Nezmizí finanční pomoc Ukrajině v černé díře?

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

Švédský ekonom Anders Aslund se v pondělních Financial Times kvalifikovaně vyjadřuje k ekonomické pomoci Ukrajině. Zde jsou některá fakta: MMF uvolní 17,5 miliardy dolarů ze čtyřletého plánu ve výši 40 miliard dolarů. EU půjčí Ukrajině 2,5 miliardy dolarů, USA dvě miliardy dolarů. Ukrajina prý také doufá, že se s investory do dluhopisů dohodne na restrukturalizaci, která by jí mohla ulehčit o 14 miliard dolarů.

Podle Aslunda je pomoc Ukrajině podhodnocená:

• Ukrajinské rezervy činí 6,4 miliardy dolarů, což stačí na jeden měsíc importů.
• 32 z osmdesáti bank se nachází pod nucenou správou.
• Země je ve válce, i když pouze na sedmi procentech teritoria. V letošním roce proto musí Kyjev zvýšit výdaje na obranu z 1,6 procenta HDP na 5,2 procenta HDP.
• Rozpočtový schodek se má snížit na 4 procenta HDP, v tom však nejsou započteny potřeby rekapitalizace bank – skutečný schodek bude asi 8 procent HDP.
• Ukrajinská vláda musí odstranit cenové dotace u plynu, topení a energií, zvýšit věk pro odchod do důchodu.

Ve čtvrtek přijala důležitou deregulační legislativu, která výrazně uvolní podnikání. Výhodou je, že vládní koalice má v parlamentu pohodlnou většinu a sílu na to reformy prosazovat.

Jaký je váš názor na ekonomickou pomoc Ukrajině? Neměla by EU přispět daleko masivněji, dokud je tu šance mít na východní hranici ekonomicky stabilizovaného, prozápadního souseda?

Nebo se naopak obáváte, že peníze pro Ukrajinu zmizí v černé díře? Nejsou reformní nároky na Ukrajinu příliš vysoké? Země je ve válce, i když pouze na sedmi procentech teritoria, většina evropských zemí přitom není schopna reforem ani v relativním klidu a míru.

Ukrajinské vládě nyní radí leckdo z reformátorů a reformních poradců či politiků 90. let. Mohou být jejich recepty stále platné? V čem dnes potřebuje či nepotřebuje Ukrajina to, co střední Evropa v 90. letech?

Jan Novotný, Cass Business School & Richfox Capital

Nejprve je nutná změna elit

Situace na Ukrajině je dnes velmi komplikovaná a bohužel zahrnuje i použití pravidelné armády nejméně jednoho státu. Současnou krizi potřebuje Ukrajina využít pro normalizaci svého systému, který trpí především dvěma hlavními problémy:

přebujelým sociálním systémem, včetně výše zmiňovaných dotací plynu a energií,

a problémem elit, které se snaží hledat rentu pro sebe.

Konjunkce těchto dvou problémů je typická pro rozvíjející se země s komunistickou minulostí, a není to tak problém jen Ukrajiny.

Druhý ze zmíněných problémů je bohužel jedním z důvodů, proč je mezinárodní společenství velmi opatrné při poskytování hotovosti na dlouhodobějším horizontu. Ukrajina a její současné politické vedení musí jasně přesvědčit evropské sousedy, že zde dochází ke změně na straně elit. Prezident musí jasně ukázat, zda je podnikatel, nebo státník. Jakmile k tomuto dojde, je možné od země vyžadovat reformy v podobě utahování opasků.

Zde by ale opět bylo žádané postupné zavádění, například nejprve postupně omezovat různé dotace, a to jak domácnostem, tak i podnikatelům. Tímto způsobem se lze postupně, bez větších sociálních turbulencí, zbavit i druhého problému.

Zatím spíše riziková analýza

Evropská unie by tak měla skrze svou pomoc dát jasně najevo, že v jejím zájmu je mít za svého souseda normalizovanou ekonomiku se standardními mechanismy a jen v tom případě podpořit hospodářskou pomoc. Evropské společenství by tak mělo činit tlak na ukrajinské elity, které byly historicky pod tlakem svého východního souseda, a zároveň jim neumožnit oportunistické chování.

Bez tohoto tlaku je současná úroveň pomoci nedostatečná, neboť přes off-shoreové společnosti lze přes noc „odklonit“ jakoukoli částku. Na dnešní krizi je velmi pozitivní, že mnoho skutečných odborných elit s ukrajinskými kořeny, které působí v zahraničí, si to uvědomuje a snaží se své zemi pro bono pomoci.

