Jak se stát z chudého bohatým

Dle studie Oxfam procento nejbohatších ovládá víc majetku než zbytek lidstva. Dle kritiků důsledkem je slábnutí střední třídy. Oponenti zdůrazňují pokles chudoby ve třetím světě. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Co o tom soudíte?

Příjmová a majetková nerovnost. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Příjmová a majetková nerovnost. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Příjmová a majetková nerovnost. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Organizace Oxfam (mezinárodní konfederace zemí bojujících s chudobou), která studuje majetkovou a příjmovou nerovnost, přichází v souvislosti se Světovým ekonomickým fórem v Davosu každoročně s nějakou chytlavou znepokojivou zprávou.

Ta aktuální konstatuje, že jedno procento nejbohatších na Zemi kontroluje více majetku než zbytek lidstva dohromady. Tohoto stavu bylo dosaženo rychleji, než Oxfam předpokládal. Nejbohatších 62 jedinců světa, kteří by se vešli do jednoho autobusu, má více majetku než 3,5 miliardy lidí.

Kritici upozorňují, že oslabování střední třídy, jež je toho důsledkem, oslabuje i ekonomiku, poškozuje sociální kohezi a posiluje politický populismus a extremismus. Ti, kterým to vadí méně, budou vždy zdůrazňovat rapidní pokles chudoby ve třetím světě. Je-li ekonomika globální, důležité jsou globální proporce. Bohatí sice bohatnou, ale růst táhne chudé celého světa z chudoby. Co tom soudíte?



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Důsledek globalizace

Jak Oxfam měří růst nerovnosti ve světě, poněkud zavádí, protože jde o výslednici různých, často protichůdných trendů, které jsou především důsledkem globalizace. Zamýšlený šokující efekt tohoto sdělení je také dán formulací. Jedno procento lidstva je 70 milionů lidí a někteří mají rodinné příslušníky mezi „dolními sedmi miliardami“; a podobně.

Ohrožená demokracie

Skutečným problémem se mi zdá zdůrazňovaný ústup počtu a významu příslušníků střední třídy. To se však děje v podstatě jen v bohatých vyspělých zemích, tedy v „horní miliardě“ obyvatel Země, a snad také v rozvíjejících se zemích, kde se zastavil a zvrátil její nedávný růst v důsledku pádu cen komodit (jako v Rusku či Brazílii).

Negativní vývoj v bohatých zemích znepokojuje, protože ohrožuje demokracii, která je založena na významu střední třídy

V Číně a Indii, a vlastně ve velké části Asie, je tomu zatím zřejmě naopak, takže celosvětový trend je spíše k blahodárnému růstu střední třídy. Paradoxní výsledek Oxfamu je do značné míry způsoben rozdílem úrovně mezi bohatými a chudými zeměmi.

Negativní vývoj v bohatých zemích však znepokojuje, protože ohrožuje demokracii, která je založena na významu střední třídy. Kritici kapitalismu, jako byl Karel Marx, viděli růst nerovnosti (koncentraci kapitálu a zbídačování proletariátu) jako základní vlastnost kapitalismu.

Praxe však ukázala, že tento trend je v demokraciích efektivně vyvažován státní regulací a daňovým systémem, který výrazně zvýhodňoval střední třídu a „krotil“ koncentraci bohatství v jedněch rukou – například osvobození hypoték od daní, penzijní systémy, velice progresivní zdanění vysokých příjmů či vysoce progresivní dědická daň.

Rozšíření zkušeností

Vývoj v několika uplynulých desetiletích tento trend ve většině zemí zvrátil jednak proto, že si lidé přestali uvědomovat význam těchto opatření pro udržení převahy spokojené střední třídy v demokracii, jednak proto, že globalizace uvolnila pohyb kapitálu mezi jurisdikcemi. Ten toho však využívá k tomu, aby se vymanil z tradičních restrikcí. Současná situace mu to dovoluje, a jak vidno, začíná to ohrožovat střední třídu.

Měli bychom hledat způsob, jak rozšířit zkušenosti z vývoje kapitalismu v uplynulých 200 letech do současné globální sféry

Volání po omezení globalizace je ovšem nesmysl. Přinesla totiž velký růst bohatství vcelku všude a zejména v rozvoji Asie, o níž píši výše, a jakékoli takové omezení by všechny výrazně ochudilo.

Nechceme-li však ohrozit demokracii založenou na střední třídě v bohatém světě, měli bychom hledat způsob, jak rozšířit zkušenosti z vývoje kapitalismu v uplynulých 200 letech do současné globální sféry. To není snadné, ale diskuse, kterou zpráva Oxfamu vyvolává, je na místě.



Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Růst pomáhá chudým

Souhlasím s názorem, že růst táhne chudé z chudoby. Nesouhlasím však s obecně uznávanou kauzalitou vysvětlující tento jev. Ta říká, že pokles chudoby je způsoben schopností chudých zemí vyvážet vlastní produkci na trhy bohatších zemí.

