Dana Drábová: I vážná havárie jaderné elektrárny se dá zvládnout

Další katastrofa, která by vedla k velkému úniku radioaktivity, by mohla znamenat konec jaderné energetiky, říká šéfka radiační ochrany.

Jan Žižka 19.5.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Další havárie jaderné elektrárny jednou přijde, otázkou je, kdy, kde a jaké bude mít důsledky, říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Kromě snížení pravděpodobnosti havárie na minimum je proto podle ní nutné, aby – pokud přesto nastane – byla zničena elektrárna, aniž by však bylo ohroženo její okolí. A dodává: „Jestli se to podaří, ani ta příští havárie nemusí znamenat konec jaderné energetiky.“

Drábová prosazuje názor, že jaderná energetika a obnovitelné zdroje energie by se měly doplňovat. Vyvrací „mytologii“ o nepružnosti atomových zdrojů, které ve skutečnosti dokážou významně přizpůsobovat svůj výkon spotřebě.

Člověk si podle Drábové řadu věcí oškliví – někdy včetně jaderné energetiky. „Ale ve chvíli, kdy teče do bot, je akceptované ledacos, co se nám dosud ošklivilo,“ dodává vystudovaná jaderná fyzička.

Americko-japonský Westinghouse nabízí podle ní pro dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně inovativnější řešení než konsorcium MIR.1200 ruského Rosatomu s plzeňskou Škodou JS. „Obě řešení ale mají svoje výhody a nevýhody,“ zdůrazňuje Drábová.

ČESKÁ POZICE: Postoj mnoha lidí k jaderné energetice negativně ovlivňují velké havárie, jako byl Černobyl nebo nedávno Fukušima. A není možné vyloučit, že přijde další havárie. I když třeba nebude natolik závažná jako Černobyl, její vliv na veřejné mínění by už asi byl obrovský.

DRÁBOVÁ: Jaderný průmysl si je vědom toho, že další havárie, kterou by se nepodařilo zvládnout a jež by vedla k velkému úniku radioaktivity do okolí elektrárny, by znamenala konec jaderné energetiky – minimálně v některých částech světa. Proto se velmi soustřeďuje na to, aby v první řadě omezil pravděpodobnost takové havárie na dosažitelné minimum. Pravdou je, že havárii nikdy nevyloučíte úplně. Příští jaderná havárie nastane, otázkou je – kdy, kde a jaké bude mít důsledky.

ČESKÁ POZICE: To je pro budoucnost jaderné energetiky značně pesimistická vyhlídka.

„Příští jaderná havárie nastane, otázkou je – kdy, kde a jaké bude mít důsledky“DRÁBOVÁ: Je realistická. Každá havárie nás ale také vedla k poučení, co se dá v jaderných elektrárnách ještě vylepšit. A když mluvíme o Černobylu, nesmíme zapomenout ani na havárii v americké elektrárně Three Mile Island v roce 1979. To byla vážná havárie, kdy se roztavilo 60 procent aktivní zóny tlakovodního reaktoru stejného typu, jako jsou reaktory provozované u nás, byť od jiného výrobce. Ukázalo se ale, že když je elektrárna dobře projektovaná, dobře vyrobená a obsluhují ji znalí lidé, i velmi vážná havárie se dá zvládnout bez následků pro okolí.

ČESKÁ POZICE: Tam nebyly žádné následky pro okolí?

DRÁBOVÁ: Prakticky ne. Do okolí unikly pouze vzácné plyny, což má z hlediska ozáření obyvatel minoritní význam. Byla tam přijata ochranná opatření včetně preventivní evakuace, zejména malých dětí a těhotných žen, ale zpětně se ukázalo, že to ani reálně nebylo třeba. Kromě snížení pravděpodobnosti havárie na minimum je nezbytné, aby – pokud k té havárii přece jen dojde – byla zničena elektrárna, aniž by však bylo ohroženo její okolí. Jestli se to podaří, ani ta případná příští havárie nemusí znamenat konec jaderné energetiky.

ČESKÁ POZICE: To už by tedy mělo být zajištěno v případě dalších chystaných bloků jaderné elektrárny v Temelíně?

