Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kauza Huawei není o závislosti, ale o bezpečí

  14:06
Skandál okolo firmy Huawei rozproudil diskusi o technologické závislosti. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Chápete obavy Západu z technologické závislosti na cizí velmoci? Co může ekonom říct o pojmu technologická závislost?

Máme se bát technologické závislosti na Číně? foto: Richard Cortés, Česká pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Nejsme tajné služby a neumíme posoudit, zda mají technologie firmy Huawei nějaká zadní vrátka či špionážní zařízení. Lze však chápat, že má Západ obavy z vytvoření technologické závislosti na cizí velmoci, a sice v klíčové oblasti telekomunikačních sítí? Co může ekonom říci o pojmu „technologická závislost“? Někteří lidé se domnívají, že nastávající doba už nebude doba hayekovského svobodného trhu, ale doba soubojů technologií a bojů o technologickou dominanci. Co o tom soudíte?


 

Lubomír Lízal, rektor AAU, člen dozorčí rady Expobank a ČEZ

Kdo kontroluje bránu

Technologická závislost (spíše však uzamknutí odběratele) je ekonomicky možná pouze v případě existence obrovských fixních nákladů na přechod k jinému řešení. V minulosti tomu bylo například u MS Windows, dnes se hovoří o Googlu. Přechod k alternativě je teoreticky možný, alternativy existují, jen jsou často dražší a přináší menší užitek. Svým způsobem jde o situace podobné přirozenému monopolu. Výstavba paralelní struktury nebo přechod k jiné je tak moc finančně náročná, že není reálná. Připomněl bych dodnes problematickou souběžnou koexistenci metrického a imperiálního systému – americký šroub s Whitworthovým závitem prostě nepasuje na evropskou metrickou matici. Náklady na změnu jsou tak obrovské, že se do toho nikomu nechce. Toto jsou příklady skutečného technologického uzamčení v existujícím řešení.

V dnešní době jsme existenčně závislí na elektrické energii a na spolehlivé komunikaci. Řada procesů předpokládá kontinuální spojení nebo téměř instantní odpovědi, třeba i v podobě komunikace automatizovaných procesů. Proto jde v případě telekomunikací o jinou hrozbu. Komunikační propojení, bez kterého dnes již stát ani firmy nejsou schopné fungovat, je paralelou středověké brány do hradu. Kdo kontroluje vstup (propojení), má v moci hrad (data a procesy), z hradu pak ovládá celé království. Jinými slovy, možnost přerušit či jinak ovlivnit komunikaci je hrozbou ztráty funkčnosti. Proto tvrdím, že jde o otázku bezpečnosti, nikoliv (jen) o problém technologické závislosti.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Libertarián a globalizace

Pro jednoduchost bychom mohli začíst závislostí západních demokracií na dodávkách nafty a zemního plynu ze států, které nebudou vždy dokonale demokratické, a navíc jsou samy závislé na pracovní síle pocházející ze zemí s ještě vyšším demokratickým deficitem. Přeskočíme-li naši rostoucí závislost na textilu vyráběném dětmi na Dálném východě, můžeme se dostat až k potížím, které by asi vyvolalo rozhodnutí ukrajinské vlády stáhnout ze zahraničí svou pracovní sílu. A nakonec jsou tady i giganty typu Microsoft, jejichž manažeři s námi možná sdílejí západní hodnoty, nicméně jejichž majitelé se mohou kdykoli, obrazně řečeno, zbláznit. Všechna taková rizika samozřejmě rostou s postupující globalizací, my si tedy už jen připomeňme, že mezi její zásadní kritiky patří nejen socialistická levice, ale i každý skutečný libertarián. 

Pro ilustraci: každý výrobce aut by měl pro zajištění své nezávislosti důsledně diverzifikovat například dodavatele čalounění pro případ, že jeden z čalouníků si najde lepšího klienta nebo se rozhodne začít na plný úvazek řešit své rodinné problémy. A protože nic není zadarmo, tento výrobce by měl pochopit, že bezpečí poskytnuté diverzifikací něco stojí. Úkolem státu pak už jen bude zajistit, aby uvedené snižování rizika bylo vůbec možné, tj. aby ekonomiku otevřely co největšímu okruhu dodavatelů – v principu nezávisle na tom, co jim snad nařizuje ústava jejich domovských států.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Odpočinek na strmé cestě vzhůru

Technologická závislost samozřejmě existuje a byla tu od pradávna. Nejjasněji se vždy projevovala ve zbrojním průmyslu, kde země (případně odbojové či teroristické skupiny nebo strany občanské války) pečlivě vybíraly, od koho zbraně kupovaly, aby neupadly do závislosti na té či oné velmoci. Tato skutečnost mimochodem hrála velkou roli v úspěchu československých a belgických zbrojovek mezi světovými válkami, protože nákupem u nich se kupující nedostal do technologické závislosti na žádné velmoci.

Nesmíme zapomínat, že svět za posledních třicet let udělal ohromný krok kupředu v odstraňování bariér obchodu a že nikdy v minulosti nebyl světový trh tak svobodný jako teď. Doufejme, že několikaletý odpočinek na této strmě stoupající cestě naše principy a hodnoty vážně nenaruší.

