Pád cen ropy obnažuje naši zranitelnost

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

Podle analýzy Citigroup je mírné zvýšení cen ropy pouhou krátkodechou epizodou. Sama Citigroup odhaduje další pokles cen ropy. Edward Morse, šéf výzkumu komoditních trhů v Citigroup, píše, že produkce v USA například stále roste. V Rusku a Brazílii se čerpá ropa na rekordních úrovních a Saúdská Arábie, Irák a Irán snižují cenu suroviny pro Asii. Trh je přesycen, zásobníky a tankery jsou plné.

Trend v produkci se může dle Citigroup začít otáčet až ve 3. čtvrtletí. Mezitím může cena klesnout ze současných 52 dolarů za barel krátkodobě až na 20 dolarů za barel. Revoluce těžby z břidlic v USA nabourala možnosti sdružení OPEC manipulovat s cenou. Protože ceny pod 55 dolarů za barel povedou k odlivu investic a kapitálu z těžby a zpracování ropy a jsou neudržitelné, vrátí se koncem roku na 75 dolarů za barel.

Připomeňme, že na počátku loňského roku se Citigroup ze všech velkých bank nejvíce přiblížila odhadu cen ropy na konci roku, kdy odhadovala 75 dolarů za barel. Možná se nyní nechává unést svým relativním úspěchem medvědí předpovědi. Je tu i kontrast s Goldman Sachs, která předpovídá pád maximálně na třicet dolarů za barel a následně rychlejší oživení cen.

Vývoj cen v loňském roce nepředpověděl vůbec nikdo. Je podle vás nějaký rozumný důvod domnívat se, že to letos bude jinak? Že se analytici lépe trefí? A jaký bude podle vás dopad poklesu cen ropy a dalších energií na ekonomický růst v České republice? Evropská komise nově předpokládá, že snížení cen ropy je poměrně zásadní faktor pro hospodářské oživení v unii.

• P.S.: Co se amerických nových producentů týče, pak agentura Bloomberg v úterý informovala o dalším zajímavém vývoji: výrobci znovu navrtávají staré studny, aby snížili náklady. Neříká se tomu již frackování čili fracking, ale re-fracking.

David Marek, hlavní ekonom Deloitte

Život ekonomiky s ropou za polovic

Co nám může přinést propad cen ropy? Pokusme se o několik jednoduchých výpočtů. V loňském roce se do Česka dovezla ropa a ropné produkty za zhruba 180 miliard korun při průměrné ceně ropy Brent 100 dolarů za barel. Aktuálně se Brent obchoduje za 57 dolarů za barel. Zároveň se ovšem pohnuly devizové kurzy. Loňský průměrný kurz činil 20,75 koruny za dolar, dnes činí 24,54 koruny za dolar. Pokud by se do konce roku ceny ropy a kurzu nepohnuly, ušetřili bychom při dovozu ropy zhruba 60 miliard korun.

České domácnosti a firmy ovšem neutratí vše, co ušetří na cenách ropy a ropných produktů. Na úrovni celé ekonomiky činí průměr čisté míry úspor za posledních 10 let zhruba pět procent. Zároveň je potřeba vzít v potaz, že část dodatečných výdajů by směřovala na dovážené zboží a zhoršení čistého exportu by v rámci HDP částečně kompenzovalo růst spotřebních investičních výdajů. Čistý efekt poklesu cen ropy na HDP se hypoteticky pohybuje mezi 0,7–0,8 procenta.

Pro srovnání Olivier Blanchard a Rabah Arezki z MMF na konci loňského roku odhadli, že pokles cen ropy by mohl v letošním roce zrychlit růst globální ekonomiky o 0,3 až 0,7 procenta, přičemž u zemí dovážejících ropu by to logicky mělo být o něco více.

Uvedené odhady neberou v potaz jiné faktory. Rychlejší růst ekonomiky může například některé vlády motivovat k přísnější/méně stimulující politice, což by zmíněné odhady částečně snížilo. V případě fiskální politiky ani nemusí jít o diskreční rozhodnutí vlády, restriktivně by měly působit vestavěné stabilizátory.