DRÁBOVÁ: Týká se to všech bloků, i těch provozovaných, a sice jejich modernizací – samozřejmě s většími obtížemi a s vyššími náklady, protože zasahujete do už hotového projektu.

Dějiny havárií

ČESKÁ POZICE: Říkáte však také, že při každé další havárii zjišťujeme něco nového, na co jsme nebyli připraveni. I ty případné budoucí havárie nás tedy zase něčím překvapí…

DRÁBOVÁ: To je stejné ve všech odvětvích. Při každé letecké havárii zjistíte něco nového a často se zpětně divíte, jak to někdo mohl nevědět. Dějiny průmyslové civilizace jsou dějinami nehod a havárií. Největší poučení přinášejí situace, které si nikdy nepřejete. Ani jaderná energetika se haváriím nevyhnula. Ale jaderný průmysl si byl od počátku vědom toho, že zachází s velmi koncentrovanou energií, a zavedl striktní pravidla pro hodnocení i zvládání rizik. Taková pravidla se v jiných průmyslových odvětvích začínají aplikovat třeba až v posledních dvaceti třiceti letech.

ČESKÁ POZICE: Věříte tedy tomu, že má jaderná energetika budoucnost?

„Jaderná energetika má analýzu silných a slabých stránek udělanou poctivě. U jiných způsobů, jak si opatřovat elektřinu, to bohužel vždy nevidím.“DRÁBOVÁ: Jaderná energetika je jedním z možných způsobů, jak si můžeme opatřovat část elektrické energie. Má své klady i zápory, přináší příležitosti i rizika. Přeji si, aby se o jejím zařazení do energetického mixu vždy rozhodovalo po důkladném zvážení všech aspektů a aby se nerozhodovalo emotivně. Jaderná energetika má analýzu silných a slabých stránek udělanou velmi poctivě. Stejně poctivá by měla být taková analýza i v případě ostatních způsobů, jak si opatřovat elektrickou energii. Bohužel to zatím u všech nevidím.

ČESKÁ POZICE: Ovlivňuje vás v těchto úvahách, že pracujete v tomto oboru? Fandíte jaderné energetice?

DRÁBOVÁ: Já jí příliš nefandím, abych vám pravdu řekla. Jsem realista, skutečně se snažím být chladným pragmatikem. V České republice svítí každá třetí žárovka díky šesti provozovaným jaderným blokům. Jadernou energetikou se zabývá už třetí generace lidí, kteří se v tomto oboru vyznají, jak se sluší a patří. V České republice nikdy nenastala vážnější havárie, než je událost stupně INES 2 – hodnoceno na osmistupňové škále podle mezinárodní stupnice.

ČESKÁ POZICE: Bývalé Československo ale zažilo větší havárii na úplně prvním bloku v Jaslovských Bohunicích.

DRÁBOVÁ: Ano, šlo o prototypový reaktor. Tenkrát stupnice INES ještě neexistovala, podle dnešního hodnocení by to určitě byl stupeň INES 4. I tak šlo ale pořád o nehodu s důsledky jenom v areálu. Ani Jaslovské Bohunice neměly důsledky pro okolí. Ale je pravdou, že česko-slovenský jaderný program si vážnou nehodu zažil.

Tahounem je Čína

ČESKÁ POZICE: Největší obavy u obyvatel dnes vyvolává jaderná energetika v Evropě. V USA zase její budoucnost hodně ovlivňuje rozmach těžby břidlicového plynu. Přesouvá se těžiště jaderné energetiky na východ?

„Slova o tom, že nastává nějaká renesance – to bylo zbožné přání jaderného průmyslu“DRÁBOVÁ: Do jihovýchodní Asie určitě. Čína je absolutním tahounem toho, čemu by se dalo říkat renesance jaderné energetiky. Já ale toto slovní spojení nemám ráda. Slova o tom, že nastává nějaká renesance – to bylo zbožné přání jaderného průmyslu. Ale pokud by se o ní někde dalo mluvit, pak je to Čína.

ČESKÁ POZICE: Mluví se o tom, že americko-japonský Westinghouse, jeden z uchazečů o dostavbu Temelína, byl donucen v Číně prodat své know-how.

