Čiperní vetřelci táhnou Evropou

V Bruselu vzniká seznam těch nejnebezpečnějších invazních druhů, které podle odhadů v Evropské unii způsobují roční ztráty až dvanáct miliard eur. ČESKÁ POZICE dala po konzultaci s experty dohromady dvanáct živočišných i rostlinných druhů z nich, které se na seznamu velmi pravděpodobně objeví, a jejich dopad nejen na přírodu, ale i na ekonomiku.

Rak červený | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rak červený | foto: Česká pozice
Rak červený

Když v roce 1983 v Tennessee entomolog Paul Reiter v rámci pravidelného monitoringu zkontroloval několik pastí na komáry, jeho kolega Richard Darsie, věnující se určování nalezených druhů, náhle zvolal: „Můj bože, vždyť to je tygr!“ Šlo totiž o asijský druh komára, který pod mikroskopem tygra skutečně v mnoha rysech připomíná. 

Do srdce USA, tisíce kilometrů od svého domova, se dostal pravděpodobně v pneumatikách dovezených z Asie, larvy totiž bez vody vydrží měsíce. V té době bylo na obranu proti tomuto invaznímu druhu pozdě. Doslova zaplavil nejrůznější skladiště pneumatik a později se rozšířil po celé střední a východní oblasti USA. 

Jen o pár let později se podobný scénář opakoval v Evropě. Tento subtropický druh přenášející řadu nemocí, jako je třeba horečka dengue, byl objeven i v továrnách na pneumatiky v Itálii, odkud se kvůli vývozu aut šíří do zbytku Evropy. 

Globalizace invazi urychlila

Právě globalizovaný svět protkaný hustou sítí obchodních cest skrze všechny kontinenty je pro šíření invazních druhů rostlin i zvířat ideální, k rychlejšímu množení těchto hostů přispívají i klimatické změny. Hlavní příčinou je ale člověk, který v minulosti mnoho z těchto druhů na nová místa přenesl. 

V případě komára šlo o omyl. Je ale známo mnoho případů, kdy si lidé cizokrajná zvířata či rostliny přivezli do své domoviny úmyslně. Ty se v novém prostředí velmi rychle zabydlely a začaly páchat mnohamilionové škody. Známý je bolševník velkolepý, dovezený z Kavkazu, na okrasu si však naši předci z různých zemí světa dovezli i další rostliny jako třeba křídlatku sachalinskou, jež nyní svou rozpínavostí a hustým porostem likviduje všechny původní rostliny, které jí přijdou do cesty.

Mezi suvenýry z cest však nepatří jen rostliny. Král Karel II. si v 17. století do své slavné sbírky vodních ptáků jako další atrakci dovezl ze Severní Ameriky husu bernešku velkou. Ta se nyní usídlila nejen na Britských ostrovech, ale i ve Skandinávii a šíří se dále. Je větší a přizpůsobivější než naše husy, které pomalu vytlačuje. Když navíc hejno bernešek přistane na poli, celé ho sežere, zlikviduje, a dokonce udupe půdu tak silně, že na ní ještě dlouho nic neroste. 

Problémy působí například i norci američtí či psíci mývalovití, kteří se chovali na kožešinu. Jenže z kožešinových farem utekli do volné přírody, kde nemají žádné přirozené nepřátele. V mnoha případech byli vypuštěni úmyslně, ať už chovateli kvůli rozmnožení a lovu, či ochránci zvířat z rádoby dobročinných účelů. 

Někdy pak lidé vysazovali do přírody cizí druhy úmyslně proto, aby „zlepšili“ místní ekosystémy. Australané například cíleně do země vozili ropuchy obrovské, pomocí kterých chtěli farmáři regulovat škůdce cukrové třtiny. Jenže jedovatá a žravá ropucha si našla nové zdroje potravy a nyní likviduje, co může, a Austrálie vydává obrovské částky na její zničení. Nutno dodat, že zatím bez úspěchu.

