Lidovky.cz

Konec Schengenu? Jen výhrůžky...

Evropa

  18:47
V souvislosti s uprchlickou krizí se stále častěji objevuje téma ukončení schengenského prostoru. Spolupracovník LN Jan Macháček se předních českých ekonomů, pedagogů a analytiků ptá: Může Schengen skončit? Co by to znamenalo pro Česko?

Schengenský prostor. foto: Shutterstock

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Na toto téma jsme už diskutovali vícekrát, ale jeví se stále naléhavější. Čím dál více politiků totiž mluví o konci Schengenu, Nizozemci navrhují jakýsi miniSchengen. Němci to možná zatím berou vůči střední a východní Evropě jen výchovně či diplomaticky a například říkají: buďte kooperativnější a solidárnější ve věci uprchlíků, Schengen potřebujete více než my.

Potíž je v tom, že Francouzi to mohou vzít vážně a svou hranici zavřít. Svobodný obchod ani svobodný pohyb zboží koneckonců nikdy nebyl nejdůležitější francouzskou prioritou. Když na to přijde, velké ekonomiky, jako je Francie, si dokážou všechno vyrobit samy: televize, auta, vlaky i letadla.

Může Schengen opravdu skončit? Co by jeho konec znamenal pro logistiku českého automobilového průmyslu a jeho propojení s Evropou. Proč nebijí čeští exportéři a průmyslníci na poplach? Jaká by podle vás nyní byla správná politika české vlády?

Přikládám výtah z textu Wolfganga Münchaua, který asi potěší české rozumné a uměřené kritiky německé kancléřky Angely Merkelové. Zároveň, což je řádově důležitější, vyděsí ty, kdo si stále myslí, že Schengen lze zachránit.

Münchau říká: vezměme, co říkají evropští lídři, a udělejme součet. Angela Merkelová říká, že pokud nebudeme mít dohodu na permanentním přerozdělování uprchlíků, existence Schengenu bude zpochybněna. Manuel Valls, francouzský předseda vlády, říká: nebyli jsme to my, kdo si přál permanentní otevření hranic, uprchlíky ze Středního východu už dále brát nebudeme. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker zase říká: když skončí Schengen, pak i euro.

Nikdo z těchto politiků to však prý nemyslí doslova. Samozřejmě, že není žádná jasná ekonomická linka mezi Schengenem a eurem. Hraniční kontroly nejsou mezi deseti ani padesáti hlavními hrozbami dlouhodobého udržení eurozóny. Juncker to myslí tak, že euro a Schengen jsou dva nejambicióznější a nejviditelnější projekty Evropské unie. Rozebrání každého z nich znamená jasný precedent a signál.

Münchau dále píše: „Merkelová učinila významnou chybu tím, jakým způsobem otevřela dveře uprchlíkům. Nekonzultovala to s ostatními politickými lídry ani s vlastní stranou. Podcenila dopad toho všeho i logistickou přípravu. Máme být opravdu překvapeni, že některé evropské země odmítají přijmout i velmi omezené kvóty?“

Co se děje? Je tolik krizí, že je na ně téměř třeba databáze: uprchlíci, terorismus, ruská invaze na Ukrajině, státní dluhy, řecká budoucnost v eurozóně, katalánská snaha o nezávislost, italské banky, Volkswagen.

EU představuje komplikovaný systém protiváh. Některá legislativa žádá dvojí většinové hlasování, jiná jednohlasnost. EU není konstruována jako systém, který je vybaven čelit geopolitickým a geoekonomickým hrozbám či krizím. Měly se dojednávat obchodní dohody, antimonopolní politika, rozdělování strukturálních fondů a sousedská politika. Teď je EU přemožena globálními a regionálními vojenskými konflikty, koordinací složitých makroekonomických věcí a humanitární krizí.

Říkávalo se prý kdysi v Bruselu, že žádná krize nesmí být promarněna. Rozpad brettonwoodského sytému zahájil proces evropské měnové integrace. Recese v sedmdesátých letech umožnila vznik jednotného trhu. Jenže doba se změnila a krize v posledních letech zůstávají promarněny.

