Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Je kauza VW „jen“ symptomem dravého kapitalismu?

USA

  13:00
Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: „Je emisní skandál automobilky Volkswagen důsledkem normální korporátní kultury a bezskrupulózního boje o zisk a místo na trhu, nebo je na něm něco typického pro německou byznysovou kulturu?“
V žebříčku hodnot VW zaujímá poslední místo vedle investora a životního...

V žebříčku hodnot VW zaujímá poslední místo vedle investora a životního prostředí i svědomitý zákazník, který si auto kupuje kvůli deklarované emisní efektivitě, píše Jan Pravda. foto: Richard Cortés, Česká pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Kauza Volkswagen podle některých analytiků obnažuje slabinu či zranitelnost německé ekonomiky – a tou je prý přílišná závislost na produkci automobilů. Na druhou stranu, asi každá ekonomika je nějak zranitelná a v nějakém smyslu má daleko k „ideálnímu“ rovnovážnému mixu. Po finanční krizi v roce 2008 byla třeba obnažena přílišná závislost britské ekonomiky na nafouklém bankovním sektoru. Jaká je v tomto směru podle vás situace české ekonomiky?

Ale zpět k emisnímu skandálu VW: myslíte si, že podvody jsou důsledkem normální korporátní kultury a bezskrupulózního boje o zisk a místo na trhu, tedy že jsou snad dokonce symptomem dnešního globálního dravého kapitalismu, nebo je na nich něco typického pro německou byznysovou kulturu? Může to souviset s přílišným vlivem politiků a vysloužilých politiků v koncernu VW? Co byste k celé aféře dodali vy?



Pavel Kohout, Partners

Campbellův zákon v praxi

Skandál s emisemi firmy Volkswagen je ukázkový příklad platnosti Campbellova zákona, který zní: „Čím více je určitý kvantitativní indikátor používán pro rozhodování v rámci celé společnosti, tím více bude podléhat úmyslnému zkreslování a manipulacím. Zároveň porostou tendence ke zmanipulování sociálních procesů, které tento indikátor má popisovat.“

Manipulace s emisemi motorů byla na rozdíl od například „hédonických úprav“ indexu spotřebitelských cen prováděna v utajení a nelegálně

Donald Thomas Campbell (1916–1996) byl americký psycholog a sociální vědec. Jeho zákon se dobře uplatňuje zejména u ekonomických ukazatelů, jakými jsou HDP, inflace a nezaměstnanost. Ani jeden z nich dnes již není plně věrohodný v důsledku různých „metodických úprav“, které postupně následovaly.

Manipulace s emisemi motorů byla na rozdíl od například „hédonických úprav“ indexu spotřebitelských cen prováděna v utajení a nelegálně, to však na věci nic nemění. Jakýkoli ukazatel, který je cílem regulace, bude podléhat manipulativním tlakům z různých stran. Je to obecný zákon, který platí za všech režimů.



Jan Pravda, Sanning Capital, Pravda Capital

Státně zaměstnanecký socialismus

Odpověď na otázku, zda „je chování VW symptomem dnešního globálního dravého kapitalismu“, je překvapivě jednoduchá a jednoznačná. Lze ji dokonce vyčíst přímo z deseti let finančních výkazů Volkswagenu. Návratnost investovaného kapitálu neboli ROIC (Return On Invested Capital) což je nejjednodušší míra finanční výkonnosti firmy, je v průměru pouhých 3,4 procenta. To rozhodně není dravě kapitalistické, ale naopak mimořádně nízké a zavání to spíše jakýmsi „státně zaměstnaneckým socialismem“.

Z hlediska investora je VW zaměstnaneckou agenturou, kde je investor se svými 3,4 procenta návratnosti na posledním místě

To dále podtrhuje i to, že VW zaměstnává přímo přes 500 tisíc lidí – a nepřímo to bude klidně kolem milionu lidí ve firmách dodávajících nevinné autodíly, ale také již méně nevinné lobbisty (kteří oprašují samotnou EU, členské státy a získávají výhody – asi jako před lety přimhouřené oko nad zprávou jednoho z kontrolních orgánů, že emise nejsou v pořádku –, daňové prázdniny a investiční pobídky) a PR agenty (kteří zase vymýšlejí slogany jako „Das Auto“, aby se jinak průměrný vůz tvářil jako něco super).

