Ceska Pozice

Centrální banka nemůže plnit přání politiků

Poté, co Evropský parlament schválil „klimatickou nouzi“, bude boj s klimatem prioritou i Evropské komise. A naroste požadavek, aby ECB sledovala kromě měnových i klimatické cíle. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Měla by ECB sledovat měnové i klimatické cíle?

Evropská centrální banka. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Evropská centrální banka. | foto: Shutterstock
Evropská centrální banka.

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Poté, co Evropský parlament schválil „klimatickou nouzi“, je jasné, že boj s klimatem bude i prioritou Evropské komise. Vše ostatní bude druhořadé. Naroste požadavek, aby Evropská centrální banka sledovala kromě měnových cílů i klimatické. Jaký je váš názor na tento návrh, který se brzy stane skutečností?



Michal Skořepa, ekonom České spořitelny, člen Výboru pro rozpočtové prognózy

Michal Skořepa, ekonom České spořitelny, člen Výboru pro rozpočtové prognózy

Zvýšení rizika havárie

Oba základní úkoly ECB – měnová politika a nověji dohled na bankovní odvětví – jsou i ve své dosavadní, „standardní“ podobě velmi složité a je u nich třeba zvažovat řadu souvislostí, rizik a nejistot. Pokud na ty, kteří se snaží tyto úkoly plnit, začneme nakládat další cíle, opět složité a plné nejistot, hrozí překročení meze, za níž už nebude v lidských silách takový nepřehledný mandát plnit.

Hrozí, že se měnová politika ECB dostane do role řidiče autobusu, který má kromě udržování vozidla na silnici předcvičovat pro cestující jógu, protože je zdravá. Je nasnadě, že se riziko menší nebo větší havárie takového autobusu zvýší.

Hrozí, že se měnová politika ECB dostane do role řidiče autobusu, který má kromě udržování vozidla na silnici předcvičovat pro cestující jógu, protože je zdravá. Je nasnadě, že se riziko menší nebo větší havárie takového autobusu zvýší. Navíc se obávám, že pokud otevřeme Pandořinu skřínku nových úkolů pro ECB a další centrální banky v oblasti ochrany klimatu, nebude žádný důvod zastavit se v tomto bodě – a bude možné přidávat další cíle.

Měnová politika (a finanční regulace) by pak mohla být nucena brát ohled i na další bohulibé, ale s měnovou politikou nebo finanční stabilitou nesouvisející hodnoty, jako je emancipace, ochrana menšin nebo boj proti obezitě či kyberšikaně.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Ohrožení stability měny

Úkolem centrální banky je zachování stability měny, nikoli fiskální politika vycházející z politických cílů legislativy a exekutivy. Proto je ve vyspělých demokraciích centrální banka na exekutivě nezávislá. Problémem Evropské unie je, že se věci vyvinuly tak, že centrální banka je nejakceschopnější institucí v EU, takže se zdá, že jí lze svěřovat úkoly, které nemají se stabilitou měny nic společného, ale jsou natolik důležité, že vyžadují tuto záruku akceschopnosti.

To je velká chyba, protože to výrazně narušuje nezávislost centrální banky a jejího rozhodování, a pokud by se v tomto směru pokračovalo, mohlo by to ohrozit stabilitu měny. Evropská unie, respektive eurozóna, však tento problém musí řešit – finanční upřednostňování určitých výdajů před jinými na evropské úrovni podle politických záměrů exekutivy musí být možné zavádět operativně a efektivně.

Problémem Evropské unie je, že se věci vyvinuly tak, že centrální banka je nejakceschopnější institucí v EU, takže se zdá, že jí lze svěřovat úkoly, které nemají se stabilitou měny nic společného, ale jsou natolik důležité, že vyžadují tuto záruku akceschopnosti. To je velká chyba, protože to výrazně narušuje nezávislost centrální banky a jejího rozhodování, a pokud by se v tomto směru pokračovalo, mohlo by to ohrozit stabilitu měny.

K tomu však EU, respektive eurozóna, potřebuje svůj fiskus s rozpočtem odpovídajícím těmto povinnostem a s exekutivou, která není svázána procedurálními pravidly, jež potřebnou akceschopnost omezují. Dokud to nenastane, bude centrální banka asi opakovaně obětí nápadů, které narušují systém brzd a protiváh v moderní demokracii. Doufejme, že to centrální banka v tomto i jiných případech odmítne a Evropská komise a rada nepřipustí, i kdyby Parlament této návnadě podlehl.

Obávám se však jednoho „detailu“. Centrální banka je institucí eurozóny, nikoli EU, a Česko se jejího rozhodování neúčastní, přičemž stabilita evropské měny je pro nás životně důležitá. Je paradoxní, ba směšné, že členem eurozóny nejsme z nějakého objektivního důvodu, ale z vlastní vůle, a že se odmítáním vstupu do eurozóny vylučujeme z účasti na rozhodování centrální banky.

