Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Každý je na internetu odpovědný za svůj obsah

  18:29
Američtí zákonodárci slibují rozdělit technologické giganty v duchu tradic americké antimonopolní politiky. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Není správnější prohlásit firmy, jako je Google, Facebook a Twitter, za vydavatele zodpovědné za šíření svého obsahu stejně jako běžná média?

Internet a kyberkriminalita. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Softwarové firmy tvoří s telekomunikacemi dohromady 40 procent amerických akciových indexů. A to se nepočítá Amazon, který je veden jako obchodní firma. Mají tedy nezměrný vliv a moc. Američtí zákonodárci z celého politického spektra slibují rozdělit technologické giganty v duchu tradic americké antimonopolní politiky. Otázkou je, zda se na tom shodnou, a jak dlouho jim to bude trvat. Není správnější cestou prohlásit firmy, jako je Google, Facebook a Twitter, za vydavatele zodpovědné za šíření svého obsahu stejně jako všechna běžná média?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Konec novověku

V situaci, kdy vlastně vznikl oligopol tří nebo čtyř softwarových a telekomunikačních firem, které zcela ovládají trh a svou velikostí ohrožují jeho rovnováhu, je namístě proti nim uplatnit antimonopolní pravidla, která se v USA osvědčila a mají tradici. Doufejme, že se na tom američtí zákonodárci dohodnou, jako se jim to podařilo u jiných případů v minulosti.

Opět vzniká situace, kdy tyto firmy, jejichž dosah je světový, a nikoli jen americký, nemůže efektivně regulovat nikdo jiný než USA, takže všichni závisíme na americkém zákonodárném systému, který nám není odpovědný. To je ale jiný problém, a buďme rádi, že je naděje, že se toho Američané ujmou. Nebylo by však řešením, aby tyto firmy (Google, Twitter, Facebook či Amazon) byly považované za vydavatele jako noviny.

Zatímco uplatnění svobody písemného projevu v tradičním předinternetovém světě, mělo-li být efektivní, vyžadovalo spolupráci vydavatele v podstatě u každého projevu (knihy, článku a podobně), čímž podrobovalo autora vydavatelově cenzuře, internet a tyto firmy umožňují bezprostřední účast každého. Tato změna je nesmírně významná, znamená něco jako konec novověku a začátek nové éry.

Rozdíl je v tom, že revoluce, kterou volný přístup do těchto velebublin umožnil, je výraznou vymožeností, již světu přinesl internet. Zatímco uplatnění svobody písemného projevu v tradičním předinternetovém světě, mělo-li být efektivní, vyžadovalo spolupráci vydavatele v podstatě u každého projevu (knihy, článku a podobně), čímž podrobovalo autora vydavatelově cenzuře, internet a tyto firmy umožňují bezprostřední účast každého.

Tato změna je nesmírně významná, znamená něco jako konec novověku (založeného v této oblasti na knihtisku) a začátek nové éry. Má-li demokracie v novém světě, který vzniká, přetrvat musí se s touto výzvou vyrovnat, byť to není jednoduché (jako se jí podařilo využít knihtisku na počátku novověku, kdy to také nebylo lehké).

Dnes jako tehdy hledají autoritářské systémy způsoby, jak takovou cenzuru zavést, respektive udržet. Neměli bychom jim nahrávat. Jde o dva zcela rozdílné problémy a měli bychom zůstat u antimonopolní tradice amerického kapitalismu pro řešení oligopolních tendencí internetových gigantů.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom banky CREDITAS

Nejsou a nebudou

Je obrovský rozdíl mezi novinami a sociální sítí. Sociální sítě, jako je Facebook či Twitter, nejsou vydavateli, a ani být nemohou. Nemohou kontrolovat svůj obsah jako stará média. Je to realita, které se musíme přizpůsobit, nikoliv ji přizpůsobovat starému výkladu pojmů a práva.

Když se provozovatelé sociálních sítí jako vydavatelé chovají a obsah filtrují, měli by být připraveni, že takové jednání bude společnost odmítat

Provozovatelé sociálních sítí nejsou svatí. Dělají chyby, dokonce přešlapy. Navíc někdy nechtějí být vydavateli a nést odpovědnost za obsah, ale jindy se za ně označí – když se jim to hodí a potřebují chránit svobodu slova. Měli by se rozhodnout a být konzistentní. A když se jako vydavatelé chovají a obsah filtrují, měli by být připraveni, že takové jednání bude společnost odmítat. Žádat po nich funkce vydavatele je jako chtít po automobilech, aby je táhli koně.

Z dálky to může vypadat podobně – noviny i Facebook mají texty s informační hodnotou –, ale zblízka vidíme, že plní úplně jinou funkci, a fungují na naprosto odlišném principu. Byl by to krok špatným směrem a zpět. Budeme si muset zvyknout a pomalu a tvrdě vzdělávat veřejnost, i když se zdá jednodušší je ohnout, nebo dokonce zakázat. Ale tak to bylo s každým novým médiem.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Sekce 230

Otázka tohoto týdne ukazuje nepochopení relevantního práva. Není se příliš co divit, republikáni i demokraté říkají v tomto ohledu nesmysly, které pak dennodenně vycházejí v médiích. Americký advokát Ken White (na Twitteru známý jako @Popehat), který se zabývá svobodou slova, označil „sekci 230“ za předmět nejúspěšnější právní propagandy, jakou kdy zažil.

