Zákaz vývozu vakcín z unie je chybná represe

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

Evropská rada možná schválí zákaz vývozu vakcín z Evropské unie, což je návrh Evropské komise (EK). Zdá se to logické, podobný zákaz aplikují USA ze zákona a Velká Británie v praxi. Farmaceutické firmy však varují před narušením výrobních řetězců mezi Británií a EU, pokud by se Británie rozhodla k odvetným opatřením. Může návrh EK zákazat vývoz vakcín z EU udělat více škody než užitku, a to v nejhorší možnou chvíli?

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Neopakovat chybu

Jakkoli se Evropská unie cítí podvedena chováním firmy AstraZeneca a Velkou Británií, když jde o životy lidí, není správné, aby situaci řešila zákazem vývozu vakcín z EU do zemí, které vývoz nedovolují. Stane-li se to, bude bezprostředním důsledkem narušení komplikovaných dodavatelských řetězců, které zbrzdí výrobu vakcín, a dlouhodobým narušení obchodních a dodavatelských vztahů zemí, což opět povede k narušení tempa výroby vakcín.

Přitom se pravděpodobně nezrychlí očkování v EU (a už vůbec ne ve světě), protože se zdá, že se nedostatek vakcín na trhu brzy vyřeší jinými prostředky. To neznamená, že v neetickém prostředí, v němž se v této věci pohybujeme, nemůže být výhrůžka takovým postupem dobrou vyjednávací taktikou. Zda tomu tak je, nelze z dálky posoudit. Jsem proto přesvědčen, že bude-li významně omezen vývoz vakcín zásahem EU, přinese to více škody než užitku a že by měla spolknout oprávněný pocit křivdy a soustředit se na rozdělování docházejících vakcín v EU.

Až na to bude čas a klid, bude třeba rozebrat chyby, které EU udělala při dojednávání smluv na nákup vakcín. Zatím se zdá, že pro budoucnost bude na místě něco změnit. Unie v této krizi správně rychle převzala odpovědnost za nákup vakcín, ač je zdravotnictví odpovědností členských zemí, a tento postup je především z hlediska menších zemí velkým přínosem. Zřejmě však její nezkušenost v oblasti sjednávání takových smluv využili zkušení žraloci AstraZeneca a Velká Británie. Příště by se to nemělo opakovat.

Lubomír Lízal, CEO Expobank

Nepříliš chytrá snaha

Nevím, zda nejde především o snahu odpoutat pozornost od původní příčiny – špatně dojednaným kontraktům na vakcíny na úrovni Evropské komise. Nicméně i jen deklaratorní snaha legislativní cestou ohýbat kontrakt, který jsem svobodně (byť nevýhodně) nedávno dojednal, není příliš chytrá a z dlouhodobého hlediska se obrátí proti nám, protože dává najevo nesolidnost EK jako obchodního partnera v klíčových momentech.

Tento přístup dobře ukazuje, čemu se říká politické riziko, ale ve skutečnosti jde o nejistotu právního rámce, kdy stát (v tomto případě EK) ex post modifikuje pravidla hry, podle toho, jak (ne)výhodný se ukázal následný vývoj. Tyto nejistoty jsou známé třeba z regulace síťových monopolů, kdy mohou prodražovat investice, podvazovat inovace či jinak brzdit rozvoj.

Petr Zahradník, ekonom České spořitelny

Ponaučení

Za normálních okolností by tento krok podporoval snad pouze zastánce ortodoxního státního centrálního plánování a absolutní soběstačnosti. Bohužel nyní máme daleko k normálním okolnostem, a k těm, které prožíváme, patří i reakce z arzenálu direktivního řízení, které se v těchto podmínkách stávají o něco pochopitelnější, omluvitelnější, a od nichž si, možná naivně, slibujeme, že přispějí nápravě.

V těchto situacích je vždy však vhodné se zeptat, proč jsou v té či oné záležitosti použity direktivní metody. V daném případě proto, že je dané komodity (tedy vakcín) nedostatek, obdobný, jako byl loni na jaře roušek, následně respirátorů, poté injekčních jehel, případně dalšího zdravotnického vybavení. Vše bylo na poslední chvíli, velmi netransparentně a zřejmě i za nevýhodných podmínek dovozeno z Číny.

Vakcíny teď v EU urgentně potřebujeme, ale nemáme je, protože i v tomto strategickém odvětví ztratila unie krok a na rozdíl od USA či Velké Británie hraje i v tomto segmentu druhé, možná třetí housle. Nejen v důsledku asymetrického exogenního šoku zvaného covid, ale i několik desetiletí trvajícího zaspání Evropy v oblasti autonomie ve strategických odvětvích, v daném případě farmacie, konkrétně výroby a distribuce vakcín.

