Co Alláh dal, může zase vzít

Se Saúdy to Alláh musel myslet opravdu dobře, ostatně střeží nejposvátnější místa muslimské víry. Poté, co se jim podařilo sjednotit značnou část Arabského poloostrova, jim ropa nalezená na jejich území přinesla netušené bohatství a geopolitický vliv. Problém je, že domácí spotřeba ropy v Saúdské Arábii stoupá...

Jakub Kučera 14.5.2014
Ropná ložiska v Šajbahu, 800 kilometrů jihovýchodně od saúdskoarabské metropole Rijádu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ropná ložiska v Šajbahu, 800 kilometrů jihovýchodně od saúdskoarabské metropole Rijádu. | foto: IsifaČeská pozice
Ropná ložiska v Šajbahu, 800 kilometrů jihovýchodně od saúdskoarabské metropole Rijádu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Saudská Arábie je království písku, oáz, velbloudů a dnes zejména ropy. Černého zlata je pod rozžhaveným pískem tolik, že prý někdy samo vyvěrá na povrch, vrtat netřeba. Nejen pro královskou rodinu Saúdů jsou velké zásoby ropy (16 procent dokázaných celosvětových rezerv) požehnáním. I obyvatelstvo království se těší relativní prosperitě (průměrný Saúd je o něco bohatší než průměrný Čech). Na ropě závisí

  • 80 procent příjmů státního rozpočtu,
  • 45 procent hospodářského výkonu,
  • 90 procent příjmů z exportu.

Kromě toho, že jsou velkým vývozcem ropy, posiluje geopolitické postavení Saúdů skutečnost, že jako jediný velký producent mají těžební rezervu a mohou podle libosti těžbu navyšovat. Nebo ji podle potřeby utlumit, což jim umožňuje státní pokladna plná petrodolarů.  Mohou proto do určité míry ovlivňovat cenu na světových trzích. V roce 2011 pomohli vyrovnat výpadek libyjské produkce v důsledku tamní občanské války a celkově se snaží udržet ceny ropy na úrovni přijatelné pro vyspělé průmyslové země (aby náhodou nepřešly na jiná paliva). Existuje dokonce teorie, že napomohli USA porazit Sovětský svaz, když se nechali přesvědčit a zvýšenou produkcí v 80. letech srazili ceny ropy, což byla další rána do rakve socialistického impéria.

Druhá strana petrodolaru

Jak už to ale bývá, všeho moc škodí, a závislost Saúdské Arábie na ropných vývozech roste opovážlivým tempem. Bezprostřední kolaps nehrozí – centrální banka spravuje rezervy ve výši 560 miliard dolarů, což pokryje tři roční rozpočty. Rok od roku se však zvyšuje cena ropy, při které je státní rozpočet bez deficitu. Podle Jadwa Investment, finanční společnosti z hlavního města Rijádu, to v roce 2012 bylo 75 dolarů za barel (podle americké banky Merrill Lynch to už je 85 dolarů za barel). V roce 2017 to už ale může být 100 dolarů, v roce 2020 o dalších 18 dolarů více a při extrapolaci současných trendů to v roce 2030 bude dokonce 320 dolarů.

Existuje několik cest, jak závislosti na ropě čelit. Zaprvé je možné utrácet méně. To ovšem není tak snadné, protože velká část obyvatel království je na státním rozpočtu přímo či nepřímo závislá a velké šetření by mohlo vyvolat sociální nepokoje. Vzpomeňme, jak saúdská vláda reagovala na Arabské jaro – několik dní po pádu egyptského prezidenta Mubaraka oznámila vláda nové „sociální výdaje“, například vyšší platy pro státní zaměstnance, ve výši 10,7 miliardy dolarů. Dalších přibližně 120 miliard mělo následovat záhy. Omezit výdaje na obranu také dobře nejde – region je neklidný a za humny leží nepřátelsky naladěný Írán.

Další možností je vyvážet méně a doufat ve vyšší ceny. Je ale otázkou, jestli vyšší ceny vyváží nižší vývozy. A co když ropu chybějící na trhu dodá někdo jiný a ceny příliš nestoupnou? Zatím vše nasvědčuje tomu, že se Saúdové pokusí o třetí možnost – navýšit své ropné exporty. Celosvětová poptávka po ropě by měla stoupat, především ve východní Asii, a zvýšené exporty by měly přinést více peněz.

