Co jsou ti komunisté vlastně zač?

Voliči u KSČM hledají sociální jistoty, nikoli revoluci a komunismus, pod nímž si vlastně nepředstavují vůbec nic.

Přemysl Houda 16.10.2012
Jiří Dolejš a Vojtěch Filip, úspěšní reprezentanti komunistů Léta Páně 2012. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jiří Dolejš a Vojtěch Filip, úspěšní reprezentanti komunistů Léta Páně 2012. | foto: © ČESKÁ POZICE, Marie Reslová, montáž Richard CortésČeská pozice
Jiří Dolejš a Vojtěch Filip, úspěšní reprezentanti komunistů Léta Páně 2012. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) výrazně uspěla v krajských a senátních volbách. A znovu jsme se ocitli v neustále se vlekoucí debatě, jejíž ústřední otázka zní: co jsou ti komunisté vlastně zač? Ta otázka je stále aktuální již od roku 1989 a pojí ji několikero velkých debat – zákonem o lustracích počínaje a vznikem Ústavu pro studium totalitních režimů konče.

Dnes, když se zdá, že komunisté dosáhnou na prvního hejtmana, nestojíme tedy před ničím novým, spíše se stále omílají ty samé monology různých stran. Otázka je to stále živá, protože se nenaplnila hypotéza, že příznivci komunistů jednoduše vymřou. Ukazuje se naopak, že příznivec KSČM není člověkem, který by nostalgicky vzpomínal na „staré dobré časy“ sociálních jistot, zajištěnou práci, levné bydlení atd.

Neustále se totiž rekrutují noví voliči této strany, především ze starších vrstev obyvatelstva (zhruba 55 procent voličů je starší 60 let, zatímco do 25 let je jich zanedbatelný počet), což ale nesouvisí nutně s nostalgií, nýbrž se špatnou sociální situací těchto lidí, kteří v postproduktivním věku jednoduše již nejsou schopni dosáhnout na takové materiální statky, jako když pracovali. A to s sebou logicky nese touhu po sociální alternativě, jež by jim garantovala předchozí standard. Není důvod předpokládat, že v době ideové vyprázdněnosti ostatních velkých politických stran by zrovna KSČM byla jiná, ideologicky nabitá a revoluční  

Komunistou ve smyslu podporovatele KSČM se tedy člověk stává spíše s přibývajícím věkem (nebo poklesem na sociálním žebříčku), nikoli celoživotním přesvědčením. Stejně tak o tom, že silnějším motivem než nostalgie je sociální situace, vypovídá rozložení podpory KSČM v České republice: největší bašty mají komunisté v chudších regionech s velkou nezaměstnaností.

Antikomunismus vše nevyléčí

KSČM vůbec nepotřebuje rétoriku „vraťme se před listopad 1989“ nebo „ukončeme demokratický řád a jděme cestou revoluce“. KSČM je de facto legitimizovaná primárně svými voliči, kteří u ní hledají sociální jistoty, nikoli revoluci a komunismus, pod kterým si vlastně nepředstavují vůbec nic. Jméno „komunistická“ v názvu strany je jen zaběhnutou identifikační značkou (prázdným symbolem), pragmaticky využívanou pro věrné komunisty, kteří ale tvoří jen část příznivců. Otázkou pro politologické studie je, jak velkou část.

KSČM je proto legitimní levicová netotalitní alternativa a měli bychom se ji tak naučit brát, i přes čtyřicetiletou totalitní minulost její předchůdkyně. Komunisté se vždy mohou odvolat na eurokomunismus v západní Evropě a koneckonců i na neomarxistické intelektuály, jakými jsou Slavoj Žižek nebo Immanuel Wallerstein, kteří zpochybňují kapitalismus ve jménu ničeho menšího než lidské svobody a oživují Marxe jako filozofa svobody vycházejícího z osvícenství. Tyto antikapitalistické tendence lze nalézt v projevech komunistů hojně rozesety (Miroslav Ransdorf, Jiří Dolejš).

Například poslankyně KSČM Kateřina Konečná nedávno na stranickém semináři prohlásila: „Hledáme-li dnes hlavní choroby globalizace, pak je třeba říci, že tím největším neduhem je kapitalismus. Globalizace, která je formována na bázi kapitalismu, nutně obsahuje všechny jeho rozpory a hybné síly. Nemůže být uváděná do pohybu jinak, než touhou po zisku, nemůže být sociálně spravedlivá, když největší profit těží z nerovnosti.“

Stejně jako nikdo nedelegitimuje Immanuela Wallersteina za kritiku kapitalistického řádu Západu, nebo není delegitimováno hnutí Occupy Wall Street, nemůže být za antikapitalistické tendence delegitimována KSČM.

Dokud v sobě ČSSD nenalezne sílu, aby komunisty oficiálně přizvala k plné mocenské odpovědnosti, nic se na vzestupném trendu popularity KSČM nezmění

Na straně druhé ale KSČM výrazně častěji tuto antikapitalistickou rétoriku tlumí. Jednoduše proto, že drtivé většině jejích voličů nepřijde podstatná a vlastně ani srozumitelná. Nesouvisí totiž viditelně s materiální otázkou, se kterou jsou denně konfrontováni. KSČM je pragmatickou stranou, těžko si představit Vojtěcha Filipa, člověka profitujícího z tohoto systému, s rudou páskou na barikádách horujícího pro světlé zítřky komunismu. Není důvod předpokládat, že v době ideové vyprázdněnosti ostatních velkých politických stran by zrovna KSČM byla jiná, ideologicky nabitá a revoluční.

KSČM dokáže bez větších obtíží využívat několika věcí, aby získávala stále nové podporovatele: ač neoficiálně je už dávno tzv. „salonfähig“, oficiálně nenese žádnou zodpovědnost (je proto alternativou), protože oficiálně není angažovaná na moci, zůstává v očích lidí čistou (je proto nezkorumpovaná), hlásá jasně levicovou politiku sociální spravedlnosti (je proto poslední záchranou pro lidi neúspěšné na ekonomickém poli tržního systému).

Dokud v sobě nenalezne sociální demokracie sílu, aby komunisty oficiálně etablovala a přizvala je k plné mocenské odpovědnosti (Vojtěch Filip po volbách zdůrazňoval, že „KSČM si je vědoma velké zodpovědnosti“), nic se na vzestupném trendu popularity KSČM nezmění. Nic se totiž nezmění na předpokladech, které ji v očích části veřejnosti činí populární. Pro sociální demokracii to bude velmi komplikované (také ohrožující), nicméně nutné a pro českou politickou scénu očišťující. S antikomunismem jako lékem na vzestup komunistů si česká politická scéna nevystačí.

kocourkovskej A proč to děláte? :-) 11:44 17.10.2012
kocourkovskej a co děláte vy, smím-li se zeptat? ;-) 11:29 17.10.2012

Počet příspěvků: 35, poslední 17.10.2012 03:33 Zobrazuji posledních 35 příspěvků.