Ekonomie má k vědě daleko

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

Týden před americkými prezidentskými volbami varovalo 370 proslulých ekonomů, a to včetně osmi nositelů Nobelovy ceny, v otevřeném dopise před destruktivními ekonomickými dopady Trumpova prezidentství. Trhy ale na Trumpa reagují zatím pozitivně. A Trumpův plán na podporu infrastruktury právě získal podporu OECD, o čemž informují dnešní Financial Times. Mají se ekonomové takto angažovat? Neměli by spíše přiznat, že nic nevědí a nedovedou to předvídat? Pokud se jim někdo nelíbí z občanského pohledu, neměli by spíše protestovat na základě občanských argumentů než se maskovat vědou?

Ondřej Jonáš, investiční bankéř

Mlčeti zlato

Ekonomové se při svém politickém angažmá musejí opírat o svoji disciplínu, když zpravidla nic jiného neumí. Nikdo nemůže dělat politiku proti trhu. Mnoho politiků ale dělalo politiku proti ekonomické teorii, často – jako Ronald Reagan – proklatě úspěšně.

Ekonomie má k vědě daleko. V zemích s funkčním kapitálovým trhem, což bohužel není případ Česka, mají ekonomové roli bližší dvorního baviče než rádce. Není náhodou, že již třetí ministr financí USA je absolventem Goldman Sachs, žádný ekonom. Zlozvyky se však obtížně setřásávají.

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Voliči si to nakonec přebrali

Problém spočívá ve skutečnosti, že ekonomové považují naši vědu za vědu spíše exaktní (science) než společenskou (humanity). Kdyby se podobně ozývali třeba historikové, bylo by zřejmé, že jde o občanské názory, byť založené na odborných znalostech.

Toto prohlášení bylo asi dokonce kontraproduktivní, protože se zdá potvrzovat představu o arogantních expertech, kteří slouží establishmentu, a stále se v předpovědích mýlí.

Byli by udělali lépe, kdyby byli vystoupili jednotlivě nebo v malých skupinách. Obávám se, že až se ukáže, že neměli tak docela pravdu, ublíží to dále reputaci expertů i ekonomie. Jak vidno, voliči si to nakonec přebrali, že ano.

Filip Pertold, think tank IDEA při Národohospodářském ústavu AV

Ekonomové přece předložili jen svůj názor

Za prvé, ekonomové především reagovali na Trumpovu předvolební rétoriku, která (kdyby se realizovala) by pro USA skutečně destruktivní byla. Že Trump mění názory jako ponožky a je zcela nepředvídatelný, je věc druhá. Za to ekonomové nemohou. Žádný z jejich výroků proto není nepravdivý.

Za druhé, akciové trhy nejsou indikátorem budoucího ekonomického růstu. Reagují často na to, co si kdo aktuálně prosadí u vlády, a třeba na to, jaké dividendy očekává zbrojařský průmysl, což ale nemusí mít s budoucím růstem vůbec nic společného.

Za třetí, není zřejmé, proč autor otázky dává ekonomickou vědu do uvozovek. Navíc používá ironický a arogantní tón ve formulaci otázky. Zmínění ekonomové přece předložili svůj názor, který nutně nemusí být založen na jejich ekonomických výzkumech (ale může). Ke všemu je zřejmé, že autor takto postavené otázky má předsudky vůči ekonomii jako takové, což opravdu není dobrý začátek pro jakoukoliv diskusi, natož pro Macháčkovu výměnu o ekonomických dopadech voleb v USA.

Pavel Kohout, Partners

Akademická ekonomie hledí na skutečnost povýšeně

Napadlo vás někdy, jaký je problém se slovem „ekonom“? Když se řekne lékař, míní se tím někdo, kdo léčí lidi. Když se řekne právník, znamená to obvykle advokáta, případně zákonodárce nebo soudce. Když se řekne inženýr strojař, očekává se, že bude navrhovat, vyrábět nebo opravovat různé stroje. Podobně je to u inženýrů stavařů, elektrotechniků nebo chemických technologů. Většinou jde o lidi z praxe. Akademická sféra v těchto oborech slouží praxi. A naopak, praxe ovlivňuje výzkum.

