Kryptoměny jsou formou podvodu letadlo

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

Jako v případě každé bubliny nenakupují investoři kryptoměny k tomu, aby je použili v transakcích, ale proto, že očekávali, že se zvýší jejich hodnota. Jediné opravdové použití bitcoinu spočívá v umožňování ilegálních aktivit, daňových úniků, ve vyhýbání se kontrolám pohybu kapitáli v praní špinavých peněz.

Podle ekonoma Nouriela Roubiniho bitcoin a další kryptoměny představují „matku všech bublin“, a proto se ho loni mezi Dnem díkůvzdání a Vánocemi všichni ptali, má-li se je koupit. Podvodníci, švindleři, šarlatáni a karnevaloví bankéři se nabízejí investorům typu FOMO („fear of missing out“ neboli „abych zase o něco nepřišel“) a berou je na projížďku. Co o tom soudíte?  Zde je můj celý výtah o Roubiniho článku.

Lubomír Lízal, Fakulta elektrotechnická ČVUT a Český institut informatiky robotiky a kybernetiky ČVUT.

Kupte si třeba tulipán

Vlastnost, kdy jsou všechny transakce do minulosti neanonymní, nezměnitelné a dohledatelné, je skvělá. Druhá strana mince však říká, že pravdou je to, co má nadpoloviční „souhlas“ všech účastníků. A jde bohužel o základní vlastnost a princip distribuované databáze, na které je blockchain založen.

To je v protikladu s první vlastností a činí z toho všeho zatím jen zajímavý koncept. Zda je reálně využitelný, a jak, se teprve musí zjistit. Buď je totiž třeba vyřešit jednoznačnost, aby byla právně čistá, nebo aspoň nalézt problém, kvůli němuž technologie záznamů na bázi konstantního hlasování a pravděpodobnosti „pravdivého“ stavu představuje pokrok, ať z hlediska rychlosti či ceny. To se dosud nestalo.

Pomiňme fakt, že aplikace anonymního hlasování na majetek, tedy na určení vlastnictví, vyžaduje velkou míru odvahy. Dnes všechna kryptoaktiva založená na blockchainu nemají žádné podkladové aktivum, jde jen o kryptotokeny a o víru v objevení dalšího kupce a převodu binárního symbolu zpět do hodnot či peněz reálného světa. Z tohoto hlediska jsou dnes jen formou podvodného systému letadlo či tulipánové horečky. A tak kupte raději tulipán, uděláte radost manželce nebo alespoň květinářce.

Kryštof Kruliš, předseda správní rady Spotřebitelského fóra, z.ú. a analytik AMO

Hrůza bankéřů

Velký varovný vykřičník nad schopností kryptoměn být uchovatelem hodnoty nakreslila bankovní skupina Lloyds, když začátkem února 2018 jako první ve Spojeném království zakázala používat své kreditní karty k jejich nákupu. Rozhodnutí poháněla obava, že v případě pokračujícího oslabování virtuálních měn nebudou lidé schopni splácet své dluhy.

Sebedestruktivní transakce

To, že bankovní skupina Lloyds považuje nákup například domácího zařízení či elektroniky za méně rizikový než bitcoinu a dalších kryptoměn, se zdá logické. Pokud se unáhlíte s nakupováním, stále je šance vše vrátit nebo aspoň prodat za zbytkovou hodnotu. Zaplacení dovolené či dalších rychle spotřebovatelných služeb kreditní kartou však bylo a nadále je bez problémů také možné. Pro někoho, kdo potřebuje zaplatit za takovou službu, to je dobrá zpráva.

Ukazuje se však, jak velkou hrůzu u bankéřů musela vyvolat živelná bitcoinová zlatá horečka a následný drastický propad hodnoty mezi Vánocemi a začátkem února. Nákup bitcoinu proto Lloyds vytěsnil do kategorie potenciálně nejvíce sebedestruktivních transakcí. Je však nutné z pomyslné vaničky vylít všechny kryptoměny a dítě v podobě technologie blockchainu?

