Další střípky k letu MH17. Která teorie zvítězí?

V médiích už se o katastrofě letu MH17 příliš nepíše, několik zajímavých informací se ale objevilo. Přihlásí se někdo o vypsanou odměnu 30 milionů dolarů za informace k vypátrání pachatele? „I když ne, aspoň jedno bude jasné,“ píše Vladimír Meier.

Trosky zříceného malajsijského Boeingu 777. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Trosky zříceného malajsijského Boeingu 777. | foto: Reuters
Trosky zříceného malajsijského Boeingu 777.

Poslanci německé levicové strany Die Linke vznesli 6. srpna 2014 dotaz na německou vládu, který obsahoval katalog 21 otázek týkajících se letu MH17 a bojů na Ukrajině. V něm se hlavně ptají na to, jestli má vláda jiné konkrétní informace než ty, které se objevují v médiích a které postoj německé vlády v těchto otázkách nevysvětlují. Odpovědi z 9. září bohužel neobsahují téměř nic nového:

  • Na otázku komunikace s letadlem MH17 zachycené před katastrofou odpovídá vláda, že podle přílohy 13 Chicagské konvence Mezinárodní organizace pro civilní letectví a podle Nařízení EU 996/2010 tyto informace smějí být sděleny jen se souhlasem státu, který vede vyšetřování, což je v tomto případě Nizozemsko.
  • Na otázku, jestli má vláda důkazy o spolupráci nebo podpoře Ruska ukrajinským separatistům a o tom, že má prezident Putin bezprostřední vliv na povstalce, odpovídá vláda známými informacemi, například o zatčení deseti ruských vojáků na ukrajinském území, a pak dodává:
    „Další otevřená odpověď na tuto otázku není možná. Odpověď na otázku obsahuje informace, které jsou v rámci spolupráce se zahraničními zpravodajskými službami považovány za obzvlášť chráněné. Zveřejnění informací k technickým schopnostem zahraničních zpravodajských služeb by mělo silně negativní vliv na vzájemnou spolupráci založenou na důvěře.“
    V podstatě vláda odpovídá, že kdyby tyto informace zveřejnila, už by nikdy žádné další od „spřátelených“ rozvědek nedostala, a tím by ohrozila bezpečnost celé republiky. Zajímavé ovšem je, že ještě dodává, že celá odpověď je k dispozici v oddělení pro tajné informace německého parlamentu a poslanci s prověrkou pro „tajné“ si ji tam mohou přečíst.
    Tím tedy vláda sděluje mnohokrát opakované tvrzení, že informace má, ale nemůže je zveřejnit. To může samozřejmě být pravda, ale proč potom tajné služby nezveřejní alespoň to, jak přesně ke katastrofě došlo, aniž by uvedla, jak k tomu došlo? Není tam nikdo, kdo by dokázal zprávu formulovat tak, aby z ní nebylo možné zjistit, co tajné služby umějí, ale aby přesto sdělila víc než to, že letadlo sestřelili nějací separatisté, nevíme odkud, jak a proč? Tomu se dá těžko věřit.
  • Na řadu dalších otázek odpovídá vláda odkazem na tyto dvě odpovědi ve stylu „my všechno víme, ale nesmíme ani naznačovat“. Od nás zdraví Cimrman.
  • Na otázku o vyhodnocení záznamů z aliančních radarových letadel AWACS odpovídá vláda, že je má a že končí v 14:52 CEST, tedy ještě před katastrofou. Jediná konkrétnější informace je zde: „AWACS zaznamenaly signály raketového obranného systému a dále ještě jeden signál, který nemohly identifikovat. Tento raketový obranný systém byl automaticky klasifikován jako ,raketa země vzduch SA-3‘, což je signál, který je v této oblasti běžně zachycován.“ Podotýkáme, že rakety komplexu Buk jsou v NATO označovány jako SA-11.
  • Německá vláda nemá žádné informace o pravdivosti ruských údajů o satelitních a radarových záznamech z doby před katastrofou.
  • A konečně, německá vláda nemůže sdělit nic o tom, které státy a jak podporují ukrajinskou vládu a armádu, protože tyto záležitosti se řeší pouze bilaterálně. Německo ale například ví o tom, že Litva oznámila, že dodá na Ukrajinu ochranné vesty a spací pytle. Německá vláda také povolila německým podnikům, aby na Ukrajinu dodávaly neútočné zboží k ochraně vojáků.

Opět lze polemizovat...

