DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. |
Jak se má Česká republika postavit výzvám digitalizace, robotizace, umělé inteligence, zkrátka nové průmyslové revoluce? Má se soustředit na digitalizaci státní a veřejné správy, její efektivitu a uživatelskou jednoduchost, tedy na oblast, kde nejvíce zaostává? Nebo má spíš vrhnout zdroje do vzdělávání v IT, programování, ve vývoji či v matematice? Nebo má motivovat firmy v jejich investicích do robotizace a digitalizace? A jak přesně? Nebo by měla Česká republika dělat ještě něco úplně jiného?
Miroslav Radiměřský, Mendelova univerzita v Brně
Uživatelsky přívětivý stát a programovatelné stavebnice
Digitalizace veřejné správy a její uživatelská přívětivost by měla být samozřejmostí, nikoliv cílem. Skutečnost, že to tak nevnímáme, hovoří lépe než cokoliv jiného o postavení Česka v rámci digitalizace. Stát, který nemá hotové své domácí úkoly, může pouze velmi omezeně motivovat firmy, protože ty jsou často mnohem dál.
Vylučovací metodou se tedy nabízí jasná odpověď. Splnit domácí úkoly na poli státní správy a orientovat se na vzdělávání. Digitální revoluce totiž mnohem víc než kterákoliv předcházející změna průmyslu stojí na lidském kapitálu. Stát by proto měl připravit podmínky pro kvalitní pracovní sílu, což nakonec ocení firmy mnohem víc než motivační program.
Digitální revoluce mnohem víc než kterákoliv předcházející změna průmyslu stojí na lidském kapitálu. Stát by proto měl připravit podmínky pro kvalitní pracovní sílu. |
Nemluvím pouze o programátorech a absolventech vysokých škol. Opakujícím se motivem debat o českém školství je podpora technických oborů a zaznívají návrhy o stavebnicích Merkur do každé základní školy. To jsou ale návrhy pro minulé či předminulé století. Stavebnice do škol ano, ale programovatelné. Ve Velké Británii dali dětem prázdné jednoduché počítače. Ať si hrají počítačové hry, když si je vytvoří. Tudy vede cesta a vlastně se nijak neliší od osvědčeného receptu stavebnice Merkur.
Další recepty nejsou také ničím novým: spolupráce podniků a vysokých škol, podpora vzniku nových technologických firem při školách atd. Vysoké učení technické v Brně je pěkným příkladem, že to jde. Stát by se však neměl omezovat pouze na vysoké školy. Není důvod, aby se o podobné věci nepokoušely průmyslové školy. Stát by mohl podobným aktivitám napomoci zřízením například fondu rizikového kapitálu, který by do potenciálních startupů investoval.
Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE
Více matematiky
Východiskem mého doporučení ohledně výzev digitálního věku bude téměř bulvární teze o hluboké propasti mezi fenomenální vyspělostí dnešní IT (informační technologie) a v zásadě středověkou úrovní naší schopnosti tuto IT efektivně použít. Obdobně banálně může znít i konstatování, že hlavním důvodem uvedené propasti je dnešní stav společenských věd (sociologie, politologie, psychologie, ekologie, právní nauky apod.). Už poněkud razantnější by měl být výrok, že tyto obory žádnou vědou nejsou, že ani jeden z nich ještě zdaleka nedosáhl vývojového stadia, od kterého by jej snad bylo možné za vědu považovat. To by ovšem samo o sobě nebylo to nejhorší. Skutečně zdrcující je totiž skutečnost, že příslušní „badatelé“ vůbec netuší, že jejich obor žádnou vědou není, protože zatím nepochopili, čím se věda od nevědy liší.
Pokud by se naše právo-naučná obec vážně rozhodla, že chce čelit výzvám digitálního věku, mohla by docela určitě začít tím, že na naše právnické fakulty zavede docela ostrou výuku matematiky. |
Tyto silně frustrující poznatky si dovoluji prezentovat na základě svého vlastního snažení v oblasti navrhování a provozu hned několika rozsáhlých IT systémů, počínaje těch na podporu kupónové privatizace a Střediska cenných papírů; starší čtenáři si snad vzpomenou. Aby mé následné doporučení bylo srozumitelné, omezím se na právo-naučnou obec a připomenu, že jedním ze zásadních problémů digitalizace bylo převedení jazyka právních dokumentů, resp. právní nauky do jazyka, kterému jsem později začal říkat IT-parlance. Pro ilustraci: Jde o překlady takových pravo-naučných každodenností, jakými jsou například „platnost právního úkonu“, „vznik a zánik závazku“, „započtení“, „retroaktivita“, či – pro zajímavost – „zproštění od placení pojistného“.
Zmíněnou právo-naučnou obec tedy nejdřív upozorním, že jakákoliv IT-parlance nemůže nebýt silně formalizovaným jazykem. Pokud by se tedy tato obec vážně rozhodla, že chce čelit výzvám digitálního věku, mohla by docela určitě začít tím, že na naše právnické fakulty zavede docela ostrou výuku matematiky.