Přiznejme si, že některé kryptoměny se už stihly poměrně dost zašpinit. Jejich hodnoty byly vyhnány euforií a lze očekávat i zásahy regulátorů do způsobu jejich použití. Konec některých kryptoměn proto asi nakonec přijde. Těžko však nyní předpovídat, zda to postihne i technologii blockchainu coby decentralizovaného způsobu přenosu ověřitelných údajů s vyloučením možnosti falšování či napadení hackerskými útoky.

Spíše malá poptávka

Vedle kryptoměn tato technologie stále čeká na širší uplatnění. Využití prvků technologie blockchainu by bylo možné si představit například v oblasti uzavírání smluv nebo prokazování různých oprávnění na dálku, ať již jde o diplom ze školy, vlastnické právo k nemovitostem, autorství či zakoupení licence k určitému dílu.

Dokud důvěřujeme centralizovaným systémům – od peněz po veřejné rejstříky –, bude poptávka po blockchainu spíše malá. I to se však může v budoucnu změnit a nelze ani vyloučit prorůstání některých prvků technologie blockchainu do centralizovaných systémů.

Michal Pícl, Podnikohospodářská fakulta VŠE, člen představenstva Masarykovy demokratické akademie.

Důvěra v systém

Moderní měnové systémy nejsou bezchybné a například českou monetární politiku lze kritizovat z řady chyb, ať už nevědomých nebo záměrných. To by ale ve výsledku nemělo vést k vytváření alternativních měnových systémů. Důležitým aspektem debaty o měnách je pak důvěra v systém. Bez ní a zájmu většiny obyvatel bude bitcoin pro obyčejné lidi nadále spíše kuriozitou k použití v kavárnách, či obchodech nabízejících ji spíše jako další službu pro zákazníky než jako alternativní platební možnost.

Dopad na životní prostředí

Na jednu stranu by se mohlo zdát, že se bitcoin stal jen zábavou pár pomatených anarchokapitalistů, kteří si ve svých úkrytech hrají na bankéře. Bohužel lze pozorovat i zásadní společenské dopady. Díky své anonymitě se tento digitální systém stal prostředkem, kterým se lze vyhnout hledáčku demokratických institucí a právnímu systému jako takovému a mnohdy je využíván černým trhem k směně drog, zbraní, či lidí.

Neopomenutelný je i dopad kryptoměny na životní prostředí. Lidé si příliš neuvědomují, že veškeré internetové technologie a záplava dat nejsou jen neviditelnou energií plující vesmírem, ale představují obrovská energeticky náročná datová centra. Kapacita potřebná k těmto úkonům pak spotřebuje enormní množství energie, které vždy není z nejčistších zdrojů.

Masivní těžba kryptoměny se dnes díky levné ceně elektřiny odehrává především v Číně, kde jsou elektrárny poháněny na bázi spalování hnědého uhlí. Zábava pro pár nadšenců se tak postupně mění v ekologickou katastrofu díky extrémní uhlíkové stopě, kterou za sebou energeticky náročná těžba virtuální měny zanechává.

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Narušování monopolu státu

Hlavním problémem každého investora je, že své prostředky musí obětovat nyní, zatímco jejich výnos bude k dispozici až v budoucnosti. Ekonomická teorie proto investorovo rozhodování váže na řadu jeho psychologických rysů, z nichž všechny tak či onak souvisejí s jeho oblibou či naopak neoblibou rizika. Vedle těchto subjektivních parametrů hrají roli i parametry objektivní, reprezentované například pravděpodobnostmi vývoje poznatkové základny a politického systému.

Ohledně technologického rozvoje byl zmíněn problém blockchainu. Ohledně něj jen připomenu, že v principu jde o totéž jako u takzvaného work-flow a že podstatnému uplatnění obdobných koncepcí tedy nebrání stav technologie, ale středověká úroveň společenských věd. Dobrou zprávou pro investory do bitcoinu by pak mohlo být, že okamžik prolomení uvedené bariéry se blíží.

