DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. |
Čínský prezident Si Ťin-Pching přislíbil Itálii velké investice. Budou se tentokrát realizovat? Stane se Itálie branou Číny do Evropy? Nebo to bude stejná bublina jako v případě České republiky a předtím Irska či Švédska, kdy ze slibovaného přílivu nakonec nebylo nic?
Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen
Držím Itálii palce
Číně se v delším časovém horizontu nevyhne nikdo z nás a pokud Itálie do vlaku po Hedvábné stezce nastoupí včas, může jí to zachránit krk. Stojí totiž na hraně recese a chytá se každé příležitosti. Pro obě strany je to výhodné gesto, které dává smysl. Mnohem větší než u České republiky nebo Švédska.
Celý čínský otazník je politický. A tady záleží na tom, jakou váhu čínské politice dáváte. Pokud jí fandíte, není co řešit. Pokud ne, převáží ekonomické výhody? |
Ekonomicky to dává smysl a potvrzují to stoupenci i odpůrci volného či alespoň volnějšího obchodu s Čínou. I možná nejhlasitější kritik dohody, americký ministr zahraničí Mike Pompeo, prohlásil, že ekonomicky na tom Itálie může jen vydělat.
Celý čínský otazník je politický. A tady záleží na tom, jakou váhu čínské politice dáváte. Pokud jí fandíte, není co řešit. Pokud ne, převáží ekonomické výhody?
Sám jsem pouhý ekonom a tuhle část musím nechat odborníkům na politiku. Možná ale zatížen svou vlastní profesí věřím (a na základě historických zkušeností rovněž předpokládám), že svobodnější, rychlejší a levnější mezinárodní obchod je trvalejší a důležitější než pomíjivé politické kočkování. Držím Itálii palce.
Lubomír Lízal, rektor AAU, člen dozorčí rady Expobank a ČEZ
Slibem neurazíš
Říká se, že slibem neurazíš. Odpověď na tuto otázku je určena čistě politickými záměry Číny, proto nemá význam o nich ekonomicky spekulovat. Jeden ekonomický postřeh bych však měl.
Na počátcích velké finanční krize kolovaly spekulace, že Čína může investovat do evropského veřejného dluhu. Na mezinárodní konferenci v Paříži jeden z představitelů velkého čínského investičního fondu prohlásil, že Číňané nemají důvod investovat do dluhů, ale že mohou – až si Evropa dá do pořádku veřejné finance – investovat do železnice, silnic či podobných hmotných aktiv. Mohu k tomu jen dodat, že se jedná o aktiva s charakteristikou přirozeného monopolu, která umožňují strategicky ovlivňovat ekonomiku…
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
Přežitý evropský sociální model
Bohužel neumím předpovědět, zda se sliby velkých budoucích investic budou realizovat, nebo ne. Nemám na to ani žádný odhad, čínský režim nepovažuji za věrohodný.
Mohu ale říct dvě věci. Za prvé, Itálie je vázaná společnou obchodní politikou EU. Nesmí sama o sobě s Čínou uzavřít dohodu o volném obchodu nebo strategickou dohodu o ochraně investic. Obojí má v režii EU a Itálie se na veřejných fórech ani nesmí vyjadřovat v rozporu s obchodní politikou EU, protože je vázaná „loajální spoluprací“, jak se píše ve Smlouvě o EU.
Itálii, stejně jako jiným zemím, by pomohlo, kdyby liberalizovala některé stavební a pracovní regulace a umožnila čínským gastarbeiterům realizovat investice stejnou rychlostí, jako to umí doma v Číně. |
Za druhé, Itálii, stejně jako jiným zemím, by pomohlo, kdyby liberalizovala některé stavební a pracovní regulace a umožnila čínským gastarbeiterům realizovat investice stejnou rychlostí, jako to umí doma v Číně. V neevropských zemích se to daří, ale evropský sociální model, za který si mohou členské státy EU samy, ale EU jej podporuje například směrnicí o pracovní době, se staví proti tomu.
Třeba se ale čínským investorům podaří posílit italskou ekonomiku i navzdory výše uvedeným hendikepům.
