Lze vyřešit uprchlickou krizi?

Podle komentátora Johna Lloyda uprchlická vlna z Afriky a Blízkého východu je horší než ukrajinská nebo řecká krize. V případě Řecka i Ukrajiny totiž Evropa ví, co má dělat, stačí se domluvit a odhodlat. Řešení uprchlické krize prý ale žádné neexistuje. Co o imigrační politice EU, případně Česka, soudí a co doporučují přední čeští ekonomové, pedagogové a analytici?

Afričtí uprchlíci na ostrově Lampedusa. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Afričtí uprchlíci na ostrově Lampedusa. | foto: Reuters
Afričtí uprchlíci na ostrově Lampedusa.

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Komentátor John Lloyd napsal pro agenturu Reuters článek o tom, že uprchlická vlna z Afriky a Blízkého východu je horší než ukrajinská nebo řecká krize. V případě Řecka i Ukrajiny totiž Evropa ví, co má dělat, stačí se domluvit a odhodlat.

Ukrajina potřebuje od Západu jakýsi „Marshallův plán“, podporu reforem a reformní vlády. NATO musí posílit svou akceschopnost a je třeba více zbrojit a posílit armádu. Evropa potřebuje oslabit svou energetickou závislost na Rusku.

V případě Řecka zase každý ví, že výše dluhů je neudržitelná a že je třeba je časem restrukturalizovat. Je tu jen otázka, jak Řeky přinutit k reformám, což ale snad nakonec nějak půjde.

V případě uprchlické krize prý ale žádné řešení neexistuje. Bez stabilizace Libye uprchlická krize nepomine, a kdyby Západ v Libyi začal „budovat stát“, dopadnout to může hůře než předtím, nehledě na to, že na různé vojenské intervence a „vývozy demokracie“ není na Západě nálada ani politická vůle.

Napadá vás jako ekonoma přeci jen něco, jak situaci s uprchlíky řešit? Jak vlnu takzvaných boat people zastavit? Jak má Evropská unie postupovat doma a jak její členské státy? Co soudíte o kvótách na příjímání uprchlíků v rámci EU? Když EU ukáže přívětivější humanitární tvář, může se příliv uprchlíků ještě zvýšit, a s ním rizika utonutí. Současně se však zdá, že zoufalým uprchlíků nevadí riskovat utopení a budou skákat do člunů bez ohledu na to, co je čeká na druhé straně.

Máte jako ekonom nějaká doporučení pro imigrační politiku EU, případně České republiky?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Ohrožení hodnotového schématu

Každá uprchlická krize vyvolává v naší společnosti konflikt základních hodnot, na kterých naše civilizace stojí. Schematicky je to konflikt mezi bezpečností a pomocí bližnímu v nouzi.

Soudobé uprchlické tsunami, jak se zdá, je takového rozsahu, že ohrožuje zachování našeho hodnotového schématu, které je ostatně považované za všeobecně platné i v naší civilizaci jen několik desítek let. Proto jsme asi v této věci bezradnější než u souběžných krizí na Ukrajině a v Řecku, které jakkoli hluboké, tragické a frustrující, přece jen neohrožují naši hodnotovou soustavu.

Krátkodobá a střednědobá opatření

Při řešení této krize musíme rozlišit krátkodobé akce od střednědobých. Krátkodobě je nutné udělat, co je možné pro zastavení dalších vln uprchlických bárek. Sem patří zesílení akce Triton, ale zejména akce proti gangům, které uprchlické bárky organizují. Jaké jsou zde možnosti, nevíme, ale doufejme, že existují.

Krátkodobými opatřeními se snad příval zbrzdí, ale problém zůstává. Ve střednědobé perspektivě bude nutné zastavit boje, které situaci vytvářejí, tedy potlačit Islámský stát a stabilizovat Libyi.

