Česká vláda by neměla škrtit své investice

Se zpožděním se u nás projevuje pokles německého průmyslu, především kde je provázanost na dodávky německému automobilovému průmyslu. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Má na pokles německého průmyslu reagovat česká vláda?

Jan Macháček 12.12.2019
Třetina veškerého vývozu z Česka jde právě k německým sousedům a každým rokem... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Třetina veškerého vývozu z Česka jde právě k německým sousedům a každým rokem... | foto: Shutterstock
Třetina veškerého vývozu z Česka jde právě k německým sousedům a každým rokem...

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Český průmysl v říjnu meziročně poklesl o tři procenta, ale protože měl o jeden pracovní den méně než loňský, je to po takzvaném očištění pokles o 0,4 procenta. Je zjevné, že se u nás s jistým zpožděním projevuje pokles německého průmyslu, především kde je provázanost na dodávky německému automobilovému průmyslu.

Příčiny jeho poklesu jsou tři: vliv ekonomického cyklu, jednorázové vnější vlivy (nejistota spojená s obchodní válkou) a strukturální problémy (pochybnosti, zda německý průmysl zachytil nástup elektrických aut a autonomních vozidel). Co se týká cyklických a jednorázových vlivů, zdá se, že negativní už opadají, a Německo je z nejhoršího venku.

Má na pokles průmyslu zareagovat česká vláda? A pokud ano, jak? Státní rozpočet byl schválen. Stačí se spolehnout na automatické stabilizátory? Pokud by se ukázalo, že německý automobilový průmysl má strukturální potíže, co má ideálně dělat vláda?



Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Příklad německého kurzarbeitu

Provázanost českého a německého, zejména automobilového průmyslu nelze zpochybnit. Nepřeceňoval bych ale výkyv z růstu trhu. Německá vláda navíc deklarovala, že je připravena finančně intervenovat, pokud to bude nutné k překonání oslabení ekonomiky. Praxe ukázala, že to funguje.

Již v průběhu podzimu dílčí německé podniky využívaly institut takzvaného kurzarbeitu, kdy lidé pracují na zkrácený počet hodin, ale pobírají stejnou mzdu. Právě rozdíl mezi reálnou a vyplácenou mzdou je hrazen z veřejných prostředků. Často však šlo o textilní výrobce, kteří se více potýkají s nejistotou ohledně brexitu a nekončícími dohady mezi Čínou a USA.

Přirozený jev

Stejné legislativní prostředky může mít i česká vláda. Pokud by ekonomika zpomalila natolik, že by ji bylo třeba podpořit z veřejných prostředků, německý model se nabízí. Má několik nesporných výhod. Kromě zaměstnaneckých i ty zaměstnavatelské. Lidé například nejsou nuceni hledat novou práci, zaměstnavatel má tedy po překonání poklesu možnost pokračovat se svými zkušenými zaměstnanci, nemusí investovat čas a prostředky do hledání nových.

Není nutné dnes přijímat nějaká ad hoc opatření. Případné zpomalení ekonomiky je třeba vnímat jako přirozený jev, který bude po čase opět nahrazen růstem. Dnes proto není na pořadu dne hledat recept na řešení problému, který se de facto nekoná.

Podstatné ale je, že nedochází k utlumení spotřeby obyvatel. To není zanedbatelný efekt, třeba u nás dnes spotřeba tvoří až polovinu HDP a je hlavním tahounem jeho růstu. Pokud by byly lidem kráceny mzdy, případně by část z nich přišla o práci, multiplikačními efekty dojde k utlumení hospodářské kondice celého regionu. Lidé v první řadě přestanou nakupovat služby a výrobky lokálních podnikatelů.