Horší by tedy mohl být pro investory do bitcoinu odpor státu proti narušování jeho monopolu. V tomto případě by ovšem mohli své naděje načerpat z poučení, že i za mnohem horších časů bylo možné před státní regulací vždy nějak uniknout, například na černý trh, tehdy s dolary.

Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank

Investiční hračka pro otrlé

Bitcoin se postupně odhaluje – ukazuje nám, co je, a není. V každém případě není měnou. Měna musí být stabilní a všeobecně přijímané platidlo. Rychle se zapomíná, ale bitcoin jen loni zažil několik cenových propadů, při kterých se jeho hodnota snížila minimálně o čtvrtinu. Denní pohyby v řádu desítek procent nejsou výjimkou.

Virtuální komodita

Jen si představte, kdyby se hodnota peněz ve vašich peněženkách tak často a výrazně měnila! Jít nakupovat za bitcoiny třeba jenom potraviny by byl silný adrenalinový zážitek! A k tomu si připočítejte nemalé poplatky za transakce. Nevěděli byste ani ve frontě u pokladny kolik za pečivo, máslo a mléko zaplatíte, až přijdete na řadu. Takže k čemu ten bitcoin je? Další hračka pro ty, co rádi zkouší nové věci, a pro finanční hráče nový instrument, se kterým mohou obchodovat a snažit se na růstu jeho ceny vydělat.

Růst ceny bitcoinu je jen výsledkem módní poptávky, která výrazně převyšuje nabídku nadiktovanou algoritmem. Nic neříká o její vnitřní hodnotě založené na důvěře, stabilní hodnotě a jistotě, že vždy najdu protistranu, která danou „měnu“ přijme jako platidlo. Proto je současná energetická náročnost dolování bitcoinu pouze jeho okrajovým problémem.

Jeho skutečným problémem je, že se o něm neprávem mluví jako měně, kterou není. Je virtuální „komoditou“, která se virtuálně těží. Nic víc. A jako s komoditou si s ní finanční trhy a investoři také hrají.Navzdory tomu budou kryptoměny pořád in, stejně jako nové aplikace a vychytávky na mobilu. Ale obávám se, že jen do té doby, než bude na trh vržen současnými držiteli větší objem bitcoinů.

To se pak ukáže, kdo opravdu kryptoměnám (bitcoinu) věří jako budoucí alternativě k běžným penězům, a kdo se jen chtěl svést na vlně růstu (FOMO) cen a zapomněl, co finanční trhy umí: vytvořit bublinu, která rychleji splaskne, než se nafoukne. Zatímco investice do kryptoměn považuji za módní výstřelek, investice do startupů, které se zaměřují na technologické inovace, jsou sice rizikové, ale stojí za nimi podnikatelský příběh, nikoli nákupní horečka.

Svatopluk Kapounek, think tank Mendelovo evropské centrum

Spíše pocitová spekulace

Základním problémem kryptoměn je, že nemají vnitřní, laicky řečeno, fundamentální hodnotu. Investujete-li dlouhodobě do akcií, očekáváte růst hodnoty dané společnosti či výplatu dividend, u dluhopisů úrokový výnos. Anebo naopak spekulujete na pokles jejich cen prostřednictvím krátkodobých pozic.

Podobně je tomu u alternativních aktiv typu zlato či jiných komodit, kdy buď očekáváte růst poptávky (například ze strany průmyslu) a tedy i ceny, anebo naopak očekáváte růst nabídky a spekulujete na pokles jejich cen. Komodity (stejně jako měny) pak mohou sloužit i pro spekulaci na politická rizika či na změny v nastavení základních nástrojů hospodářských politik.

Behaviorální pozornost

Něco jako vnitřní hodnota kryptoměny bohužel neexistuje. V porovnání s běžnými měnami neslouží kryptoměna jako prostředek směny (nelze ji libovolně směnit za produkty či služby), nelze ji použít jako zúčtovací jednotku (její cena je příliš volatilní, aby bylo možné prostřednictvím kryptoměn ocenit zboží či službu), ani jako uchovatele hodnoty (vysoké riziko způsobené volatilitou ceny).

