Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Vláda vědců je absurdní a byla by katastrofou

  19:23
V souvislosti s fenoménem Greta Thurnbergová se říká, že jen posiluje to, na čem se shodne celá komunita vědců. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Měla by se předat vědcům vláda nad světem i jednotlivými státy?
V Exupéryho Citadele je jediný Geometr říše, jenž posouvá vědění, a tisíce...

V Exupéryho Citadele je jediný Geometr říše, jenž posouvá vědění, a tisíce vykladačů, kteří mu nejsou rovni, ale bez nichž by výsledné dílo nevzniklo. Ve vědě je to stejné. foto: Richard Cortés, Česká pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Aféra okolo 16leté švédské aktivistky Grety Thunbergové ukazuje, jak rychle se v dnešním světě posunují hranice myslitelného. V souvislosti s jejím fenoménem a klimatickými změnami se pak říká, že jen posiluje to, na čem se shoduje celá komunita vědců. A ti jsou rádi, že aktivistka přitahuje pozornost k tomu, co vyzkoumali či dokonce dokázali. Nabízí se proto otázka, zda nepředat vědcům vládu nad světem i jednotlivými státy. Co o tom soudíte?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Nic nového

Myšlenka, že vláda má být svěřena úzké elitě z nějakého důvodu lépe vyzbrojené na chápání problémů světa, je prastará, aspoň stejně stará jako myšlenka demokratická. Jednou to mají být urození či bohatí (těm jde více o zachování státu a společnosti, protože mají více co ztratit), jindy mocní válečníci (dovedou se za nás bít a riskovat život). Učení o „trojiem lidu“ (tu rege, tu ora, tuque labora) bývalo všeobecně přijímaným axiomatem. Vládu filozofů, tedy vzdělanců a vědců, razil jako ideální Platón, takže nic nového pod sluncem.

Práce s fakty

Kritici, kteří by chtěli zavést vládu vzdělanců, vědců nebo odborníků, se mýlí ve funkci politiky a odbornosti. Politická rozhodnutí jsou důsledkem vyvažování zájmů jednotlivých nebo skupinových účastníků rozhodovacího procesu. To není starostí vědců, a nejsou na to připraveni. Aby společnost rozhodnutí přijala, musí být legitimní, což dnes v naší civilizaci znamená, schváleno předepsaným postupem. Úkolem politiků je takové řešení nalézat, což více méně umějí.

Požadovat, aby o problému, jako je reakce na změnu klimatu, rozhodovala úzká elita, která jakoby zastupuje mladé a nadějné (a odstraní staré a jiné nepřátele lidu), připomíná druhou polovinu čtyřicátých let u nás. Opomíjí se však nutnost, aby politici při rozhodování pracovali s fakty, které jim dodávají odborníci, a nikoli jen s vlastní intuicí či pocity „lidu“.

Požadovat, aby o problému, jako je reakce na změnu klimatu, rozhodovala úzká elita, která jakoby zastupuje mladé a nadějné (a odstraní staré a jiné nepřátele lidu), připomíná druhou polovinu čtyřicátých let u nás. Opomíjí se však nutnost, aby politici při rozhodování pracovali s fakty, které jim dodávají odborníci, a nikoli jen s vlastní intuicí či pocity „lidu“.

Úkolem politiků také je přesvědčovat voliče o skutečnostech, jimž se vyhýbají. Musejí rozhodovat podle skutečných zájmů voličů, a to nad skutečnými (chcete-li vědeckými) fakty, a nikoli se alibisticky schovávat za tvrzením, že jde-li o nerozum, nedá se nic dělat, protože to lidé chtějí.