Česko je pro nové druhy rájem

Výsledkem je, že v současnosti je jen v Evropě asi 12 000 zdokumentovaných invazních druhů a jejich seznam roste. Česko je kvůli své poloze uprostřed Evropy tranzitní zemí, kudy historicky vedly obchodní cesty, takže se tu invazním druhům velmi daří. Jedna z nejinvaznějších rostlin – křídlatka – má dokonce českého potomka, křídlatku českou, vzniklou zkřížením křídlatky japonské a křídlatky sachalinské. 

Křížení je u invazních druhů obzvláště velkým problémem, protože se stává, že hybrid vzniklý z původního a zavlečeného druhu získá lepší vlastnosti obou z nich, což mu otevře prostor pro další bezproblémové šíření. 

Podle vědců z Botanického ústavu Akademie věd ČR v Průhonicích je tak nyní v Česku asi 1454 nepůvodních druhů z celkových 3600 druhů, což je významná část populace. Většina však nepředstavuje žádné riziko. „Jen asi 90 z nich je schopno rychle se šířit a kolonizovat nová stanoviště, jsou tedy invazní podle první definice. Ale druhů nepůvodních a zároveň hodně škodlivých se uvádí jen kolem 31,“ říká Jan Pergl z Botanického ústavu AV ČR.

Unie vytváří seznam invazních druhů 

Právě na ty nejnebezpečnější se teď hodlá zaměřit Evropská unie. Podle odhadů totiž invazní druhy působí roční ztráty v EU zhruba 12 miliard eur, celkové náklady členských států na boj proti nim ale dosahují 40 až 100 miliard eur ročně. Evropští poslanci tak v polovině dubna schválili jednotný právní rámec, který má šíření invazních nepůvodních rostlin a živočichů v Evropské unii zabránit. 

Nový zákon by měl především zajistit lepší přeshraniční spolupráci v boji proti invazním nepůvodním druhům, které představují nebezpečí pro člověka, způsobují velké ekonomické ztráty a ohrožují místní ekosystémy. Zpravodajem návrhu byl český europoslanec a biolog Pavel Poc.

„Jednotná pravidla pro celou EU jsou nezbytná, protože invazní nepůvodní druhy se šíří bez ohledu na hranice mezi státy. Jeden stát zakročí, invazní druh se však vrátí z vedlejšího. Celková snaha tedy může přijít vniveč, často jsou to zbytečně vyhozené peníze,“ komentuje potřebu nových unijních pravidel Poc.

Seznam těch nejnebezpečnějších druhů však zatím není hotový. Podle návrhu Komise na něm mělo být celkem 50 druhů, Poc však navrhl, aby mohl být průběžně doplňován i o další. „Seznam bude hotov za dva roky a připraven za účasti veřejnosti i vědeckých expertů,“ doplnil Poc.

ČESKÁ POZICE dala po konzultaci s experty dohromady seznam 12 nejnebezpečnějších druhů, které se na seznamu velmi pravděpodobně objeví. Bude mezi nimi téměř jistě například výše zmíněný bolševník velkolepý, netýkavka žláznatá, ze zvířat sršeň asijská či psík mývalovitý a další.

Spory kolem výběru

Seznam invazních druhů ovšem od začátku provázejí spory a emoce. Jeho odpůrci tvrdí, že se na seznam může dostat libovůlí evropských úředníků například i papoušek či akvarijní rybičky. To však Poc razantně popírá, podle něj se na něm objeví skutečně jen druhy nebezpečné pro přírodu, lidské zdraví či ekonomiku a to papoušek není. 

Vážnější problém je s druhy, jež jsou sice škodlivé a invazní, ale mají i využití. Některé členské státy se tak bojí, že bude zakázán i akát, který je sice považován za invazní, ovšem má široké hospodářské využití – včely jeho opylováním vyrábějí jeden z nejkvalitnějších medů. 

Jednotný pohled není ani na velmi invazní křídlatku sachalinskou. Vědci ji totiž zkoušejí pěstovat jako energetickou plodinu, na což se zdá být ideální. Rychle roste, produkuje hodně hmoty, snadno se pěstuje a dobře regeneruje po sklizni. „Ale to jsou zároveň vlastnosti úspěšných invazních druhů. Každý si dokáže představit, co se asi s takovou úrodou stane, když podnikatel zkrachuje nebo když mu pole spláchne průtrž mračen,“ varuje biolog Pergl. 