V současnosti neexistuje žádný robustní teoretický či empirický model, který by mohl odhadnout vnitřní cenu kryptoměny, tedy její správnou hodnotu. Lze tedy do kryptoměny investovat? Ano lze, říkejme tomu ale spíše spekulace, konkrétně pocitová. Kryptoměna je ve své podstatě něco, co ekonomové nazývají Veblenův statek. Tedy aktivum přinášející sociální užitek, jehož poptávka roste s rostoucí cenou (a naopak).

Poptávka po kryptoměnách je přitom primárně tvořena takzvanou behaviorální pozorností, kterou lze měřit například množstvím článků v médiích, příspěvků a komentářů na sociálních sítích nebo zadáváním názvu kryptoměny na webových vyhledávačích. Důkazem může být statistika Google Trends, kde množství vyhledávání klíčového slova bitcoin téměř přesně kopíruje jeho cenu.

S použitím hrubé síly výpočetní techniky, konkrétně text-miningu či strojového učení, a za využití obrovského množství dat obsahujících pocit, může být „investice“ do kryptoměn obhajitelná a celkem racionální. V opačném případě je spíše loterií, nikoliv spekulací či dokonce investicí.

Pavel Kohout, Partners

Kdo potřebuje kryptoměny?

Možná kryptoměny mají nějakou budoucnost, i když zatím jejich význam pro světovou ekonomiku představuje jen zlomek, dejme tomu trhu se starožitnostmi a sběratelskými předměty (který je sám o sobě okrajový). Problémem především je, že kryptoměny nikdo ve skutečnosti příliš nepotřebuje.

Domácnosti mají příjmy i výdaje v konvenčních měnách. Strach z inflačního znehodnocení úspor buď přehlížejí, nebo mají investováno v akciích, které jsou nejpřirozenější ochranou proti inflaci – hodnota akcií roste s tím, kolik peněz je v oběhu.

Pomalý nástup

Podívejme se na statistiky počtu uživatelů. Kryptoměny jsou na světě již pěkných pár let a stále se počet jejich uživatelů pohybuje pouze v řádech desítek milionů. Srovnejme to s něčím, co lidé opravdu potřebují, například mobilními telefony. Jejich náběhová křivka byla nesrovnatelně strmější. Pomalý nástup kryptoměn lze vysvětlit jen jedním způsobem: nikdo je nepotřebuje. Pokud ano, pak spíše jako spekulativní hračku než peníze.

Ani nefinanční podniky kryptoměny nepotřebují. Tržby i náklady mají opět v konvenčních měnách, všechny úvěry a cenné papíry jsou v nich rovněž denominovány. Upřímně, kdyby nějaká firma vydala dluhopis v kryptoměně, byla by to nejjistější známka, že je v nouzi.

Pak jsou zde banky, které potřebují kryptoměny ze všeho nejméně. Po všech gigantických investicích do informačních systémů a regulatorních nároků se jim nechce investovat další miliardy do nové infrastruktury, jež obstarává něco, co má pouze okrajový význam a nejistou budoucnost.

Mizivá pravděpodobnost

Umím si představit, že některá z kryptoměn se nakonec prosadí jako nový světový standard konkurující dolaru nebo euru. Která to bude? Určitě ne bitcoin, jenž je z inženýrského hlediska velmi nepodařený: bitcoinové transakce jsou pomalé, drahé a úroveň zabezpečení je na úrovni roku 1990.

Tyto nežádoucí vlastnosti nelze zlepšit žádnými oklikami, jsou zabudovány do systému. Ani nemluvím o energetické náročnosti: jedna bitcoinová transakce spotřebuje zhruba čtyřistatisíc krát více energie než jedna platba kartou v systému VISA. Vynechal jsem něco?

Ano, státy. Žádný stát kryptoměny nepotřebuje, takže ani odtud nelze čekat podporu. A i když je pro leckoho představa svobodné měny nezávislé na státu velmi lákavá, pravděpodobnost, že konvenční měny získají konkurenci, je v dohledné době mizivá.

Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Peníze bez klíče

Bitcoin a další kryptoměny mají budoucnost. A pokud se jim nebudou házet klacky pod nohy, potom to bude budoucnost optimistická. Poprvé v historii počítačů máme digitální informaci, kterou nelze padělat a zároveň není centrálně spravovaná. A to je dobrá zpráva pro všechny, kdo by rádi měli lepší peníze. Takové, ke kterým nikdo nemá klíč. Které nemůže nikdo stejně jako Antonín Zápotocký před 65 lety masivně znehodnotit. Už jen proto mají bitcoin a další kryptoměny hodnotu a měli bychom je studovat.

Přežije jen zlomek

Bitcoin je technologie, která se vyvíjí. Může reagovat na problémy okolního světa. Je to protokol, který lze upravovat, kopírovat a testovat na něm nové funkce či hrát si s ním a přicházet na dosud neobjevené. To je síla, kterou dosud žádné peníze neměly. Je pravda, že se kryptoměny potýkají s nedostatky. A je dobré na ně upozorňovat.

Například to stále nejsou peníze, mají ale všechny dobré vlastnosti, aby se jimi jednou staly. Zatím to tak snadné není, a pokud bychom přenesli dnešní bitcoin o sto let dopředu a chtěli, aby jej používal celý svět, nefungovalo by to. Je to pomalý evoluční proces, ale směřuje k jasnému cíli.

Je pravda, že v budoucnosti nedává smysl mít tisíce kryptoměn. Dnes jich ale potřebujeme přesně tolik, kolik jich je. Potřebujeme, aby se testovaly, aby lidé projevovali své preference, potřebujeme podnikatelské objevování toho, co bude v budoucnu nejlépe sloužit svému účelu. Zatím to nevíme. Netušíme, které kryptoměny přežijí. Bude to zlomek, to je jisté. Proč tomuto procesu ale bránit nyní? Centrální plánovači hned vědí, co je pro budoucnost nejlepší. Zbytek světa to nejlepší každý den hledá na trhu.

Ozdravný proces

Srovnávat nárůst množství kryptoměn s inflací nedává příliš smysl. Je to jako kdyby dolar měla být špatná měna, když zanikla československá koruna a vznikly dvě nové měny. Dolaru se to pochopitelně nijak netýká. Ano, kryptoměny se používají i k nelegální činnosti. Stejně tak dolary a české koruny.

To, co je nelegální, je samotná nelegální činnost, nikoli prostředek, který se k tomu účelu používá. Nehledě na to, že v procentech je nelegální činnost v kryptoměnové ekonomice srovnatelná s ekonomikou používající českou korunu. Nejde o více než jednotky procent.

Spousta lidí čekala, že sebere kryptoměnám blockchain a využije jej pro jiné odvětví. Zatím se žádná další fungující aplikace nenašla. Možná proto, že se málo snažíme. Pravděpodobnější ale bude, že to zatím nedává příliš smysl. Zejména proto, že bez odměny vyplácené v kryptoměnách nemají „těžaři“ motivaci ověřovat transakce. Blockchain bez bitcoinu je jen zajímavá, ale v podstatě obyčejná databáze. Také mě mrzí, že se na bitcoin a další kryptoměny lidé dnes dívají spíše jako na zázračnou investici než na geniální a průlomovou technologii. Touha po pohádkovém zbohatnutí je silnější.

K novým a inovativním trhům však zlaté horečky patří. Prožijeme si možná další dotcom bublinu, ale stejně jako u té první půjde o ozdravný proces, ze kterého vyjdou vítězové ještě silnější. A možná někteří vsadili na správného koně. Bez peněz totiž nemůžeme ve vyspělé globalizované společnosti fungovat.Teď si jen musíme vybrat, zda k tomu účelu chceme peníze, které ovládají lidé jmenovaní prezidentem, nebo peníze, které si lidé dobrovolně vybrali na trhu.