Podobně se země, zejména pak velmoci, snaží o autarkii v klíčových oblastech hospodářství, aby v případě války nebyly ohroženy neschopností ekonomiky rychle přeorientovat výrobu na produkci potřebnou pro vedení války. Spojené státy dnes zavádějí ochranářská cla na některé produkty také proto, aby ochránily výrobu a specializace, jichž by bylo nejvíce třeba, kdyby bylo nutno americké hospodářství převést na válečnou výrobu (zpracování kovů, výroba automobilů). Evropská integrace ostatně začala s myšlenkou, že je nutno učinit Francii a Německo vzájemně technologicky závislými v oblasti uhlí a oceli právě proto, aby se jim znemožnilo vést proti sobě válku.

V období, kdy se vyjevila hrozba podivných hybridních nebo digitálních válek, se stávají další sektory zcela logicky klíčovými, v nichž státy, a zejména velmoci, chtějí udržet kontrolu. Tím trpí představa, že spějeme k ideálnímu hayekovskému světu. Do jaké míry tomu tak jest, co to všechno znamená a do jaké míry to vadí, uvidíme. Nesmíme však zapomínat, že i tak svět za posledních třicet let udělal ohromný krok kupředu v odstraňování bariér obchodu a že nikdy v minulosti nebyl světový trh tak svobodný jako teď. Doufejme, že několikaletý odpočinek na této strmě stoupající cestě naše principy a hodnoty vážně nenaruší.



Michal Brožka, hlavní ekonom CYRRUS, lektor Unicorn College

Logická státní intervence

V ekonomii sice technologická závislost není často skloňovaný pojem, ale neznámý pojem to není. Od průmyslové revoluce se technologická závislost navyšuje s rostoucí specializací. Sama o sobě taková závislost není špatná. V podstatě se tomu říká pokrok.

Pokud by měla být ohrožena bezpečnost, tak je třeba se mít na pozoru a do tržních sil tak logicky přichází státní intervence. Posouzení ohrožení bezpečnosti je ale klíčové.

V některých ohledech se ale státy bojí této závislosti plně vystavit. Proč například tak silně dotovat evropské zemědělce, jestliže můžeme výrazně levněji dovést potraviny ze zahraničí? Řadě rozvojových zemí by snížení dotací EU do zemědělství pomohlo a EU by naopak své kapacity mohla využít k tomu, co umí lépe. Podstatným argumentem zde je právě prvek potravinové bezpečnosti.

V případě závislosti na telekomunikačních sítích se lze na věc dívat podobně. Taková závislost může být ekonomicky výhodná. Z pohledu spotřebitele je nejlepší, když si může vybrat podle kritérií nejlepších služeb a kvality a nejnižší ceny. Ale pokud by měla být ohrožena bezpečnost, je třeba mít se na pozoru a do tržních sil logicky přichází státní intervence. Posouzení ohrožení bezpečnosti je ale klíčové. Pokud by obchodní konflikt vznikl zbytečně, druhá strana přijde s odvetou a konflikt eskaluje, pak je to bohužel plýtvání zdroji.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Stát se nechová jako firma

Rozumím obavám o závislosti na firmách vlastněných státem nebo se státem úzce propojeným, jako jsou například velké čínské firmy nebo jako by byla (hypoteticky) jakákoliv státní pošta, pokud by exportovala svoje služby za hranice. Při prodeji státního majetku firmám vlastněným státem vlastně ani nejde hovořit o privatizaci, neboť zde neexistuje privátní vlastník.

Rozumím obavám o závislosti na firmách vlastněných státem nebo se státem úzce propojeným, jako jsou například velké čínské firmy nebo jako by byla (hypoteticky) jakákoliv státní pošta, pokud by exportovala svoje služby za hranice.

Stát, ať už přímo nebo nepřímo skrze firmy, se totiž nechová jako firma. Má na zřeteli (také) jiné ukazatele než uspokojení zákazníků. V případě státní pošty by se mohlo jednat například o cenzuru názorů nepohodlných pro exportujícího vlastníka této pošty. Podobné úvahy existují i u Huawei, ještě posílené o možnost špehování a případně odstranění kritické infrastruktury ve vhodný okamžik.

Obava tedy správně plyne z toho, že nejde o čistě soukromého hráče. V případě soukromých firem, i gigantických, jako jsou Apple, Microsoft, Google nebo Coca-Cola, nejsou obavy na místě. Jak totiž víme od zmiňovaného Hayeka, informace jsou rozprostřené a nedostupné i gigantickým firmám, neboť jsou v hlavách a okolích dnes již sedmi a půl miliard lidí. Tam dosáhnou i technologičtí giganti s machine-learningem a velkými daty jenom velmi těžko. 

A kde jeden gigant vyhodnocuje data špatně, jiný přijde na to, jak poskytovat svoji službu lépe. Tím pádem bude pořád docházet ke konkurenci na hayekovském svobodném trhu. Vzpomínáte, jak jsme byli varováni před nezničitelnou dominancí Nokie a MySpace?