Svěřit rozhodování ve společnosti jakékoli elitě (včetně vědecké) bez kontroly jinými institucemi by byla katastrofa. Vypuštění významné, a často nedoceněné úlohy politiků jakbysmet. Rozhodovat jako politik v rozporu s fakty (ať ze speciálního zájmu, nebo z lenosti či hlouposti) je však podobně nebezpečné.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Zneužívání pojmu věda

Především upozorním na brutální zneužívání pojmu věda, beru-li jej ve smyslu filozofie vědy, tedy vědy o vědě. Například na adrese https://en.wikipedia.org/wiki/Science se dočteme, že za vědu nelze považovat inženýrské obory a medicínu, případně klimatologii, právní nauku a ekologii. Zejména pak nelze za vědu považovat obor, který své pravdy odvozuje od hlasování na kimir-senovských konferencích pařížského typu.

Není nic špatného na tom, že drtivá většina analytických aktivit má aplikovanou, tedy mimovědeckou povahu. Problémem pouze je, jsou-li případné poznatky a stanoviska pro veřejnost označované jako vědecké.

Není nic špatného na tom, že drtivá většina analytických aktivit má aplikovanou, tedy mimovědeckou povahu. Problémem pouze je, jsou-li případné poznatky a stanoviska pro veřejnost označované jako vědecké. Na vysvětlenou připomenu, že královna věd (teoretická) fyzika nedokáže vysvětlit víc než pět procent reálně existujících fyzikálních jevů a že obdobný údaj pro (teoretickou) ekonomii činí okolo 0,8 procenta.

A to jevy, na které lidstvo dokáže uplatnit vědeckou metodu myšlení, budou zpravidla patřit do kategorie dokonale umělých laboratorních experimentů. Na závěr jen doplním odkaz na Hayekovu Kontrarevoluci vědy, pod jejímž vlivem se mnozí stali libertariány.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Změna vědeckého konsenzu

Aféra okolo Grety Thunbergové ukazuje, jak rychle se v dnešním světě posunují hranice myslitelného. Racionálně uvažující člověk se musí pozastavit nad tím, že nejvýznamnější světoví státníci věnují pozornost 16leté švédské aktivistce, která pouze omílá známá tvrzení. Tradiční argument zastánců Thunbergové zní, že její přínos tkví v propagaci názorů, které souzní se současným vědeckým konsenzem.

Neexistuje sebemenší důvod se domnívat, že by vědecká komunita měla ve správě věcí veřejných jakoukoliv konkurenční výhodu ve srovnání s demokraticky zvolenými politiky. Ani vědci nejsou neomylní a vědecký konsenzus se také mění. Teze platné dnes mohou být v příštích desetiletích vyvráceny.

V souvislosti s tím se začínají objevovat hlasy, že by vědci měli mít větší slovo v řízení společnosti, potažmo extrémní varianta, že by měli vládnout. Taková myšlenka je stejně scestná jako poslední vystoupení Grety Thunbergové. Neexistuje sebemenší důvod se domnívat, že by vědecká komunita měla ve správě věcí veřejných jakoukoliv konkurenční výhodu ve srovnání s demokraticky zvolenými politiky.

Pokusy vědecky řídit společnost se v Evropě již vyskytly a namísto slibovaného ráje na zemi většinou skončily nevídanou katastrofou. Navíc při uvádění takové myšlenky do praxe bychom narazili na řadu významných překážek. Například podle jakého mechanismu by byli vědci vybíráni? Které obory by byly upřednostňovány? Komu by se vědecká komunita odpovídala za svá rozhodnutí. Jak by se vyhodnocovalo, zda bylo konkrétní rozhodnutí správné, či špatné?

Ani vědci nejsou neomylní a vědecký konsenzus se také mění. Teze platné dnes mohou být v příštích desetiletích vyvráceny. Na druhou stranu žijeme v demokratické společnosti, a pokud by vědci o vládu skutečně usilovali, nikdo jim nemůže bránit. Stačí si založit politickou stranu, předstoupit před voliče a vyhrát volby. Jak snadné.



Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Popularizace vědy

Vědci mají dlouhodobě problém jednoduše vysvětlit politikům a občanům výsledky svých experimentů a výzkumů. Mají sklon stejně jako každá jiná uzavřená komunita používat vlastní slovník, kterému laická veřejnost nerozumí. Vědecká komunita má také mnohem větší zájem publikovat výsledky svého bádání ve vědeckém časopise než popularizačně.

Popularizace vědy je tedy neprobádanou a podceňovanou disciplínou a je vždy užitečné, když se jí ujme mediálně známá osoba. Ta nejen přitáhne pozornost médií, občanů a politiků k tématu, o kterém vědci dlouhodobě bez pozornosti zbytku komunity diskutují na konferencích a vědeckých seminářích, ale vyvolá i potřebný střet názorových skupin o relevantnosti závěrů vědecké komunity.

Hodnocení vědy v celém světě je založeno spíše na článcích ve vědeckých časopisech než v běžných médiích. Proto je užitečné, když se občas objeví vědec s talentem vysvětlovat složité vědecké poznání jednoduše a pochopitelně. Toho však většinou ostrakizuje vědecká komunita, protože složitou problematiku příliš zjednodušuje. Média také většinou nemají schopnost číst vědecké studie a vést rozhovory s vědci.

Popularizace vědy je tedy neprobádanou a podceňovanou disciplínou a je vždy užitečné, když se jí ujme mediálně známá osoba. Ta nejen přitáhne pozornost médií, občanů a politiků k tématu, o kterém vědci dlouhodobě bez pozornosti zbytku komunity diskutují na konferencích a vědeckých seminářích, ale vyvolá i potřebný střet názorových skupin o relevantnosti závěrů vědecké komunity.

Vědci by měli být apolitičtí, ale i se snažit proniknout se svými názory mimo vlastní komunitu, a mít odvahu střetnout se v názorové diskusi s těmi, kdo o problematice vědí mnohem méně, což jsou většinou politici, kteří rozhodují. Tento názorový střet naučí vědce lépe prezentovat výsledky bádání a zvýšit šanci jejich aplikace v reálné politice. Vědec může identifikovat zdroj a mechanismus problému, ale je na politicích, jak z navržených řešení vybrat ten nejreálnější s ohledem na politická omezení, finanční prostředky a veřejné mínění.



Jan Pravda, investor a zakladatel společnosti Pravda Capital.

Nabádání k respektování vědy

Není na místě posílat Gretu Thunbergovou zpět do školy jako nezletilou, bláznivou nebo zmanipulovanou, ale ocenit podstatné – efektivněji než kdokoliv (všechny reklamky světa by toto nezvládly za miliardy dolarů, i kdyby se na tento pro ně nezvykle racionální účel našly) upoutává pozornost veřejnosti na riziko klimatických změn, jež jsou pro ni abstraktnější než zvýšení cen benzinu nebo burgeru, a odhaluje, jak jsou mechanismy současné civilizace reprezentované především OSN, EU a řadou národních organizací na toto riziko krátké. A to kvůli jeho plíživé abstraktnosti, kterou vědci nedokážou veřejnosti vysvětlit.

Nebylo by to poprvé v historii, co se něco takového podařilo nezletilé dívce – ve srovnání s Johankou z Arku (upálena a později prohlášena za svatou) se však Greta Thunbergová neodvolává na svá vidění, nýbrž nabádá k respektování vědy, která říká černé na bílém – riziko antropogenní a fatální změny klimatu velké! (V oboru změny klimatu podnikám od roku 2005 a jsem vzděláním geofyzik).

Odpovědnost politiků

Vládu vědců považuji za absurdní nápad, neboť dobří vědci chtějí poznávat nepoznané, a ne vládnout – leda, že by někdo přiznal, že řízení společnosti je věc zcela nepoznaná. Ti mezi vědci, kteří by chtěli vládnout, by měli mít na paměti slova toho nejpovolanějšího – Aĺberta Einsteina, který ve svých úvahách Jak vidím svět varoval před etickou odpovědností vědců za to, aby nevymýšleli něco velmi nebezpečného (natož aby blbě vládli), a s touto odpovědností měl přímý střet, když podpořil vývoj atomové bomby.

