Deflaci zuřivě nepotírejme. Nebude trvalá.

Centrální banky objevily v boji s deflací nové kouzlo: negativní úrokové míry. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Stanou se negativní úrokové míry normalitou? A co je účelem jejich zavádění?

Jan Macháček 25.2.2016
Centrální banky a negativní úrokové míry. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Centrální banky a negativní úrokové míry. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Centrální banky a negativní úrokové míry. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

V boji s deflací důležité centrální banky už vyzkoušely všechno možné i nemožné, teď přecházejí na negativní úrokovou míru. Ve státech, v nichž negativní úroková míra byla už dříve, se většinou prohlubuje. Ve státech typu Švédska trvá tento stav relativně dlouho, pokud o tom však začne uvažovat například ČNB, bude to novinka. Měřeno ziskovou marží bank to zdánlivě tolik nevadí. U komerčních bank je ziskem rozdíl mezi úrokem u vkladů a úrokem z úvěrů. Potíž je v tom, že komerční banky nebudou chtít zatížit depozita negativním úrokem, protože by si lidé vybrali hotovost a nakupovali si nejprve všemožné nástroje, jež jim peníze zhodnotí lépe, slevové karty na železnici, karty na městskou dopravu apod.

Není ale právě toto účelem? Není účelem přinutit lidi vybírat si hotovost a utrácet? Pořád máme tendenci na tento jev nahlížet jako na nenormální, výjimečný či přechodný. Co když se ale stane novou realitou a normalitou? Co o tom soudíte Vy?


Pavel Kohout, Partners

Pavel Kohout, Partners

Ani trvalá cenová deflace není katastrofa

Negativní úrokové míry jsou ve své podstatě daní z úspor. Pokud hlavní břemeno této daně ponesou banky, utrpí jejich ziskovost, což v krajním případě může vést i k systémové krizi.

Pokud by banky měly tu odvahu přenést tíhu daně z úspor na klienty a jejich vklady, rovněž hrozí systémové riziko, neboť zejména individuální klienti by asi těžce nesli záporné úroky a patrně by se postavili do front na bankovní pobočky.

Krátkodobý výkyv

I kdyby však k runu na banky nedošlo (třeba proto, že stát „moudře“ zakáže hotové peníze), stále by záporné úrokové sazby fungovaly jako daň. Neexistuje daň, která by měla expanzivní účinky. Všechny daně mají účinky restriktivní. Lidé by přicházeli o peníze a méně by utráceli. To je podstata věci.

Co by měli dělat centrální bankéři? Měli by úplně ignorovat mírný pokles cenových indexů.

Co by měli dělat centrální bankéři? Měli by úplně ignorovat mírný pokles cenových indexů. Je to jen krátkodobý výkyv. Za pár měsíců mohou být ceny ropy úplně jinde a starosti s deflací nám pak přijdou směšné.

A i kdyby se náhodou, což je velmi nepravděpodobné, cenová deflace stala normálem, stále by to nic neznamenalo. V USA a ve Velké Británii ceny klesaly během větší části 19. století v důsledku rostoucí produktivity, přesto to neznamenalo, že by ekonomicky šlo o ztracené století.


František Bostl, hlavní ekonom společnosti Colosseum

František Bostl, hlavní ekonom společnosti Colosseum

Svět nepotřebuje Draghiho, ale Baťu

Se současnou deflací nemá smysl bojovat. Deflaci v současnosti nevytváří podniky snižováním cen kvůli nízkému odbytu výroby. Deflace se tvoří na komoditním trhu poklesem cen energií a komodit. S tím centrální banky nezmohou nic. Inflaci potřebujeme, aby se ekonomická kola vesele točila dál, ale nelze je stále popohánět umělou likviditou. A už vůbec nelze přenášet negativní úroky na běžnou populaci.

Nesmysl, ale i blízká realita

Lidé si nenechají na účtech své peníze. Peníze z bank si začnou vybírat a bankovní sektor zažije tlak na svoji likviditu. Banky vedle současných nárůstů neplatičů úvěrů a insolvencí budou přicházet i o hotovost solventních klientů. A to rozhodně nepovede ke zdárnému ekonomickému konci, ale pouze k vytváření cenových bublin, jelikož většina likvidity bude opět směřovat mimo reálnou ekonomiku.

Svět směřuje ke globálnímu přecenění všeho – dluhů, kovů, energií, nemovitostí, práce atd. Jedná se o přirozenou neviditelnou ruku trhu.