Dokonce se předvádíme s představou, že je kdovíjaká výhoda nechat v těchto pro nás kruciálních věcech rozhodovat jiné. Snad nás Němci nebo Slováci dobře zastoupí! Jak jsme se změnili od doby, kdy jsme světu vyčítali, že rozhodoval o nás bez nás!



Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Hledání nových nástrojů

Evropská centrální banka je jednou z nejvíce nezávislých centrálních bank. Od začátku bylo jasně řečeno, že nemůže plnit přání politiků. Před rokem 2009 se však nepočítalo s kvantitativním uvolňováním a dalšími nestandardními nástroji monetární politiky, jež byly navzdory protestům německých zástupců v bankovní radě ECB prosazeny. Nikdy neříkej nikdy.

Diskuse o měnící se roli měnové politiky spíše souvisí s nulovými úrokovými sazbami a neúčinností tradičních nástrojů měnové politiky od začátku finanční a ekonomické krize v roce 2009. Centrální banky hledají nové nástroje a diskutují o změně paradigmatu a roli monetární politiky.

Soukromí investoři

Jak může boj s klimatickou změnou ovlivňovat monetární autority, respektive jejich rozhodování? Jedním z často zmiňovaných rizik jednostranné dekarbonizace a přechodu na neutrální uhlíkovou ekonomiku je negativní dopad na konkurenceschopnost evropského průmyslu a s tím spojené nebezpečí růstu nezaměstnanosti a ztráty pracovních míst.

Investice do „zelené revoluce“ by měly být ponechány soukromým investorům s tradičními nástroji podpory nově se rozvíjejících odvětví, jako jsou fondy rizikového kapitálu, investiční pobídky nebo daňové prázdniny. Monetární autority by se měly držet přísloví „ševče drž se svého kopyta“.

Centrální banky již v průběhu poslední krize necílily inflaci, ale soustředily svou pozornost (cíl) na dosažení předem definované míry nezaměstnanosti. Zde by mohla být paralela s tím, co si už vyzkoušely – nepřímo financovat nástroje k boji s klimatickou změnou, ale případně kompenzovat jejich negativní dopady na nezaměstnanost. Existuje ale několik rizik, na které je třeba upozornit.

Vlády mají již dnes vysoké veřejné dluhy. Politikům by mohlo vyhovovat, že důvodem dalšího půjčování nejsou tradiční výdaje, ale boj se změnou klimatu a zprostředkovaně podpora nových průmyslových odvětví. V průzkumech veřejného mínění má boj s dopady klimatické změny u občanů EU vysokou podporu.

Ekonomové by ale měli politiky upozorňovat na zkušenost Japonska – důsledkem dlouhého období nulových úrokových sazeb a monetární a fiskální expanze není růst hospodářský ani konkurenceschopnosti japonské ekonomiky, ale obrovský nárůst státního dluhu. Investice do „zelené revoluce“ by měly být ponechány soukromým investorům s tradičními nástroji podpory nově se rozvíjejících odvětví, jako jsou fondy rizikového kapitálu, investiční pobídky nebo daňové prázdniny. Monetární autority by se měly držet přísloví „ševče drž se svého kopyta“.



Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Propad profitu

Když Donald Trump apeloval na šéfa Fed Jeroma Powella, aby snížil úrokové sazby, vzedmula se mohutná kritika. A oprávněná. Centrální banka z definice představuje instituci, která střeží cenovou stabilitu, v menší míře též zaměstnanost či stabilitu finanční. Jednoznačně by neměla podléhat rozmarům politiků. Mnozí kritici amerického prezidenta však mlčí, přímo tleskají, v případě mnohem vážnějšího a systémovějšího zásahu do centrálního bankovnictví.

Zelené financování doprovázené novými kapitálovými požadavky by vedlo k dalšímu propadu profitu peněžních ústavů eurozóny, což by mohlo mít značně nepříznivé důsledky

Řeč je o kontaminaci monetární politiky zelenou ideologií. Myšlenka v jádru bohulibá, v praxi však naprosto scestná, protože centrální banky mohou vidět dopady svých opatření na mnoha ukazatelích – inflaci, nezaměstnanosti, zisku bank, výkonnosti akciových indexů. Jak však měřit úspěšnost environmentální politiky? Jak „klimatickou stabilitu“ kvantifikovat? Navíc změny v klimatu jsou dlouhodobé, zatímco měnově-politické cíle krátko- až střednědobé.