Kromě toho lze z oddenků křídlatky získat také velmi významný antioxidant resveratrol. „Kvůli tomuto typu využití jsem do nařízení přidal potřebnou výjimku, a kdyby se křídlatka ocitla na seznamu, bude možné ji pěstovat,“ dodává poslanec Poc.

Informace o jednotlivých přírodních druzích jsme čerpali z právě připravované publikace Nevítaní vetřelci – Invazní rostliny a živočichové v Evropě od Wolfganga Nentwiga. Z německého originálu do češtiny ji překládá Jan Pergl a kolektiv z Botanického ústavu AV.

Berneška velká (Branta canadensis )

Berneška velká

Odkud pochází 

Severní Amerika, zejména území od západní Aljašky a Newfoundlandu na severu po Kalifornii na jihu. 

Rozšíření 

Bernešky velké byly do Británie poprvé dovezeny v roce 1665, aby se v londýnském St. James Parku staly ve slavné sbírce vodních ptáků krále Karla II. další atrakcí. Pak byla vysazována i do dalších evropských parků, odkud unikla do volné přírody. Dnes žije kromě Britských ostrovů hlavně na severu Evropy, ale migruje. Považuje se za celosvětově nejhojněji se vyskytující druh husy, v Evropě je nejrozšířenějším nepůvodním ptačím druhem. V České republice se vyskytuje nepravidelně po celý rok, hlavně v zimě. 

Čemu škodí 

Bernešky způsobují značné ekonomické ztráty. Škodí i původním husám, oproti nim jsou větší a přizpůsobivější. Na podzim a v zimě nacházejí svou potravu hlavně v zemědělských oblastech. Když hejno bernešek vtrhne na pole s obilím, celé ho sežere, zničí a rozdupe. Dokonce svým ušlapáváním působí značné zhutňování půdy. To brání na mnoha místech rychlé regeneraci vegetace.

Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides)

Psík mývalovitý

Psík

Odkud pochází 

Obývá jihovýchodní Rusko, části Číny a Mongolska, severní Vietnam, Koreu a Japonsko. 

Rozšíření 

Během dvacátých let 20. století začali Rusové dovážet psíka mývalovitého do evropské části bývalého Sovětského svazu. Hlavním důvodem byla jeho cenná kožešina. Z kožešinových farem často uprchl, zhruba devět tisíc jich však bylo úmyslně vypuštěno. Jde o velmi přizpůsobivou šelmu, která může žít od subtropického až po subarktické klima. Proto se psík mývalovitý velmi rychle přizpůsobil a rozšířil v celé severní a střední Evropě.

Čemu škodí 

Psík mývalovitý nemá přirozené nepřátele, silně se množí, decimuje populace drobných savců a ptáků, především tetřevovitých, a škodí různým druhům obojživelníků. Protože se psík vyskytuje na rozsáhlém území, ve vysokých počtech a žije relativně skrytě, bude velmi obtížné jej nějakým způsobem zlikvidovat.

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)

Bolševník velkolepý

Bolševník velkolepý

Odkud pochází 

Z horských oblastí Kavkazu. 

Rozšíření 

Dovezen do Evropy z okrasných důvodů. První záznam o výskytu bolševníku pochází z roku 1817 z Královské botanické zahrady v Kew ve Velké Británii. Do českých zemí ho měl nechat dovézt kníže Metternich. Dnes se vyskytuje téměř po celé Evropě.

Čemu škodí 

Bolševník velkolepý spolu s křídlatkami působí největší negativní změny ve složení rostlinných společenstev, protože v hustých porostech bolševníku se ostatním rostlinám nedaří. Všechny části bolševníku navíc obsahují toxické šťávy s furanokumariny, jež po kontaktu s kůží a za působení UV záření vyvolají pomalu se hojící spáleniny a dlouho přetrvávající jizvy. Ekonomické dopady spojené s invazí bolševníku nebyly dosud plně vyčísleny. Ničí se chemicky a mechanicky, ale je velmi odolný. Osvědčilo se také jeho spasení dobytkem – ovce a hovězí dobytek se časem naučí bolševník konzumovat, nejdřív jim ale nechutná. Jeho pronikavá vůně a chuť se ale dostanou i do mléka, nedoporučuje se tedy ke konzumaci.