Horší je, že Münchau navrhuje opevnit euro a hodit Schengen přes palubu. K tomu je prý ale třeba strategické myšlení a přemožení evropští lídři možná přijdou o obojí.



Pavel Kohout, Partners

Falešné hrozby

Řekněme si otevřeně, jak to s Angelou Merkelovou je.

V první řadě prodloužila a prohloubila finanční krizi. To sice paradoxně pomohlo Německu – to se díky své pověsti bezpečného přístavu těší extrémně nízkým úrokovým sazbám –, ale na úkor zbytku Evropy. Mimochodem, všechny výhrůžky pádem eura byly a jsou úplně nesmyslné, eurozóna se nerozpadne, protože je konstruována tak, aby to nešlo.

Za druhé, Merkelová zmateně a s panikou zareagovala na katastrofu ve Fukušimě, čímž způsobila Německu a Evropě velké a úplně zbytečné náklady.

Za třetí, Merkelová rovněž zmateně a extrémně nevhodně zareagovala na imigrační krizi. Ze všech jejích selhání je toto patrně nejhorší, neboť bude mít nejdéle trvající a nejobtížněji řešitelné následky.

Alternativa k Merkelové

Co v tomto kontextu znamená, když Merkelová výhrůžně mává ukončením Schengenu jako kyjem? Všichni víme z historie uplynulých deseti let, že kancléřka je ve svých názorech nestálá, nekoncepční a nespolehlivá. Co máme tedy dělat?

Na podzim 2017 budou v Německu federální volby. Můžeme jen doufat, že zvítězí nějaká rozumnější alternativa k nynější bezradné kancléřce.

V první řadě nepodlehnout výhrůžkám. Stejně jako v případě falešné hrozby rozpadu eura, ani v případě Schengenu nikdo doopravdy nechce přikročit k nejhoršímu. Německý průmysl potřebuje volný pohyb bez ohledu na politické spory.

Pokud by ovšem situace došla tak daleko, že by omezení Schengenu nebo jeho úplné zrušení se stalo nevyhnutelným z bezpečnostních důvodů, pak by se ekonomické ohledy staly malichernými.

Na podzim 2017 budou v Německu federální volby. Můžeme jen doufat, že zvítězí nějaká rozumnější alternativa k nynější bezradné kancléřce.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Zbytečné panikaření

Domnívám se, že vazby, které vytvořily Schengen, jsou robustnější, než se lidem zdají. Ono vůbec začíná být ve světě zvykem ústně a tiskem se vzájemně strašit „nedozírnými následky“.

Zdá se, že je to často panikářský instinkt lidového mudrování, ale může v tom být i snaha tohoto instinktu využít k vydírání druhých. Nezdá se mi však, že by panika již dospěla do stadia, kdy lidé nesoucí odpovědnost začnou pod jejím nátlakem jednat proti vlastní racionální úvaze.

Poškozování národních zájmů

Naštěstí byl Schengen konstruován s jistou prozíravostí, která dovoluje jeho fungování přechodně v krizi omezovat. Toho některé státy teď využívají, aniž by musely rychle rozhodovat o vystoupení ze Schengenu. To pomůže překlenout období paniky.

Bylo by dobře, kdyby si naši panikáři (z hospod, novin i politiky) uvědomili, do jaké míry někdy škodí našim skutečným národním zájmům

Ostatně (a možná trochu nebezpečně) ani „konec Schengenu“ není natolik černobílá představa, jak se prezentuje. Dávno před Schengenem byly mnohé hranice v západní Evropě dost propustné. Záleželo by proto na tom, co by se přesně stalo. O tom se ovšem těžko obecně spekuluje.

Je ovšem jasné, že nejvíce by utrpěly země, které byly od jádra dříve odděleny železnou oponou, zejména ty, o nichž se šíří fáma, že nejsou kooperativní. Nejhůře by to zasáhlo asi nás, protože na jedné straně jsme z těchto zemí nejvíce hospodářsky integrovaní a na druhé často zdrženliví tam, kde máme příležitost se stát součástí „pevného jádra“.