DRÁBOVÁ: I v rámci temelínského výběrového řízení je přirozeným požadavkem společnosti ČEZ transfer know-how. Tedy i pro dva temelínské bloky, natož možná pro padesát, které si objedná Čína od Westinghouse. Protože Čína se hodlá hodně orientovat právě na reaktory AP1000 od firmy Westinghouse.

ČESKÁ POZICE: To ale znamená, že Číňané budou časem schopní takové reaktory vyrábět sami.

DRÁBOVÁ: Bezesporu. České republice jde o to, aby byla schopná se o budoucí tuzemské reaktory – ať už je dodá kdokoliv – postarat po celých minimálně 60 let z větší části vlastními silami. Nikdy nevíte, kde budou Westinghouse, Areva a Rosatom za 50 let. Jsou to sice úctyhodné, velké firmy, ale přece jen… Když si tady postavíme reaktory, musíme zároveň získat detailní pochopení, jak fungují. Abychom měli schopnost je nejen udržovat, ale také modernizovat.

ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že se Westinghouse může uplatnit více v Evropě? Může se jihočeský Temelín stát branou pro vstup Američanů na evropský trh?

„Nikdy nevíte, kde budou Westinghouse, Areva a Rosatom za 50 let. Jsou to sice úctyhodné, velké firmy, ale přece jen…“DRÁBOVÁ: Nevím, jestli Westinghouse uspěje v temelínském tendru. Jsem přesvědčena, že mu věnuje velkou pozornost také proto, aby si vytvořil předpolí k dalším zakázkám. Určitě se dívají na Polsko. Pochopitelně měli velký zájem o Británii, protože to je jejich tradiční partner. Tam ten projekt zatím skončil kvůli financování.

ČESKÁ POZICE: Jestliže se těžiště jaderné energetiky přesouvá na východ, týká se to i Ruska, odkud je další temelínský uchazeč?

DRÁBOVÁ: Rusko má ambiciozní jaderný program. V poslední době – řekněme od roku 2008 – skutečně podle tohoto programu jede. Nové bloky buduje a spouští s minimálním zpožděním.

ČESKÁ POZICE: Je to plus pro Rosatom v soutěži o temelínskou zakázku? Rusové argumentují, že nám spojení s nimi přinese příležitosti nejenom v Temelíně, ale i jinde ve světě.

DRÁBOVÁ: Víte, do chvíle, než bude kontrakt podepsán a začne se realizovat, platí, že slibem nezarmoutíš. Já to beru jako jeden ze slibů, kterými hýří – alespoň v médiích – všichni potenciální dodavatelé. A zda to jsou plusové body, musejí posoudit ti, kteří dodavatele vybírají.

ČESKÁ POZICE: Zeptám se ještě na Francii jako největší evropskou jadernou mocnost. I tam se teď vedou diskuse, zda je vůbec dobré mít vysoký podíl jádra v energetickém mixu. Bude Francie schopná držet krok s východní Asií?

DRÁBOVÁ: Výstavba jaderného bloku Flamanville 3 má problémy jak s časovým harmonogramem, tak s rozpočtem. To musí Francii dělat starosti, protože jejich jaderná flotila 58 bloků není nejmladší. Francie je před vážným rozhodnutím, jestli prodlužovat jejich životnost. Kdyby ty bloky ukončovaly provoz po 30 nebo 40 letech, Francie by musela někdy od poloviny dvacátých let spouštět dva nové bloky ročně, aby si udržela aspoň 60procentní podíl jaderné elektřiny. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by toho byla schopná. I když platí, že člověk je flexibilní živočišný druh. Když teče do bot, jsme schopní neuvěřitelných výkonů.

ČESKÁ POZICE: Když ale teče do bot, rychlejší a pružnější řešení je budovat paroplynové elektrárny.

DRÁBOVÁ: Rychlejší a pružnější ano. To vás může vést k malé spiklenecké teorii, jestli náhodou někdo nepočítá s tím, že v Evropě nakonec nebude jiné řešení, než nastavět ty paroplyny. Protože to je skutečně jediné, co postavíte velmi rychle.

Co po fosilních palivech?

ČESKÁ POZICE: Mohou jadernou energetiku nakonec vytlačit obnovitelné zdroje energie?