Ropní Otesánci

Vyššího vývozu lze dosáhnout navýšením těžby. Generální ředitel státní ropné společnosti Saudi Aramco, Chálid Falíh, počítá s navýšením a poté udržením produkční kapacity na hranici 12,5 milionu barelů denně. V roce 2013 těžba kolísala mezi devíti a deseti miliony barelů denně. Pomineme-li již řadu let kolující pochyby, zda Saúdové své schopnosti nepřeceňují, vypadá to, že prostor pro navýšení existuje. Problém se však může skrývat v „exportní rovnici“, která praví, že vývoz se sice rovná těžbě, od které ale odečteme domácí spotřebu.

A spotřeba ropy v Saúdské Arábii v posledních letech opovážlivě stoupá. Od roku 1968 se podle údajů britské BP zvýšila 6,5krát (na dnešní tři miliony barelů denně), zatímco těžba jen 3,5krát (dnes přibližně 10 milionů barelů denně). V posledních letech se tempo růstu spotřeby dokonce zvýšilo a letmý pohled na graf níže ukazuje, že spotřeba má našlápnuto stoupat dále. Zejména pokud nadále poroste počet obyvatel a HDP, na kterých závisí, kolik ropy se zkonzumuje. Oproti roku 1968 se příjmy na hlavu až tolik nezvýšily, i když v posledních letech můžeme i zde pozorovat rychlý růst. Zato saúdskoarabská populace exploduje (od roku 1968 pětinásobný nárůst) a vzhledem k její skladbě – skoro polovina obyvatel je ve věku do 24 let – nelze očekávat rychlou stabilizaci.

Strmě, strměji, nejstrměji

Změna vybraných ukazatelů od roku 1968

(1 = úroveň roku 1968)

Pramen: BP (ropa), World Bank (obyvatelstvo, HDP)

Vyšší energetická efektivita

Řada analytiků a sami Saúdové namítají, že vztah mezi bohatstvím obyvatelstva a spotřebou energie, respektive ropy, není tak přímočarý a v budoucnu nepovede zvýšení HDP automaticky k nárůstu spotřeby ropy. Nárůst se podaří zastavit zvýšením energetické efektivity hospodářství, tedy k dosažení stejné úrovně HDP bude potřeba méně energie. Dermot Gately z New York University spolu s Núrím Júsufem a Hámidem aš-Šajchem z King Saud University označují tento předpoklad za nepodložený. V příspěvku pro časopis Energy Policy zjistili, že spotřeba ropy v Saúdské Arábii stoupala za posledních 40 let o 5,7 procenta ročně, zatímco HDP jen o 4,2 procenta.

Saúdsko-americký tým tvrdí, že se Saúdům nepodaří snížit růst spotřeby ropy v průměru pod dvě procenta ročně, jak očekávají často citované energetické prognózy společnosti BP, Mezinárodní energetické agentury nebo americké Agentury pro energetické informace. Odhady průměrného růstu saúdskoarabského HDP do roku 2030 oscilují mezi 3,5 až 3,9 procenta ročně. Ona dvě procenta pro spotřebu ropy jsou tak opravdu spíše zbožným přáním a autoři studie odhadují spíše nárůst na úrovni tří až osmi procent.

Spočítali, že pokud bychom vzali prostřední hodnotu pěti procent, tak by se spotřeba více než zdvojnásobila na 7,2 milionu barelů denně. Vývozy by tak z dnešních 7,3 milionu barelů musely poklesnout do roku 2030 na pět milionů barelů denně, při růstu produkce o jedno procento ročně, nebo by se zvýšily jen nevýrazně na 7,7 milionu barelů denně, pokud by saúdskoarabská těžba ropy stoupala v průměru o dvě procenta (výrazný nárůst exportu by zajistil jen nárůst těžby o tři procenta ročně, s čímž ovšem nikdo soudný nemůže počítat).

