Daniela Zemanová: Nahodilost výběru soudců je neudržitelná

„Soudci si své postavení musejí zasloužit tím, že budou pořád sami porovnávat, zda svou práci dělají dostatečně dobře.“ říká s důrazem na soudcovské svědomí v rozhovoru soudkyně Nejvyššího správního soudu a úřadující prezidentka Soudcovské unie.

Daniela Zemanová, soudkyně Nejvyššího soudu a prezidentka Soudcovské unie | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Daniela Zemanová, soudkyně Nejvyššího soudu a prezidentka Soudcovské unie | foto: Foto MAFRA - Jiří Salik Sláma
Daniela Zemanová, soudkyně Nejvyššího soudu a prezidentka Soudcovské unie

Podle Daniely Zemanové, soudkyně Nejvyššího správního soudu a úřadující prezidentky Soudcovské unie, výběr soudců nemůže být na principu náhody a měla by být povinná výběrová řízení. A dále v rozhovoru říká: „Pokud na nějakém soudu vznikne podezření, že se na řízení soudu podílí jakýmkoli způsobem klientelismus či jiné negativní vlivy, měly by být důkladně analyzovány a pojmenovány. V tu chvíli nesmí být ve výběrovém řízení úspěšný nikdo, kdo měl s těmito vlivy něco společného.“

LIDOVÉ NOVINY: Proč jste se rozhodla pro právnickou životní dráhu?

ZEMANOVÁ: Maminka celý život pracovala jako knihovnice, a přestože jsem atmosféru knihoven milovala, končila jsem gymnázium v roce 1989 a na obor knihovnictví a archivnictví na filozofické fakultě se téměř nedalo dostat. Na práva byly šance větší, ale nedovedu si představit, že bych pracovala jako právník, kdyby na podzim nepřišla revoluce.

LIDOVÉ NOVINY: Nelitujete svého rozhodnutí?

ZEMANOVÁ: Určitě ne. Ale často se musím ujišťovat, že to má smysl a výsledek, kterému chci věřit. Jako soudce totiž nikdy nevíte jistě, zda svou práci děláte úplně dobře. Málokdy se dozvíte, že vaše rozhodnutí je dobré. Většinou jsou sledována a podrobována kritice rozhodnutí v zajímavých nebo celospolečensky důležitých věcech. Když uděláte chybu, dozvíte se to častěji. Ale i když je rozhodnutí chváleno, nemáte jistotu, že tam třeba nebyla ještě jiná, lepší možnost. Při každém rozhodování o těžké kauze vím, že do budoucna to mohu nahlížet jinak.

Při každém rozhodování o těžké kauze vím, že do budoucna to mohu nahlížet jinak

LIDOVÉ NOVINY: Od roku 2006 působíte na Nejvyšším správním soudu, jste tu spokojená?

ZEMANOVÁ: Naprosto, máme tu totiž ten luxus, že se můžeme věnovat opravdu jen souzení. Nemusíme se zabývat administrativními činnostmi, které drtivé většině soudců neumožňují se soustředit na samotné rozhodování. Aby se soudce mohl věnovat jen své práci, to je u nás nadstandard a já si ho užívám.

LIDOVÉ NOVINY: Začínala jste na liberecké pobočce ústeckého krajského soudu, jenž má velmi špatnou pověst. Jakou zkušenost s ním máte?

ZEMANOVÁ: Přestože jsem na krajském soudě v Ústí nad Labem nikdy nepracovala, tamější poměry jsem nemohla neznat, protože spolupráce pobočky a krajského soudu je velmi úzká.

LIDOVÉ NOVINY: Proč ústecké soudy patří k nejpomalejším v republice? Je to vzduchem, lidmi…?

ZEMANOVÁ: Vzduchem to jistě není. Částečně to je určité historické zatížení. Ústecký kraj má průmyslovou minulost a po revoluci tam docházelo k velkým pohybům kapitálu i osob, což generovalo mnoho sporů. Ukázalo se, že severočeské soudy na to vůbec nebyly připraveny. Byla to oblast, ze které každý rád unikl, i kvůli těžce znečištěnému životnímu prostředí. Ten kraj zkrátka neměl dobrou pověst a v devadesátých letech navíc právníci migrovali, mnoho soudců odcházelo do advokacie.