Když se však řekne „ekonom“, zpravidla je tím míněn profesor nebo postgraduální student ekonomie. Zkrátka akademik, který žije z teorie, produkuje teorii a také další teoretiky sobě podobné. Ekonomická věda si na rozdíl od medicíny, stavebnictví nebo softwarového inženýrství vypěstovala jakýsi povýšený nadhled nad skutečností. Moderní akademický ekonom je přeborníkem na diferenciální rovnice, ale když přichází recese, nepozná ji, ani když ho bouchne do nosu. Platí to dokonce i pro docela rozumné akademické ekonomy, kteří recese a jejich příčiny studovali důkladně a do hloubky.

Hlavní chybou ekonomie jako vědecké disciplíny je nezávislost na skutečnosti. Akademici píší odborné články nikoli proto, aby řešili reálné problémy, ale aby se zalíbili recenzentům v odborných časopisech a mohli si odškrtnout čárku za publikační činnost. Hrají si na vědu, ale zapomněli, že toto slovo je odvozeno od slovesa „vědět“. A kdo žije pouze v akademii, ten o životě neví nic.

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Ekonomie je exaktní věda

Nad rámec mnou stále opakovaných odkazů na Jamese Buchanana (What Should Economists Do?) a Thomase Schellinga (What Do Economists Know?) bych ještě rád doplnil Kontrarevoluci vědy Friedricha von Hayeka, tedy dalšího z nobelistů, kteří nás varují před přeceňováním vědy, a to nejen té společenské.

Přiznejme, že taková varování silně protiřečí obecné intuici. Například minulý víkend na podzimním zasedání jednoho významného think tanku nejspíš došla zjevná většina účastníků (nezpochybnitelně ctihodných) k závěru, že fenomény brexit a Trump jsou vítězstvím emocí nad racionalitou či dokonce vědeckou expertizou. Podíl emocí se jim přitom zdál být posílen prvky přímé demokracie, které byly ve Velké Británii navíc uplatněny zcela mimo tradice jejich parlamentarismu. V duchu podobných úvah je to tedy naopak zastupitelská demokracie, která generuje profesionální politiky, kteří jediní mohou odložit emoce a plně se opřít o racionální, expertní, ne-li přímo vědecké argumenty. A tato okolnost více než vyváží nezanedbatelná rizika, která přináší nepřímá demokracie co do politické korupce a manipulace – například ze strany nadnárodních unií a korporací.

Vrátíme-li se ke zcela opačným Hayekovým tezím, měli bychom jako jejich zastánci ještě jednou zopakovat, že na první poslech a při nepozorném čtení lze výroky o kontrarevoluční povaze vědy a vědců snadno označit jako populistické, zpátečnické či dokonce tmářské. Uznávám, že tento zmatek v mysli intelektuálních elit může být dále umocněn například i mým ujišťováním, že ekonomie je exaktní věda.

Zdeněk Kudrna, University of Vienna

Spíše fakta než předpověď

Podepsaní ekonomové se nepokoušejí „vědecky“ předvídat s přesností na tři desetinná místa dopady Trumpova prezidentování, ale zdůrazňují nebezpečí lídra, který je v zápalu ideologického boje ochotný úplně ignorovat fakta.

Upozorňují, že když se Trumpovi nehodily statistiky – o výšce daní, růstu strojírenství či odhady o fiskálních dopadech jeho návrhů, čísla si buď vymyslel, nebo tvrdil, že statistici jsou zkorumpovaní. Dělníkům zase sliboval, že po zrušení obchodních dohod a zastavení imigrace, dostanou opět práci v továrnách, ačkoli tam už většinu rutinní práce dělají lépe a levněji roboti.

Do ekonomické teorie signatáři zabrousili jen při obhajobě mezinárodního obchodu, jehož přínosy pro společnost se navzdory značné snaze již 200 let nedaří vyvrátit. Trump navzdory tomu tvrdí, že obchod je hra s nulovým součtem, byť v Gottwaldově na vlastní oči viděl, jak vypadá ekonomika 40 let odříznutá od mezinárodního obchodu.

Uznání faktů, které se nehodí do ideologického krámu, je pilířem moderní civilizace. Je to základ vědeckého poznání a inovací, které nás pozvedly z prasečích chlívků do mrakodrapů, i základ fungování ekonomických a politických institucí, na nichž stojí americká prosperita. Podepsaní ekonomové neprodávají předpovědi, v nichž se často mýlí, ale angažují se, aby se veřejná debata nadále opírala o fakta.