DRÁBOVÁ: Chraň pánbůh, aby to vyznělo, že mám něco proti obnovitelným zdrojům. Ale v Evropě se nyní potýkáme s tím, že obnovitelné zdroje – díky nastaveným subvencím, dotacím, povinnému výkupu a různým dalším politikám – vytlačují všechny ostatní elektrárny. Prakticky se nevyplácí investovat do ničeho jiného. Cena silové elektřiny je kvůli přednostnímu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů tak nízko, že v Německu paradoxně stojí i současné paroplynové elektrárny. Cenově už se nevejdou na burzu.

ČESKÁ POZICE: Mám pocit, že v Evropě už asi musí být skoro všem jasné, jak špatně současný systém funguje. Ale v předchozí otázce jsem měl na mysli dlouhodobou vizi.

„V mé dlouhodobé vizi by obnovitelné zdroje měly s jadernými elektrárnami spolupracovat“DRÁBOVÁ: V mé dlouhodobé vizi by obnovitelné zdroje měly s jadernými elektrárnami spolupracovat. Jejich provozovatelé a investoři by neměli jít proti sobě, měli by se snažit o spolupráci. Obnovitelné zdroje i jádro jsou alternativními zdroji k fosilním palivům. Ta asi nikdy úplně nedojdou, ale krok po kroku přestanou být schopná zajišťovat 80 procent poptávky po energii, jako je to dnes. A co nám pak zbyde? Z toho, co si umíme dnes představit, to budou za prvé obnovitelné zdroje – koneckonců jsme je tady měli po statisíce let jako jediný zdroj energie. A za druhé nám zbyde znalost, jak používat síly, které drží pohromadě jádra atomů.

ČESKÁ POZICE: Zaznívá protiargument, že kombinace obnovitelných zdrojů a jádra nemůže fungovat, protože ani jeden z těchto zdrojů není flexibilní. U obnovitelných zdrojů záleží na počasí, zatímco jaderné elektrárny nemohou pružně měnit výkon.

DRÁBOVÁ: To je mytologie. Jaderným elektrárnám je sice nejlépe v základním zatížení, ale dnešní bloky – koneckonců i ty temelínské a dukovanské – jsou zapojeny ve všech stupních regulace. Není pro ně vůbec žádný problém snižovat výkon až na 80 procent, a pak jej zase podle potřeby zvyšovat. A třeba Temelín může v případě potřeby snížit výkon až na 60 procent.

ČESKÁ POZICE: Ale není to stejně rychlé jako u paroplynových elektráren…

DRÁBOVÁ: To sice není, ale když se třeba v případě Temelína pohybujete v rozmezí 80 a 100 procent výkonu, už to rozhodně není pomalá záležitost. Takže máte k dispozici 20 procent z celkového instalovaného výkonu – tedy čtyři sta megawattů regulačního výkonu. To není nic malého, to jsou dva normální paroplynové bloky. Regulace navíc z valné části nefunguje tak, že ve chvíli, kdy to potřebujete, najíždí další blok. Toho je skutečně schopný jen  paroplyn, a to ještě s určitými omezeními. Elektrárny prostě zvedají nebo snižují dosavadní výkon.

Uhlí přibývat nebude

ČESKÁ POZICE: Potřebujeme opravdu další dva temelínské bloky? Mluví se o tom, že odstavování uhelných elektráren nebude až natolik rychlé, jak se předpokládalo. Do modernizace některých z nich by mohly investovat těžařské firmy – vzhledem k nedávným dohodám s ČEZ.

DRÁBOVÁ: Měla jsem tu čest spoluoponovat v některých částech státní energetickou koncepci, která vychází z toho, že trend postupného snižování role domácího hnědého uhlí v elektroenergetice bude pokračovat. Je tady totiž ještě jeden významný faktor – Česká republika má takové klimatické podmínky, že topit v zimě prostě musí. A zhruba 40 procent domácností využívá centrálního zásobování teplem, které je postaveno z větší části právě na hnědém uhlí. Jsou tu tedy dva konkurenční odběratelé – elektroenergetika a teplárenství. A uhlí nepřibývá. To je triviální konstatování.

