ČSSD navrhuje: Třídní boj!

Lákadlem pro levici by bylo sáhnout si na třetinu lidí, kteří mají majetek více než dva miliony korun.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE/Richard CortésČeská pozice

Kdo si myslí, že třídní boj u nás zanikl v roce 1989, je na omylu. KSČM třídní boj a jeho strategii popisuje barvitě ve svých materiálech. Z taktických důvodů ho trochu zjemnila a nebojuje už proti konkrétním osobám, ale nazývá třídní boj střetem idejí. ČSSD sice ve svých materiálech o třídním boji nemluví, o to více ho ale naplňuje svými konkrétními kroky.

Inovovaná verze třídního boje byla postavena na teorii obyčejného člověka, kterého ČSSD podporuje v boji proti těm neobyčejným. Představitelům ČSSD se nikdy nepodařilo přesně popsat, kde končí obyčejný člověk a začíná neobyčejný. Možná právě proto sázka na obyčejného člověka ČSSD ve volbách nevyšla a chudák obyčejný člověk byl minimálně dočasně odložen ad acta.

Tak kdo bude platit, pánové?

Třídní boj se v podání levice stále více přenáší do dvou otázek. Kdo způsobil krizi a kdo má nést její následky.

  • Teze, že krizi obecně způsobili bohatí, je však sporná. Nejhorší hospodářská krize historie, která vyústila ve smrt údajně až milionů lidí hladem, vznikla ve dvacátých letech v SSSR, a tam se v té době zas až tak moc bohatých nenacházelo. Krize je prostě cyklický jev a postihuje férově socialismus i kapitalismus.
  • Teze, že následky krize mají nést jen bohatí, je rovněž sporná. Jednak je definice bohatství velmi vágní a jednak řada bohatých už na krizi doplatila a stala se chudými, nebo alespoň chudšími tím, že přišli o své úspory, živnosti, anebo podniky.

V současnosti jsou ve hře dva hlavní náklady na budoucí transformaci Česka. Jedná se o náklady penzijní reformy a snížení zadlužení veřejných rozpočtů.

Levice má polojasno

ČSSD nejdříve tvrdila, že žádný problém není. Model čistě průběžného financování důchodů považovala za trvale udržitelný (v nejhorším dovezeme mladé lidi z ciziny, anebo zvýšíme rodičovskou) a státní dluh bagatelizovala s tím, že v lůně EU si snadno poradíme i s vážnějšími problémy.

Postupem doby však svůj postoj modifikovala a začala hovořit o tom, že následky krize a náklady reformy zdravotnictví a důchodů mají nést především bohatí. Hlavními nástroji této moderní formy třídního boje má být progresivní zdanění příjmu fyzických osob a majetková přiznání spojená s následným zabavením majetku občanů, kteří - podle měřítek ČSSD - nebudou schopni prokázat
původ svého majetku.

Nechceme se na tomto místě zabývat otázkou, jak by fungovalo majetkové přiznání, pokud by ho ústavní soud vzápětí po zavedení nesestřelil stejně, jak to udělal na Slovensku. Metod, jak se mu vyhnout, je tolik, že jediné, co by po něm zůstalo, by byly obrovské náklady na jeho zavedení.

Otázkou je, kdo jsou vlastně ti bohatí a kolik by jim toho bylo eventuálně možno sebrat

Otázkou je, kdo jsou vlastně ti bohatí a kolik by jim toho bylo eventuálně možno sebrat. Podle staršího průzkumu společnosti GfK považuje třetina populace za bohaté ty, kteří mají majetek vyšší než deset milionů korun. Polovina lidí ale už považuje za bohaté ty, kteří si vydělají 60 tisíc hrubého za měsíc. To by mohlo odpovídat zhruba majetku ve výši dvou milionů. Politický marketing jasně říká, že je lepší nabídnout to, co chce polovina potencionálních voličů než to, co chce jen třetina. Možná právě proto navrhovala ČSSD v roce 2004, kdy zavedení majetkového přiznání tak tvrdě prosazovala, hranici pro jeho podání ve výši 1,5 milionu korun.

Sázka na starou osvědčenou závist

Znovuzavedení progresivního zdanění je čistá politická a sociální korupce. Na základě skutečného výběru z daně z příjmu fyzických osob v roce 2008, kdy byla rovná daň poprvé aplikována, byla i ČSSD nucena přiznat, že výnos z progresivního zdanění by nebyl vyšší než pět miliard korun. To se může zdát hodně, ale je to jen půl procenta příjmu státního rozpočtu. Asi jako když vám v práci
přidají stovku na výplatě. Ve skutečnosti by to byla spíš nula, protože v roce 2008, kdy výnos v porovnání s rokem 2007 klesl o zmíněných pět miliard, se na výběru daně už podepsala krize. Navíc byly sníženy daně i poplatníkům s nejnižším příjmem, takže je otázkou, zdali rovná daň vůbec nějaký pokles způsobila. Suma sumárum: progresivní daň by byla čistě populistickým opatřením s minimálními dopady na státní příjmy.

Podobné je to i s dalším atakem na majetek bohatých, s majetkovým přiznáním a následným znárodněním majetku těch, kteří jeho nabytí neprokáží způsobem pro ČSSD dostatečně průkazným. Pomiňme teď morální problém spočívající v tom, že každý by se stal zločincem, pokud by se mu nepodařilo prokázat opak.

Háček spočívá v tom, že bohatí prostě nemají tolik majetku, aby se jeho rozkradením mohla nějak zásadním způsobem zvýšit životní úroveň většiny obyvatelstva

Ryze technický háček spočívá v tom, že bohatí prostě nemají tolik majetku, aby se jeho rozkradením mohla nějak zásadním způsobem zvýšit životní úroveň většiny obyvatelstva. Na okraj připomeňme historickou zkušenost se znárodněním, kdy se získaný majetek rozptýlil jako pára nad hrncem, a když chtěla vláda potápějící se hospodářství zachránit, musela stejně sáhnout k měnové reformě, tedy k znehodnocení majetku všech, nejenom bohatých.

Podle údajů českých bank je v České republice 17 tisíc občanů s majetkem nad milion amerických dolarů. Pokud vezmeme v úvahu současný kurz koruny, tak by to mohlo odpovídat tomu, že tito „boháči“ disponují dohromady asi tak 650 až 700 miliardami korun. I kdyby přišel nový únor 1948,  znárodněním - rozuměj ukradením - tohoto majetku a rozdělením mezi ostatní obyvatele si přijde jeden každý z nás tak na 65 tisíc korun. To je dost na pořádný mejdan, ale nekoupíte za to ani slušnou ojetinu. A pokud byste to chtěli použít na splacení dluhu České republiky, nesplatíte ani polovinu.

Lákadlem pro levici by bylo sáhnout si na třetinu lidí, kteří mají majetek více než dva miliony korun. To už by bylo zajímavější přerozdělování, ale ta třetina si to těžko nechá líbit. To bychom tady asi měli takovou malou Libyi.

Špatná zpráva do Lidového domu, soudruzi. Bohatí prostě nemají dost peněz. Na důchodovou reformu a snížení zadlužení se prostě budeme muset podílet všichni.