Australané nám radí svůj postup v podobné situaci, tedy odvézt uprchlíky mimo kontinent na nějaký ostrov. To se však (pomineme-li drastičnost návrhu) možná hodí pro Tichomoří, ale sotva dá zorganizovat zde. Vysadit uprchlíky zpět do země, odkud vyjeli, se nezdá možné bez souhlasu místní vlády nebo Rady bezpečnosti, ale to by nemělo být konečné slovo. Solidarita by nám měla velet sdílet s pobřežními zeměmi nápor (a tudíž přistoupit na kvóty), to je však spíše něco, co by bylo součástí střednědobého řešení.

Těmito krátkodobými opatřeními se snad příval zbrzdí, ale problém zůstává. Ve střednědobé perspektivě bude nutné zastavit boje, které situaci vytvářejí, tedy potlačit Islámský stát a stabilizovat Libyi. To se lehce píše, ale je to nutné, protože jen potom bude možno vracet některé uprchlíky domů.

Demografický problém

Jsme však také v poněkud paradoxní situaci. Naše demografická situace vlastně vyžaduje pozitivní přístup k imigraci, protože jen pomalu doplňujeme produktivní ročníky, a jak je známo z typicky imigračních zemí, přistěhovalci bývají velice efektivním motorem pro další rozvoj.

Naše demografická situace vyžaduje pozitivní přístup k imigraci, protože jen pomalu doplňujeme produktivní ročníky

Bohužel však nemáme v Česku rozumnou imigrační politiku. Kdybychom takovou měli, uměli bychom využít situace, abychom mezi uprchlíky našli takové, kteří se snadno u nás integrují a kteří jsou připraveni naší ekonomice přispět.

Byť to není řešením pro celý tento příšerný problém, měli bychom co nejrychleji připravit imigrační politiku podle vzoru imigračních zemí (jako Kanada) a jejím uplatněním zároveň být solidární s Itálií a Řeckem, a také řešit náš demografický problém.



Petr Strejček, Brno International Business School

Petr Strejček, Brno International Business School

Důsledky multikulturalismu

Otázka imigrantů a „boat people“ věrně odhaluje situaci v nereálně uvažující a postmoderními tématy se zabývající Evropské unii. Jako naprosto dva rozdílné světy působí názory evropských byrokratů a očekávání evropských občanů.

Na elementární základy politiky odpověděli v průběhu tisíciletí snad stovky myslitelů. Na byrokratech EU je nejděsivější, že se snaží popřít, vyvrátit a svým jednáním zcela změnit základní (historicky ověřená) politická a občanská pravidla.

Uzavřená cesta na sever

Zajištění pocitu bezpečí (například Konfucius), klidu na práci, pro rodinu a nejbližší je základním stavebním kamenem vztahu občana a vládce. Elita neschopná zajistit svým občanům tento prvořadý atribut nemá právo vládnout. Evropská veřejnost se cítí opravdu ohrožena a evropská politická elita se zatím uzavírá v politicky korektních frázích, které nemají s realitou nic společného. Nejnovější evropský summit věnovaný středomořským imigrantům však přinesl i reálně založené názory a náznaky řešení.

Je třeba dát přijíždějícím i těm, kteří o misi do Evropy uvažují, důrazně najevo, že cesta na sever je uzavřena

Osobně bych se přimlouval za „australský“ (machiavellistický) přístup. Jednoznačně dát přijíždějícím najevo (prostřednictvím afrických médií), že nejsme na jejich přítomnost připraveni. Evropská unie má svých problémů nad hlavu. Podobně jako Austrálie se i Brusel může smluvně dohodnout a finančně podporovat jednu ze severoafrických zemí, do které budou běženci vraceni a jejich lodě odtahovány již z jejich cesty do Evropy.

Smluvní země může od EU získávat finanční prostředky pro přechodné usídlení a následný návrat běženců do jejich afrických domovů. Je třeba dát přijíždějícím i těm, kteří o misi do Evropy uvažují, důrazně najevo, že cesta na sever je uzavřena.

Ukázka budoucnosti

Evropská veřejnost pociťuje důsledky multikulturalismu každodenně v přímé realitě a utváří si své představy o možnostech řešení. Mimochodem i vrcholní představitelé členských států EU, například Angela Merkelová, David Cameron a svého času i Nicolas Sarkozy, prohlásili, že projekt „multikulti“ selhal. Exodus Afričanů zesílí, i pokud Brusel opět potvrdí svou neschopnost rozhodnout o jakémkoli problému.