A zase problémy

Oslabit vztah mezi růstem a spotřebou ropy nebude nic snadného, i když možnosti existují. Koneckonců 56 procent elektrické energie bylo v roce 2011 vyrobeno z ropy a jejích produktů a vyspělým zemím Západu se podařilo výrazně omezit spotřebu černého zlata především právě ve výrobě elektřiny. Na výrobu elektřiny ovšem v Saúdské Arábii padne přibližně jen třetina celkové spotřeby ropy. Konkrétně jí podle Mezinárodní energetické agentury v roce 2011 spálili Saúdové v elektrárnách 38 milionů tun. Pokud by se podařilo ušetřit veškerý tento objem, mohly by arabské exporty ropy stoupnout o desetinu. To sice není málo, ale mnoho také ne.

Navíc to nevypadá, že by se Saúdům dařilo ropu v elektrárnách snadno nahradit. V roce 2012 mluvil ministr ropného průmyslu Alí Nuajmí o tom, že království „má mnoho triků v rukávě pro léto (roku 2013 – pozn. red.). Když naroste domácí spotřeba, vytěžíme více plynu.“ Situace v září minulého roku naznačovala, že Saúdové opravdu mají situaci pod kontrolou, protože v tomto měsíci vyvezli nejvíce ropy od listopadu 2005. Na první pohled to vypadalo dobře: oproti září roku 2012 vývoz narostl o 550 a spotřeba klesla o 150 tisíců barelů ropy denně. Někteří analytici ale upozorňují, že současně stoupl čistý dovoz ropných derivátů určených k výrobě elektřiny o 170 tisíc barelů denně. Aby zbylo více surové ropy na vývoz, pálí Arabové v letních měsících, kdy klimatizace jedou naplno, více dovezených ropných produktů (viz graf).

Vánek s vůní benzínu

Průměrný měsíční dovoz a vývoz ropných produktů

a teplota v Rijádu.

Poznámka: * nejvyšší denní teplota zaznamenaná v Rijádu v daném měsíci.
Pramen: JODI, www.wetteronline.de

Co nahradí ropu

Plány, jak ropu ve výrobě elektřiny nahradit, narážejí na různé překážky. Především stoupala spotřeba elektřiny v letech 2001 až 2011 v průměru o 6,7 procenta, takže nové zdroje budou spíše pokrývat novou poptávku než nahrazovat ty staré (nemalá část elektřiny bude muset například být použita na odsolování pitné vody pro rostoucí populaci).

Saúdové plánují razantní skok v instalované kapacitě ze současných 55 GW na 120 GW, a to do roku 2020. Až čtyři pětiny toho nárůstu by měly připadnout na slunce. Ani v Arábii ale solární panely nebudou do elektrické sítě přispívat 24 hodin denně celým svým instalovaným výkonem a technologie nejsou ještě plně vyzkoušené v pouštním prostředí (teplo, vítr zanášející vše pískem). Podobně je na tom i záměr postavit do roku 2032 přibližně osm Temelínů, protože zkušeností s jadernými reaktory na poušti lidstvo mnoho nemá (lze je vůbec uchladit?).

Další velkou nadějí je zemní plyn, který se často těží spolu s ropou. Ten se úspěšně využívá čím dál víc (od roku 2002 se těžba plynu přibližně zdvojnásobila) a počítá se s dalším navýšením produkce. To by mělo zahrnovat i břidličný plyn, který v rozhovoru pro Financial Times zmínil již citovaný Falíh. Využití tohoto nekonvenčního zdroje ovšem rovněž naráží na problémy – chybějící infrastrukturu a nedostatek vody, která se při štěpení hornin používá.

Velkým přínosem by mohla být úsporná opatření – podle americké Energy Information Agency by se do roku 2032 mohlo ušetřit až 32 GW výrobních kapacit, které by jinak musely být postaveny. Zde by určitě pomohlo již zmiňované odstranění dotací na paliva. V roce 2008 platili Saúdové za litr dieselu devět amerických centů, za litr benzínu šestnáct. Němci tou dobou platili přes jeden a půl dolaru za oba druhy paliva. Ostatně, je to doprava, která si z ropného koláče ukrajuje čím dál více. Není se čemu divit – Arabové mají auta rádi, mají na ně peníze a stále jich vlastní jen 219 na tisíc obyvatel oproti německým 474 a americkým 829.

Ropa učinila ze Saúdů jednu z nejvlivnějších rodin na světě. Černé zlato je ale značně návykové. Nemá-li královskou rodinu zahubit, čeká Saúdskou Arábii odvykací kúra.

Počet příspěvků: 3, poslední 15.5.2014 05:51 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.