Dan Drápal: Žertovat lze o lecčem. Jen jestli to stojí za to

Komentář kněze Tomáše Halíka v Lidových novinách Proč nejsem Charlie vyvolal řadu reakcí, jež LN postupně publikují. „Na rozdíl od Tomáše Halíka si myslím, že jsme v boji s islámským světem. Pouze ten boj pojímáme jinak,“ píše Dan Drápal.

Dan Drápal 26.1.2015
Tomáš Halík. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Halík. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Tomáš Halík.

Tomáš Halík velmi srozumitelně vysvětlil, proč se nepřidává k heslu „Já jsem Charlie“, vyjadřujícímu solidaritu se zavražděnými karikaturisty z Charlie Hebdo. Přesto byl kritizován Michaelem Žantovským za nedostatek empatie a Martinem Zvěřinou za snahu dělat si monopol na vkus.

Přečtěte si původní text Tomáše Halíka Proč nejsem Charlie.

Předně nutno říci, že Halík si monopol na vkus nedělá. Říká, že naše kultura má více tváří, a on preferuje jinou, než byla tvář humoristického časopisu Charlie Hebdo. A domnívám se, že za jeho stanoviskem není ani nedostatek empatie. Pouze ji projevuje nejen vůči zavražděným, jejich rodinám a přátelům, ale i vůči muslimům.

Proto by asi stálo za hlubší promyšlení, jak to s tou empatií vlastně je. Umírnění muslimové jí hodni nejsou?

Halíkovi se nelíbí přílišná kritičnost vůči islámu. Umírnění muslimové zejména v islámských zemích to totiž vůbec nemají snadné. Pokud vyjádří nelibost nad vraždou karikaturistů, potřebují k tomu více statečnosti než my, Evropané. Proto by asi stálo za hlubší promyšlení, jak to s tou empatií vlastně je. Umírnění muslimové jí hodni nejsou?

Jestli Halíkovi dobře rozumím, stojí stoprocentně za svobodou slova. Ve svém článku to vyjádřil opakovaně. Pouze má určité pochybnosti, jestli ta tvář, kterou západní civilizace ukazuje světu, je opravdu to nejlepší, co můžeme nabídnout. Jsou opravdu Pussy Riot a karikatury urážející věřící tou korouhví, pod níž máme táhnout do boje? Když to vztáhnu do historie, morální ikonou hilsneriády byl přece Masaryk, nikoli Hilsner.

Jiné pojetí boje

Na rozdíl od Tomáše Halíka si myslím, že jsme v boji s islámským světem. Pouze ten boj pojímáme jinak. Radikální islamisté se nás terorem snaží obrátit na svou víru. Západní sekulární kultura by také ráda obrátila muslimy na svou víru. Ráda by dosáhla toho, aby ani jim nebylo nic svaté, a aby jim bylo jedno, že si někdo dělá legraci z toho, co oni považují za důležité.

Západní kultura muslimům velmi hlasitě říká: „Nám není nic svaté“

Já jsem křesťan, a taky bych je rád obrátil na svou víru. Věřím tomu, že Bůh miluje každého člověka a nepřeje si, aby se víra v něj šířila násilím. Věřím i tomu, že Bůh miluje humor a že lze vtipkovat například o církvi a o křesťanech. Lze dokonce vtipkovat i o Ježíšovi. Ale to neznamená, že pokud takto vtipkuji, dokazuje to, že mi není nic svaté. Západní kultura muslimům velmi hlasitě říká: „Nám není nic svaté.“

Když někdo namítne, že to možná není to nejlepší, co bychom mohli dělat, je v podezření, že odmítá svobodu slova, nebo – v Halíkově případě –, že si dělá monopol na vkus. Já trvám na svobodě slova, ale řídím se slovy apoštola Pavla: „Všechno je mi dovoleno, ale ne vše je pro mě užitečné.“ A mohu se k Halíkovi, s nímž v mnohém nesouhlasím, připojit, když píše: „… pokládám za svou povinnost varovat… před tímto cynickým trendem naší západní kultury.“

(Ne)jsem Charlie Hebdo

V diskusi k textu Tomáše Halíka o náboženské toleranci a svobodě slova na stránkách Lidových novin dosud vyšlo:

Počet příspěvků: 16, poslední 29.1.2015 04:36 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.