ČSSD má jasno: Lidé s vyššími příjmy by měli být solidárnější

Podle sociálních demokratů by místo dnešní daňové sazby (15 procent) měly být zavedeny čtyři – 12, 15, 25 a 32 procent. Ekonomové ale upozorňují, že po započtení plateb na sociální a zdravotní pojištění a „solidární daně“ se Česko se zdánlivě nízkými daněmi dostává na špici Evropy.

Vojtěch Wolf 6.3.2017
Premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka vystoupil 10. prosince v Praze na... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka vystoupil 10. prosince v Praze na... | foto: ČTK
Premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka vystoupil 10. prosince v Praze na... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) připustil, že hranice pro vyšší zdanění by se mohla posunout až na 80 tisíc korun namísto původně navržených 49 tisíc. ČSSD má ale jasno. Lidé s vyššími příjmy by měli být solidárnější. Namísto současné jediné daňové sazby (15 procent) mají být zavedeny hned čtyři sazby (12, 15, 25 a 32 procent). Socialisté navíc tvrdí, že navýšení daní čeští poplatníci „unesou“ – současná 15procentní sazba daně z příjmů patří k nejnižším v Evropě.

„Progrese byla v ČR až do roku 2007, na rovné dani nespravedlivě vydělali hlavně nejbohatší. Navíc má progresivní zdanění 21 států EU,“ píše na svých stránkách Spravedlivé daně ČSSD. „Ve většině západoevropských zemí existuje systém progresivního zdanění fyzických osob. Z přímých sousedů je tento způsob zdanění uplatňován také v Německu, Rakousku, Slovensku i Polsku,“ říká Tomáš Hunal, daňový odborník PwC ČR.

Také povinné platby

Jednoduché zdanění s jednotnou sazbou daně je naopak uplatňováno v několika „mladších“ členských státech EU, jako je Bulharsko, Estonsko nebo Litva. Například v Estonsku je to 20 a v Litvě 15 procent. Jenže samotná sazba daně z příjmu toho říká o celkovém zdanění velmi málo. Započteme-li různé slevy, odvody a „solidární přirážku“, rázem se ukáže, že v Česku rovná daň fakticky není.

Výše zdanění totiž nelze odvozovat výhradně od samotné sazby daně z příjmů. Nutné je započítat ještě povinné platby na sociální a zdravotní pojištění.

A započteme-li k tomu ještě sociální a zdravotní pojištění, pak se Česko ze země se zdánlivě nízkými daněmi dostane na úplný opak pyramidy. Při zohlednění zmíněných povinných plateb a odvodů se z 15 procent dostaneme v Česku rázem na 39 procent. Výše zdanění totiž nelze odvozovat výhradně od samotné sazby daně z příjmů. Nutné je započítat ještě povinné platby na sociální a zdravotní pojištění. A při porovnávání daňové zátěže v jednotlivých státech je nezbytné vzít v úvahu také různé daňové slevy, výjimky a nezdanitelné částky.

Z takového porovnání vychází Česko výrazně hůře. „Implicitní daň činí v Česku kolem 39 procent, což je jedna z nejvyšších hodnot v EU,“ uvádí analytik České spořitelny Michal Skořepa. Jeho slova potvrzuje i daňový odborník Tomáš Hunal z PwC. „Z hlediska zatížení aktivních příjmů, tedy mezd zaměstnanců a zisků podnikatelů, zákonnými odvody tvoří významnou složku pojistné na sociální a zdravotní pojištění. A to je v Česku jedno z nejvyšších v Evropě,“ říká Hunal.

Po započtení těchto plateb vzroste efektivní sazba daně z navrhovaných 32 procent na 43 procent. Navíc v Česku, na rozdíl například od Německa, neexistují stropy na zdravotní pojištění. V Německu odpovídá strop pro odvod pojistného zhruba 1,5násobku průměrné mzdy.