Evropská centrální banka nyní zápasí s naplněním svého prioritního cíle – dosáhnout tempa růstu cenové hladiny mírně pod dvěma procenty. Podle odhadů frankfurtské instituce by se inflace měla přiblížit k těmto úrovním až v roce 2021. ECB využívá pro nastartování inflace neortodoxní nástroje, mezi které patří záporné sazby či nákup aktiv. V takovém prostředí není prostor pro experimenty, které by mohly dosažení tohoto prvořadého cíle oddálit.

Environmentalismus v centrálním bankovnictví současně znamená hrozbu pro finanční stabilitu. Ve své listopadové Zprávě o finanční stabilitě ECB zmiňuje, že nízká ziskovost bank představuje významné riziko. Zelené financování doprovázené novými kapitálovými požadavky by vedlo k dalšímu propadu profitu peněžních ústavů eurozóny, což by mohlo mít značně nepříznivé důsledky.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Horší cesta

Pokud ECB začne ještě více tancovat podle toho, jak politici pískají, bude to mít katastrofální dopady. Z empirických studií víme, že čím nezávislejší centrální banka, tím lépe dodržuje inflační cíle. O to především jde. Tento názor vždy hlasitě prosazovala německá vláda, protože hyperinflace ve dvacátých letech a její důsledky jsou stále v paměti.

Měli bychom se držet efektivních řešení a nevymýšlet opatření, která ochromí ekonomiku, ale s klimatickou změnou pomohou jen málo. Bohužel se zdá, že EU se vydá tou horší cestou.

Ať si EU založí třeba Evropskou klimatickou banku, která bude financovat boj s klimatickou změnou. Tu není radno podceňovat ani odmítat, ale měli bychom se držet efektivních řešení a nevymýšlet opatření, která ochromí ekonomiku, ale s klimatickou změnou pomohou jen málo. Bohužel se zdá, že EU se vydá tou horší cestou.

Je to důsledek institucionálního rámce EU, kdy nad nápady politiků v Bruselu, ať v Evropské komisi, parlamentu nebo v radě, není dostatečná demokratická kontrola a namísto brzd a protivah známých z ústavních systémů národních států jde spíše o systém pozitivní zpětné vazby, kde se jeden špatný nápad posílí v mnohem horší velký nesmysl. Vidíme to stále znovu. Nezbývá než doufat, že rozum nakonec převládne.



Vít Hradil, makroekonomický analytik Raiffeisenbank

Vít Hradil, makroekonomický analytik Raiffeisenbank

Poškozená důvěra

Každá centrální banka, včetně Evropské, by se měla snažit být politicky neutrální. Vůbec jí nepřísluší cíle typu ochrany klimatu, a to z několika důvodů. Jako hlavní a jediná měnová autorita disponuje centrální banka velkou silou, která je záměrně limitována tím, že má jen omezenou působnost. Obvykle její mandát zahrnuje pouze dohled na cenovou a finanční stabilitu a zbytek je přenechán jiným institucím.

Měnová politika je příliš lákavý nástroj ke sledování všemožných dalších cílů a její použití za takovými účely zpravidla končí tragicky. Stejně jako bychom nechtěli, aby politik z kterékoliv strany získal kontrolu nad centrální bankou, neměli bychom chtít, aby centrální bankéř získal prostor prosazovat svou oblíbenou politiku.

Zpolitizování centrální banky by také mohlo poškodit důvěru v evropský politický systém. Mohlo by nastat, že se politik, kterého voliči s nějakým nápadem odmítnou, vrátí přes centrální banku, jež mu jej zafinancuje, pokud se líbí její šéfce. Centrální bankéře nevolíme, proto je ani nemusí zajímat, co na jejich kroky řekne veřejnost.

Mezi největší devizy dobře fungující centrální banky by měla patřit předvídatelnost a transparentnost. Moderní finanční systém je do značné míry založen na důvěře, jež by měla být největší v centrální banku, která se ji snaží budovat svou předvídatelností. Pokud bychom přistoupili na aranžmá, ve kterém kroky centrální banky určují politické preference její šéfky, velká část transparentnosti by zmizela.

Zpolitizování centrální banky by také mohlo poškodit důvěru v evropský politický systém. Mohlo by nastat, že se politik, kterého voliči s nějakým nápadem odmítnou, vrátí přes centrální banku, jež mu jej zafinancuje, pokud se líbí její šéfce. Centrální bankéře nevolíme, proto je ani nemusí zajímat, co na jejich kroky řekne veřejnost.