Vedení ústeckého krajského soudu ne vždy vyčerpalo všechny možnosti, jak špatný stav konsolidovat

Ale to je historie, tím byly v různé míře zatíženy všechny soudy. Ty ústecké se z toho ale zatím nedostaly. Domnívám se, že vedení ústeckého krajského soudu ne vždy vyčerpalo všechny možnosti, jak špatný stav konsolidovat.

LIDOVÉ NOVINY: Krajský soud v Ústí nad Labem poutá pozornost díky konkurzu na předsedu. Začalo se otevřeně hovořit o klientelistických vazbách, které by měl předseda „zvenčí“ větší šanci zpřetrhat. Je to dobrý nápad?

ZEMANOVÁ: Nemyslím si, že by to problém mohlo vyřešit. Pokud na nějakém soudu vznikne podezření, že se na řízení soudu podílí jakýmkoli způsobem klientelismus či jiné negativní vlivy, měly by být důkladně analyzovány a pojmenovány. V tu chvíli nesmí být ve výběrovém řízení úspěšný nikdo, kdo měl s těmito vlivy něco společného.

Řešení ve stylu „když na tom soudu není něco v pořádku, tak radši vezmeme někoho zvenčí“ nepovažuji za systémové. Někdy může pomoci, ale není to jistota. Vybrat někoho zvenčí není dostatečná záruka, že tomu problému zabráníte a justice nemá nepřeberné množství organizačně schopných lidí, takže je to zbytečná bariéra pro případně schopné a ničím nezatížené lidi z toho obvodu, kteří se nijak nepodíleli na vzniku špatné situace. Naopak, někdy si člověk při negativních případech řízení soudů nejlépe uvědomí, co by se dalo dělat lépe. I tyto zkušenosti mohou být cenné.

LIDOVÉ NOVINY: Lidové noviny před časem otevřely kauzu výběru předsedy Okresního soudu v Novém Jičíně. Dějí se takové manipulace běžně?

ZEMANOVÁ: Já jsem se o takovém případu dozvěděla poprvé. Ta kauza se mi zdá zcela jasným porušením principu nestrannosti. Pokud znáte totožnost kandidátů a podle toho sestavujete výběrovou komisi, nemůže to být takto nevyrovnané – vždyť z pěti členů byli čtyři kolegové vítězného kandidáta, včetně jedné podřízené! Nevím, co jiného by bylo porušením principu nestrannosti. Navíc u vítězného kandidáta prakticky dochází k dlouhodobému opakování mandátu. Ústavní soud potvrdil, že soudci by neměli být doživotními funkcionáři – což je jeho případ.

Někdy si člověk při negativních případech řízení soudů nejlépe uvědomí, co by se dalo dělat lépe

LIDOVÉ NOVINY: Jak dnes vypadá výběrový proces u předsedů soudů?

ZEMANOVÁ: Při výběru všech předsedů soudů je povinné výběrové řízení. U okresních soudů jej vypisuje a organizuje nadřízený krajský soud, při obsazování předsedů krajských a vrchních soudů tak činí ministerstvo spravedlnosti.

LIDOVÉ NOVINY: Složení výběrové komise je plně v rukou předsedy krajského soudu?

ZEMANOVÁ: Dříve instrukce ministerstva o výběru soudních funkcionářů jen stanovila, že komise je pětičlenná. Nová instrukce, která platí od letošního července, už uvádí alespoň obecné pracovní zařazení jejích členů. Ale volba osob je v rukách předsedy krajského soudu a umožňuje širokou možnost volby. Je správné, že má předseda tuto pravomoc. Ale musí být také odpovědný za to, že komisi sestaví tak, aby mohla vybrat nejlepšího kandidáta a aby byly zachovány všechny principy, například včetně zmíněného principu nestrannosti.