Jan Novotný, Cass Business School & Richfox Capital

Nejde o předpověď, ale o reakci

V poslední době jsme si zvykli, že cena ropy je předvídatelná, neboť faktory, které do ní vstupovaly, šlo snadno uchopit. Alespoň tak to bylo prezentováno finančními trhy. V posledních měsících se ale cena ropy stala faktickým geopolitickým nástrojem a její cena plně neodráží tržní mechanismy, které cenu doposud určovaly. Cena tak není výsledkem tržních mechanismů, ale nástrojem pro dosažení strategických cílů. Nízká cena ropy zároveň slouží jako vítaný nástroj „Západu“ proti ruské agresi a zároveň umožňuje tradičním ropným velmocem Blízkého východu plně bojovat s rozvojem těžby břidlicových plynů a těžbou ropných písků.

Jako chybu nevnímám špatný odhad ceny ropy jako spíše podcenění její volatility, a to jak samotnými trhy, tak reálnou ekonomikou. Současná situace ukazuje, že geopolitický šok, který vstoupil do hry, nelze plně odhadnout. To ale není překvapivé. Pro empirické modelování podobných šoků je potřebné řádově větší množství dat, která mnohdy ani neexistují. Ani nejmodernější modely a výpočetní technika nám tedy plně nemohou umožnit takovéto šoky předpovídat a vypočítat.

To ale neznamená, že bychom je měli ignorovat a zavírat před nimi oči. Ačkoli nedokážeme podobné šoky předpovědět, jsme schopni odhadnout reakci, kterou způsobí. Podobně jako architekt nedokáže odhadnout, kdy jím navrhované nákupní centrum začne hořet, ale už dokáže předpovědět, jakým způsobem se budou lidé z jeho budovy evakuovat, když hořet začne.

Diverzifikovat, kde to lze

Tím se dostáváme k druhému bodu. Pro zemi, jako je Česká republika, je pokles ceny ropy možné přirovnat k daňovému stimulu. Teoreticky lze tedy dosáhnout podobného efektu, jako kdybychom krátkodobě snížili daně bez negativního dopadu na státní rozpočet. Podobný efekt pak v krátkodobém horizontu bude platit téměř pro celou Evropu.

V tomto případě si tedy z pohledu České republiky, respektive Evropy můžeme říci, že se vlastně nic špatného neděje, neboť pokles cen je pro nás výhodný. Ano, to je. Uvědomme si ale, že výkyv cen mohl být z úplně jiného „nepředstavitelného“ důvodu na druhou stranu. Jak bychom se tvářili v případě, kdy by se cena během několika měsíců například ztrojnásobila, a prognózy by dávaly odhad, že se to během několika let nevrátí zpět?

To, co bychom si měli z této situace odnést, je ekonomická zranitelnost skrze ropu, či obecně jednu komoditu, a plánovat větší diverzifikaci energetických zdrojů tam, kde je to možné, byť za to bude třeba nést určité náklady. Neurčitost a šoky nelze ovlivnit, lze ale ovlivnit, jak moc nás zasáhnou.

Petr Strejček, Brno International Business School

Faktory turbulence

Pokles cen ropy, který zažíváme od července loňského roku, opravdu nikdo nepředpověděl. S největší pravděpodobností se také nikdo netrefí do cen budoucích. Jedno je však jisté určitě: svět obchodu s ropou už nebude stejný, jako byl dříve.

Okolnosti mi připomínají rok 1973 (jen v opačném cenovém gardu). Pro naše dotazování po ropné budoucnosti může být vodítkem „postkrizové“ období uvedeného roku 1973, kdy postupem času všechny strany „nějak“ zareagovaly. Například Evropská společenství opravdu začala přemýšlet nad diverzifikací dovozců ropy, a to i s alternativou Sovětského svazu. Důsledkem bylo, že OPEC už nikdy dřívějších pozic ve Společenství nenabyl.