Ruský svaz inženýrů vypracoval 15. srpna analýzu příčin zřícení letu MH17 (ruská a anglická verze). Tato zpráva sice nevnáší konečné světlo do celé záhady, protože s jejími závěry je opět možno polemizovat, ale obsahuje alespoň řadu věcných údajů a obrazového materiálu. Inženýři se pokoušejí najít odpověď na dvě otázky:

  1. Jaké byly okolnosti pádu letadla?
  2. Kdo za něj může být odpovědný?

Nejdřív zkoumají dvě možné odpovědi na první otázku:

  • Byl Boeing sestřelen raketou země–vzduch, například BUK-M1?
    Tato raketa je naprosto schopná takový cíl sestřelit, navíc ruské ministerstvo obrany sdělilo, že v ten den údajně zaznamenalo aktivitu ukrajinského systému BUK-M1 AA v oné oblasti. O povstalcích se inženýři přitom – pochopitelně, je to informační válka – nezmiňují.
    Jako důvod proti této verzi ale uvádějí, že vystřelení této rakety provázejí značné zvukové efekty slyšitelné do vzdálenosti sedmi až deseti kilometrů, jak při startu, tak během letu, obzvlášť ve výšce od 100 do 3000 metrů, a silný záblesk na místě vystřelení. Dále také uvádějí, že raketa za sebou nechává zřetelný kondenzační pruh, který zůstane ve vzduchu až 10 minut po výstřelu, a že na místě zásahu cíle je ve vzduchu vidět typický kouřový obraz, který je při dobrém počasí vidět i ze země. Kondenzační pruh je ve zprávě zobrazen, je také vidět na videu popisujícím vlastnosti systému Buk (stopáž 6:55 a 10:45).
    To je poměrně závažný argument – na žádném z prvních videí ani fotografií z místa nehody není kondenzační pruh rakety vidět, i když se dá předpokládat, že kdyby něco takového na obloze bylo, určitě by se na něj filmař zaměřil také, už jen proto, že první tři videa (V Torezu sestřelili letadlo, V oblasti Sněžného sestřelili letadlo, RAW: Okamžik pádu letadla na kameře) jinak nic víc než stoupající kouř neukazují.
    Inženýři dále uvádějí, že tyto rakety země–vzduch explodují nikoli srážkou s letadlem, ale ve vzdálenosti asi 50 až 100 metrů. Při délce letadla 63,7 metru exploze této rakety nezpůsobí takové poškození, jako by tomu bylo u mnohem menšího bojového letadla nebo vrtulníku, na které je tato raketa dimenzovaná. Dalo by se tedy čekat, že i při poškození palivových nádrží v křídlech nebo hydraulického systému by posádka měla čas na explozi reagovat a varovat letecký dispečink, což se ovšem podle zveřejněných zpráv nestalo.
  • Byl Boeing sestřelen jiným letadlem nebo letadly?
    Pro to podle inženýrů svědčí, že mnoho očitých svědků údajně vidělo ve vzduchu jedno nebo i dvě bojová letadla a kromě toho i slyšeli hluk letadla v oblacích. Zřejmě se jednalo o Mig-29 nebo Su-25. Podle meteorologické situace bylo v té době kolem Doněcku zataženo a déšť (videa tomu nenasvědčují, ale místo dopadu je vzdálené od Doněcku asi 30 kilometrů) a Boeing letěl nad mraky, takže se k němu jiné letadlo mohlo nepozorovaně přiblížit (o radaru Boeingu se ovšem nezmiňují).
    Inženýři dále rozebírají výzbroj těchto letadel a docházejí k závěru, že piloti Boeingu byli nejdříve zasaženi cílenou střelbou z kulometů zmíněného bojového letadla do kokpitu. Tím ale nedošlo k poškození důležitých částí letadla a letadlo pokračovalo v letu. Pak se pilot bojového letounu přiblížil k Boeingu zezadu a raketou R-60 nebo R-73 dílo zkázy dokonal.
    Tuto teorii dokládají analýzou několika fotografií, na kterých jsou zásahy do letadla viditelné, podobnou analýzu už jsme zde přinesli. Je ovšem nutné si uvědomit, že místo dopadu letadla je tím, co se v detektivkách označuje jako „contaminated crime scene“, tedy znehodnocené místo činu – protože nebylo možné místo dopadu zajistit hned po události a není ani známé, kdo s částmi vraku jak zacházel, není opravdu možné z několika částí letadla, a to ještě jen z jejich fotografií, cokoli vyvozovat. Je klidně možné, že onen známý jediný detailní obrázek z místa katastrofy vznikl tak, že se na něm nejdřív někdo cvičil ve střelbě z kulometu, a teprve pak ho vyfotografoval.
  • Jako odpověď na otázku, kdo je za sestřelení letadlo odpovědný, uvádějí, že povstalci žádné bojové letouny nemají a ruské letouny ukrajinský vzdušný prostor nenarušily. Je tedy třeba celou katastrofu nestranně vyšetřit, což tedy zřejmě znamená zjistit, jak to Ukrajina udělala.