Zaměstnanci mají pravděpodobně nadprůměrné platy a mnoho dalších výhod, jsou organizováni v odborových svazech, kterým když se něco nelíbí, uspořádají stávku a většinou jim společnost ustoupí. Z hlediska investora je VW zaměstnaneckou agenturou, kde je investor se svými 3,4 procenta návratnosti (a nedávno odkrytým rizikem třetinové ztráty kvůli skandálu) na posledním místě. Jako podnikatelský nebo investiční záměr je taková automobilka nezajímavá.

Žebříček hodnot?

Tato symbióza státu, vedení podniků a zaměstnanců vytlačuje z trhu tvořivé podnikatele

Po posledním skandálu lze dokonce dodat, že v žebříčku hodnot VW společně s investorem zaujímají poslední místo životní prostředí, v němž chodí naše děti do školy a dýchají emise (zde již nemluvím ani o globálním oteplování, ale o toxickém prachu ze spalin), ale i svědomitý zákazník, který si auto kupuje kvůli deklarované emisní efektivitě, aby své okolí ušetřil.

Zda je to normální? Co bych k tomu dodal? Normální nevím, ale není to zdravé ani biologicky, ale ani podnikatelsky – tato symbióza státu, vedení podniků a zaměstnanců vytlačuje z trhu tvořivé podnikatele. Je určitě částečně za tím, proč Elon Musk emigroval do USA a založil Teslu v Kalifornii a ne nikde v EU. Jo a ještě: kupte si elektromobil nebo jezděte vlakem, obojí bude dříve nebo později jezdit na atom, solár a vítr. A bez emisí.



Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Lhát se nemá

„Lež má krátké nohy“, „Na každou nepravost se někdy přijde“, „Kdo lže ten krade“... Existuje řada přísloví, která nás od dětství upozorňují na skutečnost, že lhát se nemá, a v případě, že se lži nevyvarujeme, tak se na ni dříve nebo později přijde, a s tím přijde i zasloužený trest.

Morální úpadek firmy – značky v očích spotřebitelů – může mít mnohem horší dopady pro společnost VW než ekonomické náklady spojené s odhalenou lží a podvodem

Přesto se alespoň malé lži v životě dopustí téměř každý. Nemělo by nás tedy překvapit, že něčeho podobného se dopouštějí i firmy. Pokušení je vždy silnější než představa následků odhalení lži. Na druhou stranu nás již od dětství učí, že pokud je lež odhalena, měli bychom se k ní „chlapsky“ přiznat a nést následky, ačkoliv doktor Plzák doporučuje zapírat za každou cenu až do konce...

Manažeři a vlastnící VW si prozatím vybrali druhou variantu. Svádět vinu jeden na druhého a lhát, dokud to půjde. Morální úpadek firmy – značky v očích spotřebitelů – tak v konečném důsledku může mít mnohem horší dopady pro společnost VW než ekonomické náklady spojené s odhalenou lží a podvodem. V budoucnu pak bude pro kohokoliv těžké přesvědčit spotřebitele a získat opět jeho důvěru v produkty firmy.

V konečném důsledku dojde i k odsouzení konkrétních osob, jako tomu bylo v případě s manipulacemi sazeb LIBOR. Ve vzduchu však stále zůstane otázka: jsou odhalené lži a podvody pouze pověstnou špičkou ledovce, nebo jde o náhodné excesy konkrétních jedinců?

Transfer zkušeností

Závislost české ekonomiky na automobilovém průmyslu je obecně známá. Známé je i rčení, že když německá ekonomika začne pokašlávat, dříve nebo později dostane česká ekonomika rýmu.

Důležité je, aby tato výroba neskončila jen v podobě výroby základních komponent s nízkou přidanou hodnotou

Automobilový průmysl a jeho dodavatelé tvoří v současné době podstatnou část výkonu ekonomiky, exportu i zaměstnanosti. Důležité je, aby tato výroba neskončila jen v podobě výroby základních komponent s nízkou přidanou hodnotou. Pokud se podaří posílit i výzkumné aktivity a produkci s vyšší přidanou hodnotou, zvýší se šance transferu získaných zkušeností, jak manažerů, tak dělníků, do jiných oborů – takzvaný spill- over efekt.

