Krach Merkelové vyvolá nejistotu v EU

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

V Německu zkrachovala na konci minulého týdne jednání o ustavení nové vlády dlouholeté kancléřky Angely Merkelové. Ukazuje se, že Německo, jež bylo v celém poválečném období považováno za vzor nejvyšší možné stability, stabilní tak úplně není. Jak podle vás krach koaličních jednání v Německu ovlivní plány na další integraci Evropské unie, především eurozóny?

Michal Pícl, Podnikohospodářská fakulta VŠE; ředitel Odboru analýz a informací Úřad vlády ČR.

Svět se točit nepřestal

Situace v Německu je často přirovnávána k politickému zemětřesení, které tato země v dosavadní poválečné historii ještě nezažila. Stále je ale k dispozici řada scénářů, jak situaci řešit. Kromě pokusu o velkou koalici, kterou odmítají němečtí socialisté, připadá v úvahu například menšinová vláda kancléřky Merkelové. Žádná situace ale není patová, vždy jsou k dispozici předčasné volby, ač si je snad nikdo nepřeje. Všechny tyto kroky jsou však stále jen domácím úkolem dosavadní kancléřky, která jako vítěz voleb musí situaci řešit. 

Svět, respektive Evropa, se točit nepřestaly. Krach koaličního jednání neznamená krach evropské integrace. Důkazem může být poslední summit ve švédském Göteborgu. Představitelé členských zemí EU zde jednali o dalším kroku hlubší integrace. Schválen byl zásadní dokument o společném pilíři sociální práv, k jehož tvorbě byly přizvány všechny země EU, ačkoliv se má týkat především zemí eurozóny. Pilíř má zajistit lepší životní a pracovní podmínky pro Evropany. Spravedlivá mzda, pomoc nezaměstnaným nebo větší bezpečnost na pracovišti už nebudou tabu a Evropská komise bude hodnotit, jak členské země principy evropského pilíře sociálních práv plní.

Integrace evropských i světových trhů způsobuje růst nerovnosti mezi bohatými a chudými. Procesy globalizace tlačí sociální standardy na minimum. Evropská unie na tyto výzvy ale reaguje a prohlubuje spolupráci členských zemí, ať už má Německo složenou vládu, nebo ne. Evropské státy si totiž velice dobře uvědomují, že výzvy současnosti, které před námi stojí, mají především globální charakter a musíme je řešit společně. Jiná cesta k úspěchu nevede. Domácí úkoly jednotlivých politických reprezentací tak musí zůstat lokálním problémem, který nesmí být postaven nad zájmy celého společenství.

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Jen předehra

Uvidíme, zda nejde (jako u nás) pouze o předehru, po níž už budou moci i Zelení zapomenout na předvolební programy. Jediná skutečně tvrdá data se pořád týkají jen nahlodání dosavadních pilířů německé politiky, čímž by se mělo rozumět především posílení AfD, jakkoli křehce může toto společenství zatím vypadat. Zejména v této souvislosti bude hrát zásadní roli (jako u nás) smrtelné nebezpečí, které pro uvedené pilíře mohou znamenat předčasné volby.

V návaznosti této situace na EU bychom mohli připomenout, že stále jen čekáme, kdo a jak už konečně vymezí stupeň tvrdosti, s níž budeme chtít udělit lekci Velké Británii, a případně upozorní na rozsah blamáže, kterou takový pokus může skončit. Bohužel, místo vášnivé debaty na tato témata můžeme zatím sledovat jen napínavou soutěž ohledně nových sídel unijních úřadů s nepochopitelnou náplní činnosti.

Otázka brexitu je instruktivní především v tom, že „technikálie“ s dělením států lze vyřešit za jedno odpoledne, existuje-li k tomu politická vůle, jak snadno doloží zkušenosti z Československa a Sovětského svazu. A právě z tohoto důvodu je podstatné, zda v Německu z dnešního vyjednávání vzejde opět jen politička, která se naučila problémy trpělivě vysedět, nebo se i u nich objeví nějaký nový Sebastian nebo Emmanuel (například jménem Christian).

Možná si pak i naše zastaralá garda vzpomene, že rovněž náš volič vždy ocenil politiky, kteří měli zásadní potřebu problémy řešit, nikoliv vysedět.

Dominik Stroukal, Liberální institut

Slušná politika

Ano, je to tak, skutečně je lepší vůbec nevládnout, než vládnout špatně. To, co pronesl šéf FDP Christian Lindner, je esencí klasického liberalismu a měli bychom být vděční, že to řekl nahlas.