LIDOVÉ NOVINY: V současnosti tedy proti machinacím není žádná formální překážka?

ZEMANOVÁ: To sice není, ale v novojičínském případu jsem velmi vděčná za přístup tamějších soudců. Řadoví soudci sice nemají při zpochybnění průběhu výběrového řízení žádný vliv, ale nejsou bez možnosti, jak poukázat na jeho nedostatky. Pokud je soudci správně a věcně pojmenují a adresují na správná místa, mohou něco změnit. Nesmí si ale jen stěžovat mezi sebou.

Řadoví soudci sice nemají při zpochybnění průběhu výběrového řízení žádný vliv, ale nejsou bez možnosti, jak poukázat na jeho nedostatky

LIDOVÉ NOVINY: Navzdory povinným výběrovým řízením tedy není výběrový proces nastaven tak, aby eliminoval případné nedostatky?

ZEMANOVÁ: Řadu let existovala instrukce ministerstva, podle které se postupovalo. Velmi negativně hodnotím, že tato instrukce byla letos v létě ve velké rychlosti a bez jakékoli konzultace ministerstva se zástupci soudnictví nahrazena jinou, která nedává jistotu, že funkcionáři budou vybíráni dobře.

Výběr soudních funkcionářů je mimořádně důležitý pro dobré fungování soudnictví. Postavení předsedů soudů je klíčové a určující, zda soud bude fungovat, nebo ne. Na to, jak je to důležité, se tomu nevěnuje takřka žádná pozornost.

LIDOVÉ NOVINY: Víte, na kolika soudech probíhají výběrová řízení na řadové soudce, zda je to běžné či vzácné?

ZEMANOVÁ: Přesné údaje nemáme, ale právě je zjišťujeme. Určitě to ale není ustálená praxe, na kterou by se šlo spolehnout.

LIDOVÉ NOVINY: Zdá se mi, že největší problém je v neexistenci oficiálního postup pro výběr soudců. Je to odkázáno na vůli předsedy krajského soudu, ale vůle se může snadno stát svévolí…

ZEMANOVÁ: To jste nazval přesně a je to přesně to, co Soudcovská unie dlouhodobě kritizuje. Je-li soudce jmenován, pak když neudělá opravdu velký průšvih, může soudit do 70 let. Tomu by ale měl odpovídat i způsob, jakým jsou soudci vybíráni! Dnes sice nelze říci, že by se do justice dostávali špatní či morálně pochybní soudci, to určitě ne, ale nesmí to být na principu náhody.

Je-li soudce jmenován, pak když neudělá opravdu velký průšvih, může soudit do 70 let

V současnosti je o profesi soudce obrovský zájem a je škoda toho nevyužít a nevybrat ze všech zájemců ty nejlepší. Stávající nahodilost při výběru soudců je neudržitelná.

LIDOVÉ NOVINY: Jak by měla vypadat pravidla pro výběr soudců?

ZEMANOVÁ: Nutnou podmínkou jsou povinná výběrová řízená. Větší důraz by ale také měl být kladen na to, kdo má sestavovat výběrovou komisi a jak má být složená. U soudce totiž nejde jen o odbornou způsobilost, ale i o určité osobnostní rysy. Určitě bych nebyla pro zvýšení významu psychologických posudků. Spíše by ve výběrových komisích mohli vedle osob z justice zasednout lidé se zkušenostmi z personalistiky. Je přece běžné, že když firma chce přijmout odborníka, na němž jí záleží, tak si najme specialistu, který dokáže výběrové řízení dobře vyhodnotit.

LIDOVÉ NOVINY: Proč se výběrová řízení dosud nepodařilo prosadit, chyběla vůle na ministerstvu?