Vysoká produktivita dosahovaná v podnicích pod kontrolou zahraničních investorů a zkušenosti získané z práce v těchto firmách se následně mohou přenést s využitím již domácího kapitálu do jiných oborů. Vyšší diverzifikace domácí produkce i exportu v důsledku sníží náchylnost ekonomiky k negativním dopadům asymetrických šoků, jako je například změna preferencí spotřebitelů.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Etické varování

Skandál s VW vypadá tak neobvykle jen proto, že Volkswagen celá desetiletí efektivně pracoval na své image a dnešní problém automobilky je tak s ní zcela v rozporu. Je problém ne jen tak kapitalismu a jeho „bezskrupulózní kultury“, nýbrž lidské přirozenosti, že příliš dlouho trvající úspěch většinou ústí v aroganci, která vede dále k přecenění vlastních schopností a podcenění rizik spojených s jejich uplatněním, zejména když jde „jen“ o porušování etiky. Zde může také hrát roli rozličný přístup k závažnosti lži (kterou to zřejmě nějak začalo) v anglosaském a naopak v kontinentálně evropském prostředí.

Připustíme-li, aby se nám takto zkazil jazyk, hrozí nám, že nebudeme schopni rozeznávat nebezpečí arogantního sklouznutí do horších věcí

Pokud bych hledal poučení z tohoto případu, nevidím je v přínosu ke kritice kapitalismu: v tomto směru mi případné poučení připadá banální, téměř téma pro kinderstube. Vidím je ve varování před etickým nebezpečím lži a její role při přechodu k horším etickým (a nakonec i kriminálním) činům. V kontinentální Evropě jsme již dávno zapomněli, že „kdo lže, ten krade“.

S tím ovšem úzce souvisí, že jsme si ve veřejném životě zvykli si nadávat do lhářů. Anglosaské prostředí, ve kterém jsem rozum bral, by člověka, který tak často činí, vyloučilo ze slušné společnosti. V britském parlamentu jsou za takovou neetičnost vážné disciplinární sankce. Jen u nás je politik schopen hodinu v televizi o svém partnerovi vykřikovat, že lže, bez následků pro svou přijatelnost ve společnosti a oblibu u voličů. Připustíme-li, aby se nám takto zkazil jazyk, hrozí nám, že nebudeme schopni rozeznávat nebezpečí arogantního sklouznutí do horších věcí. Anglosasové tomu říkají „slippery slope“.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Důsledek sociálního inženýrství

Tvrdím, že důvodem chaosu dnes diskutovaného typu je expanze sociálního inženýrství, jehož nezdolným cílem je donekonečna regulovat společenský život. Kromě jiného jsme proto svědky setrvalých pokusů chránit obyčejné spotřebitele před zdivočelými výrobci a jejich ekologickými zločiny.

Přitom další z mých oblíbených nobelovských laureátů George Stigler již v šedesátých letech jasně doložil, že tento typ regulace a ochrany nakonec vždy, pro mnohé paradoxně, posílí tu jakoby regulovanou stranu barikády. Jak varoval Milton Friedman, každá regulace je nakonec „pro byznys“, a nikoli „pro market“, což už jsem ovšem na tomto místě jednou připomněl.

Politická moc korporací

Proto není divu, že dnešní korporátní kolosy prosazují regulace stále přísnější a absurdnější co do detailu zpracování. Právě takovou regulaci totiž dokážou obejít snadněji než my, co se pohybujeme v nekorporátním světě.

Korporace dnes získaly neslýchanou politickou moc, a proto jejich schopnost vylobbovat v zásadě cokoli už prolomila veškeré myslitelné limity

Se všudypřítomnou globalizací to souvisí tak, že zmíněné korporace dnes získaly neslýchanou politickou moc, a proto jejich schopnost vylobbovat v zásadě cokoli už prolomila veškeré myslitelné limity. Kromě toho to tedy mohl být zrovna VW, kdo dnes diskutovaný způsob testování motorových vozidel prosadil v Evropské unii, či kde všude jinde.