Historie je prokazatelně věrnější ukázkou budoucnosti než jakékoli modelování

Před časem jsem svým přátelům při rozhovoru důvěrně sdělil svou hypotézu o dlouhodobé budoucnosti EU: pokud Brusel neprokáže ve všech palčivých tématech současnosti elementární přístupy „realpolitiky“ a opravdové racionality, může v horizontu desetiletí čelit obrovskému exodu vlastních tradičních občanů, a to opět atlantickým směrem.

Historie je prokazatelně věrnější ukázkou budoucnosti než jakékoli modelování.



Pavel Kohout, Partners

Pavel Kohout, Partners

Fakta versus populismus

Je samozřejmě naší povinností pomoci těm, kterým hrozí smrt, zejména příslušníkům křesťanské menšiny na Blízkém východě. O tom není sporu.

Evropa by ovšem měla věnovat prioritní pozornost bezpečnosti svých původních obyvatel. Nezdá se tudíž rozumné přijmout všechny šíitské muslimy, kterým potenciálně hrozí nebezpečí od sunnitů, ani každého sunnitu ohroženého šíity. Své vnitřní náboženské spory nechť si islámský svět vyřeší mimo tento kontinent.

Ekonomická katastrofa

Naprostá a drtivá většina imigrantů do Evropy (možná 99,9 procenta nebo více) jsou ovšem ekonomičtí uprchlíci. A i když Evropa není nafukovací, a nemá ani neomezené finanční zdroje, dokonce i oni by měli dostat šanci. Tato šance by ovšem neměla mít podobu sociálních dávek, bydlení zdarma, zdravotní péče zdarma, a tak dále.

Populismus, který hlásá heslo „sociální jistoty bez práce“, je nejhorší ekonomickou katastrofou současné Evropy. Problémy s imigrací jsou jen jeho součástí.

Ekonomickým uprchlíkům by mělo být sděleno asi toto: „Postarejte se o sebe, jak umíte. Najděte si práci. Pokud se neuživíte sami, zde je letenka zpět do místa vašeho původu – jediná věc, kterou vám Evropa poskytne zdarma.“

Českou republiku ekonomičtí uprchlíci nevyhledávají, neboť tento stát má stále ještě zbytky zdravého rozumu a nedává cizincům peníze za nic. Takzvaným vyspělým evropským sociálním státům by česká vláda měla sdělit: „Co jste si nadrobili, to si snězte, my nemáme prostředky dotovat vaše bankrotující sociální systémy.“

Populismus, který hlásá heslo „sociální jistoty bez práce“, je nejhorší ekonomickou katastrofou současné Evropy. Problémy s imigrací jsou jen jeho součástí, byť významnou. A není lepšího prostředku proti tomuto druhu populismu než přímočará konfrontace s fakty.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Výsledky naší snahy

Začnu pochybnostmi, zda Evropa skutečně ví, co si počít s Řeckem, chce-li ho už jen přimět k reformám. Vynucovat je totiž třeba nikoli reformy, ale fundamentální transformaci. S jistou nadsázkou řečeno, řecký stát by měl – pod tlakem EU – například prodat většinu svých ostrovů, nejlépe německým cementárnám.

Ještě méně řešitelný je ukrajinský problém, například proto, že zde už stát nemá co prodávat a navíc je vše – opět jen s mírnou nadsázkou – pod kontrolou soukromých armád místních oligarchů. Pak jsou tady národy, které už ani ten stát nemají, například Libyjci, jejichž státnost zanikla krátce po ukončení severoatlantických náletů.

Nekorektní otázka

Přiznávám, že patřím mezi ty, kdo si – ve všech uvedených případech – kladou politicky extrémně nekorektní otázku, zda by třeba nešlo najít původce uvedených katastrof. Takových pachatelů by dokonce mohlo být hned několik a možná by šlo i rozlišit míru jejich zavinění, a tedy i odpovědnosti.

Politicky extrémně nekorektní otázka: Nešlo by třeba najít původce katastrof?