Bylo by dobře, kdyby si naši panikáři (z hospod, novin i politiky) uvědomili, do jaké míry někdy škodí našim skutečným národním zájmům. Ale nebojme se, sotva k tomu dojde.



Ivan Pilip, ekonom

Nejde jen o „ukazování pasu“

Ohrožení Schengenu je jednou z nejvážnějších hrozeb, které Evropa v současné době čelí. Jde o jedno z nejviditelnějších potvrzení toho, že největší nebezpečí migrační vlny není její dopad na bezpečnost Evropy, ale důsledky na politické rozložení sil a celkovou schopnost zemí řešit problémy společně.

Na rozdíl od řecké krize a nestability eura, které mohlo mít dopady na Českou republiku jen zprostředkované, znamená riziko omezení svobodného pohybu zásadní problém. Česká ekonomika je mimořádně otevřená, obchodně navázaná na západní Evropu a strukturou hospodářství závislá na bezproblémovém pohybu zboží s Německem a dalšími zeměmi.

Náš zájem

Omezení Schengenu by proto pro nás neznamenalo jen „ukazování pasu na hranicích“ – jakkoli také to by byl dramatický krok zpět ve spolupráci mezi evropskými zeměmi. Dopady by byly hlavně na výrobce, dopravce, obchodníky a celkově na hospodářství země. Nemůže být také pochyb, že omezení svobody pohybu by v rámci Evropské unie ohrozilo další kroky, které by obracely tendenci prohlubování spolupráce a vytváření skutečně jednotného trhu.

Jakkoli tedy mají obavy z nekontrolovaného přílivu uprchlíků racionální základ, naším zájmem je především podpořit spolupráci EU na celkovém řešení tohoto problému a posilovat mechanismy Schengenu

Duch nacionalismu a „obrany národních zájmů“ – ať už to může znamenat cokoli – by si jistě brzy hledal další cíl. Posílení odstředivých tendencí by mohlo vést k tomu, že Británie skutečně z EU vystoupí, čímž dodá další dynamiku dominovému efektu, které mohou všechny tyto změny přinést.

Česká republika by patřila mezi země, kterou by takový vývoj poškodil nejvíce. Jakkoli tedy mají obavy z nekontrolovaného přílivu uprchlíků racionální základ, naším zájmem je především podpořit spolupráci EU na celkovém řešení tohoto problému a posilovat mechanismy Schengenu podporou lepší ochrany jeho vnější hranice – nikoli novému stavění hranic uvnitř Evropy.

Svět kolem nás se mění a řadu trendů, včetně zvýšení počtu přistěhovalců, můžeme možná zpomalit, ale určitě ne zastavit. Jak napsal ve svém komentáři Gideon Rachman: Multikulturalismus není naivní liberální touha – to je realita moderního světa. V Čechách se tedy můžeme tomuto trendu aktivně přizpůsobovat a podílet se na jeho společném zvládnutí. Nebo se obehnat drátem a sedět tady v centru Evropy sami a se všemi riziky, která izolace přináší.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Opačná příčinná souvislost

Asi nepřekvapím, že na problém eura a Schengenu nahlížím v zásadě opačně, než naznačuje otázka. V prvním případě jsem nebezpečí pro evropskou soudržnost dovodil vcelku hned, a to ze zjevné neoptimality příslušné měnové zóny a navíc i ze zkušeností s bývalou NDR.

Naopak hrozeb Schengenu jsem si, s hanbou přiznávám, všiml až nedávno, nejspíš proto, že i já jsem propadl euforii z pohledu na Rusy ve frontě na pasové odbavení.

Opakování Ronalda Coaseho

Pro oba případy zopakujme, že Ronald Coase dostal v roce 1991 Nobelovu cenu za to, že lidstvu ke konci třicátých let minulého století otevřel oči odhalením fenoménu transakčních nákladů a formulací otázky optimální velikosti firmy, respektive jakékoli společensko-ekonomické formace.