Odpovědností politiků je udělat maximum, aby vědě porozuměli jako její uživatelé, kriticky zkoumali etiku vědců-autorů a svým vládnutím umožnili podnikatelům efektivní aplikace vědy při řešení problémů, jako je klima

To, že vláda vědců je asi utopie, neznamená, že politici mohou ignorovat vědu, kterou financují, jak se děje v případě klimatu (a to není společenská disciplína jako ekonomie, politologie nebo marketing).

Odpovědností politiků je udělat maximum, aby vědě porozuměli jako její uživatelé, kriticky zkoumali etiku vědců-autorů (když autor zpochybňuje antropogenní změnu klimatu a je placen granty naftařských společností, je třeba se na něho dívat jinak než na Gretu Thunbergovou stávkující před školou, nebo na vědce, který je placen granty na klima) a svým vládnutím umožnili podnikatelům efektivní aplikace vědy při řešení problémů, jako je klima.

V případě klimatu se to děje s velkými přehmaty (solární, CO2-povolenkové a další), které poškozují téma, a tím zamlžují fakta a znemožňují řešení, které bude těžké i bez mlžení.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Dobro společnosti

Co se rozumnosti takového návrhu týče, vypovídá o něm dostatečně, že s ním zřejmě první přišel radikální socialista Henri de Saint-Simon, který navrhoval řízení společnosti takzvanou Newtonovou radou: „Každý, kdo by se finančně podílel na vytvoření této rady, by měl právo navrhnout tři matematiky, fyziky, chemiky, fyziology, literáty, malíře a hudebníky, kteří by svými kolektivními rozhodnutími vytvořili ráj na Zemi.“

V liberální demokracii je nejvyšší hodnotou obrana práv jednotlivce. I kdyby tisíce vědců říkaly, že pro dobro společnosti je vhodné zabít toho nebo zkrátit na právech jiného, liberální demokracie to nepřipustí.

To píše Tomáš Nikodym ve své knize Z knihovničky utopického socialismua uvádí německého básníka Friedricha Hölderlina: „Jestli byl stát někdy peklem na zemi, bylo to jedině proto, že se z něj člověk snažil udělat nebe.“ Abychom nezůstali na pochybách, jak dobromyslný Saint-Simonův svět bude, ubezpečuje nás: „S tím, kdo se nepodrobí plánovací komisím, se bude nakládat jako s dobytkem.“ Aspoň to přizná otevřeně, na rozdíl od dnešních scientokratů a dalších socialistů.

Problémů s vědeckým řízením je spousta. Od základního hayekovského poznání, že znalosti ve společnosti se dají nejefektivněji využít v systému volných cen a žádný osvícený diktátor, ba ani newtonovská rada, nemůže všechny znalosti centralizovat. Vědí to fyzici, matematici, sociologové a klimatologové? Vstřebali už tento zásadní poznatek společenských věd?

Dalším problémem je, že v liberální demokracii je nejvyšší hodnotou obrana práv jednotlivce. I kdyby tisíce vědců říkaly, že pro dobro společnosti je vhodné zabít toho nebo zkrátit na právech jiného, liberální demokracie to nepřipustí (reálný svět je komplikovanější). Připustí obranu práv scientokracie? Na základě jakého vědeckého poznatku?



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

I vědci se přou

Když se člověk podívá na Parlament, vůbec se nemůže divit, že někdo volá po vládě vědců. Dává to smysl. Proč by o naší budoucnosti neměli rozhodovat ti, kteří o ní vědí nejvíce? Ti, kteří zasvětili svůj život hledání faktů. Pár důvodů to má.