Posléze, což už by byl ovšem mimořádný luxus, by se mohla pokusit do studia zavést obor law and economics, za který byla letos udělena Nobelova cena.
Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě
Zanedbaná transformace státní správy
Počítačová vzdělanost našich občanů, zejména mladších generací, není špatná. Jistě, že je možno udělat v tomto směru více, například zintenzivnit vzdělávání, učit lidi programovat, podpořit startupy apod. Je samozřejmě nutné se této zásadní společenské změně věnovat, co nám síly stačí. Domnívám se však, že se zde už něco dělá, a hlavně: náš hlavní problém je jinde.
Digitalizace veřejné a zejména státní správy, jakož i zoufalý obrázek skýtaný projekty (např. Opencard), přece netrpí nedostatkem vědomostí v naší IT komunitě. Bezprostředně trpí ovšem nedostatky v systémové analýze projektů ve veřejné správě, jako je například nesprávně vedená komunikace s uživateli, nedostatky v implementaci, nesprávně koncipované pilotní projekty apod. Ani zde však není základní problém.
Dnes již celá jedna generace státních úředníků vyrostla v systému, v němž nebyla rozlišena politická a profesionální odbornost, kde na krátkou dobu jmenovaní politici řídí přímo odborné státní úředníky. |
Ten vidím v notoricky zanedbané transformaci státní (a vůbec veřejné) správy. Dnes již celá jedna generace státních úředníků vyrostla v systému, v němž nebyla rozlišena politická a profesionální odbornost, kde na krátkou dobu jmenovaní politici řídí přímo odborné státní úředníky. I poté, co jsme konečně přijali zákon o státní službě, je státní služba v naší zemi stále řízena a hodnocena politiky. Nejvyšší státní úředník, místo aby byl podřízen přímo předsedovi vlády (respektive vládě jako celku) se krčí v subalterní pozici na silovém ministerstvu, takže není v pozici, aby mohl bránit resortismu a politizaci. V takovém prostředí se nedá státní správa vykonávat efektivně. Malá efektivita našich státních IT projektů je tak jen zvláštním případem celkového marasmu státní správy. Vina za tento stav je v neschopnosti většiny naší politické třídy, ať si přeje řídit stát jako demokratický stát, nebo jako autokratickou firmu, přijmout klasickou dělbu práce mezi profesionálním politickým vedením a profesionální administrativou.
Napřed dejme do pořádku státní správu, pak teprve očekávejme výrazné zlepšení IT systémů v ní. Mezitím buďme vděčni za malé úspěchy, jako například že EET, jak se zdá, alespoň technicky funguje.
Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny
Začínáme. Ostatně jako všichni
Česká republika má v oblasti digitalizace ekonomiky a společnosti vytvořeny velmi pozitivní výchozí předpoklady (síla a erudice sektoru IT s velmi kvalifikovanou pracovní sílou), leč v oblasti digitální revoluce musí – stejně jako všichni ostatní – začít prakticky od píky. V první řadě zpracováním hodnověrné a realistické strategie určující cíle, kterých chce dosáhnout. Druhým krokem je fundamentální potřeba edukace a dosažení stejného porozumění toho, co digitální revoluce vlastně obnáší (což se například projevilo při loňské návštěvě eurokomisaře Andruse Ansipa, během níž se naši představitelé v domnění, že zdůrazňují naše silné stránky digitalizace, chlubili tím, že jsme v této disciplíně pokročilí, neboť nám dvouciferně rostou internetové retailové prodeje).
Doporučil bych vydat celoplošný zákaz napříč celým veřejným sektorem, který by vedl k zastavení šílené a pokračující papírové expanze. |
Ve všech v otázce zmíněných oblastech by měla Česká republika konat – bezprostředně může ovlivnit elektronizaci a digitalizaci veřejné správy, jejíž aktuální stav je doslova zoufalý. To, že nefungují pokročilé virtuální systémy, které by umožnily optimalizovat mnohočetné procesy, jsem snad ani neměl na mysli (takový snílek nejsem). Ale to, že v úřadech stále dominuje papír a byrokrat jako vystřižený z časů monarchie, je smutný a neměnný fakt. Doporučil bych vydat celoplošný zákaz napříč celým veřejným sektorem, který by vedl k zastavení šílené a pokračující papírové expanze (lékaři kupříkladu mohou vyprávět). Druhá věc, kterou může stát přímo ovlivnit, je koncentrace finančních i lidských zdrojů na řádový rozmach technického vzdělávání.
V ostatních věcech může být stát nápomocen nepřímo. Rozdělení omezených veřejných zdrojů (včetně těch z EU) může namířit směrem k tvorbě produktů a řešení založených na digitalizaci. Lze si též představit motivaci finančního sektoru za jasně daných podmínek prioritně alokovat finanční zdroje právě v této oblasti, kde se snoubí soukromý i veřejný zájem.