ČESKÁ POZICE: Není nakonec ještě silnějším argumentem pro dostavbu Temelína to, že nevíme, jak dlouho vlastně budou fungovat dukovanské bloky? Nebude nutné je třeba od roku 2025 nahrazovat?

DRÁBOVÁ: To je samozřejmě otázka. Nevíme, zda bude po roce 2025 vůbec obecně akceptovatelné prodlužovat provoz starších jaderných bloků na více než 40 let. Zase to bude záviset na tom, jestli bude hrozit situace – když to trochu přeženu –, že přijdeme k vypínači a žárovka se nerozsvítí. Protože ve chvíli, kdy teče do bot, je akceptované ledacos, co se nám dosud ošklivilo.

ČESKÁ POZICE: Ředitel projektu na dostavbu Temelína z česko-ruského konsorcia MIR.1200 Josef Perlík nedávno řekl, že rok 2014 se stává rokem zlomu pro český jaderný průmysl. Tedy že už opravdu akutně hrozí ztráta know-how.

„Český jaderný průmysl už know-how do značné míry ztratil. Ale ještě ne natolik, aby se řada průmyslových podniků nedokázala vzpamatovat.“DRÁBOVÁ: My už jsme know-how do značné míry ztratili. Ještě však ne natolik, aby se řada průmyslových podniků nedokázala vzpamatovat a znovu se do jaderného programu zapojit. Na druhé straně je tu ale spousta schopných malých a středních firem, o kterých možná ani tradiční jaderní dodavatelé nevědí. Tyto menší firmy jsou schopné dodávat různá zařízení pro jaderné elektrárny, i když nikoli takové klíčové součásti, jakou je třeba tlaková nádoba. Tu už plzeňská Škoda JS nejspíš stejně nevyrobí. To by musela dostat zakázku tak na deset tlakových nádob, aby se jí vyplatilo výrobu obnovit. (Tradičním dodavatelem pro ruské reaktory jsou tamní Ižorské závody – pozn. red.)

ČESKÁ POZICE: Zástupci konsorcia MIR.1200 zatím spíše naznačovali, že by tlakové nádoby pro Temelín vyrobit mohli…

DRÁBOVÁ: Prostory na to v Plzni mají, vybavení také. Vyrábějí vnitroreaktorové části pro francouzský reaktor EPR, což jsou svým způsobem takové malé tlakové nádoby. Pořád by bylo možné vyrobit i samotné tlakové nádoby, ale pouze pro dva temelínské bloky by se to nevyplatilo.

ČESKÁ POZICE: Rok 2014 tedy nevidíte jako zlomový?

DRÁBOVÁ: Ta situace není zlomová, je trendová. V jednom roce vám nevymřou všichni, kdo to know-how ještě mají. Ale rok od roku ubývá lidí, kteří jsou schopní a ochotní to, co se za léta naučili, předat dál. To je pravda.

ČESKÁ POZICE: Neznepokojuje vás, že kritériem temelínského trendu není podíl subdodávek českého průmyslu? Nebyla by to šance, jak zajistit zachování českého jaderného know-how?

DRÁBOVÁ: To mě neznepokojuje. Pokud budou české firmy dobré a dokážou vyrobit kvalitně za rozumnou cenu, každý z uchazečů o zakázku na dostavbu Temelína bude mít zájem s nimi spolupracovat co nejvíce. Ale české firmy si nemohou myslet, že to budou mít automaticky a že jim to zajistí vláda. Právě ten konkurenční boj přináší motivaci, aby si své znalosti obnovily nebo udržely.

Inovativnější Westinghouse

ČESKÁ POZICE: Podle některých hodnocení se Westinghouse – podobně jako v oblasti varných reaktorů společný podnik GE-Hitachi – vydal směrem, který znamená vyšší kvalitativní úroveň. Westinghouse sází na modulární výstavbu, jakousi obří skládačku velkých dílů, a pasivní systémy bezpečnosti, které fungují i při blackoutu. Jak to vidíte vy?

