DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. |
Pomalý ekonomický růst v eurozóně (americká ekonomika rostla v uplynulé dekádě dvakrát rychleji) a nízká inflace naznačují, že eurozóna možná prožívá období zjaponštění. Jsou o tom přesvědčeni experti holandské banky ING, o jejichž zprávě referuje agentura Bloomberg.
ING přináší seznam podobných jevů, které doprovázely japonskou stagnaci 90. let, kterým se říkalo ztracená dekáda (než se ukázalo, že ty ztracené dekády byly z hlediska ekonomického růstu vlastně dvě). Jedná se o zvýšení vládního dluhu, o podíl špatných úvěrů v bankovním systému, o stárnoucí populaci a masivní měnové uvolnění.
Reakce japonské vlády a centrální banky na stagnaci a deflaci byla v 90. letech velmi pomalá, ale když přišla, znemožnily jí jevy, které přišly zvenčí. Asijská krize let 1997 až 1998. Splasknutí internetové bubliny na začátku milenia a nakonec globální finanční krize z let 2007 a 2008.
Eurozóna sice provádí měnový stimul, jenže na náladu investorů a spotřebitelů působí negativně tenze v mezinárodním obchodu a obavy z protekcionismu.
Eurozónu čeká bobtnání bilance centrální banky v příštích letech a potřebný bude i velký fiskální stimul a zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu. V případě eurozóny se nejedná možná o stejné příčiny krize jako v Japonsku, ale podobné jsou zoufalé pokusy dostat se z toho ven.
Japonsko na tom je v některých ohledech lépe než eurozóna. Jde o centrálně řízený stát, který má kapacitu reagovat na krizi nejen monetárně, ale také fiskálně. Prakticky celý zahraniční dluh Japonska drží sami Japonci, de facto se jedná o důchodové spoření svého druhu. Na druhou stranu je a byla zadluženost Japonska vůči HDP mnohem větší, než tomu je v eurozóně. Co si o zjaponštění eurozóny myslíte vy?
Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen
Staletí stagnace
Japonsko je naším strojem času, oknem do budoucnosti, které nám s pozoruhodnou pravděpodobností ukazuje, jak budeme za pár desítek let vypadat i my. Co to pro nás znamená?
Měli bychom se připravit na desítky let téměř nulového růstu, ohromného zadlužení, levných peněz a monetárních i fiskálních experimentů. Centrální banky budou nakupovat čím dál více aktiv, zejména akcií a dluhopisů. Akciové firmy budou řídit minoritní vlastníci beze strachu, že by mohli udělat chybu, protože je centrální banka případně koupí. Taková pseudo-znárodněná ekonomika, kde vlastníkům nejde o zisk a nemůžou zkrachovat, bude vykazovat ohromnou neefektivitu. Plně centrálně řízená ekonomika u nás dokázala přežít čtyřicet let. Japonsky řízená ekonomika může přežít klidně staletí.
Nejde ale jen o ekonomiku. Zjaponštění probíhá i v naší kultuře. Dříve neuvěřitelné statistiky o počtu mladých mužů bydlících po třicítce u rodičů, o počtech mladých, kteří nikdy neměli sexuálního partnera, o počtu závislých na počítačových hrách a sociálních sítích jsou alarmující. Je s podivem, že se umíme tak špatně připravovat na budoucnost, kterou díky Japonsku dobře známe.
Pavel Kohout, Algorithmic Investment Management, a.s.
Deset fází japanizace
Co je to vlastně japanizace? Dlouhodobý řetězec chyb v hospodářské politice, který má zhruba následující fáze:
Za prvé, centrální banka dlouhodobě provozuje nepřiměřeně uvolněnou měnovou politiku, čímž nafukuje úvěrovou a realitní bublinu.
Za druhé, rostoucí ceny nemovitostí mají nepříznivý dopad na dostupnost bydlení a následně na porodnost.
Za třetí, v určitém bodě vyjde najevo, že úvěrová bublina přerostla v úvěrovou krizi.
Můžeme si povšimnout, že japanizace není proces způsobený vyšší mocí, ale výsledek konkrétních chyb konkrétních osob, zejména centrálních bankéřů, vlády, regulátorů a samozřejmě i řídících pracovníků v soukromém sektoru, zejména v bankovnictví. |
Za čtvrté, centrální banka zazmatkuje a snaží se zkrotit úvěrový boom zvýšením sazeb; tím však jen přivodí recesi, bankovní krizi a krizi v sektoru nemovitostí.
Za páté, tato recese může přerůst ve vleklou stagnaci.
Za šesté, centrální banka zazmatkuje opačným směrem a pokouší se o extrémně expanzivní měnovou politiku, včetně využití netradičních měnově politických nástrojů.
Za sedmé, tyto akce mohou částečně zachránit ceny akcií a nemovitostí. Mohou dokonce i krátkodobě „napumpovat“ HDP. Nicméně hlavní škody se již staly: záchrana bank stojí státní rozpočet makroekonomicky významné sumy, stejně jako pokusy o expanzivní rozpočtovou politiku
Za osmé, mezitím demografové zjišťují, že hospodářská nejistota společně s opětným růstem cen nemovitostí se nepříznivě promítá do míry porodnosti.