Aby bylo jasno, v souladu s citovaným Friedmanem ani náznakem nebrojím proti kapitalismu. Právě naopak, pouze upozorňuji, jak moc mu škodí veškerá ta pseudo-ochrana spotřebitelů. A naopak jsou důsledně ignorovány například (i moje) zásadní návrhy na administrativní rozdělení dnešních too-big-to-fail molochů na dobře bankrotovatelné jednotky.



Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank

Kdo může být vítězem kauzy?

Ekonomiky malé svým rozměrem jsou náchylné na koncentraci odvětví. Ve Švýcarsku je to finanční sektor, který se na roční produkci celé ekonomiky podílí zhruba šesti procenty. Finsko se svého času chlubilo Nokií, která tvořila čtyři procenta finské ekonomiky. A skandálem zasažený Volkswagen se na produkci německé ekonomiky podílí přibližně dvěma procenty. Podíl Škody Auto na domácí ekonomice se pohybuje nad třemi procenty. Jsou to koncentrace, ze kterých běhá mráz po zádech.

Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že silný a prosperující sektor přirozeně přitahuje výrobu a služby, které jsou s ním propojené pupeční šnůrou. Tak vzniká industriální hub (průmyslové centrum). Ze světových statistik vyplývá, že automobilový průmysl má v porovnání například s farmaceutickým silnější tendenci se shlukovat. Je to racionální už kvůli úspoře nákladů a využívání dodávek „just in time“ (právě včas).

„Shlukování“ se bránit nelze

Diverzita je vhodná nejen pro přírodní ekosystémy, ale i pro systémy ekonomické a sociální

Případ původně výhodného svazku Finska s Nokií ukazuje, že závislost jednoho na druhém může být nebezpečná. Naopak vyváženější zastoupení různých sektorů, které rozdílně reagují na hospodářské a finanční cykly, zaručí větší stabilitu ekonomiky. Diverzita je vhodná nejen pro přírodní ekosystémy, ale i pro systémy ekonomické a sociální.

Pokud celá ekonomika nemá růst a hroutit se s jedním sektorem, je na vládě, aby upravila politiku v oblasti ekonomické diplomacie, podpory zahraničních investic a podnikaní tak, aby lákala do země podnikatele z oborů, které budou určitou protiváhou stávajícím dominantním oborům. Přirozené tendenci odvětví se shlukovat ale žádná vláda nezabrání – podporovat ji je ale kontraproduktivní.

Co mají aféry společného

Skandál VW se může do historie zapsat jako jeden z největších firemních skandálů a vůbec největší automobilový skandál v celé historii, pokud se celkový účet vyšplhá na několik desítek miliard dolarů. Zatím největší skandál padl na hlavu Toyoty, která musela zaplatit americké vládě pokutu ve výši 1,2 miliardy dolarů a svolat přes devět milionů automobilů.

Stále ambicióznější obchodní plány žádný velký prostor pro přiznání chyb včetně nepovedených investic do ekologičtějších motorů nedávají

Skandál VW se týká až jedenácti milionů vozů. Reputaci značky VW to může dlouhodobě poškodit především na americkém trhu. Nicméně i tam jsou zákazníci tu a tam na nějakou aféru zvyklí. Kromě toho se neví, zda se problém s emisemi netýká i jiných automobilek.

Všechny aféry mají ale jedno společného: dosáhnout zisku dnes a ne zítra. Přiznat chybu nebo se podřídit regulacím, o kterých si můžeme myslet cokoliv, přece něco stojí a stále ambicióznější obchodní plány žádný velký prostor pro přiznání chyb včetně nepovedených investic do ekologičtějších motorů nedávají.

Automobilky (nejen VW) se nyní hlavně obávají poklesu prodeje kvůli skandálu s emisemi v kombinaci s klesajícím odbytem v rozvíjejících se ekonomikách. Zpřísnění kontroly emisí, deklarované spotřeby a podobně by vedlo nejen k přiblížení uváděných hodnot v prodejních prospektech skutečnosti, ale také k růstu výrobních nákladů. Vyžádalo by si to nemalé investice do odvětví. To by na jednu stranu podpořilo inovace a výzkum, na druhé straně by nejspíš došlo ke zdražení automobilů. Vítězem této kauzy mohou být vozy na alternativní pohon.



Monitor Jana Macháčka