z realitního pohledu je to sebevražda pracovat a na univerzitě!?

 Nastavení prostředí pro zaměstnanost na univerzitách by nazvala sebevraždou a životním traumatem pro pedagoga- zaměstnance.Od počátku až do konce z pohledu kariérního působení zaměstnance na univerzitě a nehodnotím osobní a rodinný život, který tomu také podléhá.Smlouvy na dobu určitou, které se obnovují, nebo neobnovují, podle toho, kdo je právě Váš přímý nadřízený a pravě ve vedení fakulty, ústavu a jestli sté v milosti, anebo v nemilosti těch osob, nezáleží vůbec na hodnocení a pracovních, publikačních výsledcích zaměstnance na ústavu.Když vám smlouva končí a dostanete se do období vedoucího, kterému "stojíte v cestě", tak s vámi hezký zamává a ukončí bezdůvodně Váš pracovní poměr s odvoláním, že končí smlouva, i když máte rozdělanou práci, nebo věkově ještě nejste řazen a nemáte nárok na penzi. Někdo vám ze své ješitnosti utnul obrazně řečeno obé ruce. Pak  je další bod, nikdo to nezkoumá a nikdo neprotestuje, aby si to u šéfa nerozházel a tak přicházíme mnohdy o kvalitní fundované lidí u školství a na druhý straně je to vykřičník pro té, kteří by tam chtěli vůbec svou kariéru začít a i dokončit.Nikdo si to neuvědomuje jenom mladí, kteří řešení zaměstnaní na universitě řeší žal, jako poslední alternativu zaměstnání, která přináší více nevýhod, jako jsou existenční (nízké platy), pro založení rodiny (nestabilitu zaměstnanosti a smlouvy na dobu určitou, libost a nelibost nadřízených a hlavně, když váš školitel mezičasem umřel, nebo nemáte silnou osobnost za sebou), možnost potření ve vědecké činnosti (házení klacku pod nohy a zákulisní manipulace ohledně habilitaci, mocenské boje a další), co jsou celoživotní práce  a zkušenosti a činnost na univerzitě.Otázka je prostá, kdo by chtěl v takovém nestabilním prostředí university vůbec začít pracovat, jako pedagog-zaměstnanec na rozdíl od firem, které své prostředí a zaměstnance si chrání a hýčká.Jednoduše, pedagog-zaměstnanec na univerzitě není posláním, ale traumatem z osobního pohledu pedagoga- zaměstnance a co bude následovat.Ukazovatelem pro vedoucí pracovníky univerzit by měla byt i jedná z možností kolik pedagogu- zaměstnanců se habilitovalo za jejich vedení fakulty a ústavu, aby se nehráli rošády s domluvami, pro koho pozitivně a pro koho negativně, jednoduše  bez zákulisních manipulaci, které v tomhle čase jsou silné a vládnou napřič univerzitami a všichni se tím řídí z vůle nadřízeného a podřízeného pracovníka-zaměstnance.Pak se otevřou brány i pro ty mladší ročníky, bude zájem a předstih pracovat na univerzitě, jako pedagog,  pro výchovu kvalitních pedagogu a vědců a bude i zájem ze zahraničí působit na našich univerzitách.Zatím je to trauma a hledání v spleti negativních pohledu mladého člověka, kteří věří, že jde v ústrety nějaké pozitivní změny ve školství, nebo pak ho čeká zklamání a nutně únik z tohoto prostředí, nebo realita je smutná a perspektiva v nedohlednu a pokud neklepe produktivní věk na dveřea na vybraní má jenom předčasní penzi, oproti kolegum, kterí odešli dělat přímo do praxe. Tam, kde se někdo vložil do vědy a klepe věk  a ten není  ještě penzijní věk a hrozí neobnovení smlouvy, nechci polemizovat, nebo je to hrozné trauma  a je to výsledek nas všech a stavu školství…. Tak sme nastavili životní traumaty mladších pedagogu na univezitách, to sme asi chctěli, tak je to momentálně nastaveno, aby vypadli mladší ročníky ješte před penzíjním věkem a ty starší si zachovali nesmrtelnost a nepostradatelnost do konce života, nebo se jinak zhroutí celé školství v Čechach a budeme muset dojiždet do okolních státu za vzděláním za kvalifikaci.