Reaguje EU opravdu tak, aby pomohla Ukrajině s potřebnou transformací směrem k evropské zemi, kde nebude třeba vízové povinnosti? Ne úplně. Problém je, že v současné politické situaci jde spíše o rizikovou analýzu všech kroků včetně extrémního scénáře otevřené války než o hledání té nejlepší „investice“ pro EU. Tak lze i vnímat snahu a kroky evropských politiků v čele s Angelou Merkelovou. Je ale nutné si uvědomit, že všechny země čelí jiným rizikům, proto je zde velmi výrazný rozdíl v postojích na různých stranách Atlantiku.

Jakub Steiner, CERGE-EI a Edinburská univerzita

Boj o srdce ruských menšin

Západ musí finanční pomoc Ukrajině podmiňovat prioritnějšími požadavky než cenovou deregulací energií. Ukrajinské politické elitě nemůže na důchodové či tržní reformy v této době zbývat dostatečná pozornost, a chtít tyto záležitosti řešit hned teď se mi jeví jako absurdní. Podmínky finanční pomoci je v tuto chvíli nutno svěřit do rukou diplomatů, nikoliv ekonomů.

Za celistvost a suverenitu Ukrajiny by měl být západ ochoten utratit nemálo prostředků. Cesta k udržení ukrajinské státnosti však vede přes práva ruskojazyčných menšin. Chránit menšiny je dobrým západním zvykem obecně, v tomto případě však jde o strategickou nutnost.

Putin bez větru

Nebyli-li by obyvatelé Doněcka a Luhanska frustrováni dětinským narušováním svých jazykových práv, byly by putinovské bojůvky v této oblasti přijímány vlažněji. Slíbil-li by západ do těchto oblastí investice, byla by místní motivace k ukončení bojů větší. Finanční tlak na rozumnou míru decentralizace Ukrajiny může podpořit dlouhodobý mír. Správně zacíleným tlakem může západ Putinovi vyfouknout vítr z plachet tam, kde Putin zneužívá reálné problémy ruských menšin ke svým imperiálním expanzím.

Podobné tlaky je nutno vytvářet i v jiných potenciálních ohniscích východního konfliktu. Na jedné straně musejí být EU a NATO ochotny nasadit své armády k obráně nezávislosti pobaltských republik. Na druhé straně musí Západ tlačit tyto republiky k dobrému zacházení s ruskou menšinou, protože frustrace lotyšských či estonských Rusů je bezpečnostním rizikem nás všech. Je legitimní a vhodné podmínit pomoc – finanční v případě Ukrajiny a vojenskou v případě Pobaltí – kroky, které přitáhnou srdce místních ruských menšin od Putina k nám.

Tomáš Prouza, státní tajemník pro evropské záležitosti

Pomoc ano. Pod jednou podmínkou

Nemůžeme si dovolit Ukrajině nepomoci. Je to evropská země, je to země, jejíž lidé chtějí patřit do Evropy a aktivně se postavili těm, kteří táhli Ukrajinu jinam.

Pokud se má Ukrajina skutečně změnit, musí současná vláda dokázat občanům Ukrajiny vrátit důvěru. Důvěru v to, že v zemi bude respektováno právo, že se mohou dovolat spravedlnosti, že má smysl plánovat budoucnost, že skutečně patří do Evropy.

Evropská unie v tom může pomoci – už v minulosti otevřením svého trhu pro ukrajinské firmy, teď schválením asociační dohody, ale i významnou makroekonomickou pomocí a spoluprací s Mezinárodním měnovým fondem, který může ukrajinské státní pokladně pomoci výrazně. Musí ale být jasné, že tato pomoc má jednu podmínku: Ukrajina půjde dál zvolenou cestou, bude zlepšovat svůj justiční systém, bude garantovat dodržování práva, bude chránit investory, výrazně omezí korupci a přijme reformy, liberalizující ukrajinskou ekonomiku.

Souhlasím, že v současné situaci je provádění reforem těžké; ne všichni členové ukrajinské vlády se ale věnují bojům se separatisty, navíc vláda i prezident dostali ve volbách jasný reformní mandát, a měli by tedy Ukrajinu měnit co nejrychleji. A pokud se chce Ukrajina skutečně odpoutat od Ruska se vším všudy, musí se soustředit na posílení ukrajinské ekonomiky a mnohem větší provázání s ekonomikou evropskou.