Pokud by tomu tak bylo, s mírnou úlevou bych si vzpomněl na ty naše ústavní činitele, kteří proti tomu kterému bombardování hlasitě protestovali, a to za nemalých osobních obětí.

Zcela stranou ponechávám názory, že uvedené případy vlastně žádné pohromy nejsou, neboť jde o cílené výsledky naší snahy ubránit demokratický Západ před širokou paletou hrozeb odjinud, například George Friedman.



Lubor Lacina, Mendelovo evropské centrum

Lubor Lacina, Mendelovo evropské centrum

Pouze minimalizace rizik

Historie lidské populace je historií migračních toků. Mění se pouze její intenzita a směry migrace. Neměli bychom zapomínat, že rozvoj celých kontinentů – Severní Amerika, Austrálie – je výsledkem masivních vln migrace v řádech milionů jedinců různých národností, kultur a vyznání. V případě USA mluví již o třetí vlně migrace – v současném případě především ze zemí Latinské Ameriky.

Neexistuje efektivní nástroj jak migraci zastavit, pokud neuvažujeme o světě, kde jsou hranice zemí oploceny a hlídány obrovskými armádami národních států i za cenu ztrát na životech těch, kteří se pokoušejí střeženou hranici překonat. Motivace migrantů – ať už vedená náboženským útlakem, politickou perzekucí, nebo vidinou lepších ekonomických podmínek – je vysoká. Migranti v takovém případě překonají téměř jakékoliv překážky.

Oběť vlastního úspěchu

Migrace byla, je a bude. Cílem migrační politiky tedy nemůže být její zastavení, ale pouze minimalizace rizik s migrací spojených a maximalizace přínosů z pohledu přijímajících zemí. Evropa jako celek má narůstající demografický problém. Ten se dá řešit omezením výhod sociálního státu – reforma penzijního systému, vyšší spolufinancování zdravotních systémů –, nebo „dovozem“ chybějící pracovní síly ze zemí s pozitivním populačním vývojem.

Evropa a další vyspělé země se stávají obětí vlastního ekonomického a společenského úspěchu

Evropa a další vyspělé země se stávají obětí vlastního ekonomického a společenského úspěchu. Dle prováděných průzkumů velká část migrantů vidí v Evropě a USA příležitost zlepšit své podmínky života, poskytnou svým dětem kvalitnější vzdělání nebo získat přístup k vysoce vyspělému zdravotnímu systému.

Pro rizika minimalizující – neochota integrace migrantů do společnosti, závislost migrantů na sociálním systému – a přínosy maximalizující – levná pracovní síla, příliv mozků – migrační politiku nemá historie a zkušenost s migrací jednoznačné doporučení. Problémy s integrací černošské populace v USA nebo turecké pracovní sily v Německu jsou obecně známé.

Inspirace

Na druhou stranu válečné konflikty nebyly v historii vyvolány skupinami migrantů ale elitami většinové společnosti. Migrace a integrace migrantů do společnosti je během na dlouhou trať s neočekávanými pozitivními a negativními excesy. Čím dříve si Evropa uvědomí, že snaha zastavit migraci je nerealizovatelným opatřením, tím lépe.

Pokud má Evropa hledat recept na optimální migrační politiku, měla by se nejdříve inspirovat v zemích, které se s migrací v historii již vícekrát museli vypořádat

Při mém posledním pobytu v USA jsem narazil na zajímavou skutečnost. Vláda prezidenta Baracka Obamy výrazně navýšila rozpočet na vzdělávání dětí migrantů. Motivace byla jednoduchá. Pokud nedokážeme migranty vrátit do zemí jejich původu, poskytněme jim a jejich dětem alespoň kvalitní vzdělání, abychom z nich v budoucnu měli vzdělanou pracovní sílu.

Pokud tedy má Evropa hledat recept na optimální migrační politiku, měla by se nejdříve inspirovat v zemích, které se s migrací v historii již vícekrát museli vypořádat. 



Monitor Jana Macháčka

Počet příspěvků: 15, poslední 7.5.2015 07:19 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.