Jaderné energii hrozí budoucnost. Ale.....

Stavět jaderné elektrárny podle původního harmonogramu se nedaří. Projekty se zpožďují. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Je reálné, aby se budoucí české reaktory stavěly dle plánu?

Jan Macháček 11.3.2016
Doba jádru nepřeje. V problémech nejsou jen Francouzi. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Doba jádru nepřeje. V problémech nejsou jen Francouzi. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Doba jádru nepřeje. V problémech nejsou jen Francouzi. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Příznivcům jaderné energetiky v Česku je dobré doporučit k přečtení analýzu o problémech jaderné energetiky ve Francii.

O kdysi novém reaktoru francouzské firmy Areva šéfové francouzské energetiky prohlašovali, že se bude po celém světě prodávat jako „horké lívance“, jenže se to moc nedaří.

Ratingové agentury hrozí firmě EdF, že ji sníží rating, pokud bude pokračovat v projektu britské nukleární elektrárny v Hinkley (firma totiž začíná mít problémy s cash flow kvůli nízkým cenám elektřiny).

Projekt jaderné elektrárny od Arevy ve Finsku má sedm let zpoždění a doma ve Francii se řeší problém s elektrárnou ve Flamanville, která má šest let zpoždění. Problémy netrápí jen Francii – stačí si povšimnout příběhu, který se pojí k slovenské jaderné elektrárně v Mochovcích.

Je reálné, aby se potenciální budoucí české reaktory stavěly bez sedmiletého zpoždění? Nehrozí, že projekt stáhne ČEZ pod vodu, a to i při garantovaných výkupních cenách? Je realistické očekávat, že třeba Japonci nebo Korejci by u nás vybudovali jadernou elektrárnu včas a za domluvenou cenu?



Petr Strejček, Brno International Business School

Petr Strejček, Brno International Business School

Jádro v problému

Při posledním tendru na dostavbu jaderné elektrárny Temelín byla francouzská Areva vyloučena jako první – to jen pro dokreslení kontextu problému, nad nímž uvažujeme. V úvodu ještě poznamenejme, že vývoj akcií EdF se příliš neliší od jiných evropských energetických šampionů (včetně společnosti ČEZ).

Jde o důsledek energetické politiky (vyhýbám se slovu revoluce), kterou již v devadesátých letech minulého století spustili byrokraté v Bruselu energetickými balíčky.

Příliš mnoho změn

Evropskou unií bylo odstartováno několik důležitých procesů ve velmi krátké časové periodě: jednotný trh energií, důraz na diverzifikaci, unbundling, emisní povolenky, podpora OZE, regulátoři atd. Důsledkem je nestrávení těchto změn trhem i firmami, nejistota na trhu s elektrickou energií, částečně rovněž úpadek nových průzkumů těžby uhlohydrátů a cenová nejistota v budoucích obdobích. Když energetičtí praktici hovoří o některých směrnicích EU, říkají, že odporují fyzikálním zákonům.

Podle World Nuclear Association je v současné době ve výstavbě 64 reaktorů. V krátkodobém horizontu se plánuje výstavba 159 reaktorů a dlouhodobě se ve světě uvažuje o výstavbě dalších 329 reaktorů. Čísla hovoří jasně: jádro je perspektivní.

Když energetičtí praktici hovoří o některých směrnicích EU, říkají, že odporují fyzikálním zákonům.

A jak odpovědět na otázku, zda se splní termíny případné výstavby v Česku? Na světě existuje jen asi pět firem, které jsou schopny reaktor kompletně dokončit. Nechť si tedy každý odpoví sám.

Zdá se mi však, že dvojnásobné navýšení personální kapacity na dokončení natolik sofistikovaných celků je pro každou z firem rovno zázraku. Doplňme, že měřit jadernou energetiku pouze cenovou politikou a součtem nákladů je jen jedním z krátkozrakých kritérií, ve kterém chybí několik proměnných.

Na druhou stranu se jedná například o vzdělání a výzkum, které v Česku dokážeme realizovat. Tím nechci říct, že mě naplňuje skutečnost, že Rakušané a Poláci jádro neovládají. Dle mého názoru se mělo začít před pěti lety.