ZEMANOVÁ: Není úplně přesné, že chyběla vůle. Za poslední roky proti výběrovým řízením žádné vedení ministerstva výhrady nemělo. Ale nepodařilo se nám je přesvědčit, že by to měla být priorita, kterou je přitom velmi snadné upravit. Nyní cítím pozitivní signály, protože se rozbíhají první pracovní jednání mezi Soudcovskou unií a ministerstvem. Vážná je samotná podstata problému – přestože nejde o spornou věc, nedaří se ji dlouhodobě prosadit z důvodu neustálého střídání ministerských týmů a koncepcí. Uvědomte si, jak dopadají věci, které jsou opravdu diskutabilní a sporné…

LIDOVÉ NOVINY: Jak se pozná špatný soudce, jaké jsou nejčastější nešvary?

ZEMANOVÁ: Má to mnoho podob. Optikou kárného řízení jsou nejčastějším prohřeškem průtahy, ale to jen proto, že jsou dobře měřitelné. Ale mnohem horší než pomalý soudce je ten, který své práci nevěnuje dostatek pozornosti. Je to velmi ošidné, soudce si neustále musí trénovat své svědomí, jestli se věcem věnuje, jak má. Je tam mnoho pokušení. Soudci si uvědomují, že pokud věc rozhodnou rychle, i když třeba ne úplně dobře, nikdo jejich práci nezpochybní. Na okresních soudech je na soudce dokonce tlak, aby spíše rozhodli rychle, přičemž případné chyby opraví odvolací soud.

Soudce si musí dobře zorganizovat čas a smířit se s tím, že bude neustále pracovat pod velkým časovým tlakem a celý život „nebude stíhat“

Soudce si musí dobře zorganizovat čas a smířit se s tím, že bude neustále pracovat pod velkým časovým tlakem a celý život „nebude stíhat“. Obecně je důležité nepodlehnout tlaku na rychlost, ale zároveň zbytečně neprotahovat řízení a být s kauzami dostatečně seznámen. To se týká samotného rozhodování.

Pak jsou zde etické a morální otázky, kvůli kterým jsou ale soudci do kárného řízení posíláni jen vzácně, na rozdíl třeba od státních zástupců.

Soudci si své postavení musejí zasloužit tím, že budou pořád sami porovnávat, zda svou práci dělají dostatečně dobře. Když totiž tuto práci děláte jen trochu hůř, na půl plynu, pak vás pravděpodobně nikdo nepostihne – musíte si to srovnat jen se svým svědomím. Právě proto je nesmírně důležitý výběr morálně silných osob.

Dále může být stěžejní role předsedy soudu. Ten by měl dobře vědět, co se na soudu děje, zejména na okresních soudech zná své podřízené osobně a ví, kdo jakým stylem pracuje. Ne všechny nedostatky jsou na kárné řízení. Nejdříve musí předseda soudu využít všechny své personální nástroje, které má a často nejsou nikde napsané – to je prostor pro sociální dovednosti a autoritu. Věřím tomu, že dobrý předseda soudu dokáže ve většině případů soudce přesvědčit, aby pracoval lépe, nebo aby z justice odešel.

LIDOVÉ NOVINY: Jak udržet motivaci soudců, pracují-li v profesi často několik desítek let, aby měli stále důvod pracovat „naplno“?

ZEMANOVÁ: To je důležitá otázka. Dlouhodobost výkonu u tohoto povolání je správná, ale jen pokud soudce stále sbírá zkušenosti a neztrácí motivaci. Tu lze udržet tím, že bude dělat svoji práci a nebude demotivován tím, že je dobře placený úředník. Tento pocit kolegové na okresních soudech mohou oprávněně mít.

Dlouhodobost výkonu u tohoto povolání je správná, ale jen pokud soudce stále sbírá zkušenosti a neztrácí motivaci

Práce soudce je neskutečně pestrá, ale člověk musí mít možnost výsledky své práce stále konzultovat s kolegy a vzdělávat se. Soudci na okresních soudech pravidelně řeší problém, že musejí rozhodnout rychle a často nedostatečně kvalitně. To je frustrující a nikdo to nevydrží dělat dobře příliš dlouho.

LIDOVÉ NOVINY: Aktuálně se prý uvnitř justice intenzivně řeší téma soudcovských platů. Údajně jsou podány tisíce žalob na dorovnání platů. Co o tom víte?