Ve skutečnosti však spotřeba produktů vyvážených z nejchudších zemí naráží na omezenou spotřebu bohatých – nemůžete sníst více čokolády, banánů nebo strávit více dnů dovolené v exotické zemi. Spotřeba bohatnoucí populace je v tomto případě silně limitovaná, a tím i transmise rostoucího bohatství na rozvojové země. V určitém okamžiku rozvoje se potenciál vývozně orientované ekonomiky vyčerpá.

Nejlepší motivace

Za mnohem pozitivnější považuji příliv zahraničního kapitálu především ve formě přímých zahraničních investic. Ty sice mohou být kritizovány, že využívají pouze levné pracovní síly, ale dlouhodobě umožňují zaměstnancům stabilizovat své příjmy, získat nové návyky a zkušenosti.

Existence bohatých je nejlepší motivací pro aktivní občany v kterékoliv zemi dosáhnout podobného úspěchu

Ty pak následně mohou využít při zakládání vlastních podniků – takzvaný spill-over efekt. To pak následně posune ekonomiku na vyšší vývojovou úroveň – v optimistickém případě do pozice, kdy růst je tažen primárně domácí spotřebou a investicemi.

Existence bohatých má také jeden nepřímý efekt. Z mého pohledu je existence bohatých nejlepší motivací pro aktivní občany v kterékoliv zemi dosáhnout podobného úspěchu. Je to právě tento motor, který žene aktivní jednotlivce z pohodlí státních firem a veřejné správy do rizika podnikání s cílem stát se úspěšným – bohatým. Bez růstu by tato motivace vymanit se z chudoby zmizela.

Umělý problém

Jak ukazuje řada projektů v minulosti a současnosti, bohatí jednotlivci jsou mnohem úspěšnější se svými projekty v chudých zemích než největší nadnárodní organizace. Nejsou totiž svázáni pravidly, kontrolami čerpání využitých prostředků a mohou investovat dlouhodobě – vizionářsky s využitím svých zkušeností z úspěšné podnikatelské praxe.

Argument oslabování střední třídy je spíše uměle vytvořený sociologický problém

Argument oslabování střední třídy je spíše uměle vytvořený sociologický problém. Při cestách po Evropě, USA, Asii ale i při setkávání s přáteli v České republice nemám pocit úpadku střední třídy, ale spíše společnosti užívající si blahobytu a rezignující na myšlenku rizika spojeného s vlastním podnikáním a aktivním občanským přístupem.

Riziko ztráty pohodlného života a rezignace na vlastní kritické uvažování je silou, která vhání střední třídu do náruče populistických stran.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Chudoba není katastrofa

Vynechám svoji obvyklou skepsi ohledně důvěryhodnosti makroekonomických statistik a rovnou připomenu závažnost tématu tím, že Amartya Sen dostal v roce 1998 Nobelovu cenu už jen za to, že se pokusil problém chudoby nějak strukturovat. V návaznosti upozorním, že v ekonomii nehrají skoro žádnou roli absolutní hodnoty jejích veličin, ale jen vzájemné relace a z nich vyplývající trendy.

Relativní chudoba proto sama o sobě nemusí být společenskou katastrofou, pokud v chudých vyvolá nějakou motivaci ke změně. Pokud ano, hrozí další nebezpečí, že motivace bude vyvolaná naším exportem představ o lidskoprávním, všeobecném a rovném nároku člověka na šťastný a bohatý život.

Naděje

Opačnou stranu diskutovaného žebříčku tvoří supervelké firmy a superbohaté osoby. V případě podnikatelských molochů donekonečna opakuji varování „too big to fail“ a na něj navazující návrh na jejich silové rozdělení na jednotky, které už budou bankrotovatelné, a proto demokracii méně ohrožovat.

Jistá naděje by mohla být v tom, že z definice neproduktivní soukromá spotřeba veřejného prostoru by se mohla časem proměnit v investici

V případě superbohatých chlapců a děvčat přiznejme, že provokují zejména tím, že mezi jejich spotřební statky dnes patří nejen rychlá auta, letecké společnosti a hollywoodská studia, ale stále častěji i veřejný prostor, včetně některých států. I v tomto případě by asi pomohlo zmíněné rozkulačení molochů. Jinak nevím.

Třeba by ale jistá naděje mohla být v tom, že uvedená, z definice neproduktivní soukromá spotřeba veřejného prostoru, by se mohla časem proměnit v investici. Soukromé investice by se tak dostaly i do projektů, jejichž finanční náročnost dosud zvládaly pouze státní rozpočty. A takovou změnu by mohl – alespoň v principu – každý liberatrián uvítat.



Monitor Jana Macháčka

Počet příspěvků: 3, poslední 26.1.2016 11:55 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.