V neposlední řadě by cílené nákupy zelených aktiv prostřednictvím ECB vyžadovaly definici aktiv, která jsou dostatečně zelená. Ať by byla jakákoliv, pravděpodobně by se všichni možní i nemožní emitenti začali tvářit zeleně, aby si usnadnili financování. Výsledkem by byl pokřivený trh, který by s podporou ekologie nemusel mít nic společného.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Nechme to na vládě

V určitém smyslu si dodatečné cíle centrální banky dokáži představit, klidně v podobě ochrany klimatu. Představme si případ, kdy může centrální banka dosáhnout měnového cíle dvěma způsoby, které jsou až na jednu výjimku identické. Dosáhlo by se stejné inflace se stejným vlivem na hospodářský růst a nerovnost, ale jeden nástroj by vedl k citelnému ničení životního prostředí, zatímco druhý nikoliv.

Centrální banky už nyní začínají mít díky kvantitativnímu uvolňování příliš velkou moc, nepřidávejme jim další. Pokud chceme chránit klima centrálně, nechme to na vládě.

Potom by bylo vhodné mít černé na bílém, že za takové situace preferujeme ochranu Země. Je to ale příklad hodně nerealistický. Už v současnosti centrální banky mívají podružné cíle, ale obvykle jdou ruku v ruce, alespoň učebnicově. Ochrana klimatu by však s cílováním inflace ale mohla být v rozporu. Jakékoliv snížení úrokových sazeb by tlačilo na levnější úvěry, a tím i na vyšší investiční aktivitu, která z části bude mít negativní dopad na klima.

Z principu bych s takovou změnou nesouhlasil, i když by možná vedla ke světu „normálnějších“ úrokových sazeb, který bych rád viděl. Centrální banky už nyní začínají mít díky kvantitativnímu uvolňování příliš velkou moc, nepřidávejme jim další. Pokud chceme chránit klima centrálně, nechme to na vládě.



Jan Pravda, investor a zakladatel společnosti Pravda Capital.

Jan Pravda, investor a zakladatel společnosti Pravda Capital.

Sedmkrát pro klimatické cíle

Odpovídám až po zveřejnění odpovědí, proto mohu být osočen, že jsem generálem po bitvě, zejména proto, že se můj názor výrazně liší. Nejspíše proto, že jsem se problémy změny klimatu i finančními nástroji Evropské unie (povolenky EU ETS) a Organizace spojených národů (CDM mechanismus) k jejich řešení léta zabýval jak obchodně tak částečně vědecky. Můj názor se liší i proto, že změnu klimatu beru vážně. Shrnuji v sedmi bodech.

Za prvé, změna klimatu je globální riziko. Jeho naplnění není stoprocentní, ale velmi nečitelné, ale takové už riziko bývá. (Věda na toto téma mluví jasně a nevím, proč bych měl věřit komentátorům nebo politikům namísto ní). Od pověstné „černé labutě“ se liší snad jen tím, že se o tom mluví. (Otázkou zůstává, o čem se mluví, a zda nepřijde něco diametrálně jiného s podobnými kořeny.)

Za druhé, povolenky EUA i CDM jsou vlastně FIAT měny, které financují řešení rizika, jež může být nesrovnatelně větší než finanční stabilita měny a inflace.

Nápad angažovat Evropskou centrální banku není absurdní, pokud se pořádně uchopí. Nikdo neví, v jaké kapacitě, a obavy z politizace jsou sice oprávněné, ale tržní řešení nepřichází v úvahu – klima totiž není ani zboží, ani služba, jak jsou o nich ekonomové zvyklí přemýšlet.

Za třetí, EUA/CDM podléhají podobným manipulacím a nerovnováze nabídky a poptávky jako euro. Zatím Evropské komise (EK), která však s řízením takového systému nemá zkušenosti.

Za čtvrté, nedostatek regulace a nezkušenosti EK s FIAT měnou vedly ke krádežím v řádech X 000 000 000 eur (ano miliard eur) na úkor daňových poplatníků a diskreditaci systému EU ETS i CDM. Od podpisu Kjótského protokolu (1992) se příliš nepokročilo.

Za páté, pokud se má toto globální riziko řešit (zatím se neřeší, jen se o něm mluví), pak to vyžaduje zásah, do kterého se vloží instituce vybavené k tomu, aby uchopily řízení globálního systému ála FIAT měny tohoto typu.

Za šesté, z tohoto hlediska nápad angažovat ECB není absurdní, pokud se pořádně uchopí. Nikdo neví, v jaké kapacitě, a obavy z politizace jsou sice oprávněné, ale tržní řešení nepřichází v úvahu – klima totiž není ani zboží, ani služba, jak jsou o nich ekonomové zvyklí přemýšlet.

Za sedmé, obavy o stabilitu eur mohou v případě naplnění rizik změny klimatu vypadat malicherné. Nemusí totiž být to, co za eura koupit, čeho se napít, ani co jíst.



Monitor Jana Macháčka
zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.