častokrát podat ucelenější obrázek dynamiky ve společnosti v průběhu imigrační vlny. I zde ale platí, že univerzální zkušenost se prakticky najít nedá. Jinými slovy, pro každou politiku a rozhodnutí můžete v datech najít argument.

Ani kombinace ekonomie a jiných společenských věd tedy za politiky a voliče zásadní rozhodnutí neučiní. Jsou to pouze jakési baterky, které nasvěcují problém z různých stran a ukazují nám, v jakých mantinelech se může pohybovat praktické řešení. Nutno dodat, že tyto mantinely jsou vzhledem k nedokonalosti poznání společenských věd hodně pohyblivé.

Klíčové rozhodnutí?

Co je klíčové, je nakonec něco úplně jiného. Je to rozhodnutí každého z nás a společnosti jako celku. Rozhodnutí, zda sebereme dost odvahy nechat dveře otevřené lidem, kteří přicházejí a potřebují pomoc. Zda i tváří v tvář strachu zvládneme uchovat živou jednu ze základních evropských křesťanských hodnot – pomoci ohroženým a potřebným.

Evropská identita totiž nestojí na tom, zda nám uprchlíci seberou desetiny z HDP tento nebo příští rok nebo zda nám více či méně pomohou řešit problém se stárnutím populace

Evropská identita totiž nestojí na tom, zda nám uprchlíci seberou desetiny z HDP tento nebo příští rok nebo zda nám více či méně pomohou řešit problém se stárnutím populace. Identita je o živých, a tedy společně prožívaných hodnotách. Abychom k tomu sebrali odvahu, nesmíme ovšem ani bagatelizovat obavy těch, kteří se bojí.

Klíčový je tedy střet mezi našimi hodnotami a naším strachem. A v této otázce jsou názory nás ekonomů prakticky bez užitku...



Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Dvě základní otázky

Současná vlna migrace vyvolává dvě základní otázky. Odkud a proč migranti přicházejí? Co udělat s těmi, kteří se již nacházejí na území EU? Všechny výše uvedené otázky v sobě obsahují ekonomický rozměr.

Otázka motivů migrantů k odchodu z vlastní země je kombinací tzv. push a pull faktorů. Mezi push faktory patří válečný konflikt, občanská válka nebo špatná ekonomická situace. Mezi pull faktory pak stabilní bezpečnostní situace, vyšší životní úroveň, kvalitní vzdělávací systém nebo zdravotní péče v cílové zemi.

Tyto faktory lze do určité míry kvantifikovat a určit hranici, kdy dojde k pohybu ekonomických migrantů. V případě válečných uprchlíků je pak odhad počtu a směru pohybu mnohem složitější a ekonomicky kvantifikovatelný. Vždy se však bude jednat pouze o velmi hrubé expertní odhady. Většina uprchlických vln má spíše neočekávaný charakter, způsobený ne zcela racionálními a tím pádem kvantifikovatelnými faktory. Identifikace a kvantifikace faktorů působících na pohyb migrantů je vysoce interdisciplinárním oborem, vyžadujícím spolupráci historiků, sociologů, politologů a ekonomů.

Když chybí představa...

Mnohem zásadnější je ovšem otázka ekonomických dopadů přílivu migrantů, kteří již doputovali do cílové země. Zde ovšem narážíme na problém srovnatelnosti historických zkušeností s aktuálním migračním tokem. Například „dovoz“ levné turecké pracovní síly do Německa byl řízenou migrací. Současná migrace má ale zcela nekoordinovaný charakter.

Například „dovoz“ levné turecké pracovní síly do Německa byl řízenou migrací. Současná migrace má ale zcela nekoordinovaný charakter.

Ani po půl roce intenzivního přílivu migrantů neexistuje například přesná představa o jejich vzdělanostní a kvalifikační struktuře. Právě přesná identifikace vzdělanostní a kvalifikační struktury migrantů je přitom klíčová pro kvantifikaci možných dopadů jejich zapojení do trhu práce na národní ekonomiku.

V daném okamžiku tedy pouze dokážeme odhadnout náklady na pobyt migranta v uprchlickém táboře, náklady na stavbu plotů na národních hranicích, náklady na operace na vnějších hranicích EU, finanční pomoc zemím, jako je Turecko a Jordánsko s největším počtem uprchlíků, nebo náklady na integraci uprchlíka například formou výuky jazyka cílové země nebo jejich začlenění do rekvalifikačních kurzů.

Jak eliminovat negativní dopady?

S ohledem na výše uvedené lze z pohledu ekonoma doporučit několik kroků vedoucích k eliminaci negativního dopadu přílivu uprchlíků na národní ekonomiku.

Obě doporučení – co nejrychlejší zapojení uprchlíků do trhu práce a poskytnutí prostředků na podporu podnikání a poskytnutí kvalitního vzdělání – se mohou přijímajícím zemím vrátit v blízké budoucnosti

Existují studie doporučující maximálně zkrátit pobyt migrantů v uprchlických táborech. Dlouhý pobyt v nečinnosti vede k radikalizaci migrantů z důvodu nenaplnění jejich očekávání o zlepšení životní úrovně. V konečném důsledku se frustrace uprchlíků paradoxně dokonce obrací proti zemi financující provoz uprchlických táborů. Co nejrychlejší začlenění uprchlíků do běžného života a trhu práce by tedy mělo být prioritou. Ušetřené prostředky (odhad Velké Británie: 100 eur na uprchlíka a den) by mohly být použity formou půjček na zahájení podnikatelské činnosti.