Michal Šnobr, analytik J&T

Michal Šnobr, analytik J&T

Česká sázka na rizikovou jadernou kartu

Na britském projektu nové jaderné elektrárny Hinkley Point jsou zajímavé dvě věci. Nové bloky jsou pro Brity nezbytné pro naplnění jejich aktuální energetické koncepce. V blízké budoucnosti je čeká odstavení významného výkonu starých uhelných ale i jaderných bloků a s jinou variantou zatím moc vážně nepočítali. Záměr ale od začátku i přes grandiózní garance britské vlády dlouhodobě skomírá.

A jak se zdá z vývoje posledních dní, významné pochyby má i poslední zájemce o stavbu této elektrárny, tedy francouzská EdF – největší provozovatel jaderných elektráren v Evropě. Nic na to nemění ani garantovaná inflační cena (na úrovni 2012) vyrobené elektřiny ve výši 120 eur za megawatthodinu na 35 let od zahájení provozu a k tomu vládní garance úvěrů až do výše 65 procent celkové investice. Důvod proč i přes tyto garance projekt budí pochyby je pro investora neúměrný nárůst rizika při technologicky, finančně a časově nesmírně náročné investici.

Náklady rostou

V EU se nikomu stavba či dostavba jaderné elektrárny nedaří dokončit a zároveň neúměrně rostou investiční náklady. Zatímco bloky Temelína ČEZ dokončil za zhruba dva tisíce eur za kilowatt výkonu, dnešní náklady realizovaných staveb šplhají na trojnásobek, ne-li čtyřnásobek této částky. K tomu se přidává rychlý rozvoj technologií v sektoru, podpora OZE ale i trend decentralizace, což problémy jaderných projektů prohlubuje.

Evropské jaderné mocnosti mají ohledně jaderné budoucnosti svých energetik značné problémy, ale v Česku se nadále bujaře sází na jedinou kartu - jadernou.

Energetika v této nejisté době regulací a změn směřuje jednoznačně k preferenci nízkých investičních nákladů za cenu vyšších variabilních, a to je v přímém rozporu s možnostmi jaderné energetiky.

V tomto kontextu se postoj české vlády a ministerstva průmyslu a obchodu v podobě Státní energetické koncepce (SEK), který je založen na růstu jaderného výkonu ze současných 35 procent až k podílu 58 procent, zdá mimozemským projektem.

Evropské jaderné mocnosti – a současně řádově bohatší ekonomiky s movitějšími a na cenu elektřiny méně citlivými spotřebiteli – mají ohledně jaderné budoucnosti svých energetik značné problémy, ale v Česku se nadále bujaře sází na jedinou kartu SEK – a tou je karta jaderná. Ústy dnešní vládní garnitury se na to sází dokonce při odmítnutí jakýchkoli garancí. Brzy ale i českým politikům dojde fakt, že plánovat vlastní extrémní koncepci uvnitř EU bez zřetele na vývoj okolních a ekonomicky silnějších zemí, je nesmysl.



Jan Pravda, Sanning Capital, Pravda Capital

Jan Pravda, Sanning Capital, Pravda Capital

Jaderná Bílá Hora

Rozhodnost, s jakou se EdF pouští do stavby atomové elektrárny v britském Hinkley Point, připomíná rozložení sil před bitvou u Waterloo. Na jedné straně EdF a francouzský stát, na druhé Británie s globálním energetickým trhem v zádech.

Podobnosti šokují. Zadlužeností a nekonkurenceschopností oslabený francouzský stát, EdF (obchodující se na trhu velmi bledě, za EV-EBITDA třikrát, tj. za méně než polovinu průměrného konkurenta) a Areva předlužené a vyčerpané protahujícími se neúspěchy v zahraničních a domácích kampaních, jimiž jsou stavby atomek ve Flamanville nebo ve Finsku, kde se náklady ztrojnásobily. Jejich ztráty se počítají v miliardách eur a zpoždění v letech.

Propagátorům dochází dech

Sebevědomí vůdcové si navíc zahrávají s cizími osudy a penězi. Například bývalý ředitel EdF Pierre Gadonneix před lety prohlásil, že reaktory Arevy se budou – volně přeloženo – prodávat jako na běžícím pásu. Jenže se zatím neprodávají a těm, kteří se je proti vůli trhu snaží prosadit, dochází dech.