Za deváté, v tomto bodě je hospodářský mechanismus již nevratně poškozen. Centrální banka a vláda se mohou snažit o další povzbuzující akce, výsledkem je ovšem jen další růst zadlužení, inflace na trhu nemovitostí a prohloubení demografické krize.
Za desáté, v průběhu těchto kroků je uzavřena snad jediná cesta, jak ekonomice skutečně ulevit: snížit daňovou zátěž.
Můžeme si povšimnout, že japanizace není proces způsobený vyšší mocí, ale výsledek konkrétních chyb konkrétních osob, zejména centrálních bankéřů, vlády, regulátorů a samozřejmě i řídících pracovníků v soukromém sektoru, zejména v bankovnictví. V pozadí ovšem stojí vadné ekonomické modely: vulgární keynesianismus, povrchní chápání kvantitativní teorie peněz a také systémově zkreslené měření inflace. Obojí platí pro Japonsko i pro eurozónu.
Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum
Evropa je ve výhodnější pozici
Ekonomický růst je jedním z nejkomplexnějších ukazatelů a nelze jasně oddělit tisíce vlivů, které na růst působí. Nevýhodou ekonomie oproti přírodním vědám je, že ekonomové mají omezenou možnost experimentovat. Všechny studie pokoušející se kvantifikovat přínosy eura nebo popsat, jak by se ekonomiky vyvíjely bez eura, působí velmi naivně. Nedokážeme říci, zda by při krizi například kvůli devalvacím národních měn nedošlo ještě k většímu chaosu. Nelze tedy jasně říct, že za zpomalení ekonomického růstu a růst zadlužení může právě společná měna euro.
Kombinace kontrolovaného dovozu pracovní síly doplňující nedostatečnou nabídku na evropském trhu s dobudováním funkčního kapitálového trhu, nabízejícího dostatek rizikového kapitálu pro financování inovací, je nutnou podmínkou pro to, aby eurozóna a celá EU nenásledovalo Japonsko v jeho příběhu několika ztracených dekád. |
Co má eurozóna společného s Japonskem je proces stárnutí populace. Výhoda Evropy vůči Japonsku je však větší otevřenost migraci, která umožňuje saturovat přirozený úbytek pracovní síly v důsledku negativních demografických změn. Výhodou Evropy je také oproti Japonsku jiná kultura, která mnohem více než v Japonsku umožňuje využít kreativní potenciál jednotlivce.
Přesto je skutečností, že odhad potenciálního, dlouhodobého růstu ekonomiky se v období po roce 2008 snížil zhruba na polovinu. Kombinace nižšího růstu a zachování evropského sociálního modelu povede přirozeně k nerovnováhám v příjmech a výdajích národních rozpočtů.
Oproti USA Evropě chybí jedna důležitá oblast, která by dynamiku růstu mohla obnovit. Tou je neexistence evropského kapitálového trhu, který by se mohl stát alternativou k nepružnému a konzervativnímu (k riziku averznímu) bankovnímu systému.
Kombinace kontrolovaného dovozu pracovní síly doplňující nedostatečnou nabídku na evropském trhu s dobudováním funkčního kapitálového trhu, nabízejícího dostatek rizikového kapitálu pro financování inovací, je nutnou podmínkou pro to, aby eurozóna a celá EU nenásledovalo Japonsko v jeho příběhu několika ztracených dekád.
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
Odchod některých zemí z eurozóny
Srovnání eurozóny s Japonskem je zajímavé. Přestože se logicky v mnoha ohledech ekonomiky liší, v mnoha jiných jsou si naopak až překvapivě podobné. Eurozóna má ale na rozdíl od „jenozóny“ strukturální problém, že není optimální měnovou zónou a vypadá to, že se jí v nejbližších desítkách let ani nestane.
Aby se eurozóna vyhnula dlouhodobé stagnaci, měla by umožnit odchod některých zemí z eurozóny, EU by měla dále liberalizovat svůj zahraniční obchod a měla by deregulovat. |
Je nicméně důležité podotknout, že nejde o stagnaci v přísném slova smyslu, protože technologie, byť často importované, jdou kupředu razantním tempem jak v Japonsku, tak v eurozóně. Ve srovnání kvality života dnes a před dvaceti lety velmi výrazně vede dnešek. A to i když to ekonomické ukazatele neumí dobře zachytit.
Aby se eurozóna vyhnula dlouhodobé stagnaci, měla by umožnit odchod některých zemí z eurozóny, EU by měla dále liberalizovat svůj zahraniční obchod a měla by deregulovat. Nařízení EU jako REACH nebo GDPR nadměrně zatěžují evropskou ekonomiku. EU se k ničemu z uvedeného nemá, proto se připravme na delší období slabého růstu.