 

Sršeň asijská (Vespa velutina)

Sršeň asijská

Sršeň asijská

Odkud pochází 

Z jihovýchodní Asie. 

Rozšíření 

V roce 2004 bylo nechtěně dopraveno hnízdo tohoto druhu v kontejneru s čínskými bonsajemi do francouzského Bordeaux. Od té doby se sršně šíří rychlostí sto kilometrů za rok, a pokud nezakročíme, brzy budou u našich hranic. 

Čemu škodí 

Výskyt a šíření sršní se negativně projevuje na turistickém ruchu dotčených oblastí a hospodářské škody zaznamenává francouzské včelařství. Loví totiž prakticky všechny druhy hmyzu včetně včel, takže plení včelí úly. Pokud se člověk přiblíží k hnízdu a vyplaší je, okamžitě vypustí do vzduchu své poplachové feromony a svolají na obranu hnízda další desítky stejně rozzuřených kamarádek. Sršeň asijská v útoku pokračuje, dokud vetřelce nedostihne a nedá mu pěkných pár žihadel. Do těla vpustí jed, který se v lehčích případech projevuje zarudnutím, otokem a bolestí, v těžkých případech však dochází ke zrychlení srdeční činnosti, zrychlení dechové frekvence, zvracení, průjmu a může dojít i k život ohrožujícímu anafylaktickému šoku s hypotenzí.

Sumeček americký (Ameiurus nebulosus)

Sumeček americký

Sumeček americký

Odkud pochází 

Ze Severní Ameriky. 

Rozšíření 

Má chutné maso a dorůstá velkých rozměrů, proto byl v minulosti dovezen do mnoha států Evropy, například Bulharska, Rumunska, států bývalé Jugoslávie i bývalého SSSR, Německa, Dánska, Francie, Velké Británie a dalších. Postupně byl rozšířen do takřka celého světa. V České republice se vyskytuje v nejteplejších oblastech a dává přednost stojatým prohřátým vodám. V 19. století byl vysazen na Třeboňsku, ale chov se nezdařil, neboť v našich nedostatečně teplých vodách nedorůstá potřebné velikosti pro trh. 

Čemu škodí 

Sumeček americký se v mnoha zemích považuje za invazní druh. Prostorově si konkuruje s místními rybami, v některých řekách tvoří dokonce dominantní druh. Jelikož u nás nedosahuje požadovaných rozměrů, rybáři ho nemají rádi, navíc žere vše živé včetně návnad připravených na větší ryby. Někteří rybáři se jich tak při ulovení zbavují a do vody je nevracejí. U báze prsních ploutví má sumeček jedovou žlázu a píchnutí se o tvrdý paprsek této ploutve je poměrně bolestivé.

Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)

Netýkavka žlaznatá

Netýkavka žlaznatá

Odkud pochází 

Původní areál výskytu netýkavky žláznaté zahrnuje severní oblasti Indie od Kašmíru po Garhwal a Pákistán. Roste v západním Himálaji podél říčních břehů. 

Rozšíření 

Netýkavka žláznatá je v současné době jedním z nejinvaznějších rostlinných druhů střední Evropy. Do Evropy byla zavlečena úmyslně, když ji v roce 1839 začali pěstovat ve Velké Británii jako okrasnou rostlinu. Již v roce 1855 bylo zaznamenáno její zplaňování a nyní je udávána z 35 evropských zemí. Invazní je také v Severní Americe a Kanadě.