Ĺuboš Mokráš, Česká spořitelna

Ukrajina v řeckém zrcadle

Otázka není, jen kolik pomoci by Ukrajina měla dostat, ale především, co by se s těmito penězi mělo dělat – a hlavně jaká je šance, že tyto prostředky skutečně povedou k pozitivní změně a budou také eventuálně někdy v budoucnu vráceny.

Racionálně vzato se Ukrajina skutečně podobá mnohem více černé díře než čemukoliv jinému. Její ekonomika se propadá dramatickým tempem (ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku podle předběžných údajů pokles o 15,2 procenta meziročně), běžný účet je ve vysokém schodku a byl už před propuknutím akutních problémů: 2011 -6,3 % HDP, 2012 -8,2 % HDP, 2013 -9,3 % HDP.

Ukrajinská ekonomika přitom navíc byla značně orientována na Rusko (což je logické jak z historického, tak geografického hlediska – v roce 2012 bylo s Ruskem 25,6 procenta exportu a 32,4 procenta importu). Otázkou je, kde najde Ukrajina nová odbytiště a co bude vlastně exportovat ve světě, kde je trvalý přebytek nabídky nad poptávkou, obzvlášť u komodit a komoditizovaných produktů. A kde tedy získá devizy, které nutně potřebuje jak na umoření dluhu, tak na financování dovozů.

Ukrajinský HDP na hlavu byl v roce 2011 podle světové banky 48,6 procenta HDP na hlavu nejchudšího člena EU Bulharska (podle parity kupní síly). Ukrajina má přitom 45,5 milionu obyvatel, je tedy citelně lidnatější než Polsko.

Bude tentokrát EU úspěšnější?

Pokud se chceme na vyhlídky Ukrajiny podívat z historické perspektivy, můžeme si jako proxy vzít Řecko. To se po svržení vojenské diktatury postupně začlenilo do západních struktur (vstup do EU 1981) a z velmi nízké úrovně státního zadlužení (na začátku osmdesátých let lehce nad 20 procenty) se postupně začalo propracovávat k velmi vysoké, aniž by přitom nějak podstatněji zvyšovalo svou reálnou ekonomickou výkonnost (HDP sice rostlo utěšeně, ale jen díky růstu dluhu).

Po více než třiceti letech je Řecko tam, kde je, přitom po celou tuto dobu bylo pod bezprostředním vlivem EU a mělo se teoreticky držet kritérií zaručujících jeho rozpočtovou stabilitu. Řecko přitom je a bylo ve srovnání se současnou Ukrajinou vysoce stabilní, průhledný a dobře fungující stát. Jaká je šance, že v případě Ukrajiny bude EU úspěšnější než v případě Řecka?

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Rozdělit stát a vyprodat majetek do zahraničí

Na úvod opět připomenu, že existuje docela silný proud ekonomického myšlení, podle kterého mohou problémy bankrotáře zhoršit například i levné půjčky, dotace a dary. Na Ukrajině totiž, stejně jako tehdy u nás, nespočívá řešení v nedostatku peněz, ale v obnově institucí – a tu si koupit nelze. Jejich novou podobu a kvalitu si Ukrajina musí poctivě odpracovat. Jinak řečeno, Aslundovy výpočty možná mohou zajistit, že občané Ukrajiny nezmrznou a budou mít občas něco k jídlu, ale budování nové společnosti mohou třeba i silně zkomplikovat.

Jak dlouho může ukrajinské martyrium trvat, lze odhadovat na základě výsledků již čtvrt století trvající transformace Střední Evropy. Ovšem pouze za předpokladu, že i na Ukrajině se nějak dohodnou na transformačních obětech, a dále pak za silného varování, že ukrajinská výchozí situace je dnes nekonečně těžší, než byla ta naše.

Toto vše by měl mít na paměti každý, kdo řešení Ukrajiny vidí v provedení „nezbytných“ reforem. Sám se totiž obávám, že ukrajinská realita je natolik krutá, že dokonce nebudou stačit ani moje nejradikálnější návrhy založené, jak stále opakuji, na rozdělení státu a výprodeji majetku do zahraničí.

Slabina takového návrhu, na rozdíl od naší zkušenosti, by totiž mohla být v tom, že na Ukrajině se už všeho zmocnili oligarchové, jak tvrdí média. Je-li tomu tak, pak bez té či oné formy znárodňování (konfiskace) jejich majetku to nepůjde. Samozřejmě to není nic hezkého, zejména když podobně dnes u sebe doma postupuje – za silných protestů demokratického Západu – Vladimir Putin.