Bez svobodného obchodu to nejde

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

Stále více politiků předvídá konec či krach Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP) o svobodném obchodu a investicích. A stále více publicistů či ekonomů říká: svobodný obchod ano, ale výhodný pro lidi nejen pro nadnárodní korporace. Jak si představujete svobodný obchod pro lidi? A pro které lidi? Není to jen hloupý slogan? Proč si lidé nekoupí akcie nadnárodních korporací? Kam dospěje svět bez důrazu na svobodný obchod?

Pavel Kysilka, ekonom, bývalý šéf České spořitelny

Se svobodou přichází prosperita

Transatlantická dohoda (TTIP) je v našem nejhlubším zájmu; jsme jednou z nejvíce exportně orientovaných ekonomik na světě a je naprosto správné, že se k této dohodě hlásí vláda svým programovým prohlášením a jednoznačně ji podporují Svaz průmyslu a dopravy a Hospodářská komora.

Jejím největším protivníkem jsou evropští levicoví i pravicoví populisté samozřejmě s jednoznačně nejhojnějším zastoupením ve Francii. Sarkozy je výjimkou, podpora je slušná i v Německu, a to včetně kancléřky Angely Merkelové.

Svobodný obchod a zákonodárství

Korporace – národní i nadnárodní – nám lidem dávají práci a soutěží o naši přízeň kvalitou a cenou svých služeb a zboží. Pokud vzkvétají na úkor společnosti, není na vině svobodný obchod a investování, nýbrž špatné zákonodárství nebo neúčinné vynucování práva. Populisté a lobbbyisté všeho druhu toho snadno zneužijí a za viníka nespravedlivě označí obchodní a investiční svobody.

Čím více svobodného obchodu, tím méně mezinárodního napětí a válek. To platí po celou historii lidstva. Jednou z hlavních příčin první světové války – a v důsledku tedy i té druhé – bylo omezení obchodu a investic politickým rozparcelováním světa. Jako jediná funkční kauzalita ve velmi dlouhých časových horizontech vystupuje při zkoumání blahobytu společností a civilizací tato vazba: míra svobody – míra prosperity. Míra obchodní a investiční svobody v rámci ní hraje podobně významnou roli jako svoboda názoru, bádání, tvorby a projevu.

A je tu i jedna významná souvislost s brexitem: je v našem bytostném zájmu, aby se Evropská unie s Velkou Británií dohodly na rozvodu s uchováním naprosto bezbarierového obchodu a investic. Británie je naším čtvrtým nejvýznamnějším exportním odbytištěm, vytváříme s ní náš třetí nejvyšší obchodní přebytek; náš skutečný vývoz do Británie je výrazně vyšší, než ukazují statistiky, a sice o naše subdodávky pro německý a francouzský export do Británie. Význam volného pohybu pracovních sil je pro nás naprosto zanedbatelný. Pokud trvání na něm přispěje k pobrexitovému omezení obchodu a investic s Británií, pomůže naše politická reprezentace možná polskému sebevědomí a řemeslníkům, nikoliv zaměstnanosti a podnikání v Česku.

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Naracionální strach

Vyjednávání o velkých oblastech svobodného obchodu se bohužel stávají obětí současné demagogické vlny. Argumentace, že tyto dohody jsou vždy výhodnější pro velké mezinárodní podniky než pro „lidi“, je zcela lichá. Obecně jsou zřejmě nejvýhodnější pro spotřebitele (rozšíření konkurence dodavatelů) a pro středně velké podnikatele (snazší rozpětí podnikání za oceán). Nevýhodné jsou pro nepříliš konkurenceschopné podnikatele jakékoli velikosti, ale snad i pro jiné oblasti dosud chráněné místními regulacemi.

Skutečný problém je s přechodem od dnešních regulací, které se liší od trhu k trhu, ke společným standardům a regulacím. Zdůrazněme totiž, že svobodný obchod neznamená zrušení regulací, nýbrž jejich harmonizaci. V tomto procesu může někdo vyhrát a někdo prohrát, o tom je koneckonců hlavní obsah vyjednávání.

Doba nahrává podezřívavosti

Současná situace charakterizovaná vysokou nedůvěrou k politickému establishmentu vyvolává strach z neznámého. Skutečnost, že není možno v průběhu jednání uveřejňovat detaily ze strategií jednotlivých účastníků, má-li jednání racionálně proběhnout, bohužel nahrává jakémukoli podezření. Někdy je to až směšné.