Facebook, Google, Twitter stejně jako jakýkoliv jiný web na americkém internetu totiž je zodpovědný za šíření svého obsahu. Pokud Twitter napíše pod Trumpův účet, že jeho tweet je dezinformační, za tento projev je Twitter odpovědný. Twitter stejně jako Facebook, Google nebo jakýkoliv jiný web však není odpovědný za obsah vytvořený uživatelem. Je jedno, zda jde o Facebook, web Fox News nebo o blog středoškolského studenta v Severní Dakotě.

„Sekce 230“ říká, že žádný poskytovatel nebo uživatel interaktivní počítačové služby (tedy webu) není brán jako vydavatel nebo mluvčí jakékoliv informace poskytnuté jiným poskytovatelem informačního obsahu, tedy jiným uživatelem nebo jinou službou. V angličtině je tento odstavec (47 U.S. Code § 230(c)(1)) dlouhý přesně 26 slov. Šestadvacet slov, která stvořila internet, jak říká jedna kniha. A bez tohoto ustanovení nemůže internet, jak jej dnes známe, existovat. Je to logické ustanovení.

Další mýtus

Například na Twitteru je zveřejňováno šest tisíc tweetů každou vteřinu. Je evidentní, že Twitter nemůže mít právní odpovědnost za tolik obsahu. A proč by měl mít? Pokud je někdo pomluven, může se bránit vůči konkrétnímu uživateli, ne vůči webu poskytujícímu tento obsah. Každý je odpovědný za svůj obsah.

Dalším mýtem je, že existuje rozdíl mezi platformou a vydavatelem. Sekce 230 o žádné platformě nemluví. V odstavcích (c)(2)(a) a (c)(2)(b) jednoznačně povoluje webům a uživatelům mazat komentáře, ať obsahují ústavou chráněný projev, nebo ne. Stručně řečeno, mohou mazat, co chtějí.

Když napíšu na Twitter, že Donald Trump je ťululum, jsem za to právně odpovědný. Když to napíše Jack Dorsey, je za to odpovědný. A když to napíše Twitter, je za to právně odpovědný. Totéž platí pro web Fox News, pokud povoluje uživatelské komentáře. Je to tak jasné, že jasnější už to být nemůže.

Dalším mýtem je, že existuje rozdíl mezi platformou a vydavatelem. Sekce 230 o žádné platformě nemluví. V odstavcích (c)(2)(a) a (c)(2)(b) jednoznačně povoluje webům a uživatelům mazat komentáře, ať obsahují ústavou chráněný projev, nebo ne. Stručně řečeno, mohou mazat, co chtějí.

Ostatně zakazovat webům mazat komentáře a blokovat uživatele, se kterými nesouhlasí, by nejspíš bylo proti prvnímu dodatku Ústavy USA (svobodě slova a svobodě spolčovací). A v případě nemožnosti například křesťanských webů blokovat antikřesťanské aktivisty nebo v případě LGBTQ webů homofoby nebo transfoby nejen protiústavní, ale i nemorální a nezodpovědné. Tento komentář už je příliš dlouhý, proto se nemohu zabývat dalšími mýty kolem tohoto zákona, ani antitrustovou žalobou na Google. Snad příště.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Vše proti rozdělení

Původní myšlenka akciových indexů byla nabídnout průřez ekonomikou. Jejich složení mělo reflektovat důležitost daných odvětví z hlediska celkového hospodářství. Relevance digitálních firem sice roste, ale jejich zastoupení v indexech zůstává silně nadproporční. Jde o důsledek několika faktorů.

Hodnota Facebooku tkví v propojení všech platforem. Jejich oddělení by proto představovalo pro akcionáře trpkou zkušenost. Lze tudíž očekávat, že technologické firmy udělají vše, co je v jejích silách, aby snahám o rozdělení zabránily.

Digitální firmy patří mezi vítěze covidové krize a jejich akcie letí prudce nahoru. Technologické korporace profitují i z rozmachu burzovně obchodovaných fondů (ETF), které pomáhají upevnit jejich prominentní pozici v akciových indexech. Nelze se proto divit, že snahy o tvrdší regulaci nebo rozdělení technologických gigantů rezonují ve veřejném prostoru, a lze očekávat, že po případném vítězství Demokratů ještě zesílí.

Na trhu digitální reklamy mají společnosti, jako je Alphabet nebo Facebook, dominantní postavení. Výsledky za uplynulé čtvrtletí přesvědčivě ukazují, že jejich příjmy z online reklamy trvale rostou. Povinnost Facebooku převzít zodpovědnost za vlastní obsah by však nepřinesla kýžený efekt. Zřejmě by vedla ke krátkodobému úbytku uživatelů. To by se promítlo do nižší ochoty inzerentů platit za reklamu, v principu by však vše zůstalo při starém. Přechodně by se zřejmě zhoršila ziskovost, ale počty uživatelů by se časem opět zvýšily.

Odštěpení některých byznysů, například Instagramu, se proto jeví efektivnější variantou. Je však reálná? Provozovatel sociální sítě by musel odštěpenou jednotku zpřístupnit externím investorům. Hodnota Facebooku tkví v propojení všech platforem. Jejich oddělení by proto představovalo pro akcionáře trpkou zkušenost. Lze tudíž očekávat, že technologické firmy udělají vše, co je v jejích silách, aby snahám o rozdělení zabránily.



Monitor Jana Macháčka

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!