ZEMANOVÁ: Základem těchto žalob je dorovnání platů po snížení z trojnásobku na různé nižší násobky (nejdříve 2,5 a později 2,75 a obě snížení zrušil Ústavní soud – pozn. red.). Byl jich podán opravdu výjimečný počet a učinili tak i ti, kteří se dříve nikdy o platy nesoudili. To dokazuje velkou únavu soudcovského stavu z toho, že je tato otázka stále otvíraná. Vůbec to není příjemné a soudcům spor o platy – které jsou stále ve srovnání s průměrem vysoké – žádné pozitivní body nepřinese. Naprostá většina soudců si nemůže k platu nijak přivydělat a potřebuje mít jasno o jeho stabilitě. Nikdy nemůžeme říci, že naše platy jsou nízké, ale už jsme unavení z toho, že je stále někdo snižuje bez zákonné opory.

LIDOVÉ NOVINY: Stále se objevují diskuse, že platy nejsou vysoké, aby přilákaly nejlepší. Nemůže být ale tato práce pro řadu lidí atraktivní? Záleží na nátuře každého, zda chce vydělávat statisíce ve vysoké advokacii nebo vykonávat spravedlnost.

ZEMANOVÁ: Příčina určitě není ve výši platů – ty jsou přiměřené a dostatečné, pokud budou stabilní. Pokud něco lidi od justice odrazuje, pak naprosto nejasná a nepřehledná pravidla pro to, jak se tam mohou dostat.

Naprostá většina soudců si nemůže k platu nijak přivydělat a potřebuje mít jasno o jeho stabilitě

Vím, že na Nejvyšší správní soud měli zájem přijít odborníci z privátní sféry, kteří šli platově výrazně dolů, přesto to učinili. Každý může dospět v životě ke změně a právě stabilita a jiný styl práce jsou na soudnictví lákavé.

LIDOVÉ NOVINY: Často se říká, že do justice se lze dostat, jen jste-li příbuzný předsedy soudu

ZEMANOVÁ: Jsou to do jisté míry klišé, ale v minulosti to nebylo výjimečné a vzhledem k absenci povinných výběrových řízení to nelze vyloučit ani dnes.

LIDOVÉ NOVINY: Co si myslíte o úvahách o snížení věkového stropu na 65 let? Nenastávají problémy se starými soudci, protože jim může docházet motivace a životní energie?

ZEMANOVÁ: To si nemyslím. Před třemi lety byl vypracován návrh zákona na snížení věkové hranice právě na 65 let. Mapovaly se zahraniční úpravy a trendem je naopak prodlužování doby mandátu. Každopádně musí být se soudci dobře pracováno. Nemůžete čekat, že se starší soudci budou vždy nadšeně seznamovat s velkým množstvím nových zákonů či technologií.

Dobrý předseda soudu vycítí, že některému soudci už dochází energie ke zvládání velkého počtu složitých sporů. Musí posoudit, zda by nešly jeho zkušenosti využít jinak, například při práci s mladými kolegy. A když předseda usoudí, že tam nejsou ani ty zkušenosti, pak by měl mít schopnost toho člověka přesvědčit o potřebě odchodu. Ne vždy se to podaří, ale zkusit by to měl. Personální práce předsedů soudů, jak se začínajícími, tak se soudci těsně před odchodem z funkce, vyžaduje sociální schopnosti, které předseda musí mít.

Dobrý předseda soudu vycítí, že některému soudci už dochází energie ke zvládání velkého počtu složitých sporů

Pak je problém, že dnes dospívají k 70 letem soudci, kteří většinu profesního života nebyli ohodnoceni stejně vysoko, jako jsou soudci dnes. Jsou tam tedy i finanční důvody. Rozhodně si ale nemyslím, že by hranice měla být snižována, spíše by se staršími soudci mělo lépe pracovat.

LIDOVÉ NOVINY: Spekulovalo se, že kvůli novému občanskému zákoníku řada soudců odejde. Víte o tom něco?