Například jeden z hlavních svárlivých bodů je mechanismus řešení sporů v oblasti svobodného obchodu: zda bude převažovat řešení arbitráží, nebo před soudy. Arbitráž hájí USA, Evropa preferuje soudy. Arbitráž je rychlejší, ale zde skutečně mají velké mezinárodní společnosti výhodu. U nás se lidé bojí, že výsledek znevýhodní naše „lidi“. Přitom platná smlouva s USA, podle níž se řídí český obchod s touto zemí, preferuje arbitráže plně podle americké představy. Nová smlouva může situaci jenom zlepšit, a přesto se toho už i u nás mnozí lidé bojí.

Zdá se však, že dnes velké skupiny lidí z neracionálního (ale velmi skutečného) strachu nevěří ničemu a jsou ochotny zablokovat další vývoj – ať to stojí, co to stojí, a to nejen v této oblasti. Jde o známou situaci, kdy jediné, čeho se skutečně máme obávat, je náš vlastní strach. Doufejme, že tento trend nezvítězí.

Ivan Pilip, ekonom

Navzdory výhodám protesty

Nejpozději od vypuknutí hospodářské krize v letech 2007 až 2011 je zjevné, že ve světě sílí volání po obraně před globalizací a po ochranářství v mnohem vyšší míře, než se před tímto obdobím zdálo představitelné. Tyto tendence sílí, když vrcholí vyjednávání rozsáhlých mezinárodních obchodních dohod (nejznámější je zejména TTIP), které by měly volný obchod prohloubit a usnadnit obchodní spolupráci v euroatlantické, severoamerické a asijské oblasti.

Výhody pro ekonomiky zúčastněných zemí jsou nepochybné. Nižší cla a ochranné bariéry zlevní dovozy zboží, jehož vstup na trh byl doposud omezen, řada produktů se zlevní a celkové zdroje budou efektivněji alokovány. Pro výrobce, kteří se na takovém trhu dokážou prosadit, se otevře největší obchodní prostor na světě.

Obavy ze změn

Nepřekvapuje, že proti obdobným dohodám se vždy ozývají někteří z těch, kteří mohou ztratit, například proto, že jejich produkce měla významné postavení na trhu právě díky celní a obdobné ochraně. V současné atmosféře se ale hlavní váha protestů přesouvá mezi ty skupiny obyvatel, které cítí obavu z něčeho ještě hlubšího, než je jen ztráta trhů – z otevírání se a propojování světa, imigrantů, globalizace a ze všeho nového, co přináší.

Vlna obav z rychlých změn a neschopnost širších vrstev lidí na ně reagovat tvoří základ politických proudů, které se dnes dostávají na povrch a sílí. Ochranářské tendence a rétorika socialistické vlády ve Francii jsou jen slabým odvarem toho, co v tomto směru prohlašuje vláda Polska, Maďarska, nebo hesel, která hlásá Donald Trump.

Globalizace nejsou jen uprchlíci směřující na lodích do Evropy, ale i fakt, že profese už není celoživotní výbavou, zaměstnání v jednom podniku během profesního života takřka raritou a přizpůsobovat se změnám je nutné téměř pro všechny generace. Smlouva TTIP a jiné globalizační návrhy jsou v řadě kroků politických a obchodních elit, které změnám nejen nebrání, ale naopak je urychlují a dávají jim další rozměr.

Boj za ochranářství

Nepřekvapuje proto, že za uchování starých jistot a zabránění novotám začali bojovat radikálové z obou částí politického spektra. Pokud jde o ochranářství, rozumějí si zpravidla dobře. Proti TTIP burcuje Marine Le Penová, Pablo Iglesias, komunisté, proruské weby a řada dalších.

Každý odpůrce globalizace není radikál a řada obav má racionální jádro. Pozoruhodné ale například je, že odstraňování bariér a regulací mezinárodního obchodu kritizují i představitelé euroskeptické pravice, kteří zároveň nemohou přijít na jméno Evropské unii a jako jeden z argumentů uvádějí nadměrnou regulaci, již podle nich EU provádí.

Volný trh by měl směřovat k tomu, aby se produkty vyráběly či pěstovaly tam, kde je tato výroba nejefektivnější, zdroje byly co nejlépe alokované a spotřebitelé dostávali co nejkvalitnější a nejlevnější zboží. Střednědobě a dlouhodobě k tomu globalizace směřuje, pokud ale ochranářské a protiglobalizační trendy zesílí, bude tento horizont opravdu velmi dlouhodobý – k užitku některých, ale ke ztrátě většiny obyvatel na Zemi.