Energetika prochází revolucí srovnatelnou s tím, jak internet před lety zamával s telekomunikacemi, médii a obecně prodejem zboží, jakým jsou například knihy.

Proč dochází dech? Energetika za prvé prochází revolucí srovnatelnou s tím, jak internet před lety zamával s telekomunikacemi, médii a obecně prodejem zboží, jakým jsou například knihy (Amazon). Revoluci ženou obavy z globální změny klimatu a technologický pokrok.

Za druhé žijeme ve světě s přebytkem energie (nevíme, co produktivně s ní, a proto padají ceny). Velmi rychle se prosazují dotované solární a větrné elektrárny, zefektivňuje se výroba – především kvůli krizi a konkurenci – a kvůli klimatické politice se tlumí těžká výroba.

Za třetí se boří konvence o centralizované výrobě a jejím přenosu po centralizované síti a prosazují se rozptýlené malé zdroje, ostrovní systémy, dokonce energeticky soběstačné domy odpojené od sítě.

A za čtvrté tato decentralizace dlouhodobě povede, podobně jako v případě internetu, který byl navržen na principu rozptýlenosti a nezničitelnosti, k odolnosti systému proti klimatickým (například hurikán) a geopolitickým (teroristický útok na jednu obrovskou elektrárnu) rizikům.

Britská specifika EdF

V případě EdF a Velké Británie má věc několik dalších specifik. Francouzská hlasitá podpora vysokých cen emisních povolenek je nejen bojem s klimatem, ale především podporou atomu; čím dražší budou povolenky, tím lépe (méně katastrofálně) na tom bude atom.

Nevěřím, že v Evropě najdeme stát, jehož touhu po atomu dokládají nezpochybnitelné předpoklady o trhu za třicet let. Naopak.

Dále pak S&P hrozí snížením ratingu EdF, a to ještě v době, kdy britský stát stojí za svým slibem platit EdF za elektřinu 92,50 libry za megawatthodinu (trojnásobek současné ceny), a investor by mohl věřit, že riziko je vyřešeno. Zdá se, že tu ale nejde jen o finance EdF, ale rovněž o schopnosti Evropské unie (a Francie) vymáhat plnění tohoto slibu, jestliže Velká Británie může být od EU oddělená nejen mořem, ale i Brexitem.

K odložení zmiňované stavby vyzývají odbory a jejich obava o živobytí je tentokrát shodná s obavami trhu. Přibližně do roku 2010 se zdálo, že poválečné rozhodnutí Francie jít do jádra bylo geniální, to ale neznamená, že tuto genialitu lze opakovat.

Nevíme takřka nic

Energetický trh je nepřehledný a vývoj technologií tak rychlý, že je iluzorní myslet si, že monstrózní reaktor, který dnes nedává smysl, budeme určitě potřebovat za třicet let.

Jsou tu na místě slova Marka Twaina z filmu Big Short: „It ain’t what you don’t know that gets you into trouble. It’s what you know for sure that just ain’t so.” (volně přeloženo: „Do průšvihu tě nedostane to, co nevíš, ale to, o čem si myslíš, že víš jistě, a pak je to jinak.”). Přiznejme si, že o tom, jak bude za třicet let vypadat energetický trh, nevíme téměř nic!

Nevěřím, že v Evropě najdeme stát, jehož touhu po atomu dokládají nezpochybnitelné předpoklady o trhu za třicet let. Naopak. Jak trh evropské státy regulují (mluvím o nezvládnutých solárech, alokaci emisních povolenek, tarifech na zelené zdroje a systémové služby atd.), ukazují, že je pro ně tato problematika složitá již dnes. A co teprve plán na třicet let? Každý stát (i ten český) by se měl znovu zamyslet, proč opravdu touží po atomové elektrárně. V kontextu Česka bychom pak asi nemluvili o Waterloo, ale o Bílé Hoře.



Monitor Jana Macháčka
J. Poděbradský Re: JE :-DDDD 10:02 21.3.2016
J. Křivan Re: co možná nevíte Lze dohledat? Dík 12:38 14.3.2016

Počet příspěvků: 19, poslední 21.3.2016 10:02 Zobrazuji posledních 19 příspěvků.