Je zjevné, že je to složitá situace. Evropská unie se postupem času stávala více Německem, než se podařilo všem ostatním zemím EU stát se Evropskou unií. Jakýkoliv problém v Německu je i náš problém. Na druhou stranu, jakýkoliv pozitivní vývoj bychom měli sledovat se stejnou radostí. A současná situace je pozitivní.

Zaprvé, demokracie funguje. Čekali bychom snad, že v jednom ze vzorů západního světa, patrně druhé nejdůležitější ekonomice Západu, dojde po demokratických volbách k jinému než demokratickému průběhu jednání? Řada lidí je zklamaná, že jejich favoritka nemůže mocnou rukou rozhodnout, jak uzná za vhodné. I kdybych stokrát souhlasil, je skvělé, že žijeme ve světě, kde i dvanáct let vládnoucí symbol svobodného Západu může ve svobodných demokratických volbách jednoduše nezískat pozici, na kterou byl zvyklý.

Zadruhé, slova šéfa FDP vrací naději na skutečně liberální politiku, které Západu desítky let chyběla. Jakkoliv je potřeba být vůči politice a politikům obezřetní, pokud bychom mu jeho slova věřili, šlo by o milý návrat ke starému dobrému laissez-faire, tedy „nechte nás být“.

A je to velký kalkul, že na svá slova naláká další příznivce. Pokud předčasné volby nebudou, alespoň byl konzistentní a byl tím, kdo se postavil establishmentu. Kdyby se předčasné volby uskutečnily, potom by FDP patrně získala více hlasů.

Zatřetí, i tak silná osoba jako Angela Merkelová si čas od času zaslouží feedback. A nejen ten pozitivní. A feedback pro symbol Německa je feedbackem pro celou EU. Něco se dělá špatně. Zamyslete se.

Mějme pro Německo pochopení. Na vládě spolu se zelenými a dalšími levicovými stranami se nechtějí liberální politici podílet, což je pochopitelné. Ostatní strany mají také své zájmy a mnohým vyhovují předčasné volby. Je to pořád jenom politika. A pořád slušná politika. Jen jsme si u Německa odvykli, že by to mohlo být složitější.

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Období nejistot

Potíže se sestavováním vlády v Německu asi mít bezprostřední vliv na německou pozici v jednání o integraci nebudou. Povedou hlavně ke zdržení procesu oproti optimistickým předpokladům. Zatím nevíme, jaká bude výslednice politického vývoje v Německu, a dokud ta nebude jasná, bude výsledkem zdržení. To může paradoxně vyhovovat nám, protože přílišný spěch v jakýchkoli akcích by nás zastihoval nepřipravené.

Jak se bude dále vyvíjet generační výměna v politickém systému Evropské unie (a ostatně v celé euroatlantické komunitě) je důležitější, a je to také značně nejisté. Nastupující generace konečně začíná otevírat a diskutovat problémy, které si musí Evropa vyřešit, ale zatím není vůbec jasné, jakými prostředky to bude dělat, a už vůbec není jasné, k čemu to povede. To proto, že do diskuse vstupuje často mimo zaběhaný stranický systém a výrazně jej mění. Její situace je proti starším generacím ztížena prozatím rostoucí vahou nespokojených starších občanů a také explozí iracionálního strachu. Nastupující generace potřebuje čas, aby tyto tendence vstřebala, respektive překonala, tudíž jisté zdržení procesů připravených jejich předchůdci je potřebné. V každém případě vstupujeme do období nejistot.

Povzbuzující je skutečnost, že se na obzoru objevují nápady a představy různého druhu a že proces (zatím) není násilný, jak v minulosti při takovýchto významných generačních obměnách býval. A zdá se, že si systémy brzd a protivah v ústavách všech evropských zemí (a zejména v Německu) s touto situací asi poradí. Je to důležitá zkouška životnosti poválečného uspořádání v našem prostoru.

Pavel Kohout, Partners

Německý slon v porcelánu

Je těžko pochopitelné, co má Merkelová společného s liberální demokracií. Ve své politické praxi se chovala spíše jako pruský absolutní monarcha než jako předsedkyně vlády demokratické země. Jednala, jako kdyby ona sama byla kancléřkou celé EU a její rozhodnutí byla obecně právně závazná. Je vlastně s podivem, že centralistický přístup Merkelové (mylně vydávaný za internacionalistický) dokázal z EU vypudit zatím jen Velkou Británii.