Současná situace se dala předpokládat snad jen při zahrnutí několika souběžně jdoucích faktorů. Faktorů, které spolu zdánlivě vůbec nesouvisejí:

• revoluční nástup nových těžebních metod,
• dřívější energetické balíčky EU,
• podpora OZE,
• masivní investice do výzkumu a zavádění alternativních pohonů automobilů,
• obchod s emisními povolenkami,
• pohyb cen jiných surovin (uhlí, zemní plyn),
• ekonomický vzestup regionálních hegemonů,
• tlak na energetickou bezpečnost atd…

Objektivně řečeno, odhadnout synergii tolika procesů opravdu nejde. Proto si myslím, že než přikročíme k odhadu, zda se někdo trefí do vývoje cen, a zda jejich pokles nastartuje ekonomický růst v Česku nebo v EU, bude lepší sledovat trendy. Domnívám se, že správný analytik se nebude soustředit primárně na cenu ropy, ale na potenciální vítěze a poražené současného souboje mezi americkými „novými“ těžaři a tradičními producenty OPEC.

Transformační změny však zažívá evropská energetika obecně a výše uvedené faktory nepostihly jen trhy s ropou. Manažeři evropských energetických šampionů si stěžují na silně turbulentní prostředí a na konferencích nezřídka zaslechnete, že evropská energetická legislativa odporuje fyzikálním zákonům.

Energetický mix

Vypadá to, že jsem neodpověděl přesně na otázku debaty. Snažím se jen říct, že zatímco dříve i ostatním energetickým trendům dominovala ropa, nyní se pravděpodobně dostáváme do jiného paradigmatu. Vazby ostatních surovin na ropu jsou postupně přetrhávány a například OPEC nebude tak dominantním hráčem, jakým byl před patnácti lety. Vezměme i příklad srovnání energetického mixu EU nyní a před patnácti lety.

Celá „světová energetika“ se v současnosti vzájemně ovlivňuje a „globalizuje“ se obchod i dalších energetických surovin (nejen ropy). Do tvorby cen energií a surovin vstupuje stále více nových faktorů a rozhodování o budoucích cenách surovin bude dle mého názoru stále více ovlivňovat i nové nastavení energetického mixu ekonomicky dominantních států.

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Nezáviděníhodné rozhodování

Jak známo, předpovídat je obtížné, zejména pak budoucnost. V případě cen ropy to platí dvojnásob, protože se do těchto cen promítají nejen tržní, ale též strategické faktory, a to více než u jiných komodit. Je pravda, že netržní faktory nemohou cenu ovlivňovat dlouho, takže lze současné předpovědi považovat za víceméně podložené v delší perspektivě.

Pro odhad ceny v tomto roce by bylo nutno vědět, jaký přesně cíl sleduje Saúdská Arábie tím, že udržuje produkci na relativně vysoké úrovni. Je-li pravda, co si o tom myslím – tedy že jejím primárním cílem je hospodářsky omezovat šíitské producenty, zejména Írán, s tím, že si noví producenti ve Spojených státech nějak poradí (respektive že pro USA může být nízká cena výhodnější, když se sečtou výhody a nevýhody), pak by měla tento rok být cena nízká; kdy se ale vrátí na zdánlivě tržení úroveň (75 dolarů za barel?), lze těžko říci.

Efekt této situace na Rusko zřejmě překvapivě není primární. Nicméně vytváří situaci, ve které se nabízí zvýšit tlak na Rusko, dokud je nízkou cenou ohroženo. To může být dobře, nebo to může být nebezpečné. Nezávidím lídrům států rozhodování s tím spojené.