Čekání na závěrečnou zprávu...

Jediné médium, které se katastrofě letu MH17 stále pravidelně věnuje, je malajsijský deník New Strait Times. Podle zprávy z 2. října se vyšetřování zabývá jednak důkladnou analýzou záznamů černých skříněk, jednak vyšetřováním zranění pasažérů, tedy vstupní otvory, hloubka projektilu v ráně nebo výstupní otvor, typ projektilu a úhel střely. Mluvčí Nizozemského bezpečnostního úřadu ovšem odmítl sdělit, na kterou klíčovou informaci se vyšetřování soustřeďuje, s tím, že to bude uvedeno až v závěrečné zprávě.

Situace na místě katastrofy je složitá, kromě min, nevybuchlé munice a střelby z obou stran se ještě zhoršilo počasí natolik, že ve vyšetřování bude možno pokračovat snad až na jaře

Konzultant pro patologii nemocnice v Kuala Lumpuru uvedl, že těla pasažérů z přední a zadní části letadla byla poměrně neporušená, na rozdíl od pasažérů ze středu kabiny, blízko motorů – to je ale zákonité, protože palivové nádrže letadla v křídlech byly ještě skoro plné a při výbuchu zasáhnou hlavně střední část kabiny. Dále uvedl, že už jen dvě malajsijské oběti nejsou identifikovány.

Podle zprávy z 28. září je situace na místě katastrofy složitá, kromě min, nevybuchlé munice a střelby z obou stran se ještě zhoršilo počasí natolik, že ve vyšetřování bude možno pokračovat snad až na jaře. Zpráva ze 7. srpna se ale liší od jiných – cituje amerického analytika Roberta Parryho, který tvrdí, že letadlo bylo sestřeleno jiným letadlem s raketou vzduch–vzduch, ovšem v pořadí opačném, než uvádějí ruští inženýři, tedy nejdřív zásah raketou, a pak dokončení akce střelbou z kulometu na piloty.

V jiné zprávě z 9. září tento Robert Parry mimochodem uvádí, že jeho zdroje v americké zpravodajské službě se nejdříve domnívaly, že letadlo sestřelili separatisté, ale že se nyní soustřeďují na teorii, že odpovědné jsou extremistické kruhy v ukrajinské vládě. Bohužel opět bez jakýchkoli důkazů.

Velký pták na tak malé štípnutí

Ránu teoriím o tom, že Boeing sestřelil bojový letoun Su-25 ovšem zasadil sám hlavní konstruktér tohoto letadla Vladimír Babák. V interview pro agenturu ARMS-TASS 28. července prohlásil: „Zničení Boeingu-777 společnosti Malajsijských aerolinií 17. července raketou třídy vzduch–vzduch R-60, vystřelenou ze stíhačky Su-25 ukrajinské armády, je málo pravděpodobné. Technická charakteristika letounu Su-25 mu dovoluje se vznést do výšky 11 až 12 kilometrů. Ohraničení výšky letu na sedm kilometrů při sestrojení Su-25 bylo učiněno s cílem zaručit schopnost operace ve velkých výškách.“

Hlavní konstruktér Su-25: „Zničení Boeingu-777 společnosti Malajsijských aerolinií 17. července raketou třídy vzduch–vzduch R-60, vystřelenou ze stíhačky Su-25 ukrajinské armády, je málo pravděpodobné“

V podstatě tedy Su-25 mohl vystoupit až do výšky letové dráhy Boeingu. Zároveň ale, jak zdůraznil Babák, schopnost rakety R-60, kterou jak se domnívají někteří odborníci, bylo letadlo sestřeleno, se jeví nedostatečná na zničení tak obrovského vzdušného cíle, jakým je Boeing-777. Raketa R-60 je opatřena infračerveným naváděcím zařízením, a proto by v případě napadení zezadu mohla trefit a zničit jen jeden motor letadla. „Boeing-777, to je dost velký pták, který si nevšimne takového štípnutí, jako je raketa R-60,“ říká Babák. „Ale nejtěžší problém je, že na útok raketou R-60 se musíte přiblížit k cíli zezadu.“

Podle jeho názoru je scénář přiblížení ukrajinského Su-25 k Boeingu-777 v jeho výšce málo věrohodný. Je to proto, že v těchto výškách by byl Boeing o 100 až 150 km/h rychlejší než bojový letoun. „V souvislosti s rozdílem rychlostí letadel je sestřelení malajsijského letadla raketou R-60 velmi těžké. Tím spíš, že ukrajinští piloti nemají zkušenost s létáním v takových výškách a i celkově je jejich kvalifikace nedostatečná. V podstatě je ovšem možné ,vyskočit‘ do výšky Boeingu a hned provést útok. Ale to je velmi, velmi složité, já nevěřím, že je takový scénář možný a že mohl ukrajinský Su-25 vystřelit raketu R-60,“ zdůraznil hlavní konstruktér Su-25.