Zkušenost s kurzarbeitem už máme i v Česku. Bohužel nijak úspěšnou. V roce 2012 v reakci na ekonomickou krizi vláda vyčlenila prostředky, které měly být použity právě na tuto pomoc firmám v recesi. Jejich čerpání ale bylo navázáno na evropské fondy a jejich administrace natolik náročná, že k jejich využití téměř nedocházelo. Z původně vyčleněných 400 milionů korun bylo použito žalostně málo, ani ne deset procent.

Pokud by se situace opakovala, budeme trvat na tom, aby možnosti čerpání odpovídaly jejich účelu, a sice pomoci, nikoli komplikovat život. Není nutné dnes přijímat nějaká ad hoc opatření. Případné zpomalení ekonomiky je třeba vnímat jako přirozený jev, který bude po čase opět nahrazen růstem. Dnes proto není na pořadu dne hledat recept na řešení problému, který se de facto nekoná.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Dvousečná provázanost

Česká vláda by měla hospodářský růst brzdit. S nejvyšší pravděpodobností se naše ekonomika stále nachází nad tím, čemu ekonomové říkají potenciál – byla na tom a stále je lépe, než je dlouhodobě udržitelné. Typicky se to projevu na trhu práce, kde rekordně rostly mzdy, a který se už začal zlehka otáčet.

Naše provázanost s německou ekonomikou je notoricky dvousečná. V dobrých časech nám pomáhá, ale ve špatných časech nemůžeme moc udělat, abychom zabránili přelití recese k nám. Ani v tom by ale současné vyšší vládní výdaje nepomohly.

Proto bychom se neměli snažit současný vysoký růst prodlužovat, protože by byl na úkor vyšších cen – ať ve spotřebním koši, tak třeba nemovitostí. Učebnicová teorie by předpokládala, že vláda by v současné situaci vytvářela přebytky, snižovala investiční činnost a koneckonců i zvyšovala daně.

Rozdíl by mohl být, pokud bychom se obávali německé recese. Naše provázanost s německou ekonomikou je notoricky dvousečná. V dobrých časech nám pomáhá, ale ve špatných časech nemůžeme moc udělat, abychom zabránili přelití recese k nám. Ani v tom by ale současné vyšší vládní výdaje nepomohly. Připravit bychom se mohli vytvářením přebytků, ale zejména zjednodušením zaměstnávání a podnikání obecně, ať doma či se zahraničím.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Zpomalování Číny

Český průmysl zatím zůstává vůči německému zpomalování obdivuhodně imunní. Jedním z klíčových důvodů této odolnosti je stále nízká expozice vůči čínské ekonomice. To znamená, že výrobky, které české firmy dodávají do Německa, odtamtud většinou nejsou dále exportovány do Číny. Právě tam míří významná část německých vývozů.

Průmysl v nejdůležitější ekonomice eurozóny ochabuje kvůli zpomalování Číny a obchodnímu konfliktu, který se projevuje snižováním výroby a investic. Výraznější útlum českého průmyslu by nastal, pokud si obchodní válka začne vybírat daň i v jiných německých exportních destinacích.

Průmysl v nejdůležitější ekonomice eurozóny ochabuje kvůli zpomalování Číny a obchodnímu konfliktu, který se projevuje snižováním výroby a investic. Výraznější útlum českého průmyslu by nastal, pokud si obchodní válka začne vybírat daň i v jiných německých exportních destinacích.

Vládní stimuly nepředstavují vhodné řešení. Z eurozóny totiž přicházejí pozitivní data. Index ekonomických překvapení v jednotné měnové oblasti od října prudce roste a nyní se překlopil do kladného teritoria. Makrodata tedy začala na agregované bázi překonávat analytický konsenzus. Do toho se rýsuje určité zklidnění obchodních tenzí mezi USA a Čínou. Deeskalace tohoto sporu by mohla evropskému průmyslu přinést úlevu, což pocítí i české podniky.