Čemu škodí

Jde o lavinovitě se šířící druh, obsazuje velká území. Vypadá velmi hezky, z jejích květů se dělá zavařenina, ale jde o „vlka v rouše beránčím“. Je schopná kompletně změnit vzhled říčních břehů, a to zejména v době, kdy kvete. Zesiluje erozi půdy a poškozuje tím břehy, čímž způsobuje značné ekonomické škody. Lze ji snadno vytrhnout, ale protože umí vystřelovat semena do velké vzdálenosti (proto netýkavka), tak se často nese vodou dále a vždy se objeví jinde po proudu.

 

Komár tygrovaný (Aedes albopictus)

Komár tygrovaný

Komár tygrovaný

Odkud pochází 

Z jižní Asie, Indie, Japonska a Madagaskaru. 

Rozšíření 

Nejpravděpodobnější příčinou je dovoz použitých automobilových pneumatik, larvy totiž v pneumatikách bez vody přežijí celé měsíce. Někde v jižní Asii zřejmě nakladla samička komára vajíčka do staré pneumatiky, která pak byla dovezena do USA; v roce 1983 byl komár objeven v Tennessee. O pár let dříve se objevil v továrnách na pneumatiky v Itálii. Zpočátku se jeho šíření dařilo bránit, ale kvůli dovozu automobilů se dostal do Švýcarska, následně do Belgie, Řecka, Francie a Španělska.

Čemu škodí 

Komár tygrovaný přenáší nemoci, jako jsou horečka dengue nebo virus japonské encefalitidy. Oproti evropským komárům saje přes den a je dokázáno, že v místě jeho výskytu lidé přes den nechtějí vycházet a sníží se tam počet turistů. Likvidují se insekticidy, ale především je třeba kontrolovat dovoz.

Norek americký (Neovison vison)

Norek americký

Norek americký

Odkud pochází 

Ze Severní Ameriky. 

Rozšíření 

Do Evropy byl dovezen v průběhu dvacátých let 20. století za účelem kožešinového chovu. Velmi brzy po zřízení kožešinových farem se ale mnoha norkům podařilo uprchnout do volné přírody. Docházelo však i k úmyslnému vypouštění. Například v roce 2003 vypustili „ochránci zvířecích práv“ šest tisíc norků z jedné nizozemské farmy. Dnes se norek vyskytuje téměř ve všech evropských zemích buď volně žijící v přírodě, nebo chovaný na farmách.

Čemu škodí 

Norek je hrozbou pro původní druhy ptáků hnízdící na zemi, raky, obojživelníky, vodní ptáky, hryzce a jiné vodní hlodavce a v podstatě pro všechna zvířata, kterými se živí. Dobře se přizpůsobuje, napadá například sádky s lososy, loví kuřata z volných chovů a také nepřímo zasahuje ekoturistiku, protože snižuje početnost vzácných druhů ptáků. V Česku norci způsobují významné poklesy početnosti kriticky ohrožených raků kamenáčů. Krátkodobé či pouze sezonní zásahy jsou neúčinné. Norek je inteligentní a obezřetné zvíře, jež se snadno vyhne nastraženým pastím a otráveným návnadám.

Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)

Křídlatka sachalinská

Křídlatka sachalinská

Odkud pochází 

Z východního Ruska a Japonska. 

Rozšíření 

Křídlatka sachalinská byla na evropský kontinent zavlečena úmyslně z okrasných důvodů. Nyní se vyskytuje po celé Evropě i mimo ni, křídlatky jsou považovány za jedny z nejagresivnějších invazních rostlin. Křídlatka má dokonce českého potomka – křídlatku českou (Reynoutria x bohemica), vzniklou zkřížením křídlatky japonské a křídlatky sachalinské. Tyto invazní rostliny se na našem území hojně vyskytují.

Čemu škodí 

Výskyt křídlatek má velmi negativní dopad na biodiverzitu. Křídlatky tvoří rozsáhlé a husté monokulturní porosty, ve kterých nenechají žádné místo původním druhům, protože je zastíní a vyčerpají z půdy prakticky všechny živiny. Husté porosty křídlatek sachalinských také omezují přístup opylovačů k dalším rostlinám. Kromě ekologického dopadu působí křídlatky i značné ekonomické škody. Oddenky křídlatek narušují asfaltové plochy, základy budov, betonové opěrné zdi a drenáže. Ničí se kosením a chemicky, ale kvůli husté síti podzemních oddenků je to velmi složité.