Dobrým zdrojem inspirace může být také migrační politika USA. Poté, co nenastala politická shoda na vysídlení především ilegálních migrantů z Latinské Ameriky, přišla americká administrativa s ambiciózním plánem kvalitního vzdělání pro děti migrantů. Idea je jednoduchá: migranti jsou budoucí pracovní silou. V takovém případě je pro konkurenceschopnost ekonomiky užitečné mít vzdělanou pracovní sílu.

Obě doporučení – co nejrychlejší zapojení uprchlíků do trhu práce a poskytnutí prostředků na podporu podnikání a poskytnutí kvalitního vzdělání – se mohou přijímajícím zemím vrátit v blízké budoucnosti. Migranti mají tendenci k návratu do země původu v okamžiku, kdy dojde ke zlepšení politické a ekonomické situace. Právě migranti s pracovními zkušenostmi a kvalitním vzděláním se mohou stát prostředníkem pro následný tok investic a posílení vzájemného obchodu s regiony Blízkého východu nebo afrického kontinentu.

Kvóty jako moment odrazení

Historie pak má ještě jeden ověřený mechanismus přístupu k uprchlíkům označovaný jako daň krve (blood tax)

Zajímavé ekonomické konsekvence přináší současný návrh rozdělení uprchlíků podle kvót. Plán odmítaný například českou reprezentací může ve svém důsledku působit odrazujícím způsobem. Jestliže uprchlíci směřují především do Německa a severských zemí, může mít informace o tom, že mohou být přiděleni do zemí s mnohem nižší životní úrovní, jako je například Rumunsko nebo Bulharsko s předem známou pravděpodobností, silně odrazující charakter.

Historie pak má ještě jeden ověřený mechanismus přístupu k uprchlíkům označovaný jako daň krve (blood tax). Především mladí uprchlíci si musejí občanství přijímající země vysloužit službou v armádě buď při obraně hranic přijímající země, nebo bojem za stabilizaci situace v zemi svého původu ve službách armády cílové země migrace.



Miroslav Radiměřský, Mendelova univerzita v Brně

Každý by měl mluvit jen o tom, co zná

Vylučovat kohokoliv z veřejné debaty je problematické, a pokud nejde o extremisty, tak i škodlivé. Navíc pokud jde o celou skupinu lidí. Ekonomická profese má mnoho chyb a zmíněné prognózy a předpovědi krásně ukazují, co ekonomové nemají dělat. Tedy spekulovat o přínosu v desetinách procenta HDP, zvláště pak v případě takto komplexního problému.

Je otázka co ekonomové vědí o migraci. Dovolím si říct, že o ekonomicky motivované toho vědí docela dost. Na druhou stranu ekonomická migrace je dnes na černé listině a zabýváme se zde uprchlíky hledajícími mezinárodní ochranu. Je pravda, že o této migraci vědí ekonomové mnohem méně. Dobrá, tedy připusťme, že o migraci nic nevíme.

Máme zkušenosti

Ekonomie jako obor je ale tak široká, jak je široká lidská činnost. Máme zde ekonomky a ekonomy finančních trhů, ale taktéž bydlení, trhu práce, sociálních systému atd. Nač si vzpomenete, na to najdete ekonoma, vysokoškolský předmět, někdy celý obor nebo katedru.

Zda se bude jednat o krizi nebo o využitou příležitost, pak záleží na tom, jak se s tímto šokem vyrovnáme a jak jej dokážeme zpracovat

Tedy i v případě, kdy nevíme nic o migraci, tak toho víme mnoho o silných a slabých stránkách naší ekonomiky, o pružnosti trhu práce. Víme, kde naše instituce pomáhají a kde naopak překáží.

Dovolím si říct, že máme zkušenosti s tím, jak (ne)dokáží naše systémy (ne)reagovat na vnější šoky. Právě velkým vnějším šokem příchod uprchlíků rozhodně je. Zda se bude jednat o krizi nebo o využitou příležitost, pak záleží na tom, jak se s tímto šokem vyrovnáme a jak jej dokážeme zpracovat.

Ekonomové a úzkost?

Souhlasím s východisky Edwarda Hadase v tom, že ekonomové nedokáží řešit úzkost a strach domácí populace. Stejně tak nedokáží říct, jak moc se máme solidarizovat s uprchlíky. Jenže od toho tu ekonomové nejsou a takovou ambici by ani neměli mít. Úzkost zvládnou psychologové, zbytek jsou otázky pro sociology, politiky a filozofy.

Můžeme dát odpověď na otázky, co je třeba udělat, aby se migranti mohli snáze ekonomicky začlenit a vstoupili na trh práce

Se závěry už ale souhlasit nemůžu. Neměli bychom jako profese mlčet. Můžeme dát odpověď na otázky, co je třeba udělat, aby se migranti mohli snáze ekonomicky začlenit a vstoupili na trh práce.

Podobně nemůžu souhlasit s tvrzením, že politické hranice národních států stále určují ekonomickou agendu. Agenda přišla zvenčí, z globalizovaného světa. Národní státy se jí snaží čelit, ale jak ukazuje žádost Německa o přerozdělování, ani ty silné a bohaté to nejsou schopny zvládnout samy.



Monitor Jana Macháčka

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.