„Reaktor AP1000 od Westinghouse je inovativnější projekt. Nejde o úpravu předchozích projektů. Obě řešení ale mají svoje výhody a nevýhody.“DRÁBOVÁ: O kvalitativní úrovni bych nemluvila, protože kvalitu je možné hodnotit různými způsoby. Řekla bych, že reaktor AP1000 od Westinghouse je inovativnější projekt. Od počátku do konce byl namalován znova. To znamená, že nejde o úpravu předchozích projektů. Bylo by možné říct, že se do nich nic nedolepovalo. V tom je rozdíl oproti konkurenci. Obě řešení ale mají svoje výhody a nevýhody.

ČESKÁ POZICE: Co říkáte námitce jaderného experta Františka Hezoučkého, který má blízko k česko-ruskému konsorciu, že AP1000 je až příliš revoluční a rizikové řešení?

DRÁBOVÁ: AP1000 je tlakovodní reaktor a koneckonců první tlakovodní reaktor na světě projektoval Westinghouse. Všechny ostatní reaktory už se vlastně následně odvíjely od toho prvního. Řešení AP1000 vychází z 50leté zkušenosti s tlakovodními reaktory. Tento projekt má více evolučních prvků v takzvané čistší projektové linii – právě proto, že se nedolepovaly do žádného předchozího projektu. Ale to nemusí být nutně minus pro MIR.1200.

ČESKÁ POZICE: František Hezoučký také říká, že vnější ochranná obálka u amerického reaktoru AP1000 není plnohodnotný kontejnment.

DRÁBOVÁ: K tomu řeknu jediné – tento projekt dostal licenci v USA a výhrada ke kontejnmentu nebyla ani při licenčním procesu ve Velké Británii, i když Britové měli řadu výhrad. Mluvit o tom, že to není plnohodnotný kontejnment, mi nepřipadá úplně v souladu s realitou. Je to jiná koncepce kontejnmentu, než má MIR.1200.

ČESKÁ POZICE: Zatímco Westinghouse má ambici nabízet v každém dalším tendru své elektrárny jako standardizovaný sériový produkt, v případě Rosatomu se říká, že každá jeho elektrárna je vlastně unikátní dílo.

„Rusové se vyznačují tím, že prakticky co blok, to originál. To nemusí být špatné, protože jsou schopní za pochodu projekt vylepšovat.“DRÁBOVÁ: Rusové se skutečně vyznačují tím, že prakticky co blok, to originál. To nemusí být špatné, protože jsou schopní za pochodu projekt vylepšovat. Co zjistí na jedné stavbě, přenesou na jinou. Přesto tu jeden problém je: Když takto zasahujete do současných projektů, můžete něco vylepšit, ale také něco zkazit. U AP1000, který – jak jsem říkala – vznikal v čisté linii, se zatím nic nedolepovalo. Ale žádný blok AP1000 zatím nebyl spuštěn, takže nemůžeme vyloučit, že po zkušenostech s provozem tam také nějaké změny nastanou. V každém případě je nutné zdůraznit, že jakékoliv řešení ze všech tří původních nabídek – tedy včetně francouzské Arevy – by bylo dobré a licencovatelné.

ČESKÁ POZICE: Je pravdou, že Rusové jsou slabší při organizaci samotné výstavby?

DRÁBOVÁ: Zkušenost ze zahraničních projektů, které realizovali, mě k tomuto tvrzení vede. Jsem přesvědčena, že oprávněně.

ČESKÁ POZICE: Týká se to i Česka, kde by byla poměrně významná role českého průmyslu a českých subdodavatelů? Zaslechl jsem názor, že my si to tady vlastně budeme stavět sami podle ruského designu.

DRÁBOVÁ: To jsme většinou v minulosti dělali. Naštěstí s dost významnou supervizí Rusů, kteří opravdu mají velký vhled do toho, co ještě je bezpečné a kde už realizátor potřebuje – s odpuštěním – třísknout přes prsty. Ale musím říct, že v tomhle nejsem nezaujatá. Byla jsem u toho, když se dokončovaly první dva bloky Temelína. Tehdy si to řídili sami Češi. Teď nemluvím o bezpečnosti, která je v Temelíně zcela v pořádku, ale pokud by měla být stavba dalších dvou bloků organizována jako při dokončování a spouštění prvních bloků, pak nás chraň pánbůh. To by si ČEZ zopakovat nemusel.

Počet příspěvků: 23, poslední 25.7.2013 09:07 Zobrazuji posledních 23 příspěvků.