Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Ekologií a udržitelností k vyšším ziskům

  18:01
Skupina Business Roundtable ve svém „prohlášení o smyslu korporace“ vyznala oddanost všem, jichž se jejich korporace dotýká. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Mají se firmy soustředit třeba na ekologii?

Protesty proti korporacím v Hong Kongu. foto: Reuters

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Před měsícem zveřejnilo 181 ředitelů a manažerů firem sdružených ve skupině Business Roundtable organizované Jamiem Dimonem, šéfem investiční banky JP Morgan, „prohlášení o smyslu korporace“, které se vymezuje proti nadřazenosti akcionářů a vlastníků. Manažeři nově přiznávají zásadní oddanost všem „stakeholderům“, všem, jichž se jejich obchodní korporace nějak dotýká.

Firmy se mají také soustředit například na ekologii, sociální a nevládní oblasti, dlouhodobé zájmy či udržitelnost. Jaký je váš názor? Corporate Social Responsibility (CSR) už máme, to by mohlo stačit. Podle mne se firmy mají soustředit na zisk a společnost pak může apelovat, aby se majitelé, akcionáři a investoři o svůj zisk se společností dělili a investovali i do bohulibých věcí.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Dvě protichůdné motivace

Potřeba dělit se o vlastní bohatství bývá spojována se dvěma protichůdnými motivacemi. První je takzvaná solidarita, druhou motivací poněkud cynická obava dárce, že pokud se o své bohatství nebude dělit, pro své podíly si ti méně šťastní přijdou sami. Vrcholem odpudivosti je korupční kalkulace podílů, které je třeba – jako výpalné – vyplatit ostatním s cílem ušetřit na nákladech s obranou proti nim.

Příčinou problému je rostoucí vytěsňování neviditelné ruky trhu, místo níž jsou servírovány trapné apely, aby se ten, kdo zneužívá globalizovaného trhu, o své zisky podělil s tím, komu vstoupit na trh v zásadě znemožňuje

Rovněž solidaritu lze zpochybnit, a to tím, že jejím zdrojem je zpravidla pocit viny za nespravedlnost, kvůli níž distribuce, či dokonce nerovnost bohatství nastala. V uvedené věci je libertariánovi jasno. Příčinou problému je rostoucí vytěsňování neviditelné ruky trhu, místo níž jsou servírovány trapné apely, aby se ten, kdo zneužívá globalizovaného trhu, o své zisky podělil s tím, komu vstoupit na trh v zásadě znemožňuje.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Deklarovaný ideál

Představa, že úspěšní podnikatelé a firmy se mají nějakým způsobem dělit s méně úspěšnými, je stará jako lidstvo samo a nejlépe formulovaná snad v křesťanském povědomí. Pro hospodářský úspěch firmy bylo vždy třeba, aby si udržovala dobré jméno a přízeň společnosti a jejích představitelů, takže koncept společensky odpovědné firmy, která koná bohulibé činy a stará se o blaho svých zákazníků, zaměstnanců i sousedů, byl vždy deklarovaným ideálem úspěšných firem.

Tento koncept vždy pomáhal udržovat mír a řád ve společnosti a mírnil antagonismus společenských tříd. V úspěšné kapitalistické společnosti však nejde o formální povinnost majitelů, jako jsou daně, nýbrž o výhodnou velkorysost podporovanou etickými principy, popřípadě náboženským přesvědčením.

Nešťastná myšlenka

S rozvojem socialistických tendencí v 19. století se objevuje názor, že tyto etické povinnosti mají být formalizovány a vynucovány. Termín „stakeholder“ se objevuje asi v sedmdesátých letech 20. století s představou, že každý, koho firma ovlivňuje, má získat účast na jejím řízení. Je to nešťastný vývoj.

Tam, kde potenciálně vliv firmy převažuje, a tudíž může být tísnivý, nastupuje legislativa a regulace, jako jsou antimonopolní pravidla nebo ochrana spotřebitelů či stavební zákon. Směšovat tuto regulaci s řízením podniku je nešťastná myšlenka.

Pozice investora, který vloží část svého jmění do akcií, je jiná, než zákazníka, zaměstnance nebo souseda, který se střetává s firmou pasivně. Byť je pravda, že v některých případech může být život takové osoby ovlivněn chováním firmy, není tomu jinak, než jak se všichni ovlivňujeme společným životem na této zemi.

Tam, kde potenciálně vliv firmy převažuje, a tudíž může být tísnivý, nastupuje legislativa a regulace, jako jsou antimonopolní pravidla nebo ochrana spotřebitelů či stavební zákon. Směšovat tuto regulaci s řízením podniku je nešťastná myšlenka vedoucí k nejasnosti funkcí ve společnosti a prakticky k problémům socializovaného hospodářství, které jsme zažili za totality.

Slovo „stakeholder“ je divný novotvar 20. století. Může znamenat spoustu věcí. Když jsem je slyšel poprvé, myslel jsem, že jde o držák na kůl, případně o osobu, která drží kůl, na kterém se upalují heretici. Proto se mu raději vyhýbám.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Změna paradigmatu

V současnosti je okolo témat, jako je Corporate Social Responsibility, příliš hysterie. Nicméně motivace lídrů amerického byznysu nemusí být natolik absurdní, jak se na první pohled jeví. Toto chování se naopak může z dlouhodobého hlediska ukázat pragmatické. Americký byznys si uvědomuje, že se mění paradigma. Růst za každou cenu již pro většinu veřejnosti nepředstavuje optimální variantu.