Ĺuboš Mokráš, Česká spořitelna

V mraku nejistot

Odpověď na úvodní otázku je celkem jednoduchá: nedá se čekat, že by letošní předpovědi nutně musely být podstatně lepší než ty loňské. Aby bylo možné s jistotou předpovědět vývoj cen ropy, musel by být s jistotou známý výsledek řady budoucích událostí. A vývoj v některých jednotlivých nestabilních nebo potenciálně nestabilních státech, které jsou významnými producenty ropy (z těch nejvýznamnějších Libye, Nigérie a Venezuela), nebo z hlediska těžby významných regionech (především oblast Perského zálivu a Střední východ, zejména Irák a Írán).

Libyjská produkce ropy.

Jen u samotné Libye je v sázce celková produkce 1,6 milionu barelů denně (úroveň těžby před svržením Muammara Kaddáfího) a její aktuální úroveň rychle kolísá v závislosti na vývoji místní situace ve vysokých stovkách tisíců barelů. Jakákoliv výraznější destabilizace v oblasti Středního východu může lehce vést k výpadku milionů barelů těžby denně se zcela zásadním dopadem na cenu ropy.

Otázkou je, jak se dále bude vyvíjet politika kartelu OPEC a zda nakonec přeci jen nesníží těžební limity. Jak se bude vyvíjet těžba v Rusku? Ovlivní ji negativně sankce nebo jejich případné další zostření? A trh může navíc silně reagovat už jen na náznak možných problémů. Připočtěme nejistoty ohledně vývoje spotřeby, nejistotu ohledně reakcí producentů z vysokonákladových alternativních zdrojů na relativně nízkou cenu a také nejistotu ohledně vývoje nákladů na těžbu z alternativních zdrojů... A k tomu všemu navrch vysokou citlivost trhu na rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou.

Aby to nebylo příliš jednoduché, hrají navíc ve vývoji ceny ropy značnou roli finanční investoři, spekulanti i poptávka po jištění. A v celém systému produkce, zpracování a spotřeby ropy jsou značné prodlevy mezi primární produkcí a konečnou spotřebou, významně kolísá úroveň zásob, což zatemňuje aktuální stav rovnováhy mezi poptávkou a nabídkou.

Příkladem zpoždění ve zpracovatelském řetězci a zároveň výkyvů v zásobách je v současnosti opět populární najímání tankerů ke skladování ropy – vzhledem k tvaru futures křivky stačí dnes ropu fyzicky koupit, na futures trhu ji s dodáním za několik měsíců prodat a pak jen naplnit tanker a nechat ho potřebnou dobu plout do místa určení a inkasovat zisk.

Totální cenovou válku nelze vyloučit

To všechno jsou faktory otevírající prostor pro řadu možných scénářů vývoje, a tedy také značně různé ceny v závislosti na přijatých předpokladech ohledně dalšího vývoje. Není vůbec těžké sestavit scénář vedoucí k návratu ceny ropy nad sto dolarů za barel. Scénář vedoucí k poklesu k 20 dolarům za barel vypadá poměrně obtížně schůdný, ale totální cenovou válku mezi producenty, která by k němu vedla, nelze úplně vyloučit. Někde mezi 20 dolary a 100+ dolary za barel se tedy realisticky může cena ropy na konci letošního roku pohybovat.

Samozřejmě ne každá cena v tomto intervalu je stejně pravděpodobná a ty ceny, které jednotliví analytici v daný moment pokládají za nejpravděpodobnější, pak uvádějí jako své předpovědi. Přicházející informace mění předpoklady a měnící se předpoklady o budoucím vývoji faktorů ovlivňujících cenu ropy mění předpovědi. Konečně situace u ropy je víceméně stejná jako u dalších obchodovaných aktiv, nejen komodit, ale také například akcií a dluhopisů. Vždy vycházíme z nejpravděpodobnějšího scénáře a často se stává, že reálný vývoj je silně ovlivněn nějakou málo pravděpodobnou, ale hodně významnou událostí.