ZEMANOVÁ: Odhaduji, že k odchodům kvůli obrovské změně úpravy dochází a bude docházet, ale podložit objektivními daty to zatím nelze. Považuji to za naprosto logický postup kolegů. Sama už ve svém věku vím, jak velké změny člověka vyčerpají.

LIDOVÉ NOVINY: Mnoho advokátů má zkušenosti s tím, že na některých soudech s některou protistranou je spor předem prohraný. Ne, že by to bylo zcela běžné, ale je to vnímáno jako problém. Máte s tím nějakou zkušenost, případně co by se s tím dalo dělat?

ZEMANOVÁ: To by byl vážný problém. Nemám o tom konkrétní poznatky, ale pokud se něco takového děje, pak to fatálně narušuje důvěru v soudnictví. V takových případech je ale důležité – je-li to individuální selhání –, aby advokát našel dostatek sebedůvěry a zdravé angažovanosti a předložil předsedovi soudu důkazy o jednání, o kterém má pochybnosti. Soudnictví by mělo o těchto jevech dostat informace a pak z toho vyvodit důsledky.

Několikrát jsem slyšela, že problém je v neodvolatelnosti či nepostižitelnosti soudců, ale většinou šlo o jednání, za která přitom postižitelní jsou a existují i konkrétní případy, kdy postiženi byli

Zkrátka věřím a velmi doufám, že by odezva od vedení soudů byla adekvátní. Několikrát jsem slyšela, že problém je v neodvolatelnosti či nepostižitelnosti soudců, ale většinou šlo o jednání, za která přitom postižitelní jsou a existují i konkrétní případy, kdy postiženi byli. On mimochodem současný kárný systém není špatný, jen je nedostatečně využívaný.

LIDOVÉ NOVINY: Tento problém je známý a citlivý hlavně v insolvenčních věcech…

ZEMANOVÁ: Logicky je k negativním vlivům nejnáchylnější agenda, která je specializovaná, jednostupňová a kde mají úkony soudce okamžitou účinnost – což jsou přesně rysy insolvenčního řízení. Každý předseda krajského soudu by měl mít insolvenční agendu v popředí zájmu a mít ji pod kontrolou.

Na některých soudech žádný problém s insolvenčními úseky nejsou. Takže ono to jde, jen musí být nastaven správný systém kontroly. Pokud dochází k opakovaným problémům v této oblasti, tak selhává správa soudnictví a ukazuje se, že dohledový mechanismus nefunguje.

LIDOVÉ NOVINY: Jak je možné, že v například Náchodě průměrné civilní řízení trvá 100 dnů a na mnoha soudech i více než rok?

ZEMANOVÁ: Předsedové soudů dlouhodobě upozorňují na to, že řízení u nich trvá dlouho a proč. Z mých zkušeností na to nereaguje ministerstvo spravedlnosti, které jediné to může řešit. Největší nedostatek vidím v tom, že se na ministerstvu stále mění týmy a koncepce – schází kontinuita. Správa soudnictví je nedostatečná, neexistuje systém řízení, který by ukázal, že v určitém období na určitém soudu vznikl problém, který je jednak třeba vyřešit, jednak zamezit tomu, aby nastal i jinde.

Největší nedostatek vidím v tom, že se na ministerstvu stále mění týmy a koncepce – schází kontinuita

Na špatná čísla má vliv i řada jednotlivostí, ale o nich to není. Ty jsou na každém soudu, ale někdo je musí analyzovat a vyvodit z nich důsledky. A to se neděje, všichni se bojí prosadit potřebná dlouhodobá, ale z politického hlediska nepopulární, opatření, přesahující volební období.

LIDOVÉ NOVINY: Jako řešení se navrhuje navýšení počtu soudců. Je to opravdu nutné, když soudců na obyvatele máme v mezinárodním srovnání poměrně hodně?