V dané situaci, kterou nemá Evropa ve svých rukou, je třeba krizově jednat; a způsobem je zákaz vývozu vakcín z EU. Je třeba zdůraznit, že nejde o zákaz absolutní, ale s trochou zjednodušení zákaz do teritorií, která v podstatě činí totéž (omezují či zakazují vývoz vakcíny), a pak do těch, kde je pandemická situace podstatně lepší než v Evropě.

Tato situace by měla přinést ponaučení, které neskončí buď tím, že se zákaz ponechá jako trvalé opatření, nebo že se jednou odvolá a nic dalšího se nestane. Mělo by spočívat v robustním posílení unijní autonomie ve strategických odvětvích, včetně farmacie, jehož výsledkem bude, že v případě opakování obdobného exogenního šoku již Evropa nebude natolik vyvedena z míry a bezmocně se dívat, odkud je možné dovézt prostředky k jejímu přežití. Bude je stejně jako všichni připravení mít.

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Nebezpečný nacionalismus

Zdá se, že od nápadu úplného zákazu exportů EU již upustila. Tento nový vakcínový nacionalismus je velmi nebezpečný. Pokud je díky komparativním výhodám nejlevnější dělat výzkum vakcíny v Evropě, ale vyrábět ji v Indii, nemělo by být bráněno ve volném pohybu informací z Evropy do Indie a volném pohybu vakcín z Indie do Evropy. Totéž platí pro vakcíny pohybující se po Evropě, mezi Evropou a Amerikou, nebo kdekoliv jinde po světě.

Chybou také je zákaz soukromé sféře, aby si kupovala a distribuovala vakcíny. Veřejná sféra byla na tento úkol zcela nepřipravená, a ani po třech měsících neumí vakcíny efektivně distribuovat. Exportní zákazy vedou k nižší důvěře států, tudíž k většímu nacionalismu a protekcionismu, tudíž k větší chudobě. Měli bychom se jich každopádně vyvarovat.

Dominik Stroukal, hlavní ekonom banky CREDITAS

Podřezávání budoucnosti

Vakcíny vyrábějí firmy, které prahnou po zisku. Buďme za to rádi, protože je to hnalo od začátku pandemie kupředu, a dnes máme tolik druhů vakcín, že si můžeme dovolit nad některými dokonce ohrnovat nos. Nedivme se ale, že chtějí na svém produktu vydělat, a nabízejí jej tam, kde jim to dává největší smysl. Unie zaspala, neumí vyjednávat a nabízí nevýhodné podmínky. Řeší to tím nejhorším možným způsobem – represí.

Do jisté míry to bude fungovat, i když objevených 30 milionů vakcín společnosti AstraZeneca ukázalo, že si produkt najde cestu k platícímu zákazníkovi. Podřezáváme si tím ale větev budoucnosti, protože firmám ukazujeme, že si jejich služeb nevážíme. Měli bychom je zasypat zlatem a poslat celníky a policisty, aby šli k linkám balit další vakcíny.

Namísto toho budeme zaměstnávat lidi, abychom jim bránili zachraňovat lidské životy těch, kteří si jich váží víc, a jsou ochotni za to zaplatit. A nejde o závratné částky. I kdyby byly vakcíny násobně dražší, pořád by se vyplatily víc než několik dnů lockdownu navíc.

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus

Poškozená pověst

Při pohledu na letargické tempo očkování v členských státech EU dávají snahy o zákaz exportů vakcín smysl. Nesmíme však opomenout komplexní realitu. Ve světě volného globálního obchodu představuje takové rozhodnutí reputační karambol. Jistě, mimořádná doba vyžaduje mimořádná řešení, ale podobné zákazy mohou dlouhodobě poškodit pověst EU jako spolehlivého dodavatele a potenciálně zhoršit pozici Evropy ve světovém obchodu.

Další problém tkví v propletenosti globálních dodavatelsko-odběratelských řetězců. Výroba a distribuce vakcín jsou složitý proces, na kterém se podílí řada zemí. Pokud by EU omezovala exporty, mohla by se sama dočkat pomalejších dodávek vakcín. To by očkovací krizi ještě zvětšilo. V neposlední řadě musíme vzít v úvahu i mocenský kontext. Nedostatek vakcín v rozvojových zemích by rychle napravili geopolitičtí rivalové EU, kteří by tím poměrně snadno upevnili svůj vliv v těchto regionech.