Je naivní si myslet, že věda je jen jedna a vědci se nehádají. Nevím, jak to změřit, ale vsadil bych se, že se hádají více než politici. Politici se kvůli moci a penězům nakonec nějak domluví, zkuste se ale zeptat ekonomů, jaký by měl být schodek rozpočtu na příští rok.

Za prvé, nemáme lepší možnost, jak správné vědce vybrat, než je jejich soutěž o přízeň voličů. Vědci ale zpravidla nemají chuť potkávat se s voliči na volebních túrách a lepit své obličeje na billboardy. Pravděpodobně by si k tomu našli zástupce. My bychom potom volili podle nejlepšího vědomí a svědomí takové zástupce, kteří by se obklopili nejlepšími odborníky. To připomíná současnou situaci. A dnes nám nikdo nebrání volit vědce.

Za druhé, je naivní si myslet, že věda je jen jedna a vědci se nehádají. Nevím, jak to změřit, ale vsadil bych se, že se hádají více než politici. Politici se kvůli moci a penězům nakonec nějak domluví, zkuste se ale zeptat ekonomů, jaký by měl být schodek rozpočtu na příští rok. Nebo jak by měla vypadat reforma důchodového systému.

Nakonec nám nezbývá nic jiného než si vybrat politiky, kterým věříme, že budou naslouchat správným vědcům. Pravdou ale je, že bychom měli tlačit na politiky, aby se víc rozhodovali na základě vědy než dojmů a ideologie. Volat po scientokracii je přinejlepším zbytečné, přinejhorším skryté volání po scientotuře. Někteří lidé totiž nevěří, že bychom si správné odborníky vybrali dobrovolně.



Pavel Kohout, Algorithmic Investment Management, a.s.

Zlepšovací návrhy ve zkoušce času

Každá národní vláda jednou za čas udělá velký, téměř fatální omyl. V Evropě svého času řada států zavedla „vědecký“ ekonomický systém, který vyústil v chudobu a totalitu. Naštěstí zde zbylo dost ostatních států, díky nimž se věci vrátily k normálu, i když to trvalo dlouho a bylo to drahé.

Můžeme zaručit, že vše, co dnes považujeme za vědu, obstojí ve zkoušce času? Ne, nemáme žádnou takovou záruku, zejména ne v oblasti humanitních věd, odkud přichází nejvíce „zlepšovacích návrhů“, jak organizovat společnost. Chybná teorie ve spojení s kontinentální nebo dokonce světovou vládou by byla receptem na katastrofu.

Kdyby fatální chybu udělala jednotná kontinentální nebo dokonce světová vláda, důsledky by byly mnohem horší. A ani nejlepší demokratická vláda s podporou odborníků není imunní vůči zlým rozhodnutím. Proto je lepší, když politická moc je diverzifikována mezi národní vlády, i když tento systém může vypadat neefektivně a neakceschopně. I v politice platí, že dávat všechna vejce do jednoho košíku je příliš velké riziko.

Pokud jde o vědu, historie zná řadu vědeckých teorií, které byly ve své době uznávané, nakonec se však z nich vyklubaly pseudovědy. Astrologie, frenologie, rasová věda, marxistická ekonomie, lysenkovská biologie, frontální lobotomie, fluorizace pitné vody – to je jen hrstka příkladů nákladných až tragických vědeckých omylů.

Můžeme zaručit, že vše, co dnes považujeme za vědu, obstojí ve zkoušce času? Ne, nemáme žádnou takovou záruku, zejména ne v oblasti humanitních věd, odkud přichází nejvíce „zlepšovacích návrhů“, jak organizovat společnost. Chybná teorie ve spojení s kontinentální nebo dokonce světovou vládou by byla receptem na katastrofu.



Monitor Jana Macháčka

Panelový byt 3+1
Panelový byt 3+1

Mánesova, Mariánské Lázně - Úšovice, okres Cheb
2 250 000 Kč