Za zásadně důležité s ohledem na perspektivu digitalizace ekonomiky i společnosti lze rovněž považovat právní stránku; ta by se měla zaměřit na opatření chránící soukromí v prostředí digitální společnosti a elektronických komunikací. Spolu s dynamicky se rozšiřujícím technologickým pokrokem v oblasti elektronických komunikací raketově přibývají stále nové a nové produkty, koncepty, platformy a řešení s dosud netušenými možnostmi, a ochrana soukromí se v tomto prostředí stává mnohem náročnější. Aby se mohly nekonečné technologické možnosti v oblasti digitalizace promítnout naplno do všech ekonomických odvětví i činností lidského konání a generovat předpokládaný přínos, je zapotřebí stanovit jasná a účinná pravidla a právní rámec, který by určoval, co je a co není možné, a také to, jakým způsobem jsou data, informace i samotná digitální infrastruktura chráněny před zneužitím.
Jaromír Novák, předseda Českého telekomunikačního úřadu
Země omezených možností
Před pár dny na padesátém ročníku veletrhu CES v Las Vegas se technologiční nadšenci mohli pokochat technologickými novinkami, které buď v tomto roce, nebo v následujících letech budou ovlivňovat naše životy. Je ctí pro Českou republiku, že i na tomto veletrhu měla své zástupce. Je skvělé se podívat do technologického parku naší kotliny a vidět, že Češi se ve světě technologií neztratí. Ať už v oblasti nanotechnologií, bezpečnosti nebo internetu věcí.
Stát má omezené zdroje. Ale jednu výhodu stát má - může lépe přejímat trendy a prostřednictvím nich formulovat své vize. Základní vizí by samozřejmě mělo být “digital by default”, jinými slovy, že e-služby poskytované státem jsou tak jednoduché a pohodlné, že je všichni mohou a chtějí používat. |
Za pár měsíců se bude konat konference Internet ve státní správě a samosprávě. IT idealisté se zde mohou pokochat sliby, kterými v prezentacích budou hýřit různí zástupci státní správy a doufat, že za ten rok ostatní účastníci pozapomněli, že tu prezentaci již viděli, jen na jiné šabloně. Bohužel stát nemůže vůbec mistrovat soukromý sektor, jak provést investice do robotizace a digitalizace. Stát má omezené zdroje. Ale jednu výhodu stát má - může lépe přejímat trendy a prostřednictvím nich formulovat své vize. Základní vizí by samozřejmě mělo být “digital by default”, jinými slovy, že e-služby poskytované státem jsou tak jednoduché a pohodlné, že je všichni mohou a chtějí používat. Bohužel v tomto ohledu je Česká republika stále zemí omezených možností a zemí omezených možností zůstane, pokud na seznamu tzv. „digitálních služeb“ bude například „seznam akreditovaných školících středisek bezpečné jízdy“ (Ministerstvo dopravy) nebo „1000 otázek ke stavebnímu právu“ (Ministerstvo pro místní rozvoj - Ústav územního rozvoje). Bohužel pro některé lidí zůstal internet jen tou “nástěnkou” z 90. let. Ale internet už dávno nejsou jen webové stránky.
Bohužel v 90. letech zůstali i někteří operátoři, kteří v našich hlavách úspěšně staví mentální bariéry ve využívání mobilních dat. 1,5 GB měsíčně opravdu není plnohodnotný datový tarif, který by umožňoval využívat naplno moderní mobilní služby. I zde platí - internet nejsou jen webové stránky.
A samozřejmě deficit, který máme ve vzdělávacím systému, který již přes 20 let učí „Základy informačních technologií“ tím, že ukazuje studentům, co je word a jak se ztuční písmo (kliknete na tuto ikonku, pro pokročilejší stiskněte “CTRL” dohromady s “b”), se nezvládne odstranit za jedno volební období. A každý rok ukončují školy nové a nové Věry Pohlové, mladí muži a ženy, kteří jsou schopni mít 1000 přátel na Facebooku, klikat na aktuální právě kolující ransomware a sdílet zaručeně falešné zprávy zaručeně falešných lidí. I skladník ve šroubárně by měl umět si nastavit mobilní telefon, aby byl bezpečný a sdílel o sobě jen to, co chce.
Na zmiňovaném veletrhu CES také firma Lego představila technologickou novinku - Lego Boost - kostky skloubené s elektronikou, díky kterým může dítě postavit bezpočet různých robotických hraček, které si mohou naprogramovat. Možná by pro začátek stačilo nakoupit pár těchto stavebnic pro české ajťáky ve státní správě a dát jim chvíli na hraní. Chvíli, aby ukázali své vize pro naplňování základního hesla “digital by default”. A pak ty bez vize vyhodit. Protože jinak to u nás bude stále vypadat, že se řídíme základní vizí “digital by mistake”.