Pavel Kohout, Robot Asset Management SICAV

Mocnost druhého řádu

Poslední opravdu významná technologická společnost v Evropě vznikla v 80. letech v Británii. Šlo o společnost ARM Holdings, která vyvíjí a licencuje mikroprocesory s nízkou spotřebou energie pro použití v mobilních zařízeních. Většinový podíl v této společnosti však nyní patří Japoncům a od 80. let toho Evropa v oblasti technologií mnoho nedokázala.

Z Evropy se stala mocnost druhého řádu. Smutné konstatování u kontinentu, který ještě historicky nedávno býval na špičce vědy a techniky.

EU sice věnovala velkou pozornost danění a pokutování zahraničních technologických gigantů, sama však tápe odnikud nikam. Takzvaná Lisabonská strategie z roku 2000, jejímž cílem bylo vytvořit „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní společnost na světě, schopnou trvale udržitelného růst s lepšími pracovními příležitostmi a větší sociální kohezí,“ ale z těchto slov nezůstalo vůbec nic. Lisabonská strategie byla potichu zapomenuta, stejně jako následná iniciativa Evropa 2020.

Jistě, že složité technologie mohou mít zabudována „zadní vrátka“ nebo trojské koně, či jak tato bezpečnostní rizika nazveme. U velmi složitých systémů prakticky není v lidských silách je odhalit. U systémů strategické důležitosti dovezených z Číny nemusíme mít mnoho pochybností – a žádný běžný antivirus zde nepomůže. Z Evropy se stala mocnost druhého řádu. Smutné konstatování u kontinentu, který ještě historicky nedávno býval na špičce vědy a techniky.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Obyčejný strach

Stát se chová rozumně, když vyhodnocuje rizika. O tom není pochyb, i když je u něj mnohem citlivější, pokud je vyhodnotí chybně a udělá jen špatnou reklamu. To může vést ke spekulacím, zda není špatná reklama na objednávku, jež vyhovuje někomu konkrétnímu. Že se to čas od času děje víme.

Bojíme se, že nemáme situaci pod kontrolou. Ruku na srdce, to nemáme už dávno. Závislost nás tolik netrápí, tu si dokonce hýčkáme. Jen si nechceme přiznat, že jedna malá krabička o nás může vědět víc, než národní bezpečnostní služby.

Bát se technologické závislosti se ale můžeme jen na těch trzích, kde vládne monopol. Dokud si můžeme skutečně vybírat, nemusíme mít strach. Přesto ho máme. A jde více o strach, než o skutečnou závislost.

Bojíme se, že nemáme situaci pod kontrolou. Ruku na srdce, to nemáme už dávno. Závislost nás tolik netrápí, tu si dokonce hýčkáme. Jen si nechceme přiznat, že jedna malá krabička o nás může vědět víc, než národní bezpečnostní služby.

Mějme za cíl možnost si vybírat. Konkurence je mocná čarodějka, která se často plete, ale zpravidla kouzlí lepší svět. Potom z nás nejen opadne strach, ale i ztratíme závislost, chcete-li tomu tak říkat.



Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Konkurenční výhoda

Rozvoj technologií se již stal integrální součástí ekonomické organizace. Hayekovský svobodný trh tak bude technologickým rozvojem zásadně modifikován. Minimálně v tom smyslu, že získání adekvátní informace pro učení racionálního rozhodnutí, na jehož základě provedu obchodní transakci za rovnovážnou cenu, bude jiné než dosud.

Technologická závislost zvyšuje riziko informační asymetrie, které může prohlubovat iracionalitu učiněných rozhodnutí. Určité skupiny budou získávat díky technologickému monopolu dlouhodobou konkurenční výhodu. Ty, které se nepřizpůsobí, se ocitnou v dlouhodobé konkurenční nevýhodě.

Technologická závislost zvyšuje riziko informační asymetrie, které může prohlubovat iracionalitu učiněných rozhodnutí. Určité skupiny budou získávat díky technologickému monopolu dlouhodobou konkurenční výhodu. Ty, které se nepřizpůsobí, se ocitnou v dlouhodobé konkurenční nevýhodě.

Je otázkou, do jaké míry bude mít řadový tržní aktér možnost si mezi jednotlivými technologickými řešeními vybrat. Vše bude vyžadovat osvojení dodatečných kompetencí, nutných k pochopení všech procesů založených na příslušném technologickém řešení. Kdo si tyto kompetence osvojí, dostává se na stranu konkurenční výhody, kdo si je neosvojí, musí se spolehnou na stávající systém, jež se však patrně bude stále více tenčit.

Každopádně se začínáme pohybovat v území zlomu mezi tradiční a na technologiích založenou organizací ekonomických a společenských procesů. Je pak dosti možné, že budoucí generace s touto technologickou společností přirozeně splynou a nebudou ji považovat za ústup od hayekovského vnímání, ale za prostor, v němž je hayekovské vnímání implicitně obsaženo. Rizikem je však nepochybně situace, kdy je tato technologická společnost součástí geopolitického konkurenčního boje.



Monitor Jana Macháčka

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!