Svět směřuje ke globálnímu repricingu (přecenění) všeho – dluhů, kovů, energií, nemovitostí, práce atd. Dle mého názoru se jedná o přirozenou neviditelnou ruku trhu, která vše může vyřešit během několika let, a to při snesitelné deflační bolesti, která významně neohrozí pracovní trh ani světový obchod. Pokud se však budeme zběsile hnát za tříprocentními růsty a dvouprocentní inflací, tak nás repricing zasáhne tvrdě a rychle – půjde o ještě radikálnější léčbu šokem než v případě Lehman Brothers.

Svět nepotřebuje Maria Draghiho, ale Tomáše Baťu. Nepotřebujeme šponovat číselné řady, potřebujeme vytvářet udržitelnou produkci, kterou za současných podmínek nerozvineme ani zápornými úroky.



Michal Brožka, hlavní analytik Raiffeisenbank, lektor Unicorn College

Michal Brožka, hlavní analytik Raiffeisenbank, lektor Unicorn College

Jak dlouho vydržíme stát na hlavě?

Finanční svět je se zápornými úrokovými sazbami vzhůru nohama. Drtivá většina běžných lidí však zatím netuší, že tu nějaké záporné úrokové sazby vůbec jsou. Až na minimální výjimky se záporné úrokové sazby vyskytují jen u některých centrálních bank a ve vztahu k ostatním finančním institucím. Zkušenosti ze zemí, kde tomu tak je, ukazují, že dopad na klientské úrokové sazby je velmi limitovaný.

Pokud v případě Evropské centrální banky (ECB) negativní sazby nepovedou k oslabení eura, jejich vliv na ekonomiku může být skrze oslabené bankovní bilance opačný, než si tvůrci této politiky slibují. ECB si určitě uvědomuje, že evropskou ekonomiku netrápí vysoké úrokové sazby. ECB sice v březnu pravděpodobně úrokové sazby sníží, aby nevytvořila důvod k posílení eura, jestliže ale nepřijde s něčím dalším na podporu ekonomiky, bude to málo.
Vliv na ČNB
Pokud by mne moje banka – jako to dělají některé centrální banky – začala trestat za úspory a říkala tomu motivace k utrácení, tak se s ní rozloučím. Banky se ale se svými centrálními bankami samozřejmě rozloučit nemohou. Jejich postavení na trhu je totiž výjimečné. U jednotlivců je tomu ale jinak – když se úrokové sazby, které jsou minimální už teď, sníží do záporu, koupím si navíc tak maximálně trezor, ale určitě kvůli tomu nebudu více rozhazovat.

Bavíme se o roční úrokové míře a jejích pohybech v řádu pouhých desetin procentních bodů. V případě velkých investorů to samozřejmě může sehrát důležitou roli. Ale jde tu spíše o vliv na měnový kurz, kterým centrální banky chtějí hýbat.

Další snížení sazeb ECB může vést k tlaku na posílení ostatních měn vůči euru. Téměř nulové úročení České národní banky (ČNB) se tak může ukázat jako příliš atraktivní. Teoreticky by tedy tento vývoj mohl přimět i ČNB k zápornému úročení vybraných depozit, ale pouze jako nástroje ovlivňování měnového kurzu. O jiném pozitivním vlivu na ekonomiku lze mluvit jen stěží. Je ostatně otázkou, zda by kosmetická úprava úrokových sazeb vůbec měla na kurz významný vliv. Záporné úrokové sazby už mimochodem na českém finančním trhu jsou – stačí se podívat například na krátkodobé vládní dluhopisy nebo rozličné další instrumenty finančního trhu.
Pouhý experiment
Posouváme se do stavu, v němž je dlužník nominálně preferován a věřitel trestán. Státy se mohou chlubit, že si půjčují se záporným úrokem. To poskytuje větší prostor vládním rozpočtům. Pokud ale současná politika nepovede k vyhnutí se deflační spirále, pak nominálně záporné úrokové sazby vytváří iluzi, protože reálně by dlužníci spláceli v hodnotnější měně v budoucnosti.
Experiment se zápornými sazbami je tedy především pouhým experimentem. Na druhou stranu je zřejmé, že svět se rychle mění a na hlavě stojící finanční svět, který se snaží odhadnout svůj vlastní vývoj, bude pravděpodobně ještě v mnoha věcech překvapen.


Monitor Jana Macháčka

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.