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Silné a silnější podnikatelské skupiny

Svobodný obchod je občas interpretován jako vláda neviditelné ruky trhu, zatímco naopak takzvané invisible hand-shake (neviditelné podání ruky) má vyjádřit skutečnost, že státní intervence vznikají převážně v režii těch, kdo jimi mají být regulováni. O zákulisí TTIP nevím samozřejmě nic, ale to, co snad vím o fungování postmoderního kapitalismu, mi dovoluje odhadnout, že jde opět jen o další střet mezi silnými a ještě silnějšími podnikatelskými skupinami.

Budu se proto opakovat a znovu připomenu stále méně chápanou tezi Miltona Friedmana, že naše politika by neměla být pro business ale pro market. Zdánlivě tak společně s těmi, jejichž ideologii absolutně odmítám, brojím proti korporacím, jejichž rostoucí síla začíná narušovat už i samotnou podstatu demokracie. Těm, kdo si naopak spolu se mnou myslí, že svobodný obchod je ku prospěchu společnosti, budu zase donekonečna vysvětlovat, že dnešní korporace je třeba administrativně, tedy mocensky zkrotit, čehož lez ovšem dosáhnout pouze jejich rozdělením na srozumitelné, bankrotovatelné jednotky.

A už jen jako aktualitu si dovolím doplnit, že svobodný obchod by mohl přispět i k řešení migračního problému. Postačí, když si pan Juncker vzpomene na známé dilema aid or trade a začne s uvolňováním importu ze zemí, kterým chce (údajně) pomoci.

Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Obchod je dnes nejsvobodnější

Data ukazují, že současný svět má nejnižší celní sazby a ochranu národních trhů v historii. Ani krize světové ekonomiky od roku 2008 nevedla k nárůstu protekcionismu, ačkoliv se jej ekonomové obávali a politici, například bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy k němu otevřeně vyzývaly.

Obchod je tedy dnes svobodnější než kdykoliv v historii. Na vnitřním trhu Evropské unie s více než 500 miliony potenciálních spotřebitelů neexistují téměř žádná omezení. Většina opatření na ochranu domácích trhů má dnes podobu technických norem, které neznemožňují dovoz, pouze ztěžují a nepřímo zvyšují náklady vstupu exportérů na národní trh. Využívány jsou také antidumpingová nebo sanitární a fytosanitární opatření.

Moderní technologie

Výhody vyplývající ze současné podoby svobodného obchodu jsou jednoznačné. Potraviny (například maso), ale i dříve řada luxusních produktů, jako jsou chytré telefony, je finančně dostupná většině populace ve vyspělých i rozvíjejících se zemích typu Číny. Omezením dnes nejsou cla a jiné obchodní bariéry, ale neznalost jazyků nebo počítačové technologie.

Bez moderních technologií je dnes obtížné získat informace srovnávající ceny produktů v různých zemích, případně si objednat produkt přímo například z Číny. Znevýhodněni jsou především staří lidé a ti, kdo nedokážou možnosti moderních technologií plně využít.

Výhody svobodného obchodu nemohou čerpat lidé a domácnosti s nízkými příjmy, a to nejen v rozvojovém, ale i ve vyspělém světě. Nejméně zatím profitují na volném obchodu především africké rozvojové země. Na otázku, zda máme dostatek svobody v mezinárodním obchodu, odpověď zní ano.

Přirozené vyvážení

Kombinace levné dopravy a obchodní liberalizace v rámci regionálních integračních uskupení typu EU, Severoamerické zóny volného obchodu, případně celosvětově v rámci jednání Světové obchodní organizace vede k situaci, kdy svoboda obchodu je nejvyšší v novodobé historii. Cílem by mělo být, aby výhody svobodného obchodu do budoucna více využívaly i rozvojové země.

Ve vyspělých zemích se objevuje opačný trend. Lidé nechtějí nakupovat potraviny vyrobené nadnárodními společnostmi na druhé straně světa, pokud nevědí, za jakých podmínek vznikají, ani vlastnit akcie nadnárodních firem, nad jejichž řízením nemají žádnou kontrolu.

Trendem se stávají investice do regionální a místní ekonomiky. Je příjemnější dívat se na práci místního pekaře, než si kupovat rozmražený polotvar vyrobený na druhé straně Země. Dochází spíše k přirozenému vyvážení svobodného mezinárodního obchodu tam, kde to dává smysl, a lokální (regionální) produkce tam, kde mezinárodní obchod smysl nedává.