Progresivita zdanění

Ekonomové odmítají i tvrzení ČSSD o údajné neprogresivitě daňového systému, tedy že vyšší příjmové skupiny neodvádějí dostatečně více. Upozorňují přitom, že výpočty indikující nízkou solidaritu vyšších příjmových skupin s nižšími vycházejí z propočtů kalkulovaných z hrubých mezd, a nikoliv z čistých mezd, tedy peněz, které lidé skutečně obdrží. „Když proženete hrubé mzdy naší daňovou soustavou a soustavou sociálních dávek, tak na konci je nejnižší příjmová nerovnost v EU,“ potvrzuje Skořepa.

Progresivitu zdanění v Česku zajišťuje sleva na poplatníka, která je odečtena ze základu daně a tento rozdíl je teprve násoben daňovou sazbou. Kvůli tomu skutečně placená daňová sazba z hrubé mzdy s výší platu roste.

Progresivitu zdanění v Česku zajišťuje sleva na poplatníka, která je odečtena ze základu daně a tento rozdíl je teprve násoben daňovou sazbou. Kvůli tomu skutečně placená daňová sazba z hrubé mzdy s výší platu roste. Lidé s vysokými příjmy také platí sedmiprocentní solidární daň. Vyvarovat bychom se měli i slepého přebírání zahraničních modelů.

„Je pravda, že v Evropě zůstává řada zemí, které mají progresivní zdanění. Nicméně výsledky ČR, co se týče například ratingu státu a výše veřejného dluhu, jsou v porovnání s většinou ostatních zemí už řadu let tak dobré, že bychom měli začít uvažovat jinak než dosud. Možná bychom se my měli začít cítit jako učitelé dobrého hospodaření a nebrat to, co v Evropě převládá, jako skvělý vzor,“ vyzývá Skořepa.

Daňové sazby v členských státech EU (v procentech)

U zemí, kde je uvedena víc než jedna sazba DPPO nebo DPFO, jde o progresivní formu zdanění, u zemí, kde je uvedena jen jedna sazba, jde o fixní daň.

Daně z příjmů fyzických osob

  • Belgie 0–50
  • Bulharsko 10/15 (deset procent u zaměstnanců, patnáct u OSVČ)
  • ČR 15 (15procentní daň je ze superhrubé mzdy, efektivní daňová sazba, která se počítá z hrubé mzdy, je 21 procent)
  • Dánsko 55,8
  • Estonsko 20
  • Finsko 31,5
  • Francie 0–45 (Zdanění fyzických osob je zde zajištěno takzvanou klouzavou progresí, to znamená, že pouze dodatečný příjem přesahující limit pro použití nižší sazby je zdaněn sazbou vyšší. Tento typ progrese je v praxi využíván spíše než klasická stupňovitá progrese, která může poplatníky s určitou výší příjmů zcela odradit od zvyšování základu daně. Ve Francii je progresivní zdanění zajištěno pěti pásmy.)
  • Chorvatsko 24–36
  • Irsko 0,5–40
  • Itálie 23–41
  • Kypr 0–35
  • Litva 15
  • Lotyšsko 23
  • Lucembursko 0–40
  • Maďarsko 15
  • Malta 0–35
  • Německo 0–45
  • Nizozemsko 36,55–52
  • Polsko 18–32
  • Portugalsko 14,5– 48
  • Rakousko 0–55
  • Rumunsko 16
  • Řecko 22–42 (Progresivní sazby jsou stanoveny ve výši 22, 32 a 42 procent u zaměstnanců a starobních důchodců, u OSVČ jsou sazby stanoveny pouze dvě, a to ve výši 26 a 33 procent – z uvedeného lze zjednodušeně vyvozovat, že zdanění osobních příjmů podnikatelů je v Řecku mírnější oproti zdanění příjmů ze zaměstnání.)
  • Slovensko 19/25
  • Slovinsko 16–50
  • Španělsko 19–48
  • Švédsko 30–57
  • Velká Británie 20–45

Zdroj: APOGEO