Stále silněji rezonují témata, jako je udržitelnost či celospolečenský přínos. Jak rychle se tyto nové trendy rozšiřují, ukazuje odvětví finančních investic. Z řady studií renomovaných privátních bank vyplývá, že mladí klienti se již nerozhodují pouze na základě očekávaného výnosu a rizika, ale často požadují, aby jejich investice měla i společenský dopad.

Reálné finanční dopady

Důsledkem těchto požadavků je rozmach takzvaných ESG fondů. Tyto finanční nástroje investují prostředky svých klientů pouze do společností s pozitivním celospolečenským dopadem. Zdaleka nejde o marginální jev. V těchto specializovaných fondech mají klienti uloženo více než bilion dolarů a tato částka se každoročně zvyšuje.

Naprostá většina institucionálních investorů, mezi které patří pojišťovny, banky či penzijní fondy, má zakázáno investovat do odvětví, jako jsou zbrojřské nebo tabákové firmy. A právě tady lze spatřit reálné finanční dopady.

Co se etických investic týče, nemusíme se omezovat na specializované hráče. Naprostá většina institucionálních investorů, mezi které patří pojišťovny, banky či penzijní fondy, má zakázáno investovat do odvětví, jako jsou zbrojřské nebo tabákové firmy. A právě tady lze spatřit reálné finanční dopady.

Pokud společnosti budou dodržovat pravidla ESG, mohou je zařazovat do portfolií významní institucionální hráči. To povede k růstu tržní hodnoty těchto korporací. Kromě toho si zajistí levnější financování jak na akciových, tak dluhových trzích. To znamená reálnou konkurenční výhodu oproti firmám, které etické standardy dodržovat nebudou. Vidíme tedy, že bohulibá činnost není natolik altruistická. Má spíše racionální a pragmatický základ.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Dobro musí být dobrovolné

Na jednu stranu věřím, že šéfové velkých firem mají dobrá srdce. Nic jiného si nechci myslet, dokud člověka osobně nepoznám. Na stranu druhou jsem ale ekonom a ekonomové často za snahou činit dobro vidí jen jinou cestu k ještě větším ziskům.

Firmy, které se do bohulibých činností nezapojí, musejí trestat spotřebitelé. Vynucené dobro totiž snadněji vydrží obří korporace než malá začínající firma.

Obě věci se nevylučují. Pokud se chceme soustředit na ekologii a sociální otázky a ve výsledku to naši zákazníci ocení, čímž nám oproti konkurenci zvýší zisky, potom v tom nevidím žádný problém. Není důvod hledat až buddhisticky skutečné dobro pouze v nezištných věcech a sebeobětování. Proč by mělo být něco špatného na tom, když se spojí příjemné s užitečným?

Jediný problém nastává, pokud se dobro začne vynucovat nedobrovolně. Firmy, které se do bohulibých činností nezapojí, musejí trestat spotřebitelé. Vynucené dobro totiž snadněji vydrží obří korporace než malá začínající firma.Ekonomicky to není nic jiného než zvýšení nákladů na vstup do odvětví. A o to se velké firmy snaží, aby si zmenšily konkurenci a samy sobě zvyšovaly zisk. Věřme, že jde šéfům velkých firem o skutečné dobro, ale mějme oči otevřené.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Podnikání je etické

Prohlášení Business Roundtable pouze vyjmenovává, jak se chová slušná a seriózní firma, aby mohla zisk dlouhodobě maximalizovat. Nelze zaměstnance málo odměňovat a očekávat, že budou efektivní a loajální. Nelze šidit zákazníky a čekat, že neodejdou ke konkurenci. Nelze vydírat dodavatele a čekat, že si to nechají líbit. Většina firem a jejich ředitelů to chápe. Proto se zlí podnikatelé vyskytují především ve filmech, nikoli v realitě. Ale je dobře, že se o tom stále více mluví.

Ve filmu Sabrina z roku 1954 se odehrává tento rozhovor:

Holden: Máš všechny peníze na světě.
Bogart: Vydělávání peněz není hlavní účel podnikání. Peníze jsou vedlejší produkt.
Holden: Co je tedy hlavní cíl? Moc?
Bogart: Ale, z toho se stalo sprosté slovo.
Holden: Tak co je to nutkání? Jdeš vyrábět plasty. Co tím dokážeš?
Bogart: Co tím dokážu? Nic moc.
Vynalezli jsme nový výrobek, něco, z čeho bude mít svět užitek. Nové odvětví se přesune do nerozvinuté oblasti. Postaví se továrny, rozběhnou se stroje a podnikáš. A shodou okolností teď lidé, kteří předtím neviděli ani halíř, mají najednou dolar, a bosé děti mají boty na nohou a mají umyté obličeje. Co je špatného na nutkání, které dává lidem knihovny, nemocnice, baseballová hřiště a v neděli večer filmy? (Bogart zavolá svou sekretářku.)
Holden: Teď si připadám jako padouch.

Conscious Capitalist Credo mluví podobně: „Věříme, že podnikání je dobré, protože tvoří hodnoty, je etické, protože je založené na dobrovolné směně, je vznešené, protože může pozvednout naši existenci, a je hrdinské, protože vytahuje lidi z chudoby a vytváří prosperitu. Kapitalismus svobodného podnikání je nejmocnější systém sociální spolupráce, který lidstvo vynalezlo. Je to jedna z nejpřesvědčivějších myšlenek, kterou jsme my, lidé, kdy měli. Ale můžeme aspirovat ještě výše.“



Monitor Jana Macháčka

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...