Doporučuji okamžitě přestat s výhrůžkami, že se Evropa zhroutí, zanikne-li eurozóna a skončí-li Schengen

Například reálný socialismus se rozhodl odstranit náklady na vyjednávání a vynucování smluv – včetně těch mezistátních – vertikální integrací původně smluvních partnerů. Možná tím něco ušetřil na obchodním soudnictví a reklamních kampaních, ale faktickým důsledkem byla – jak empiricky prokázáno – jeho společenská a hospodářská sebevražda.

Všude nyní slyším, že obyvatelstvo se nemá strašit, protože strach je špatný rádce. Za sebe proto doporučuji okamžitě přestat s výhrůžkami, že se Evropa zhroutí, zanikne-li eurozóna a skončí-li Schengen. Už proto, že mnohé z nás spíše zneklidňuje opačná příčinná souvislost.



Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

V každém plotě je díra

Pokud nevěříme v reálnou možnost schopnosti obnovené ochrany národních hranic zastavit tok uprchlíků, pak zbývají jen dvě řešení migrační krize. První je spojené s faktorem času, druhé využívá historické zkušenosti s řízenou migrací.

Příchod zimy v kombinaci se změnou politiky Turecka dočasně zastaví tok uprchlíků do Evropy. Období těchto čtyř měsíců do začátku „jarní migrační sezóny“ lze využít jednak ke zvládnutí situace současných uprchlíků (ubytování, vzdělávací kurzy, vstup na trh práce), jednak na přípravu efektivních opatření na vnější hranici Evropské unie (zrychlení registrace přicházejících – připlouvajících), respektive lepší organizace jejich návratu do zemí původu nebo bezpečných zemí v jejich okolí.

Druhé řešení vychází ze zkušenosti Německa s řízenou migrací v padesátých a šedesátých letech z Turecka.

Vízum již v Turecku

Většina uprchlíků dnes přichází z Turecka. Pokud jsou země ochotné přijímat především migranty v aktivním věku, je jednou z možností provádět všechny úkony spojené s udělením víza již na území Turecka. Těm, kdo vízum získají na kterémkoliv zastupitelském úřadě členské země EU, by byl následně povolen legální příjezd (překročení) schengenské hranice.

Pokud jsou země ochotné přijímat především migranty v aktivním věku, je jednou z možností provádět všechny úkony spojené s udělením víza již na území Turecka

Vyřešil by se tím problém vysokých nákladů spojených s organizací migrace z hlediska organizované převaděčské mafie a současně by země EU měly plnou kontrolu nad složením přicházejících migrantů jak z hlediska bezpečnosti, tak vzdělání a schopností zapojení do trhu práce.

To by následně výrazně snížilo ochotu věnovat vysoké finanční prostředky na nelegální vstup do EU a v konečném důsledku „zachránilo“ evropskými politiky tolik „vzývaný“ symbol Schengenu.

Hraniční kontroly

Schengenský prostor a svoboda volného pohybu osob jsou považované za jedny z nejdůležitějších symbolů evropské integrace. Současně však hraniční kontroly v zemích mimo schengenský prostor, jako je Velká Británie, neodrazují občany EU k její návštěvě a exportéry v přístupu na britský trh. Totéž platí pro cesty a obchod se zbytkem světa. Turisté i obchodníci by se nové situaci rychle přizpůsobili.

Chceme se s ochranou hranic skutečné vrátit před rok 1989 a obnovit systém ostnatých drátů a ozbrojených vojáků se psy?

Za mnohem zásadnější lze považovat případné náklady s ostrahou nově vzniklých hranic. Nejde jen o to, co je viditelné, kontroly na hraničních přechodech, ale i z hlediska efektivnosti i celé takzvané „zelené hranice“. Chceme se s ochranou hranic skutečné vrátit před rok 1989 a obnovit systém ostnatých drátů a ozbrojených vojáků se psy? Pouze tato důsledná kontrola by mohla zabránit přechodu hranic potenciálním teroristům ilegálně, respektive výrazně tuto možnost znesnadnit.

Stále však je třeba mít na paměti naši zkušenost z doby před rokem 1989 – kdo skutečně chce, ten si i v dobře vybudovaném plotu díru najde.



Monitor Jana Macháčka
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.