Co se automobilového průmyslu týče, nejsem si jistý, zda tuzemská vláda dokáže situaci ovlivnit. Nepříznivé vyhlídky automobilek vycházejí zejména ze snahy Evropské komise snižovat emise. Jakékoliv dotace pro firmy působící nebo dodávající automobilovému odvětví by přinesly pouze krátkodobý efekt. Dlouhodobě by trh spíše pokřivily.



Vít Hradil, makroekonomický analytik Raiffeisenbank

Vít Hradil, makroekonomický analytik Raiffeisenbank

Téměř žádný manévrovací prostor

Česká vláda na případné prudší ochlazení ekonomiky v příštím roce již prakticky nemá, jak zareagovat, jelikož schválený rozpočet jí téměř žádný manévrovací prostor nedává. Letošní zkušenost s (ne)plněním plánovaných příjmů navíc naznačuje, že i pokud se ekonomika bude vyvíjet přesně podle předpokladů, vytyčený deficit může být náročné uhlídat.

Zatím to na dramatické zpomalení v příštím roce nevypadá. Mizérie německého průmyslu se sice již zřetelně projevuje v tom českém, nicméně zbytek ekonomiky dále těží ze silné domácí poptávky a z Evropy i Německa přicházejí signály, že na horizontu se již snad rýsuje odraz ode dna. Naději ovšem může rychle zhatit případný obrat na mezinárodní politické scéně

Zatím to na dramatické zpomalení v příštím roce nevypadá. Mizérie německého průmyslu se sice již zřetelně projevuje v tom českém, nicméně zbytek ekonomiky dále těží ze silné domácí poptávky a z Evropy i Německa přicházejí signály, že na horizontu se již snad rýsuje odraz ode dna. Naději ovšem může rychle zhatit případný obrat na mezinárodní politické scéně, tedy další vyostření obchodních válek či kolaps jednání o budoucím nastavení vztahů mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií.

V ideálním světě by pro takový případ vláda měla nejen v rezervě peníze, ale i připravené investiční projekty, které čekají na odstartování. Jakmile by se tedy ekonomika zadrhla, byly by okamžitě k dispozici mnohamiliardové injekce, které by podpořily zaměstnanost a zároveň například sloužily k dobudování dopravní infrastruktury.

Český problém ovšem tradičně nespočívá ani tolik v neschopnosti investice zafinancovat jako spíše naplánovat a zpracovat. I kdybychom se tedy rozhodli ekonomiku nakopnout výstavbou stovek kilometrů dálnic a železnic, než by se přes všechno papírování poprvé koplo do země, ekonomický cyklus by se již zřejmě dávno opět otočil. 



Pavel Kohout, Algorithmic Investment Management, a.s.

Pavel Kohout, Algorithmic Investment Management, a.s.

Spěšné změny nic neřeší

Státní rozpočet by zásadně neměl reagovat na výkyvy hospodářského cyklu. Spěšné změny v příjmech a výdajích nic neřeší. Zvyšovat daně během recese je hloupost, efekt zvyšování výdajů se může dostavit pozdě, a proto působit procyklicky. Nehledě na to, že výdaje dočasně zvýšené během recese se po nástupu oživení snižují jen s velmi velkou nechutí.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Chybí politická vůle

Nejlepší reakcí české vlády by bylo provést reformu veřejných financí, zbavit se schodkových rozpočtů, snížit daně a usnadnit podnikání. Je však jasné, že na nic takového není politická vůle. České vládě tak mnoho možností nezbývá. Neměla by ale škrtit vládní investice, což byla nepromyšlená reakce vlády v minulé recesi, čímž se v České republice zbytečně protáhla.

Vládě příliš možností nezbývá, může hospodářskému růstu škodit, povzbuzovat jej krátkodobě však příliš nejde. Vláda stát, naštěstí, neřídí, operativně může rozhodovat pouze o malé části veřejných výdajů. Je evidentní, že česká ekonomika značně závisí na německé. S tím nic nenaděláme.



Monitor Jana Macháčka

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.