ZEMANOVÁ: Soudcovská unie dlouhodobě zdůrazňuje, že je sice třeba posílit soudy v situaci, kdy řízení trvají dlouho, a zvyšuje se počet věcí, ale ne nutně v počtu soudců. Na okresních soudech třeba není zvykem, že soudce má k dispozici asistenta či vyššího soudního úředníka, tam jsou obrovské rezervy.

Nejde tedy jen o zvýšení počtu soudců, ale i o počet a kvalitu podpůrného aparátu. Bylo by třeba navýšit počet pomocných pracovníků soudců a průběžně doplňovat soudcovský stav, aby nedocházelo k tomu, že jsou senáty řadu měsíců prázdné.

Opravdu to není o ochraně a pohodlí soudců. Jde o to, jak bude fungovat soudní systém vůči lidem, kteří se domáhají pomoci.

LIDOVÉ NOVINY: Druhým lékem má být vyvádění některých agend z pravomoci soudů. Nevyleje se tím s vaničkou i dítě? Je přece rozdíl, když věc řeší správní orgán, nebo soud.

ZEMANOVÁ: Samozřejmě. Je to otázka filozofie a financí. V současné době máme stav, kdy počet sporů, které soudy musejí řešit, přesahuje jejich možnosti. Neříkáme, že odvést určité typy sporů jinam je jediné řešení. Zdůrazňujeme, že tuto situaci je nutné řešit, že takto už to dále nejde. V tuto chvíli soudy nefungují, jak mají, a stát se musí rozhodnout, jestli si řekne, že trvá na tom, aby v Česku všechny spory řešily soudy. Je to otázka prestiže státu – chceme, aby soudy zastřešily veškeré spory, které tu jsou. Pokud to stát řekne, pak si ale musí uvědomit, že to znamená vynakládat na soudní moc více peněz.

V tuto chvíli soudy nefungují, jak mají, a stát se musí rozhodnout, jestli si řekne, že trvá na tom, aby v Česku všechny spory řešily soudy

Anebo musí říci, ano, bylo by to určitě nejlepší, ale myslíme si, že existuje kompromis, a pokud se nám podaří vytipovat určité druhy sporů, u nichž je jasné a dlouhodobě prokázané, že do nich de facto myšlenková činnost soudce skoro nepronikne, pak tam by se vyplatilo je ze soudů vyvést, nechat je sice ve finále pod kontrolou soudů, ale tu největší část práce aby udělal někdo jiný, kdo je levnější a efektivnější, a soudy mohly svou pozornost směřovat na složité případy.

Je zkrátka otázka, zda je skutečně vždy nejlepší, když všechny věci budou řešit soudy, protože činnost soudu je vždy velmi drahá. Takže stát se může rozhodnout na to peníze v potřebné výši dát, ale když je nebude dávat v adekvátní výši, tak to nutně povede ke snížení kvality rozhodování soudů, zejména u složitých sporů. Je to jen poměřování priorit a my voláme po tom, aby je konečně někdo provedl.

LIDOVÉ NOVINY: Ano, vše musejí řešit soudy, ale přitom zajistit odpovídající podmínky

ZEMANOVÁ: Ano, dnes je to strkání hlavy do písku – v množství v jakém soudy spory řeší, je často nemohou řešit kvalitně. Je iluzorní si představovat, že lze do justice dávat pořád stejně peněz a ona bude pořád stejně rychle a kvalitně rozhodovat stále se zvyšující počet sporů.

Nějaký čas to může vykrývat větší pracovní nasazení, které by soudci měli vynaložit, ale nejde to donekonečna. A bohužel to pocítí účastníci řízení.

Daniela Zemanová

Pochází z Jablonce nad Nisou. Vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze. V letech 2001 až 2006 působila jako soudkyně liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem. Od března do srpna 2005 byla dočasně přidělena k Nejvyššímu správnímu soudu. Jeho stálou soudkyní se stala v roce 2006. Od roku 2001 je členkou Soudcovské unie a v současné době je její první viceprezidentkou. Pět let byla předsedkyní kárného senátu Nejvyššího správního soudu, dnes působí ve zvláštním senátu pro věci volební a věci politických stran.