 

Rak červený (Procambarus clarkii)

Rak červený

Rak červený

Odkud pochází 

Původní areál raka červeného leží v severovýchodním Mexiku a na jihu střední části USA. V Louisianě, kde má jeho pojídání dlouhou tradici, je chován ve velkém množství již od padesátých let 20. století. 

Rozšíření 

Vyskytuje se téměř na celém světě. Vzhledem k jeho ekonomické hodnotě byl vysazen do mnoha států USA, na Havaj, do Střední a Jižní Ameriky, Asie, Afriky a také do mnoha evropských zemí. Obdobně jako u jiných zavlečených druhů po umělém nasazování do venkovních nádrží unikl do volné přírody. Na území Česka se zatím rak červený nevyskytuje, nicméně raci pruhovaní a signální představují stejná rizika. 

Čemu škodí 

Chová se jako dominantní druh, a protože je všežravec, ovlivňuje vztahy mezi mnoha různými vodními organismy. Intenzivní požírání vodních rostlin spolu s jejich ustřiháváním a vytrháváním klepety způsobují významný úbytek vodní vegetace. To vede až k lokálnímu vyhynutí mnoha druhů, dokonce i těch, které jsou předmětem ochrany přírody. Rak červený je především přenašečem račího moru, na který umírají původní druhy raků.

Bázlivec kukuřičný (Diabrotica virgifera)

Bázlivec kukuřičný

Bázlivec kukuřičný

Odkud pochází 

Poprvé byl popsán v Kansasu ve Spojených státech amerických v roce 1868, pochází však z Mexika. 

Rozšíření 

Od začátku devadesátých let 20. století začal být bázlivec kukuřičný invazním druhem i v Evropě a nyní úspěšně táhne evropským venkovem. Bázlivec byl v Evropě poprvé nalezen roku 1992 nedaleko srbského Bělehradu a v okamžiku, kdy byl identifikován jako významný škůdce pocházející ze Severní Ameriky, již bylo na rychlý zásah, který by ho mohl zlikvidovat, pozdě. Za import bázlivce pravděpodobně může letecká doprava. Od té doby se úspěšně šíří do dalších zemí ve střední Evropě rychlostí více než 50 kilometrů za rok, přičemž občas kolonizuje i kukuřičná pole v blízkosti letišť a silnic, daleko od hlavního proudu invaze. 

Čemu škodí 

Jde o nebezpečného škůdce kukuřičných polí, v USA mu říkali „miliardový brouk“, protože takové byly skutečné náklady na jeho likvidaci a ztráty na výnosech kukuřice. Poškozuje kořeny rostlin a klas odumírá. Likviduje se za použití půdních insekticidů.

 

Karas stříbřitý (Carassius gibelio)

Karas stříbrný

Karas stříbrný

Odkud pochází 

Z Číny. 

Rozšíření 

Evropou se rychle šířil za přímé či nepřímé účasti člověka nebo přirozenou migrací. Nové území karas rychle osídlil a vytvořil stabilní populace. V osmdesátých letech 20. století dorazil i na české území a stal se dokonce daleko hojnějším druhem než u nás původní karas obecný. Jeho šíření se dosud nezastavilo a neomezilo se jen na stojaté vody. Počet jedinců roste například i na řece Otavě. 

Čemu škodí 

Nebezpečný je především pro původní druhy ryb. Úspěšně obsazuje nová území díky vysoké odolnosti vůči nepříznivým podmínkám, všežravosti, brzké sexuální zralosti. Je odolný vůči nedostatku kyslíku i znečištění vody, vystačí s minimem potravy, je dobře obrněn silným pancířem z šupin a přežije i značná poranění. Také přenáší parazity a kříží se s původní populací.

 

Fotografie v tomto článku: ČTK, FOTOBANKA NABLA. CZ, BOTANICKÝ ÚSTAV AV ČR, STÁTNÍ ROSTLINOLÉKAŘSKÁ SPRÁVA, WIKIPEDIE, ARCHIV MAFRA