Anebo se také může stát, že analytici něco nedocení a něco přecení, jako loni v případě ropy ne plně docenili dopad růstu těžby v USA a přecenili odhodlání OPEC bránit vyšší ceny. Data přicházejí se zpožděním, trh nejdříve nereaguje, přestože by logicky měl, a pak prakticky z ničeho nic reaguje překotně – taková je realita a taková jsou omezení prakticky znemožňující vyhnout se překvapením.

Michal Brožka, hlavní analytik Raiffeisenbank

Pro nás pozitivní

Analytici se za ten rok asi nenaučili střílet o moc lépe. Ale pohyb ceny o 50 či více procent, jaký jsme viděli minulý rok, se neopakuje až tak často – viz graf níže. Pokud tedy opět neuvidíme nějaký prudký cenový pohyb, analytici mají šanci se letos trefit lépe. Možné také je, že se podaří lépe odhadovat náklady těžby břidličné ropy. Ty se s novými technologiemi posunuly níže, než se čekalo, což k poklesu cen ropy výrazně přispělo.

Procentní roční změny ceny ropy

Minimálně v první polovině tohoto roku bude ropy na trhu nadbytek, s čímž ale trh do značné míry počítá. Na konec letošního roku čekáme cenu ropy Brent 68 dolarů za barel a na konci příštího roku 77 dolarů za barel. Cena se sice ještě klidně může vydat dolů, ale jedna věc je upozornit v médiích na to, kam cena může spadnout, a druhá věc je ochota si na to vsadit. Na 20 dolarů za barel bych si nevsadil, ale bez skrupulí připustím, že si to dovedu představit.

Vliv nižších cen ropy na českou ekonomiku jako čistého importéra ropy je pozitivní. Pro letošek počítáme s růstem českého HDP ve výši 2,4 procenta. Pokud by cena ropy neklesla a setrvala poblíž 100 dolarů za barel, růst HDP by byl asi o jednu až dvě desetiny procentního bodu nižší. Pokud cena ropy opět výrazně nevzroste, pak by mohla být vzpruha pro HDP v roce 2016 ještě o malinko vyšší než letos z důvodu pozitivního dopadu na investice.

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Obstojí ten, kdo se nejrychleji přizpůsobí. Čemukoliv.

Aktuální otázka mi umožňuje informovat čtenářskou obec nového vydavatele, že ve své výuce ekonomické teorie jsem studentům vždy odůvodňoval jejich trápení tak, že ona teorie je za prvé krásná, za druhé učí metodě myšlení, a co zejména naučí, je nebrat vážně žádné předpovědi vývoje dolaru nebo – což je náš případ – ceny nafty. Ekonomická věda totiž tento typ poznatků nenabízí, alespoň zatím ne.

Takže pokud jsou informace poradenských firem spolehlivé, jistě pocházejí z mimovědeckých zdrojů a příslušní poradci by do nich nejspíš měli investovat své (!) celoživotní úspory. A zcela obdobně je to i se spekulacemi o povaze dopadů vývoje cen nafty – v tom či onom období a na tu či onu oblast společenského života.

V této souvislosti a vzhledem k již zmíněné změně vydavatele si tedy dovolím znovu připomenout dva legendární texty mých oblíbených laureátů Nobelovy ceny, Buchananův What Should Economists Do? (1963) a Schellingův What Do Economists Know? (1994). A snad mohu zopakovat i to, že ekonomie (stejně jako věda obecně) je spojována s nesmyslně velkým očekáváním co do své praktické použitelnosti a že právě toto odhalení se kdysi stalo faktickým důvodem mého libertariánství.

Nicméně to samozřejmě není tak, že nic nevíme. Docela bezpečně totiž víme, jakkoli to dnes nikdo nechce slyšet, že obstát může především ten, kdo se dokáže co nejrychleji přizpůsobit jakémukoli vývoji, ať už jde o ceny nafty, globální oteplování, nebo dokonce nálady supervelmocí. A že tuto adaptabilitu může nabídnout pouze a jenom maximálně svobodný trh – při všech nákladech, které jsou s jakoukoli svobodou nezbytně spojené.