Co se letadel týká, existují prý očití svědkové, kteří v blízkosti místa katastrofy viděli jedno i dvě bojová letadla, ale na tiskové konferenci ruského ministerstva obrany byla řeč nejvýše o jednom dalším letadle Su-25, které se prý krátce objevilo u místa katastrofy, přitom nebylo nijak identifikováno, v jeden okamžik bylo na obrazovce dispečera dokonce označeno jako MH17 (co asi uvidí dispečer, když letadlo vybuchne a jeho transpondér je vymrštěn úplně jiným směrem?). Tím je prakticky dokázáno, že na místě bylo buď jen jedno bojové letadlo, nebo také žádné.

Buk spíš ne...

O systému Buk dává řadu detailů velitel ruských vojsk protivzdušné obrany generálmajor Michail Kruš. Na jednu stranu vylučuje, že by se povstalci mohli zmocnit systému Buk, na druhou stranu ale beze všeho připouští, že Buk může být obsluhován i jedním zkušeným důstojníkem. To samozřejmě popírá opačná tvrzení jiných, zjevně méně kompetentních zdrojů.

Pro experta je prý identifikace zásahu rakety z Buku snadná, její střepiny mají charakteristický tvar

Generál rovněž připouští, že k vypálení rakety může dojít i omylem, občas se to prý stává. Dodává ovšem, že v této oblasti nebyla žádná aktivita systémů Buk zaznamenána, a to znamená, že s 95procentní jistotou to Buk nebyl.

Pro experta je podle něj identifikace zásahu rakety z Buku snadná, její střepiny mají charakteristický tvar – ani kulky, ani krychle, ale spíš jako oblázky a zanechávají menší otvory, ne takové, jaké bylo vidět na částech vraku letadla. Raketa Buku vybuchuje vždy nad cílem, kdežto fotografie naznačují, že k zásahu došlo mírně zespodu. Dráhu rakety prý navíc na obloze nelze přehlédnout, a to ani do vzdálenosti 20 až 25 kilometrů.

Argumenty proti všemu

Co nám tedy v záplavě informací zbývá? Vypadá to, že lze nalézt argumenty proti všem oblíbeným teoriím.

  • Letadlo mohli sestřelit omylem povstalci – proti tomu svědčí jednak neochota západních institucí sdělit jakékoli podrobnosti, a jednak nepřítomnost stop rakety na obloze. Podle generála Kruše by pak musela ukrajinská strana už dávno předvést experta, který by potvrdil, že zásahy v částech vraku jsou charakteristické pro Buk. K tomu ovšem také nedošlo, ale úplně tuto alternativu vyloučit přesto nelze, už jen proto, že se k ní separatisté nejdřív přiznali.
  • Ukrajinská raketa země–vzduch také není vyloučená, i když se řada komentátorů snaží takovou alternativu na základě fotografií vyloučit; to ale není, jak už jsme uvedli, namístě.
  • A pak zbývá alternativa s dalším letadlem, které ale určitě nebylo Su-25, možná mnohem schopnější Mig-29, ale mnohé z námitek hlavního konstruktéra platí i pro něj.

Když se o odměnu nikdo nepřihlásí, bude aspoň jasné, že okruh osob, které vědí podrobnosti, je velmi malý

Je ale také možné, že se o osudu letu MH17 dozvíme brzy i víc: německá agentura wifka vypsala 17. září v zastoupení nejmenovaného klienta odměnu 30 milionů dolarů za informace, které povedou k vypátrání pachatele. Když se někdo o odměnu přihlásí, budeme moudřejší. A když ne, bude aspoň jasné, že okruh osob, které vědí podrobnosti, je velmi malý – a tak že o detailech vědí jen pachatelé, kteří se o odměnu (asi) přihlásit nechtějí.

To už by mohlo povstalce vyloučit, protože by vypuštění rakety jistě pozorovala i řada přímo nezúčastněných vojáků. Ale to by byl zase jen nepřímý důkaz...

R. Jackl Re: MH/17 jsou kopie pisemne odpovedi 19:40 13.10.2014

Počet příspěvků: 34, poslední 20.10.2014 11:13 Zobrazuji posledních 34 příspěvků.