Bohužel není jisté, zda případný odchod Merkelové, který není v žádném případě jistý, přinese změnu k lepšímu. V Německu existují politikové, kteří mají ještě extrémnější a ještě více autoritativní vize Evropy než Merkelová. Bohužel největší evropská ekonomika zůstává po politické stránce stále stejným slonem, který v evropském porcelánu již způsobil tolik škod.

Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Další zdržení

Evropský integrační proces neskončí v důsledku krachu vyjednávání o nové německé koaliční vládě. Jen se opět – jako již po několikáté – odloží začátek skutečných jednání o budoucnosti evropského integračního procesu a eurozóny. Bez znalosti složení a programového prohlášení budoucí německé vlády nemá smysl otevírat otázky typu společného ministra financí zemí eurozóny nebo vytvoření vlastního rozpočtu poskytujícího stabilizační funkční v případě výskytu asymetrických šoků pro země eurozóny.

Neustanovení nové německé vlády však nezastaví všechny již probíhající iniciativy. Především Evropská komise může pokračovat v přípravě a implementaci schválených návrhů v již otevřených oblastech, jako je bankovní unie nebo unie kapitálových trhů.

Evropský parlament může využít období čekání na nové iniciativy směřující k budoucí integraci na doladění legislativy v oblasti ochrany vnějších hranic EU a dodržování principu solidarity ve sféře migrace a integrace uprchlíků.

Evropská komise i parlament mohou využít období před diskusí o budoucí podobě evropského integračního procesu k výraznému posunu o technických detailech budoucího uspořádání vztahu EU a Velké Británie.

Zřejmě nejvíce paralyzovanou institucí bude Rada EU. Zde jednoznačné stanovisko německých zástupců bude chybět. I přesto může Rada EU najít shodu v řadě „nepolitických“ otázek, tedy těch, na kterých lze najít shodu již na úrovni expertních skupin nebo Výboru stálých zástupců (COREPER).

Otázkou pak zůstává, zda může být bez jasné zprávy o podobě budoucí německé vlády jakkoliv přínosné plánované setkání Evropské rady (prezidentů a premiérů) členských zemí v polovině prosince. Otázky typu podoby víceleté finanční perspektivy EU (budoucího rozpočtu EU) po roce 2020 jak z pohledu velikosti, tak pohledu příjmů a výdajů, budou muset počkat na ustavení nové německé vlády.

Jan Mládek, ekonom

Čas na českou debatu

Krach koaličních jednání v Německu plány na další integraci Evropské unie (EU) ovlivní významně. Jedny polské noviny napsaly, že kancléřka Merkelová je vyřazena z debat o budoucnosti EU na dlouhé měsíce, pokud ne navždy. S odepisováním kancléřky bych sice nespěchal, pravdou však je, že se v příštích měsících bude muset Angela Merkelová opravdu zabývat především vnitroněmeckou agendou. Má připustit předčasné volby, nebo sestavit jinou vládu než takzvanou jamajskou koalici. Příliš možností přitom nemá: zvolí menšinou vládu, anebo návrat k velké koalici s SPD? Menšinová vláda by těžko mohla dělat zásadní reformy EU, ta by bojovala o své přežití ve vnitroněmeckém politickém boji. Návrat ke koalici s SPD, by se asi Merkelové líbil, ale SPD to pravděpodobně ze sebezáchovných důvodů neudělá, určitě nechce skončit jako ČSSD. Asi dojde k novým volbám.

V mezidobí může francouzský prezident chrlit reformní nápady, užít si trochu slávy, ale stejně se bude čekat na pokladníka spolku. Bez Německa žádné větší reformy nebudou. To zásadní nastane, až nová německá vláda dostane důvěru německého parlamentu a začne řešit, co dělat s EU a eurem.

Máme tedy nějaký ten měsíc na debatu, co s tím budeme – jako Česká republika – dělat.

Lubomír Lízal, Fakulta elektrotechnická ČVUT a Český institut informatiky robotiky a kybernetiky ČVUT.

Změny možné jen s novou vládou

Odpověď je strohá: Krach koaličních jednání v Německu nijak neovlivní plány na další integraci Evropské unie. Změny jsou možné, pokud je nová vláda s novým programem. Se starou vládou či bez nové vlády vždy zůstává původní stav.